MrKrahujec komentáře u knih

Opravdová lahůdka! Věčná škoda, že Janu Werichovi nebylo umožněno tento plánovaný film natočit! Těžko bychom si pak už rytíře Johna Falstaffa představovali jinak, než jako pana Wericha, snad by to mohl být i jeho vůbec nejlepší film, ale to je všechno jenom snad... Knížka napoví, ale výsledný efekt by byl určitě zcela překvapující!

1 15.12.2017

Tady je možná právě zakopán pes: tato esej o literárním díle markýze de Sadea se s odstupem ukázala jako literárně daleko lepší a čtivější než dílo samo. Příčinou může být, samozřejmě, i to, že sám Alphonse Donatien markýz de Sade vlastně mohl publikovat jen u obskurních anonymních porno-vydavatelů, kteří pak z důvodu udržení svého byznysu udělali jakousi anti-cenzuru: prý nemilosrdně vyškrtli veškeré filosofické a literárně zdařilé pasáže a ponechali jen pornografii, kterou (snad) ještě uměle rozkošatěli. Ale to všechno je snad. Jisté je, že kontroverzní "božský" markýz byl vlastně s perem poněkud na štíru a celá jeho genialita je dost nafouklá reklamní bublina. Ale dala-li možnost vzniknout slušně napsaným literárněteoretickým pracím, aspoň to!

1 25.11.2017

Ne, že by tu nebyl Halasův vliv cítit, ale výsledek jde daleko jinam (záměrně nechci říct dál). Především oceňuji dokonalou práci s jazykem, jedná se vpravdě o skutečné "eskamotérství se slovy" téměř ve stylu Jana Vodňanského, ale přece jen na dost odlišné platformě. Snad je to důkaz, že metoda, kterou Vodňanský použil výhradně ve službách humoru (byť mnohdy značně černého), funguje stejně dobře i v poezii vážné, až nostalgické. A hlavně zůstává originální.

24.11.2017

Asi už mám stihomam (kdo ho ale dneska nemá?), protože postava Ellise Quinta a hlavně celá jeho činnost jak zločinecká, tak i mediálně očerňovací, mi nesmírně připomínala našeho milého předsedu vlády...

21.11.2017

Tak mi najednou přišlo na mysl položit si otázku: ČÍM vlastně je Saturnin tak jedinečný, tak okouzlující a tak legrační. Téměř unisono se tu všichni rozplývají nad jeho pohodářstvím, humorem a zábavností, ale sám Jirotka svůj román přece označil za satirický. Takže ta moje otázka tedy zní: proti čemu je ta satira namířena? Vlastně mě docela překvapilo, když jsem pochopil, že hlavním terčem Saturninovy satiry je pokrytecký, prázdný patos, zbytečně velká gesta a vylhané pozérství. Proti tomu všemu Jirotka staví takovou tu bodrou sousedskou normálnost: kuchařka nemizí jako strašidlo, nýbrž si prostě na chvíli odskočí domů a povodeň jí odřízne cestu zpátky, Saturnin taky nezmizí jako oběť trestného činu, ale prostě si jenom zajde na houby, zdánlivě proradný továrník nechce za každou cenu zaprodat svou dceru boháči, ale jednoduše má dcery dvě a rozhodně se jim nechce míchat do života, a tak dále a dále, aspoň jeden příklad se najde skoro na každé stránce. (Ještě překvapivěji mi to vlastně připomnělo Goscinniova Asterixe a zvláště pak postavu Obelixe, permanentně zesměšňujícího tentokrát starořímský válečný patos a pokrytecké hrdinství římských dobyvatelů). Napoví to už sama povaha nejzápornější postavy: Teta Kateřina je především nesmírný pozér, ustavičně si hrající na něco, čím není, což nakonec ve výsledku přece jen malinko oslabí její zápornost: spíše než padouchem je teta Kateřina politováníhodnou ženskou, která "toužila po penězích přímo horečně, a když je měla, utratila je způsobem, který bych nazval pitomým, kdyby mi mé vychování nebránilo používat takové výrazy" (abych uzavřel citátem z knihy).

Zas jedna pohádka, která je spíš pro tatínky, než pro děti... A to i včetně kreseb. Ale děti pobaví taky.

03.11.2017

Wilhelm Busch je rozhodně geniální, ale je třeba radikálně vyvrátit jeden mýtus (který, uznávám, vydatně přikrmil on sám) - rozhodně a v žádném případě není pro děti! Takhle lučavkovitě jedovatá satira musí samozřejmě dítě když ne rovnou vyděsit, tak rozhodně znechutit a odstrašit. Zato dospělý vychutná jak dokonalost kresby, tak i jízlivost celé Buschovy ironie, se kterou prezentuje údajně sladký dětský svět v podobě zesílených obecně lidských neřestí. (Ostatně mám pocit, že seriál "Koupání v sobotu večer" by dnes už mohl vyvolat i diskuse stran sexuální výchovy mládeže).

03.11.2017

Oceňuji hlavně solidní kreslířskou práci, verše jsou na autorku formátu Ljuby Štíplové přece jen trochu slabší...

2 03.11.2017

Nad tímhle jsem se svého času taky docela nachechtal... A výraz "nápady jako kuře Napipi" se jednu dobu stal naší rodinnou hláškou, ovšemže jen v době mého dětství....

2 03.11.2017

No jasně, Lada je prostě Lada, dokonce i když kreslí pouhý komiks pro nejmenší, ale tohle, když se do toho opravdu začtete, je vlastně až neuvěřitelně praštěný, na kresbě to samozřejmě není poznat, ale ten "děj" snad musel Lada vymýšlet úplně ožralej...

1 03.11.2017

Zajímavý pokus o psychologicky trochu náročnější detektivku. Samozřejmě, nejspíš to připomene proslulou knihu "Pošťák zvoní vždycky dvakrát", ale nakonec třeba i "Terezu Raquinovou" od Émila Zoly. Tím samozřejmě nechci říct, že by to byl nějaký plagiát, ale ta lehce zvýšená literární ambice tu cítit je.

2 03.11.2017

Nakonec - proč ne plný počet? Vždyť skoro všechny komiksy v téhle knize kreslili akademičtí malíři a to ne ledajací! To přece v téhle branži není úplně běžné...

4 02.11.2017

Je to sice jen pouhý časopisový sešitek, ale já ho mám v paměti nesmazatelně uložený jako přímo ukrutnou prču... Kéž bych ho tak ještě někdy sehnal!

02.11.2017

Poměrně zajímavě pojatá "dostihová" dertektivka. Ani teď pořádně nevím jestli byl ještě někde jinde použit jako vyšetřovatel filmový režisér (a bývalý žokej), který by současně natočil film a vyšetřil komplikovanou vraždu.

3 31.10.2017

Velmi příjemné překvapení. Téhle knize možná trochu ublížilo výchozí (poněkud nespravedlivé) srovnávání s "Mistrem a Markétkou" M.A. Bulgakova, ale v podstatě se jednalo jen o souhru okolností. Tedy to, že tento román poprvé vyšel na pokračování ve stejném časopise "Novyj mir", ve kterém předtím vyšlo stejným způsobem jediné sovětské vydání Bulgakovova geniálního díla, zavdalo příčinu k rozšíření fámy, že jde o jakousi "nahrážku" za Bulgakova, protože "Mistr a Markétka" knižně vyšel až po převratu v 90. letech. Po přečtení knihy je však jasně vidět, že v žádném případě nejde o nějakou napodobeninu, či dokonce plagiát. Snad jediným společným rysem obou knih je kromě literárního mistrovství příslušnost k žánru magického realismu, ale Maestro Danilov už stojí oběma nohama ve své době - tedy téměř půlstoletí po době děje Mistra a Markétky. Sám hlavní hrdina je napůl démon - a démon je tu popisován jako dost odlišná existence od křesťanského ďábla, kterým je Woland v Mistrovi a Markétce. Orlov se tu odvolává spíše na Lermontova, takže jeho démon je bytost spíše pohanská a nadčasová a všechny popisy Danilovových kontaktů s říší démonů jsou jasně nejlepšími nejen v knize, ale možná i v ruské literatuře obecně. Zvlášť závěrečná scéna Danilovova démonského soudu, kdy je Danilov nařčen z příliš lidského jednání a velice mysteriózně souzen démony, kteří jsou ovšem stejně hroziví, jako i směšní, jasně připomene výslechy na KGB, které už na přelomu 70. a 80. let také nesly jasnou pachuť marasmu všeobecně se rozkládajícího komunistického aparátu. Jedinou slabinou románu mohou být možná pasáže, popisující Danilovovu hudební tvorbu, když je v lidské podobě na Zemi, v Moskvě roku 1972. Přece jenom bude pravda, že hudbu je třeba slyšet, její slovní popisy nikdy nebudou "to pravé".

25.10.2017

Jak že to řekl Švejk? Já to mám moc rád, když tak lidi blbnou na kvadrát...

Opravdu snad trochu slabší, ale zase na druhou stranu odvážný pokus vyzkoušet v detektivce úplně jiné prostředí (i když to dostihové tam nakonec prosáklo taky).

05.10.2017

A jestlipak si vůbec někdo všiml, že Karel Havlíček je opravdu a čestně jediný humorista své doby, jehož vtipy dodnes skutečně rozesmávají a nevyvolávají už jen zasvěcený úsměv milovníka starožitností. V tomhle je srovnatelný snad leda s Rabelaisem, Cervantesem, nebo Gogolem...

4 19.09.2017

Je vlastně až s podivem, že si ještě nikdo nevšiml, jak mnoho společného má brouk Pytlík s panem Spejblem. Nejen náturu, typ komiky, ale i přibližnou dobu vzniku i míru popularity u dětí. Jen tou vizáží se skutečně liší a také, samozřejmě, i místem prezentace, byť brouk Pytlík občas na to jeviště (i filmové plátno) také zavítal, ale přece jen tam nebyl tak doma, jako Spejbl. O něm je zase méně knížek, takže ve výsledku to bude "fifty-fifty".

7 18.09.2017

Přece jenom to byl v našich končinách čestně první pokus... a překvapivě obsahoval téměř vše podstatné.

1 17.09.2017