muchomurka komentáře u knih
Tahle knížka si zasloužila zhltnout na jeden zátah, ale bohužel to nešlo. Aspoň jsem si ji užívala déle. Přišla v pravý čas, přesně to jsem teď potřebovala. Krásně se četla, lehký milý sladký příběh, vtipný. Bála jsem se, co autorka udělá, aby děj posunula a zda to tím, že se hlavní hrdinové potkají, nezabije, ale nestalo se, za což jsem moc ráda. Jiný, než pozitivní konec bych neunesla, jsem ráda, že to všechno dopadlo, jak to dopadlo. I když bych ještě pár vět s některým vysvětlením potřebovala. Líbilo se mi, že hlavní hrdinka byla konečně normálně uvažující žena s božím vkusem na oblečení a hlavní hrdina nebyl chodící hora svalů, ale že to byli lidé, jaké může člověk reálně potkat. A to, že některé věci byly naopak zase nereálné, nevadí. Jsem moc spokojená a dávám si autorku do oblíbených. Doufám, že další kniha bude minimálně stejně dobrá, jako tato.
Ať už Jennifer Lynn napíše jakoukoliv knihu, vždy je to příběh, který zhltnu na jeden zátah. Ani zde tomu nebylo jinak. Postavy byly super, bavilo mě postupné rozkrývání minulosti, napětí. Vůbec si nedokážu představit, co asi Sammy musela prožívat (i když autorka to napsala velmi dobře, do Sammy jsem se vžila jako do druhé kůže), být ve svém vlastním životě cizincem, spoléhat se na to, co mi kdo řekne a doufat, že to bude pravda. To, jak se Sammy změnila, využila nového začátku a byla konečně sama sebou, fandila jsem jí, ať je šťastná a fajn holka, kterou si přála být. A ten závěr? Tak nějak jsem to vytušila dřív, kdo to je, ale vůbec mi to nevadilo. Jsem ráda, že vše dopadlo dobře. :)
Ano ano ano, tahle knížka mi sedla. Nekomplikovaný děj, lehký, vtipný, žádné hloupé rozbroje mezi hlavními postavami. Úplně jsem Jess chápala, jak se cítí ve škole. Ve 26 začínala znova. Držela jsem jí palce, ať to klapne a je šťastná.
A jinak jsem tedy doufala, že O´Connor dostane za uši. A taky jak to dopadlo s Leilou?
Napínavý příběh, který mě hned pohltil. Velmi oceňuji, že se zde David méně rval a více vyšetřoval. Spoustu věcí sice dostal dost na stříbrném podnose, ale kupodivu to příběhu neubíralo. Co mě překvapovalo, že do některých situací šel úplně slepě, bez zbraně, to bylo trochu naivní chování, když tušil, kdo proti němu stojí a co dovede. Ale co mě zklamalo, byl závěr, byl moc rychlý, skvěle budovaný příběh a pak to očekávané velké wau se nedostavilo. Jsem čekala nějaké úžasné odhalení, ale tohle bylo obyčejné. Kruté, odsouzení hodné - ano, ale nebylo to nic bombastického.
Tento díl mi prostě sedl. Žádné hloupé dlouhé politikaření, urputnost Kate byla akorát a hlavně Tomasetti, který má hlavu i srdce na správném místě. Vím, že tato dějová linka je vedlejší, ale mě tak hřeje u srdce, že mají stabilní vztah, drží spolu. Moc jim fandím, tak doufám, že jim autorka nevymyslí nějakou příšernost.
Co se týče vyšetřování, tak jsem si říkala, jak to, že na spoustu věcí nepřišli během původního vyšetřování? Ale když jsem dospěla k závěru, bylo to jasné.
Jen ten začátek by mohl být jiný, nejdřív jsem si myslela, že to Kate vyřeší od stolu zavřená v chalupě s Josephem, kdy jí budou ostatní dodávat informace a moc jsem se na to těšila, ale i když to nabralo jiný směr, tak mi to nevadilo a detektivku jsem si užila.
Tahle kniha byla zajímavá. Ale proč ne? Hodně nevšední, velmi čtivá, rozhodně osvěžující. Moc se mi na ní líbilo, že tam v podstatě nebyl děj a když už došlo k problému, během pár stran byl vyřešen a ne, že se v tom hlavní postavy utápěly půl knihy. Boží.
Jediné, co mě zarazilo, že to napsaly dvě autorky. A že postavy byly hooodně nereálné (asi?), ale kdo by v takovéto knize chtěl reálné postavy? Škoda, že tam nebylo více Jamieho rodiny. Mohlo to být velmi vtipné. Ale celkově - za mě ano.
Knížky od této autorky zbožňuji! Moc ráda čtu příběhy hlavních hrdinů, které jim autorka vdechne. A i když píše o těžkých tématech, moc ráda si je přečtu (na jeden zátah - zkoušela jsem číst pomaleji, ale to prostě nejde, příběh vás nutí a nutí číst dál a dál), vždycky jsou i přes pochmurné části plné optimismu a lásky.
Tahle knížka byla suprová, jako všechny od J. Lynn, co jsem četla. Hlavní postavy - Mallory a Rider byli skvělí, správně nejistí a neohrabaní. Autorka skvěle vystihla to chvění a motýlky, když se člověk zamiluje. A ten závěr - prostě bych nerozdýchala, kdyby to nekončilo dobře. Děkuji za něj autorce. Byla to skvělá tečka za skvělou knihou.
Naprosto skvělá knížka! Líbil se mi svět, který autorka stvořila, magie, tajemno, postavy, které do něj dala, humor, ironii, lásku, boj, intriky, detektivní zápletku. A také se mi líbilo vpadnutí do děje :) Rovnou akční, napínavé, strhující...
Celaene byla sympatická a normální holka, ne žádný super zabiják, což bylo osvěžující a skvěle se to četlo. Její povaha umožňovala se do ní vžít a příběh prožívat, jako bych ho prožívala přímo já sama. I když mému srdci už od prvních stránek se více zamlouval, líbil Chaol. Do budoucna rozhodně fandím jemu a Calaene, ale i tak doufám, že i si Dorian najde štěstí a lásku třeba u Nehmie. :) Ale to jsou má přání a spekulace. Jsem zvědavá, co bude v dalších dílech.
Také jsem zvědavá na Calaeninu minulost, byla jenom nakousnutá a já doufala, že z ní něco bude odhaleno už v tomto dílu. Celkově mi v příběhu nic nechybělo a nepřebývalo (sice mě otravovaly pasáže o lady Kaithlin, ale mají tam svou logiku a byly krátké :-D), takže já jsem nadmíru spokojená.
Když jsem si knížku koupila, litovala jsem, že je tak tenká. Ale po přečtení vím, že je to akorát. V příběhu není nic navíc a nic tam nechybí (i když bych samozřejmě brala ještě nějakou tu kapitolu navíc). Líbil se mi celý příběh, jeho průběh, objevování, přiznání, bylo to silné, strhující, vtipné, hořkosladké a láskyplné. Tohle je jedna z knížek, ke kterým se velmi ráda budu vracet.
Děkuji kapitáne. Bylo to zajímavé, čtivé, obohacující. Co mě překvapilo, bylo, kolik toho kapitán musí vědět nejen o létání, ale také o fyzice letadla a všech souvisejících jevů, o počasí a mnohém dalším. Klobouk dolů.
(SPOILER) Hrozně moc jsem potřebovala něco přečíst. Úplný absťák jsem měla, jak mi teď nešlo číst knížky rychle. Tak jsem sáhla na jistotu. Colleen Hoover prostě umí psát.
Tohle byla jízda, úplná emocionální smršť. Bylo to čtivé, ale říkala jsem si, že tentokrát Colleen hlavním hrdinům naložila opravdu hodně.
Líbil se mi nápad a i to, jak ho autorka vytěžila. Hodně jsem si užívala vtípků, které díky zápletce potkávat se jednou za rok, autorka do knížky dala.
Co se týče hlavní hrdinky, tak jsem si říkala konečně nějaká, která není slepice. Trošku se to pokazilo, když pak Bena opustila ve fakt blbé chvíli, i když si to logicky ospravedlnila. Od toho se mi to četlo hůř, ale pořád jsem otáčela stránku za stránkou. A za ten konec, tak za ten moc děkuji. Asi bych jiný nerozdýchala.
Knihu jsem začala číst a nebavila mě, tak jsem si řekla, že nakouknu sem tam a uvidím. Nakoukla jsem poprvé, do kapitoly o výbuchu a knížka mě chytla a nepustila. Po jejím dočtení jsem dorazila i první tři kapitoly. A bavily mě. Příčinou bylo, že jsem nečekala politicko-kulturní vhled, ale rovnou informace o Černobylu.
Komplexní přístup k této knize a jejímu zpracování byl skvělý. Je vidět, že autor si dal nesmírnou práci a našel snad každý zdroj, který k tomu kdy byl vydán. Proto mě velmi mrzí, že tato jeho práce je zabitá prací našich editorů. Těch chyb, překlepů a nesmyslných vět, kdy věta začne a skončí bez smysluplné pointy, kolikrát v půlce. Nevím, zda to tak autor napsal v originále, ale tipuji, že úplně ne.
Příběh i přes kostrbatý překlad byl velmi čtivý, ale tedy zorientovat se v tom množství lidí bylo až vyčerpávající. Nezažila jsem tuto dobu a jsem ráda, že autor to pojal takto, udělala jsem si celkem reálnou představu, jak to fungovalo. A to mě děsí. Když jsem četla, co všechno bylo zfušované, poléval mě studený pot. Celý tento podnik provázelo více štěstí než rozumu. Drsná doba, kdy na jakékoliv rozhodnutí je potřeba souhlas shora, každý se bál něco udělat, aby nebyl potrestán. Pro mě nepochopitelné, že se musely plnit kvóty na úkor bezpečnosti a že o tom rozhodovali nekompetentní lidé, kteří tomu ani za mák nerozuměli. Ve své podstatě to ještě "dopadlo dobře". Ale také jsem si zcela mylně myslela, že tato kapitola je už uzavřená a docela mě překvapilo, že nový sarkofág vybudovali před dvěma lety (samozřejmě poté, co ten původní už byl dávno odepsaný a přesluhoval). Brrrr. Vůbec nechci domýšlet coby kdyby.
Jediné, co mi v knize kapku chybělo, byl pohled na to, co se stalo s Pripjatí, ve smyslu s osobními věcmi a vybavením bytů, obchodů apod. (Musela jsem si to dohledat, našla jsem k tomu skvělé stránky, kdyby se někdo o tom chtěl taky dozvědět více: https://chernobylzone.cz/rabovani-v-cernobylske-zone/ ). A také bych ráda více výpovědí obyčejných lidí, kterých se to týkalo nebo dotklo. A více fotografií, mnohem více. Ale to jsou jenom drobnosti.
Knížka byla velmi emotivní, kdy jsem neměla daleko k pláči, když se hasiči a další dobrovolníci obětavě vrhnuli do záchrany a sami přitom dostali takové dávky radiace, že na ně během pár dní zemřeli. Srdce mi rvalo jen pomyšlení na jejich ženy, které často čekaly jejich první dítě. Jak jim muselo být...
Děkuji za tuto knihu, otevřela mi oči a nedala mi spát.
Knížka byla velmi čtivá, zajímavá a překvapující. Líbil se mi humor pana Mareše a vzájemná energie s panem Moravcem. Sice u některých otázek bych se ráda na některé věci doptala, ale to knize nic neubírá. Naopak oceňuji, že u některých případů pan Mareš odmítl říci podrobnosti či vůbec cokoliv, protože jak v knize zmiňuje, neví, kdo si knihu přečte.
Jsem ráda, že jsou lidé jako on, kteří střeží spravedlnost, abychom my mohli dobře spát. Děkuji a já se jdu ponořit do hlubin mozku.
Mně se knížka celkově líbila a byla pro mě přínosem. Ale uznávám, že je to takový přehled, od kterého je fajn se odrazit a pak jít dál do hloubky. Když člověk neví, jak téma uchopit a kde začít, tak tohle je knížka, která pomůže.
Co bych vytkla knize, tak je až přílišné opakování. Ke konci už to bylo otravné. Ale jinak to bylo super, protože tím opakováním se to člověku dostane aspoň trochu pod kůži. A co mi ale hodně chybělo, tak byly praktické příklady k teorii. V knize jich bylo k uzoufání málo. Kolikrát jsem si špatně představovala, jak by taková teorie byla použita v praxi.
Celkově knihu hodnotím kladně. Dostala jsem to, co jsem očekávala.
Klasika, která se neomrzí. Krásné ilustrace a milý příběh, u naší prďolky má knížka úspěch. Ale mně chyběla v tom dortu myš, tu si tam kočička dávala v jiném vydání. Teda, aspoň myslím.
Jsem dojatá. Paměti jednoho králíka. Krásná knížka se silným, ale mile a jemně vyprávěným příběhem. Vše dokreslují nádherné ilustrace. Tuhle si pořídím do knihovničky.
Nápad skvělý, rozjezd knihy taky super. A pak to začalo skomírat. Hodně kapitol různých postav, které mi nepřišly vždy potřebné pro příběh. Budování atmosféry bylo zabité kouskováním příběhu, pátrání téměř žádné. A to vyústění - katastrofa. To jsem nečekala a jsem zklamaná. Nevím, zda je chyba, že jsem nečetla předchozí knihy, asi ano, i když tento pocit jsem nabyla až ke konci. Škoda. Do dalších dílů, před i po této knize, nesáhnu.
Dobře se to četlo, bylo to napínavé, ale toho alkoholu, co Kate vypila, bylo kapku moc. Nehledě na to její vnitřní sebezpytování.
Chápu také, že amišské prostředí je neobvyklé v detektivkách, ale přijde mi na to, že je to celkem malá komunita, že tímto tempem, které autorka nasadila a kolik je zde zavražděno jejich členů, už nikdo moc nezůstane. Ještě pár dílů a už jí nezbude z této komunity nikdo o kom by mohla psát.
K závěru a vrahovi - byla jsem mírně překvapená, ale tak nějak mi uniklo, proč to vrah udělal a jak. Asi tuším, ale konec byl zmatečný a hrozně uspěchaný. Škoda.
Za mě byl tento díl mnohem lepší než Dívka v ledu. Možná je to tím, že už jsem věděla, jaká Erika je, to ale neznamená, že mě stejně neštvala a vůbec se nedivím jejím nadřízeným, kteří s ní bojují. To, že neposlouchá rozkazy a sama si dělá co chce, to mě vytáčelo. Chápu, že má skvělý instinkt, ale kdyby byla trochu schopná, tak zvládne diplomaticky dosáhnout toho, co chce.
Příběh byl napínavý, ale dost mě zklamalo, že autor odhalil vraha v půlce knížky. Pak to ztratilo na napětí a tajemnosti.
Knížku jsem dočetla, protože jsem byla už dost daleko, abych ji odložila. Bylo mi líto času, který jsem jí už věnovala, abych to nechala rozečtené.
Naprosto příšerná knížka, která byla zaseklá jak kolovrátek - neustálé vzdychání nad božským Kelanovým tělem, Dennyho povahou, písničkami D-Genů. Dokola a dokola. Celou dobu mě na téhle knize neskutečně štvalo všechno. Od hlavních postav, přes příběh až po styl, jakým byla knížka napsaná. Bylo to všechno takové ploché, popisované bez emocí, často zkratkovité. Místo pořádného děje jen povrchní popisy. Kiera byla bezpáteřní mrcha, která si nezasloužila ani jednoho, nemastná, neslaná, nudná, nedalo se s ní naprosto sžít. Neustálé omílání jejího rozporu a absolutně žádná snaha to nějak vyřešit, pořád jen jak potřebuje čas a jak je zlomená - uáááá. Snad i docela chápu, že chtěla oba a nechtěla nikomu ublížit, ale to její chování, to jako vážně? A hlavně co - proč nikdy o ničem důležitém nemluvili? Děj se posouval jen díky tomu, že za ně všechno vyřešil vždy někdo druhý - Jenny, Denny, Anna. Oni se pořád jen utápěli v té prapodivné situaci a skuhrali. Je také škoda, že autorka se nevěnovala více ostatním postavám, třeba zajímavé mohlo být jiskření mezi Jenny a Evanem. Nj, měla svou uzavřenou bublinu, ve které pořád dokola řešila to samé s pár postavami. Škoda, i více humoru se z toho dalo vytřískat, vždyť kapela, čtyři různé charaktery, bar... Nemusela pořád jen rudnout a koktat. Jo a celkově těch slz, co prolila - uááááá, začala jsem na to být alergická.
Naprosto souhlasím s komentářem od Karolína18.