multikonik122 komentáře u knih

Obraz Doriana Graye, román, který zdaleka ne každému padne do chuti. Samotný příběh a myšlenka celé knihy mají obrovskou hloubku, kterou navíc prohlubuje úžasný autorův cit pro jazyk. Popisné pasáže vás zavedou do ateliéru prosluněného odpoledním zlatavým sluncem, či se ocitnete v podzimní mlze, která dělá malou uličku Londýna ještě tajemnější, než sama o sobě je. Autor dokáže popsat přesně to, co vnímám ve světě - všemožné barvy a vůně, které vytváří ojedinělou atmosféru každého momentu v životě. Přečtením této knihy prožijete něco tak hluboce, jak někteří lidé ani nikdy nic nepocítí.

"Život je otázka nervů, žilek a ponenáhlu budovaných komůrek, v nichž se ukrývá myšlenka a sní vášeň. Můžete si nakrásně představovat, že jste v bezpečí, a myslet si, že jste silný. Ale náhodný barevný odstín v pokoji nebo na jitřním nebi, zvláštní voňavka, kterou jste kdysi miloval a jež vyvolává prchavé vzpomínky, řádek ze zapomenuté básně, na který jste znova narazil, pár taktů z melodie, kterou už dávno nehrajete - na takových věcech, to vám říkám, Doriane, závisí náš život."

Co mě na románu okouzlilo asi nejvíce, je právě jeho atmosféra. Vždy, kdy si na knihy s tak silnou atmosférou vzpomenete, pocítíte v sobě jakousi "ochutnávku" atmosféry z knihy. Zůstane ve vás zakořeněná. Wilde vás donutí v průběhu čtení se zamyslet nad sebou samým. Při čtení jsem přemýšlela nad smyslem života, hříchem, krutostí, smrtí, ale i láskou a krásou. Emocí, které se uvnitř mě prostřídaly, bylo mnoho. Wilde rozuměl světu, lidské nedokonalosti, manipulaci, sobectví, ale i kráse a umění. Wilde dokázal jemně a dokonale popsat to, jak je člověk nedokonalý v kontrastu s dokonalostí umění.

"Poznání by bylo osudné. Kouzlo je právě v nejistotě. V mlze je všechno podivuhodné."

Na závěr bych jen chtěla dodat, jak podivuhodná je lidská představivost. Když jsem teď knihu četla podruhé, ocitla jsem se v úplně stejném letním ateliéru s otevřenými dveřmi na zahradu, jak před několika lety. Nevím, zda na tom má podíl bohatý a okouzlující jazyk díla, či tomu tak jednoduše je. Každopádně navrátit se do světa Doriana Graye nebude nikdy špatná volba pro místo na přemýšlení...

"...že soumrakem nastalo období v denním životě, kterému se říká krása."

Moje druhé setkání s Bohumilem Hrabalem. Název útlé knížečky se mi zalíbil ihned, takže jakmile jsem si knihu vzala do ruky, tak jsem si přečetla anotaci a zalesklo se mi v očích, jak na mě samotnou některé věty sedí.
Při četbě jsem byla unášena krásou všedních věcí, kterou Hrabal s lehkostí zachycuje. Příběh doplňují zmínky o jiných autorech a umělcích, takové střípky detailů, které do kontextu zapadají. Dějově jednoduchý příběh zachycuje nádheru "obyčejných" chvil, proměňující se společnost, a sílu a krásu knih.
Střídaly se ve mně pocity okouzlení, smutku, radosti. Přemýšlela jsem nad pomíjivostí a krásou života. Je hezké se zamyslet nad tím, jakým směrem jde dnešní doba a přece jenom, zda není někdy dobré se v něčem vrátit zpět. Zpomalit a všímat si krásy okolo nás.

"...jsem džbán plný živé a mrtvé vody, stačí se maličko naklonit a tečou ze mne samé pěkné myšlenky, jsem proti své vůli vzdělán, a tak vlastně ani nevím, které myšlenky jsou moje a které jsem vyčetl, ..."

Je to kniha pro poetické duše. Co více dodat.