msjadepaton komentáře u knih

Asi je to trochu jako s Aristokratkou. Zpočátku jsem se opravdu smála nahlas a hodně, ale jakmile jsem si na ten humor zvykla, tak už mi to zas tak vtipné nepřijde. Pořád je to hodně dobrý, dobrodružný příběh, ale kdyby se neobjevila nová postava ve formě Alex, asi bych zvažovala, jestli nedat 3 hvězdy. Nejspíš bych ani tak nedala, ale zamyslela bych se nad tím.
Nejlepší jsou asi stabilně scény s obry. Riordan je píše tak zajímavě, že je těžké se tím nebavit. A i ti bohové jsou většinou vážně zábavní.

1 14.07.2019

Tohle bohužel nebylo tak dobré jako jiné jeho knihy. Zhruba na úrovni Filozofa, bych řekla. Ze začátku se mi ten nápad docela líbil, ale pak se to začalo moc opakovat. Příběh ustupoval filozofování mnohem víc než v jeho ostatních knihách a i když to bylo pořád lepší než u většiny esoterických knih, stejně jsem to bohužel neocenila.
Celá ta věc s tajným bratrstvem byla celkově trochu přitažená za vlasy. Závěr byl dost uspěchaný a v případě některých postav vyloženě useknutý.
Jinak to ale bylo čtivé a nápad taky oceňuji. Prostě průměr, tak 2,5 hvězdičky.

1 20.06.2019

Tahle kniha není špatná, ale naprosto mě zaráží, že učebnice z velké části ignoruje nebo bagatelizuje některé autorky. Kdyby nebyla tak podrobná u spousty (i monhem méně známých) autorů, tak bych to nezmiňovala, ale fakt, že Austenová a Shelleyová chybí úplně a Brontëovy jsou zmíněny jen mimochodem, stejně jako Agatha Christie, je pro mě nepochopitelné. Na druhou stranu kniha ignoruje i Doyla a u Dickense zapomněli zmínit Příběh dvou měst, což byl nejen podle Dickensova vlastního soudu, ale i podle soudu mnohých dalších, jeho nejlepší román vůbec. Ale hlavně, že je tam Dorritka a Pickwickův klub. Že tam není takový Kurt Vonnegut nebo Daphne du Maurier, Harper Lee, E. M. Forster, Elizabeth Gaskell nebo George Eliot mě ani nepřekvapuje, protože by pak hrozilo, že by se do školní četby propašovalo něco, co by mohlo středoškoláky bavit :).

Je to dobrý začátek. Rozhodně bych dala minimálně doslov jako povinnou četbu každému, kdo jde k volební urně. Jsou tam výborné postřehy, co se týče myšlení lidí a jejich vnímání okolního světa. Hodně z toho jsem věděla nebo předpokládala, ale neškodí si to připomenout.
Možná bych ocenila podrobnější analýzu některých problémů a přidání více rozdílných příkladů pro ilustraci. Čísla jsou sice důležitá, ale tady jich bylo občas tolik, že mi dělalo problémy se soustředit na to, co ve skutečnosti znamenají.
Jinak je to ale důležitá publikace, která by neměla zapadnout, i když se obávám, že vzhledem k současným trendům, se přesně to stane.
Autor rozhodně nepodceňuje určité globální hrozby, které se v současnosti objevují, ale zároveň je dává do kontrastu s celkovou situací a s tím, co se dělo v minulosti.
Rozhodně doporučuji. Kéž by bylo takových publikací víc.

1 09.06.2018

Velmi příjemné překvapení. Přestože romantickou pohádku jsem čekala tak nějak automaticky, dostala jsem ji trochu jinak, než jsem očekávala. Je to v podstatě YA romantika, takže nečekejte nějak velkou hloubku. Přesto je tam ale několik vážnějších témat, která mě překvapila.
Popelka tady není úplně dokonalá a autorce se poměrně věrohodně povedlo vykreslit jak její fyzický handikep tak psychické problémy. I když občas byly některé věci přehnané nebo přitažené za vlasy (jako třeba, že vás někdo může jen tak prohlásit za nesvéprávnou), tolik jsem to nevnímala, vzhledem k pohádkovému ladění příběhu.
Základní romantická linka byla roztomilá a prostě popelkovská, ale sama o sobě by tak dobře nefungovala, kdyby nebylo všeho, co si tam autorka přidala. Ellin blog, její postižení, ale i vztah s její novou rodinou, který sice nebyl dokonalý, ale nebyl to ani psychický terror jako v původní Popelce. Ellina nevlastní matka je spíš komunikačně neohrabaná než že by to myslela špatně. Co se týče jejích nevlastních sester, jedna z nich je opravdu zákeřná a ta druhá spíš jen mlčí, ale nakonec ani tady to není černobílé.
Opravdu doporučuji coby nenáročnou, sladkou oddechovku. Už se nemůžu dočkat druhého dílu.

1 01.05.2018

Oproti Simonovi to zase tak skvělé nebylo. Zpočátku jsem měla trochu problém se do knihy dostat. Záhy se to trochu rozpohybovalo, ale upřímně, asi jsem měla problém s tím, že Molly byla dokonalá teenagerka, což mi dokonale lezlo na nervy - alespoň občas. Často jsem ji nechápala, i když to zase nebyl až takový problém.
Prostě to bylo takové roztomilé. Diverzita opět skvělá, vedlejší postavy úžasně vykreslené (zvlášť na tak krátkou knížku), ale na Simona to tak nějak nemělo. Byla jsem ovšem nadšená, že se tam Simon párkrát zmínil nebo objevil. Vidět ho očima jiných postav je zrovna u něj neuvěřitelně zajímavé. I proto se těším, až vyjde příběh Ley, protože tam určitě o Simona nebude nouze.
Ovšem další knihu si asi přečtu v angličtině. Simona jsem četla v originále a vyhovuje mi to mnohem víc. Občas jsem si totiž u Podělaným navrch musela v duchu překládat fráze zpátky do angličtiny, aby mi došel jejich rozsah. Některé ty kulturně-společenské narážky prostě do češtiny snadno nepřeložíte. Nebo přeložíte, ale úplně ztratí kontext. Na druhou stranu ten kontext se dá často stejně pochopit jen když se vyznáte v americké internetové kultuře. Takže je to slepá ulička. I tak byla kniha skvělá, ale myslím, že v angličtině by asi pro mě vyzněla líp.

1 28.03.2018

Neuvěřitelné překvapení. Tahle kniha opravdu skvěle vytváří přechod mezi YA a dospělou fantasy. Hrdince je devatenáct a děj je celkem přímočarý a ubíhá stabilním tempem. Na druhou stranu není zápletka ze tří čtvrtin naředěná romantikou nebo dokonce milostným trojúhelníkem. Upřímně jsem se bála, že k tomu dojde, protože takhle jsem se spálila u Falešného polibku.
Tohle ale naštěstí není Falešný polibek. Politická stránka a snaha vyrovnat se s kulturním šokem, který Kelsea zažívá, je hlavním tahounem děje. Autorka to okořenila špetkou worldbuildingu. Tak akorát. Nic složitého, spíš načrtnuté obrysy světa, ve kterém se nacházíme a pár narážek, které se pravděpodobně rozvinou v příštích dílech. Ale stačilo to, abych se s Tearlingem sžila a záleželo mi na jeho osudu.
Kelsea sama je podle mě dost cítit snahou autorky vybalancovat ji tak, aby to nebyla úplná Mary Sue. Protože schopná je tedy značně a to spíš instinktivně než že by se to musela učit. Přesto to bylo v únosných mezích a nijak mě to nerušilo. Navíc byla Kelsea docela osobnost.
Nemůžu se dočkat až se dostanu k dalším dílům. Pokud mě budou držet přilepenou u stránek jako tenhle, tak to bude asi jedna z mých nejoblíbenějších sérií.

1 20.03.2018

Tentokrát tu hvězdičku odebírám trochu nespravedlivě. Nebylo tu totiž nic, co by mi vyloženě vadilo. Lupič nebyl z nebezpečných zločinců, náhody se držely v mezích a bylo tam několik opravdu vtipných scén (Špekounovo dobrodružství coby otrhaného vandráka bylo skvělé). Jenomže jsem zjistila, že si i po těch letech docela dobře pamatuji určité okolnosti případu a neustále mě otravovalo, že to v knize ještě nikoho nenapadlo. Přitom to nebyl nejjednodušší případ, který děti řešily, a nebyl první, kde jsem si pamatovala kdo nebo jak to udělal. Ale tady poprvé mě vyloženě rušilo od čtení, že někoho něco nenapadlo. I když v předchozím díle jsem měla podobné pocity ohledně té kocouří kůže, ale tak nějak jsem se s tím srovnala. Tady ne.
Jinak jsem ale spokojená.

1 17.06.2017

Anotace je možná trochu zavádějící, protože o pátrání po vrahovi tady vlastně moc nejde. Kniha je především o Harrietě a její rodině a na druhé straně o Dannym a jeho rodině a záhada Robinovy smrti je spíš jen jakýmsi pojítkem mezi nimi.
Harrieta ani moc nepátrá. Upne se na první vysvětlení, které se jí zdá alespoň trochu pravděpodobné a pak už se jen snaží pomstít. Tím se příběh dostává do poněkud děsivé roviny.
Harrieta i Danny jsou oba paranoidní a my vidíme příběh v podstatě jejich očima (i když je psaný ve třetí osobě). To dodává příběhu na dramatičnosti, ačkoliv se tam často vůbec nic neděje. I malé, nepříliš závažné epizody jsou najednou neskutečně napínavé a u těch závažných už člověk ani nedýchá. Charakteristika vedlejších postav je silně ovlivněna tím, jak je vidí Harrieta nebo Danny. Díky tomu působí všichni nějakým způsobem vyhraněně a výrazně jako by se člověk díval na některé jejich vlastnosti přes zvětšovací sklo a přehlížel jiné. Rozhodně ale nepůsobí ploše.
Atmosféra byla skvělá. Byla jsem v tom městečku spolu s postavami a všechno s nimi prožívala. To, jakým způsobem Donna Tarttová popisuje například stesk nebo truchlení, se mi vrylo pod kůži a já jsem naprosto přesně věděla, jak se ta která postava cítí.
Na druhou stranu, pořád nemůžu hodnotit plným počtem hvězd. Byly tam pasáže, u kterých jsem se trochu nudila. Občas jsem soupeřila s tím, že kniha, přestože je psána ve třetí osobě působí jako by byla psána nespolehlivým vypravěčem. Už jen charakteristika postav tomu nasvědčuje. A některé Harrietiny kousky mi přišly tak nepravděpodobné, že jsem opravdu přemýšlela jak to tedy s tím vypravěčem je a jak moc můžu textu věřit.
Moc nepomáhá ani to, že mám problém s otevřenými konci. Kniha ve mně zanechala pocit, že jsem něco nedokončila, že jsem ji nedočetla. A to je u něčeho, co mi přišlo tak hrozně dlouhé velice neuspokojivý pocit.
Takže proto jen 4 hvězdy. Jinak to ale byla opravdu skvělá kniha.

1 05.04.2017

O téhle knize jsem slyšela opravdu hodně a kdyby kolem toho nebylo tolik nadšení, asi bych po ní nesáhla. Mám sice retellingy ráda, ale když tahle kniha vyšla, byla jsem zklamaná, protože jsem si říkala, že když je to taková ta technologická scifi (androidi, kyborgové a vesmírné lodě), nebude to nic pro mě. Ale když z toho bylo tolik lidí nadšených, musela jsem tomu dát alespoň šanci. A nelituju.
Chytlo mě to v podstatě od první stránky těmi poněkud poťouchlými odkazy na Popelku (noha místo střevíčku a tak podobně), ale i samotným příběhem. Paralela s Popelkou tam byla, ale ne prvoplánová a ani ten vztah úplně nezabředl do "instantní lásky", ke které zrovna tahle pohádka hodně svádí. Bylo to sice na hraně, ale nepřekročilo to mez.
Bylo tam pár hodně průhledných záležitostí, které se tvářily hrozně tajemně, ale autorka se prozradila tím, že kladla příliš velký důraz na zdánlivě nedůležité věci nebo pověsti, z čehož se dalo okamžitě vyvodit, o co půjde. Ale to mi až tolik nevadilo.
Knihu jsem přečetla jedním dechem a jsem zvědavá, jakým způsobem se bude příběh rozvíjet dál, když další díly jsou zaměřené na jiné postavy. Jednu z nich už jsme myslím v Cinder letmo zahlédli a o dalších tam byly krátké zmínky.
Kromě toho musím vyzdvihnout netradiční zasazení příběhu do Asie. Diverzita díky tomu o dost vzrostla, protože většina postav (nejspíš s výjimkou Cinder) jsou barevné pleti. A sama Cinder má velké procento těla, včetně některých orgánů nahrazeno protézami, což jí způsobuje potíže a pro příběh je to poměrně zásadní.
Také mě hodně zaujala politická a jazyková stránka světa Měsíčních kronik. Je tam něco nakousnuté, ale spíš to vzbuzuje otázky. Kolik národů a jakým způsobem se spojilo? Jak začalo spojenectví asijských států? Byla jedním z národů, které prakticky vymizely, Čína? Nasvědčuje tomu fakt, že státní zřízení asijských národů je císařství a jména mi zněla spíš japonsky, ale hlavním městem této říše je Nový Peking. Ale to je prostě proto, že jsem na takové záležitosti vysazená a zajímají mě často víc, než samotný příběh (i když tady je to celkem vyrovnané).
Rozhodně doporučuji. Těším se, až se dostanu k dalším dílům.

1 03.04.2017

Na to, že je to opravdu krátká kniha složená spíš z menších úvah a všelijakých seznamů, mi chvílemi dělalo trochu problém se jí prokousat. Občas na mě docela výrazně dýchal fakt, že autor psal knihu z velké části pro sebe. Tím neříkám, že je to špatně. Když přijde na podobné téma, je pravděpodobně naopak lepší psát spíš pro sebe. Kniha pak působí upřímněji.
Na téhle knize je velmi sympatické, že autor se nesnaží moralizovat nebo radit. Nabízí pohled na depresi a úzkost ze své vlastní zkušenosti a zároveň zdůrazňuje, že se u každého projevuje jinak a každému také něco jiného pomáhá.
Důvod, proč dávám téhle knize jen průměrné hodnocení je opravdu jen o mých osobních problémech se čtením této knihy. Časté odbočování a úvahy, které úplně nesouvisely s ústředním tématem mě rozptylovaly a občas mě nebavily. Nakonec jsem si docela oddechla, že jsem konečně dočetla (navzdory autorově radě, abych při čtení nemyslela na konec knihy :)).
Ona nakonec tahle kniha asi není na souvislé čtení. Pokud po ní chcete sáhnout, možná si ji užijete mnohem víc, když ji občas zvednete, prolistujete a přečtete si nějakou úvahu nebo seznam, který vás zrovna zaujme. Není totiž úplně nutné, číst ji popořadě. A vyhnete se tím podobným problémům, které jsem měla při četbě já.
Každopádně je to zajímavé čtení a dává člověku docela podrobný vhled do mysli člověka, který se potýká s depresí a úzkostí. Rozhodně nelituji, že jsem si jich přečetla.

1 11.03.2017

Líbila se mi o něco víc než první díl, ale u téhle série jsou prostě všechny díly skvělé. S odstupem času se na to samozřejmě dívám jinak než, když jsem to v devíti četla poprvé, ale zábava je to pořád.
Vlastně si nemůžu pomoct, ale mám pořád tendenci se na to dívat těma logickýma očima. Zážitku to ale vůbec neubírá. Jen nevím, jestli bych to dala číst dítěti, protože si sama pamatuji, jak to mě a pár mých kamarádů inspirovalo, abychom se proháněli po vesnici, řešili fiktivní případy a pod tou záminkou lezli cizím lidem bez dovolení na zahradu. Vlézt v noci k někomu do domu a prohlížet lidem boty jsme se naštěstí neodvážili, ale i tak.
Jsem ráda, že ani tenhle případ nebyl nijak průhledný. Lépe řečeno bylo sice jasné, kdo to udělal, ale nebylo úplně průhledné jak, a i když jsem si částečně pamatovala, co se tam stalo, byla jsem docela napjatá a nutilo mě to číst dál. A některé ty hlášky byly vážně skvělé.
Nelituji, že jsem se k téhle sérii vrátila.

1 11.02.2017

Přiznám se, že mě pořád tak nějak svrbí prsty, dát tomu plné hodnocení, protože se to strašně snadno četlo. Otevřela jsem knížku na první stránce a přelétla prvních pár řádků a najednou jsem byla ve čtvrtině. Na druhou stranu, když se zamyslím nad tím dějem, tak přece jenom tam byly části, u kterých jsem protáčela oči a lehce se nudila. Je to klišé. Krásné klišé a jedno z těch, které si vždycky ráda přečtu znovu, ale pět hvězd tomu dát nemůžu.
Ocenila jsem fantasy zápletku a také zápletku se zakládáním podniku, protože příběh o budování něčeho od základů je něco, co prostě můžu. I když už vím, jak to dopadne, protože jsem kdysi četla celou trilogii, nedělalo mi problém si to užít znovu. Navíc jsem zjistila, že si vlastně spoustu věcí vybavuju a to je dobrá vizitka, protože to znamená, že ve mně ty knihy něco zanechaly. Na rozdíl od prvního čtení mě teď trochu méně zajímají milostné zápletky (ano, já vím, že o tom to je) a víc právě to zakládání podniku. Pamatuji si, že tehdy mě zajímala nejvíc asi Dana, kvůli tomu, že je knihovnice. Teď mě ale nejvíc zaujala Zoe, u které si třeba úplně nepamatuju, jak to přesně bude s tou milostnou zápletkou a hodně mě to vzhledem k jejímu synovi zajímá.
A hodně jsem ocenila ještě jednu věc. Po tom, co se rozmohl trend erotické literatury se stalo zvykem, že děj ustupuje právě erotickým scénám. Bylo osvěžující vrátit se k románu, kde sice pár takových scén je, ale jsou jenom kořením a nejsou až tak přehnané (ano jistě, trochu nerealističnosti tam je, ale ne tolik jako se teď nosí).
Upřímně nevím, jestli bych od autorky četla nějaký klasicky romantický příběh, bez té špetky nadpřirozena. Mám dojem, že jsem to kdysi zkoušela a nijak zvlášť mě to nebavilo. Každopádně vím, že autorka má ještě další knihy podobné téhle, takže i po dočtení téhle trilogie, se k Noře Robertsové v budoucnu vrátím.

1 28.01.2017

Docela mě překvapilo, kolik věcí jsem si nepamatovala. Knihu jsem četla předtím už dvakrát, ale měla jsem spíš zafixovaný film. Tenhle příběh je jeden z mála, kdy se nedokážu moc rozhodnout, jestli je lepší kniha nebo film, protože film má určitou přidanou hodnotu v podobě Julie Andrews a několik skvělých momentů, které v knize chybí. Na druhou stranu, v knize je Mia taková víc puberťácká. Meg Cabotová umí psát teenagery tak, že vás baví a nepůsobí otravně, ale zároveň nemáte pocit, že čtete vlastně o dospělém člověku (což je problém většiny dnešních knih pro mládež). I když nejlepší hrdinkou knih Meg Cabotové pro mě bude vždycky Suze z Mediátora.
Další věc, kterou vážně oceňuji je nenucená romantická zápletka, která má přirozený průběh. I když je tu něco, co by se možná dalo nazvat milostným trojúhelníkem, není to to přehnané klišé, které najdete jako podle šablony ve všech Hunger Games, Selekcích a Stmíváních. Jistě Meg Cabotová tu byla dřív a určitě v té době existovala klišé, která se v knihách objevují, ale oproti současné tvorbě je to příjemné osvěžení.
Vzhledem k tomu, že tahle knížka není nic napínavého, forma deníkových zápisů ji o nic nepřipravuje. Naopak se skvěle čte a čtenář lépe nahlédne do Miiny hlavy. Líbilo se mi, že například celá zápletka s Joshem nebyla řešena tak dramaticky jako ve filmu a naopak se to všechno docela hezky urovnalo.
Plný počet hvězd ale prostě dát nemůžu. Schovávám si to pro knihy, které ve mě opravdu vyvolaly nadšení, což se tady nestalo ani když jsem to četla poprvé. Je to příjemná, oddechová jednohubka, ke které se občas ráda vracím, ale top to prostě není.

1 14.01.2017

Je to takový zvláštní mix mezi YA a dětskou knížkou, takže jsem vlastně byla celou dobu rozpolcená z toho, jak to mám brát. Od každého z toho totiž čekám něco jiného a podle toho k příběhu přistupuji. U téhle knížky se ale nevyplnila žádná má očekávání a to mě naprosto nadchlo. Od začátku do konce, co mi autor sám neřekl, jsem nečekala.
Bylo tam pár klišé, ale autor s nimi zacházel natolik opatrně, že to ne vždycky bylo na škodu. Občas bych ale ubrala. Konec byl naprostý chaos, až jsem měla občas problém sledovat, co se děje, ale asi spíš proto, že většinou čtu v tramvaji, tak mě leccos rozptýlí. Je tedy pravda, že pár momentů jsem i po důkladném přečtení považovala za nesmysl. Například Tedrosovo nepochopení Sophiina vzkazu. Tady se ovšem nabízí možnost, že v originále byl vzkaz skutečně dvojznačný a prostě se to nepodařilo přeložit.
Tohle jsou věci, za které jsem srazila malý bezvýznamný bodík. Všechno ostatní bylo úžasné. I přes chaotičnost byl závěr epický a překvapivý a navíc svým způsobem uzavřený, což už dnes nebývá u trilogii zvykem. Vlastně se tím uzavřela jedna éra příběhu. To je ideální, protože člověk si nepřipadá, že by přestal číst uprostřed, ale zároveň má představu, jak by se mohl příběh dál vyvinout a kvůli tomu chce číst dál.
Celá kniha je v podstatě o tom, že nic není jen zlé nebo dobré, takže ani hlavní postavy nejsou černobílé a to velmi oceňuji, zvlášť u knihy pro mladší čtenáře.
Musím poděkovat Markétě ze Světa podle Marillee, protože bez ní bych o téhle trilogii vůbec nevěděla. Rozhodně si přečtu i další dva díly a pravděpodobně si je koupím do knihovničky. U mě se sice nekonal návrat k Harrymu Potterovi, protože mi to přišlo dost odlišné, ale rozhodně to byl zážitek!

1 19.12.2016

Ačkoliv to bylo o něco lepší než druhý díl, pořád si nejsem jistá, že si to zaslouží čtyři hvězdičky. Možná tři a půl (edit: LOL). Rozhodně jsem byla vděčná za to, že trojúhelník Maxon - America - Aspen se omezil na nezbytné minimum. A Maxon sice ještě trochu tokal, ale už se to dalo snést.
Potěšilo mě, že se více řešili rebelové a vůbec problémy království, včetně samotného krále. A navíc stále více postav začalo poukazovat na Američiny nedostatky a i ona sama si jich všímala. Tato sebereflexe ji sice úplně nedohnala k tomu, aby na nedostatcích aktivně pracovala, ale jisté zlepšení proběhlo. A i tu svou impulsivnost napřela správným směrem. Podařený byl i vývoj ostatních dívek, o kterých jsme se konečně dozvěděly něco víc.
Na druhou stranu, konec mě velmi zklamal. Sice jsem nečekala, že se dá v tak málo stránkách uspokojivě vyřešit problém, který svým rozsahem dalece přesahoval celou trilogii, ale takto odbyté vyvrcholení jsem nečekala. Zápletka s rebely se celou dobu pohybovala někde v pozadí a teprve, když se to autorce hodilo, najednou vyskočila z úkrytu, ale po třech stránkách bylo po všem. Z celé knihy bylo vidět, že, co se týče politické situace v Iley, autorce jdou spíše diplomatické zápletky než boje. To se na konci První projevilo v plném rozsahu.
Druhý díl se dal zkrouhnout na polovinu, kdyby America neměnila svá rozhodnutí ohledně toho, s kým chce strávit zbytek života, častěji než ponožky. Pak by bylo více místa na rebely a na to, aby ten konflikt skutečně vygradoval do velkolepého finále, které se bohužel ve skutečnosti pohybovalo někde na úrovni Rozbřesku. Což pro dystopie ale není příznačné, takže se to nedá omluvit ani žánrem. Chápu, že v tomhle případě mělo jít spíš o romantiku, ale pak by možná bylo lepší rozvést samotnou soutěž, která ke konci vypadala spíš jako vtip. Žádná pravidla, žádné termíny, minimum kamer.
Takže celkově to autorka spíš nezvládla. Rozváděla do detailů to nejméně zajímavé a všechno ostatní v podstatě letmo odbyla. Kdo se nám nehodí, toho mimo scénu v tichosti zavraždíme, co nemůžeme uzavřít, necháme vyznít do ztracena nebo to zamluvíme velkolepým happy-endem (který ale ve skutečnosti také nijak velkolepý nebyl).
Mohlo by se zdát, že na tolik stížností hodnotím knihu ještě docela vysoko, ale vzhledem k čtivosti a k většině knihy (špatný byl jen závěr), je to myslím docela adekvátní.

1 23.09.2016

Snad ještě nikdy v životě mě žádná kniha tak nenaštvala. Celou dobu se nic nedělo a až teprve na konci je clifhanger, aby měl čtenář potřebu si koupit další knihu. Už první kniha nebyla nic moc, ale tohle byl naprosto propadák. Bez napětí, téměř bez děje, napsaná mdlým stylem znuděné středoškolačky a pouze s jednou postavou, která alespoň trochu vyniká mezi ostatními (i když v tomto případě to není těžké a nic to neznamená).
Jediná pozitivní věc, kterou můžu o této knize říct je, že je aspoň krátká.

Četla jsem to spíš kvůli vyplnění mezery mezi jinými knihami, takže jsem nic moc neočekávala. Dvě hvězdy dávám kvůli čtivosti, nic moc jiného jsem v tom nenašla. První cca čtvrtina byla i docela zajímavá, ale pak jsem rychle ztrácela zájem hlavně proto, že mi bylo naprosto jasné, co se stane. Jako podle šablony. Pokud máte tenhle žánr rádi, zřejmě se vám bude docela líbit. Jinak je opravdu vhodná maximálně jako vycpávka (v jakémkoliv smyslu toho slova).

1 11.07.2016

Kniha mě překvapila. Bála jsem se, že kniha bude útočnější vzhledem k tomu, jak byla popularizovaná, protože je to bohužel obecný náhled na feminismus. Moranová se ale drží v mezích a rozhodně na muže neútočí. Občas se začne čertit, ale většinou kvůli věcem, které mi, upřímně vadí také. Na druhou stranu ve spoustě věcech je kniha hodně specifická, takže se s nimi ne vždycky ztotožníte. Kniha je trochu rozpolcená a připadá mi, že Moranová hodně cenzurovala sama sebe, protože často sklouzává k diktování toho, jak by to mělo vypadat, ale na druhou stranu několikrát zdůrazňuje, že žena by prostě měla být taková, jaká chce být. Je tam prostě znát, že je ještě pořád odchovaná na ženských stereotypech, které feminismu nijak nepomáhají.
Na druhou stranu, je tam dost věcí, se kterými nešlo než souhlasit a kniha byla až na posledních pár částí (se kterými prostě ještě nemám zkušenosti) docela vtipná.

1 27.06.2016

Začátek mě hodně bavil, ale postupem času jsem se začala nudit a nespravil to ani konec. Thrillerem bych to rozhodně nenazvala, nic napínavého na tom nebylo. V podstatě jsem celou dobu čekala, že mě třeba něco překvapí, že nastane zvrat, ale to se nestalo.
Mezi pozitiva řadím humor (i když trochu černý), občas jsem se docela zasmála (například u těch testů z literatury) a to, že se kniha celkem snadno četla a některé pasáže mě dost bavily. Navíc hlavní hrdina pracuje v knihkupectví, takže některé situace mi byly důvěrně známé.
Celkově je to u mě ale slabší průměr. Teď si musím přečíst něco, kde bude aspoň jedna postava normální. Možná nějakou sladkou romantiku, kde nikdo nikoho nepronásleduje a neschovává si jeho kalhotky (hm, takže Božský bastard to nebude :D).

1 04.05.2016