Naoki-Keiko
komentáře u knih

K tomu se nemusí nic moc říkat (nebo psát). Na obvyklé obrozenecké poměry kupodivu čitelný příběh s částí vyhrazenou pro vlastenectví (kterou by děj mohl oželet), leč, vytknout se nic nemusí.


Nehezky zpracovaný příběh, který byl původně aplikován na divadla kabuki. Na knize mi vadily nepasující reálie a mezery ve znalostech hierarchického žebříčků tehdejšího Japonska. A to jsem laik.

J. Wilsonová psala knížky mého dětství- první dětské psychologické thrillery a dramata ^^


Ve třinácti se mi to líbilo, dneska, když procházím anotace, recenze i samotné stránky, octlo by se to mým přičiněním v krabici s materiálem na podpal


Toto dílo se mi naskytlo v novinách a já si myslela, že jde o nějaké lehké čtení, povídky mi zabraly jedno odpoledne na koupališti, příjemná četba vhodná na léto :)


Kdyby se Tolstoj vzdal Levinových dlouhých pasáží, nebylo by to tak zdlouhavé, ale části s Annou jsou nejlepší.


Myslím, že ta kniha je přeceňována. Ale nepíšu, že by se mi nelíbila.


Těšila jsem se, jak bude Sage páčit informace z devadesátiletého válečného zločince, místo toho polovina knihy popisuje strasti její babičky, která přežila Holocaust a tímto autorka vykrádá dílo W. Styroma- Sophiinu volbu. Opravdu až na pár detailů většina zážitků popisovaných Minkou prožívala i Sophie Zawistowska.
Na druhou stranu, měla jsem ráda Sage, Lea a dokonce i Adama, protože tyhle postavy měly nějaký psychologický vývoj (hlavně zmíněná hlavní hrdinka). Ovšem jsem byla ochuzena o vzpomínky Josefa Werbera a to mě zklamalo. Jinak pěkná knížka.
