narcisonanis komentáře u knih

Skvělá novela. S citem uchopený příběh první nesmělé lásky mezi mladým účetním (ne, není to takové klišé, jak by se mohlo zdát) a dívkou ze sklárny-hospody na pozadí protektorátní okupace. S lehkostí nám autor servíruje milostné prožitky hlavního hrdiny, který hltavě touží po krásné Viole. Nevím, jestli to bylo mým momentálním rozpoložením, ale dokázal jsem se plně vcítit do pocitů, které protagonista zažíval. Chválím také vyvrcholení knihy, která nekončí happyendem, ale srdcervoucím (dobře, to už možná přeháním, ale fakt mě to štvalo :D) tragickým koncem, kdy jsem si říkal, že by to přeci jen Kadlec mohl ukončit jinak. Pro dobro čtenáře...

Je zvláštní, že někdy člověk od knihy nepotřebuje moc... a dostane mnohem víc! Knihu jsem zakoupil při výprodeji skladu mé domovské knihovny za pět korun. Jen tak, abych neodešel s prázdnou. A dostalo se mi zasloužené odměny kvalitního čtiva :)

12.08.2014

Guy de Maupassant je autor, na něhož nedám dopustit. Hlavně povídky přinesly vypravěčskému talentu slávu a oblíbenost již za jeho mládeneckého života, mě však kniha povídek Strach příliš nenadchla, mám raději jeho romány. Některé příběhy mě nudily, neměly pro mne šťávu, nechtěly se mi číst do konce. Možná to bylo nevhodnou dobou, kdy jsem knihu četl (letní počasí, já raději čtu za škaredých dnů)... ale zkrátka mne neoslovila. Vyzdvihl bych však povídku Zbabělec, která mne příjemně překvapila, především její pointa na konci.

16.07.2014

Dlouho mě kniha nepohltila tak, jako to provedl Konec světa japonského autora. Sympatická hlavní postava osudu odevzdaného třicátníka, který na sklonku života přece jen zjistí, že ještě nechce tak brzy zemřít. To je podle mě základ dobrého příběhu, aby se čtenář dokázal do protagonisty vžít a byl mu blízký. Dějové linie výborné, zpočátku mi nedávaly moc smysl, avšak postupně s každou další kapitolou se více a více přibližují a začínají se otáček kolečka porozumění.

Murakami píše velice čtivě a poutavě už se nedivím jeho celosvětové oblíbenosti. Pro Evropany netradiční asijské kulisy v tomto díle takřka nejsou rozpoznatelné. V doslovu se píše, že Konec světa není typickou Murakamiho knihou. Nic moc k tomu nemůžu říct, jelikož je to od dotyčného autora má prvotina, poprvé jsem se setkal s jeho tvorbou. Po této zkušenosti však můžu říci, že to není naposledy :)

02.07.2014

Série knih s Toničkou Bolavou se stala mou oblíbenou, ze všech příběhů s ní spjatých mi však tento přišel nejméně zajímavý a výrazný. Možná jak se dělal zbytečný humbuk kolem Úskočného muže, kterého nakonec Tonička vcelku jednoduše a lehce přemohla... a "mají se rádi – nemají se rádi" dějová linka s Rolandem, která nebyla ani překvapující, ani však očekávatelná. No, nevím. Stále si Obléknu si půlnoc drží vysokou kvalitu, od Pratchetta se však dočkám jinde i víc.

24.06.2014

Mé první setkání s Rudišovou tvorbou bohužel neproběhlo nejlépe. Netradiční jazyk, kterým se v Národní třídě prezentuje, mi nešel po chuti, po pár desítkách stránek jsem měl pocit, že čtu stále něco stejného – neskutečně se (na můj vkus) opakoval.

Nebylo mi příjemné ani celkové prostředí knihy, čišela na mne bolest onoho ztraceného sídliště, žádné vyhlídky na slušnou budoucnost, nevyhnutelnost a zmar. To mohu autorovi uznat za pozitivum, že tu nechutnost popsal opravdu důvěryhodně, i když dost prvoplánově. Každý přece známe tyto hospodské typy a jejich kecy.

A abych nezapomněl, závěrečné rozuzlení mě příjemně překvapilo. Možná přeci jen dám ještě Rudišovi šanci.

09.04.2014

Strata se mi dostala do rukou náhodou. Nečetl jsem žádné recenze, nevzal jsem ji na vědomí kvůli doporučení přátel, zkrátka jsem ji jen namátkou nahmátl v knihovně. Po přečtení textu na zadní straně jsem byl rozpačitý... co očekávat od tradičního fantasy autora Zeměplochy, když se vrhne na přeci jen odlišnou dráhu scifíčka? Začetl jsem se a... trochu mě to zklamalo. Děj nebyl u příběhů ze Zeměplochy vždy to nejdůležitější, ale aspoň trochu tam o něco šlo a dokázalo vás to vtáhnout. To jsem u Straty absolutně postrádal. Mnohem více mě upoutaly a bavily informace spíše vedlejší (např. zajímavosti o kultuře Mixů, kungů a podobně).

Aspoň jsem si potvrdil, že to, že nějakého autora takřka zbožňujete a nedáte na něj dopustit, ještě neznamená, že nedokážete být vůči celému jeho dílu jakž takž objektivně kritičtí :)

31.03.2014

Žánr steampunku (nejen knižní) byla pro mě jedna velká neznámá, ale těšil jsem se velice a vůbec jsem nebyl zklamán. Leviatan je poutavá kniha o alternativní historii konfliktu první světové války, kde proti sobě stojí dvě "skupiny" – do strojů zažraní industriálové v čele s Německem a Rakousko-Uherskem (jak srdce potěší, když je v krásně ilustrované mapě zaznamenána Praha) a proti nim darwinovci coby Anglie, Francie a Rusko, kteréžto státy se zaměřily na šlechtění geneticky upravených zvířat, které jsou využívány ve všech možných polích pokroku. Už postavení těchto dvou stran proti sobě je setsakra zajímavá záležitost! :)

Aby toho ale nebylo málo, děj je velice poutavý a já tak hltal stránku za stránkou. Ano, jak i píšou jiné komentáře, kniha je asi určena trochu mladším čtenářům, nicméně to ničemu nevadí, aby si i "dospělejší" čtenář (kdo to vlastně je, že?) odnesl z knihy jen ten nejlepší zážitek. Jediné mínus, co mohu vytknout, jsou četné chyby v textu, což občas odvádělo mou pozornost. Snad je to jen chyba vydání, co jsem dostal do ruky, bojím se však, že to bude i u ostatních knih.

Závěrem mohu dodat jen to, že po dočtení jsem se okamžitě sháněl po druhém díle. Co jiného si u dobré knihy přát?

--- "Mažete své válečné stroje, nebo je krmíte?" ---

09.03.2014