mulderka komentáře u knih
Bible mé knihovny a vděčná inspirace mnoha autorů fantasy a horroru - třeba pánové Holdstock a Lovecraft by jistě rádi potvrdili - a já se v úctě a obdivu přidávám...
Když si člověk odmyslí všechny ty ideologické kydy, s překvapením zjistí, že má v rukou neobyčejně akční a dobrodružné čtení, jaké z českých autorů umí /uměl/ napsat málokdo. Dávám 85% a dala bych víc, nebýt toho propagandistického zabarvení...
Totéž platí o předcházejících dílech trilogie o Frantovi Svátkovi - Město v ohni a Stopy vrahů.
Za dobrodružný děj a zápletku - 4 hvězdičky
Za ten strašlivě konzervativní názor na úlohu žen ve společnosti- 1 hvězdička :-(
Tohle mi na ZG vždycky hrozně vadilo a mrzelo , přesto dávám za 3a půl - pořád je to ještě jeden z jeho lepších westernů.
Nepříliš vysoko nad úrovní průměrné "harlekýnky", marně se snaží toto dílko dohlédnout na vrchol světové literatury k veledílu, které je inspirovalo. Nebo snad mám napsat - ze kterého se autorka snažila vyždímat, hlavně po komerční stránce, co příznivkyně původní Jany Eyrové dají. Tedy hezky nás Hilary Bailey napálila. Tipuji, že Charlotte Bronteová se v hrobě obrací. Ale tak už to dopadá skoro u všech podobných pokusů navázat po letech na slavné klasiky. Jen rozmělňování charakterů, nepravděpodobné jednání a zápletky, no co byste chtěli od Xkrát vyvařeného pytlíku s kdysi superkvalitním čajem?
Osobně tyhle praktiky nesnáším.
Jediné plus- nebylo to moc dlouhé a nezabila jsem čtením tohoto polobraku příliš moc drahocenného času.
Stejně jako první část.
Informativnost: za plný počet :-)
Úroveň překladu: za mínus nekonečno :-(
Informativnost: za plný počet :-)
Úroveň překladu: za mínus nekonečno :-(
Opět kvalitní napínavé čtení, 4 hvězdy dávám jen proto, že /pozor spoiler!/ geneticky a jinak upravené potvory už autor použil nejmíň ve dvou jiných svých knihách, takže lehká vykrádačka sama sebe... ale stejně jsem, hlavně na posledních cca 100 stránkách, tradičně občas zapomněla dýchat napětím :-)
Na sovětskou SF dost dobré, měla jsem tuhle knížku před lety hodně ráda. A klidně bych si dala i ta pokračování...
Jak se maloměstské krásce Eugenii, falešné sobecké "zlatokopce", podařilo ke "štěstí" přijít a cestou ublížit všem kolem sebe a nakonec zničit i svou jedinou dceru.
Kupodivu se dá číst i po tolika letech od napsání :-)
Kromě toho, že knížka je neuvěřitelně napínavá a skoro mi nedala vydechnout, se mi na ní líbil krásný popis skryté tváře New Yorku. Koho by napadlo, že toto poměrně "mladé" velkoměsto v sobě skrývá tolik drobných pozoruhodností a záhadných odkazů...?
Tak ve srovnání se zde vzpomínaným Kingem a knížkou TO je Černé léto o tři řády níž. Docela napínavé, ale... nějak jsem si tuhle partičku kluků nezamilovala. Šustí totiž papírem, nepřipadají mi živí a skuteční... nechovají se jako děti vystavené takto mezním situacím. Celé mi to přijde jako přepis počítačové hry. Obávám se, že k téhle knížce se hned tak nevrátím, a nebude to jenom kvůli odporným záhrobním červům...
A navíc mě děsně otravovalo věčné "ach, ach, uch, uch" - úroveň překladu ani celkově nebyla kdovíjaká, ale tohle...???
Namlsaná zkrácenou verzí, která kdysi vyšla v Ikarii, jsem se pídila po úplném znění... no a nic moc. Námět každopádně neotřelý a originální - dalo by se z něho vytřískat daleko víc než ta psychofilozofická omáčka, v níž se snaží neutopit dějová kostra. Bohužel se jí to moc nedaří. Škoda. Mohlo to být něco extra.
Jeden z mála případů, kdy film je lepší než kniha. Hitchcockovi se povedlo z celkem průměrně napsané /až bych řekla stylově nezáživné/ historky stvořit horrorový klenot stříbrného plátna. Naštěstí se mi knižní předloha dostala do rukou až nedávno, jinak bych se připravila o super "zimomriavky".
Jako seznámení čtenářstva s autorovým duchovním názorem to beru. Jako dobrodružný román určitě ne. Jediný jakžtakž dramatický moment /vymítání zlovolného ducha ze strašidelného domu/ všechnu tu spiritistickou propagandu nevyváží. Vybavuje se mi Karel May a jeho pozdní dílo V říši stříbrného lva - i on a jeho postavy skončili jako hlasatelé víry a číst se to nedalo, leda jako sebeparodie. Za 2 a půl je až moc.
A pak že 100 let staré "horrory" už nedokážou dnešní otrlé generaci polechtat nervy... Sire Arthure, všechna čest vaší fantazii!
Tady už je vidět ta zoufalá snaha štvaného starého muže o filozofické přesahy, "navýšení" literární hodnoty svého díla za každou cenu... chápu Karla Maye a je mi moc líto, ale tento dovětek neměl být napsán - přechází do parodie.
Pozdní dílo z autorovy spasitelsko-filozofické éry. A je to na něm vidět. May bohužel až trapně vykradl sám sebe i co se týče postav. A dobrodružství? To se skoro vytratilo. V kontextu celého rozsáhlého díla KM je Do země mandarínů hluboko ve spodní půlce "žebříčku". Je mi líto.
V předtuše, že tuhle knížku budu mít dočtenou hodně rychle, jsem začala jen tak lehce prolistovávat, a... předtucha se vyplnila. Rámcový obrázek jsem si stihla udělat během dvou a půl hodiny válení na sluníčku. Výsledný dojem: promarněná příležitost napsat čtivý a dramatický román, odehrávající se na pozadí krvavého vojenského převratu v Chile a osvětlující jednu z lidských stránek slavného básníka. No, nevyšlo to. Styl "lážo plážo latino" detektivce nebo thrilleru, nebo co měl autor vlastně v úmyslu stvořit, evidentně neprospívá, a postavy /na to, že většina z nich skutečně žila/ taky moc nedýchají životem. Nakonec jsem tu hromadu papíru dojela rychločtením a přitom si představovala, co by z takového materiálu vyrobil třeba Frederick Forsyth.
Proti super prvnímu dílu šla tady kvalita bohužel dost dolů.