Mr.Donut komentáře u knih

V mých 30 letech na druhý pokus konečně dočteno. I nyní mi trochu vadila ta naprostá a absurdní nepředvídatelnost děje, ale dokázal jsem si ji více užít, než když jsem byl mladší.

Prý se tohle dílo má číst každých 10 let, tak jsem zvědav, co v něm objevím po čtyřicítce :)

4 30.09.2019

Vydržel jsem nějakých 90 stránek, a to jen kvůli úžasnému prvnímu dílu. Být to jiná kniha, přestanu číst daleko dřív - nic se neděje, ani čtivé to není.

3 30.09.2019

Jedno z nejoriginálnějších pojetí žánru sci-fi. Úžasné pomalé rozplétání příběhu, kdy čtenář neví, co je ještě skutečnost a s každou další stranou se mu odkrývá další kousek hádanky. K tomu exkurze do historie Číny, matematiky, fyziky a kdoví čeho ještě. Vskutku dechberoucí.

Ubral bych bod za natahování do trilogie (radši bych otevřený konec), ale prostě si - aspoň tento díl - zaslouží 100%.

Zábavná kniha s dobrým nápadem, postrádá ale rozvoj příběhu. Palahniuk má lepší knihy.

29.05.2019

Od Ishigura nejslabší kniha.

2 29.05.2019

"Zároveň musím dodat, že jen těžko chápu, jak si někdo může zachovat špetku sebeúcty a přitom se vyhýbat odpovědnosti za své minulé skutky. Není to vždycky snadné, ale přizná-li si člověk své omyly, jichž se v životě dopustil, určitě dosáhne jistého uspokojení a sebeúcty. V žádném případě není třeba se hanbit za chyby, které člověk udělá v nejlepším úmyslu. Je zajisté daleko ostudnější nebýt schopen nebo ochoten si je přiznat.“ (s. 103)

5 09.09.2018

Skvělý styl psaní, napínavé, smutné, až depresivní, vcítěné. Příběh malé holčičky, která touží po tom, aby ji aspoň někdo měl rád. Podává zajímavou perspektivu nešťastného dítěte na svět... Hvězdičku strhávám kvůli příliš otevřenému konci a (podle mě) nejasné/chybějící pointě.

29.04.2018

Nelíbilo se mi, jak si autoři poradili s "teenagerovskou" komunikací. Bylo poznat, že se dospělý jen snaží psát "cool" zkratky a slangové výrazy mladistvých... Pozitiva knihy (čtivost, originalita formy, napětí) ale výrazně převážila a podle mě si zaslouží plný počet hvězd.

2 19.11.2017

“Mohl bys být znamenitým hráčem na gong,“ řekla. Narážela na nejnovější pověsti, že Číňané dosáhli pozoruhodných úspěchů v léčení rakoviny prsu hudbou na starodávné gongy. „Vypadáš jako člověk,“ řekla, „který by se trefil do gongu takřka na každou ránu.“

19.11.2017

„Jméno tohoto nového náboženství,“ řekl Rumfoord, „budiž církev Naprosto Lhostejného Boha.
Prapor této církve budiž modrý a zlatý,“ řekl Rumfoord. „Na tomhle praporu budiž zlatými písmeny na modrém poli napsána tato slova: Starejte se o lidi a Všemohoucí Bůh se postará o sebe.
Dvě hlavní učení této víry znějí takto,“ řekl Rumfoord: „Titěrný člověk nemůže udělat nic, čím by pomohl či způsobil radost Bohu Všemohoucímu, a náhoda není prodlouženou rukou Boží.“

3 19.11.2017

„On si fakt myslí, že je člověk?“ zeptal jsem se.
„No jasně. Když si myslí, že jeho matkou je Carl, tak to z toho snad vyplývá, nebo ne? Ptáci možná nejsou kdovíjak chytrý, ale myslej logicky. Je pevně přesvědčenej, že je člověk. Úplně kašle na ostatní poštolky - vůbec na ně nemá čas, jsou to pro něj jen nějaký ptáci. Ale když přijde Carl, tak se může úplně pominout. Je to svízel, protože takovýho ptáka samozřejmě nemůžete vypustit do přírody, protože by vůbec nevěděl co dělat. Nehnízdil by, nelovil by, pořád by chtěl jen lítat do restaurace a tak.“ (s. 151-2)

1 29.05.2017

„Snad jsem pro něj ani nebyla trojrozměrná. Přičetl k počtu dvou ještě třetí a do položky alimentů mě zaknihoval jako cifru. Odešel, když mi byly tři. (…) Zajímá vás, proč mě nevzali na gymnázium? Byla jsem dcerou kontrarevolucionáře.“ (s. 13)

„Samet, něha, lidské řetezy, modlitba za příslušníky pohotovostní jednotky, kteří jen plnili rozkazy v lednu, srpnu, listopadu, kopali a tloukli, stříkali z vodních děl do babiček, do kočárků, samet, něha, odpusťme si, co jsme si, všichni jsme kolaborovali, všichni jsme vytvářeli totalitu, tajný agent StB i topič i hlídač i kominík, samet, něha, na komunisty neuplatňujeme princip kolektivní viny, byli špatní, ale i dobří, popravili jen několik desítek lidí, jen několik stovek jich připravili o život, zastřelili na útěku, uštvali v lágrech, jen několik tisíc pozavírali na léta do cel, jen několika milionům zničili morálku, iluze. Život. Všichni jsme kolaborovali, dozorce ve věznici, který k smrti umlátil Pavla Wonku, stejně jako prodavačka, žena v domácnosti, nikdo z nás nemá čisté ruce, odpusťme si, co jsme si, jsme sametoví, jsme něžní, jsme nejlepší, celý svět obdivuje naše topiče, naše hlídače, naše kominíky. Naše agenty. Hurá.“ (s. 81)

2 29.05.2017

Navzdory pár pomalejším částem hodnotím velmi kladně. Pro milovníky absurdní literatury je tato kniha povinností. S každou další postavou se absurdnost procesu zvyšuje až k hodnotám, vedle kterých vypadá spontánní proměna člověka ve hmyz jako běžné pondělí.

3 28.04.2017

Skvělá kniha, jež nabízí mnoho míst k zamyšlení. Pro mě první kniha od Boučkové, ani nevadilo, že jsem neznal předchozí díly triptychu, snad jen chvíli na začátku jsem se cítil trochu mimo. Po dočtení jsem si okamžitě obstaral další díla autorky a knihu doporučuji.

4 28.04.2017

Cyničtějšího právníka aby člověk pohledal, a to už je co říct. Jean-Baptiste Clamence aneb "kající soudce" stojí za Vaši pozornost.

„Někdy přemýšlím o tom, co o nás řeknou v budoucnosti historikové. O našem moderním člověku jim bude stačit jediná věta: smilnil a četl noviny. Dovolil bych si tvrdit, že touto výstižnou definicí bude celý námět vyčerpán.“

2 29.12.2016

Zapomeňme na politické agitky jedné i druhé strany a pusťme se do příběhu dvou mladých lidí v nesnázích. Jak sám autor zmiňuje v rozhovoru: „Ta kniha není o migrantech, ale o lidech.“ Zatím jeho nejdrsnější text, kterým dokazuje, že zvládá psát "nejen o lásce", jak mu někteří zlí jazykové vyčítali. Komu láska nevadí, tomu všemi deseti doporučuji Mapu Anny, Chybu a vlastně i všechny ostatní Šindelkovy texty.

Krátké nastínění knih ze samého jejího začátku:

„Musí na sever. Někde tam je bratr. Ze všeho nejdřív musí sehnat telefon, nebo aspoň mapu. Ne. Ze všeho nedřív musí stáhnout deku z plotu, jinak ho najdou. Taky kvůli mrazu. Nikdy nezažil takovou zimu. Potřebuje deku, aby nezmrznul.“ (s. 5)

Po přečtení (rozhodně ne před) doporučuji vygooglit "ROZHOVOR S MARKEM ŠINDELKOU V ROZHLASOVÉ ČAJOVNĚ".

Zasloužených 90 %

4 23.12.2016