Natique komentáře u knih
Téma pro mě bylo zcela nové - nikdy předtím jsem se s ním nesetkala. Vlastně i proto jsem po této knize sáhla. Pro mě zajímavý psychologický román, který mě často nutil k přemýšlení.
S Písní ledu a ohně žiji již tři čtvrtě roku. Všechny ostatní knihy, které jsem za tu dobu četla, jak s lusknutím prstů v příbězích přijdou a zas zmizí. Tento příběh ne. Ten zůstává.
Když jsem knihu začala číst, říkala jsem si jen: "Tohle je snad příběh pro děti a mládež - chlapci ztroskotali na ostrově, sami, a celá kniha se bude zaobírat tím, jak se jim ostrov stal domovem, jak lovili a stavěli chýše, možná si ochočí i kozu a papouška." (nic proti Robinsonovi)
No nebylo to tak. Zatímco logika říká "spojme se, v jednotě je síla", tak realita nás může dostat zcela jinam, dostaneme-li se do podmínek, kdy chladný rozum přestane hrát svou vůdčí roli a do popředí se prodere strach, stres, nejistota, zima a hlad. A odpadnou-li pak na krátkou chvilku tyto faktory - např. v tanečním rytmu - následky mohou být katastrofální.
Zajímavé také bylo to, že ač všichni chlapci toužili být také pomalovanými lovci zažívajícími dobrodružství, viděli přesto svým způsobem v civilizaci jakousi nadřazenost - myslím tím pasáž, kdy se měl Ralph setkat s Jackem, chtěl se ostříhat a umýt, jakoby pak jen svou vizáží mohl zvítězit nad divošským protivníkem.
Kniha nám ukázala, jak snadné je v člověku potlačit civilizovanost a probudit "divošství", které mají - dovolím si říci - ve svém původu snad všechny civilizace. Možná tak nějak to bylo na počátku - kmeny, které se dělily, slučovaly a válčily, na pozadí pak vznikaly první kulty.
První kniha žánru sci-fi, kterou jsem četla. Dost dlouho mi trvalo, že jsem se zorientovala v ději a sžila se s tímto druhem literatury. Řekla bych, až moc "politiky" na mě. Nicméně poslední třetinu jsem již hltala...
Ani nevím, jak knihu hodnotit. Řekla bych, že násilí, krutosti a intrik tam bylo více než příběhu slušelo. I chování postav občas bylo dost zvláštní. Nicméně - kniha byla čtivá, příběh zajímavý (místy i dojemný). Prostě příběh ze středověku, který dal nahlédnout do klášterního života, do života prostých lidí i života šlechticů, byl to příběh, který připomněl, že štěstí může být pomíjivé a že je třeba za něj bojovat.
Nejzajímavějším pro mě na knize asi bylo to, že nastínila něco, na co jsem v jiné historické knize ještě nenarazila - a to problematiku spojenou se stavbou jedněch z největších staveb středověku - katedrál. Když autor popisoval rozdíl ve stavbě staré a nové katedrály, úplně jako bych viděla to světlo prostupující barevnými skly :-)
I když kniha končila v onom duchu - a všichni žili šťastně až do smrti..., nepůsobil závěr jako klasický happy end. Všechno, čím si postavy musely projít, nebo jak dlouho čekaly na spravedlnost či naplnění tužeb, ono šťastné zakončení udusilo.
"Pochopil - však byl vždycky bystrý, nesmírně bystrý -, že nějakým nadbíháním ji nikdo nezíská. A tak se k ní přiblížil z jiné strany, trochu oklikou, víc jako přítel než jako milenec, setkával se s ní v lesích, vyprávěl jí příběhy a postupně v ní probouzel lásku k sobě, aniž si toho všimla. Vzpomínala si na ten první polibek, tak letmý a nenucený, [...]" (s. 857)
Kniha povídek podobného ražení - nevěra, nemoc, smrt. U některých povídek jsem navíc marně tápala po nějaké pointě.
Vzhledem k tématům nedoporučuji číst před spaním. Kniha určitě nenavodí duševní pohodu a dobrou náladu.
Nádherná pohádka pro děti. Občas si ji ještě přečtu i jako dospělá :-) Kniha obsahuje také krásné ilustrace.
Na dílo by se dalo dívat určitě jako na výsměch Máchovi, jako na kritiku jeho povahy, chování, jednání atd. V novele je KHM osočován z povrchnosti a přetvářky. Ať byl jaký byl, nic to nemění na tom, že byl, je a bude nejlepším básníkem všech dob - alespoň pro mě.
V čem mě dílo zaujalo? - Určitě vypovídá o tom, jak Máchu viděli jeho "přátelé". Ale vzhledem k tomu, že dílo vyšlo až 4 roky po rozervancově smrti, se přikláním k názoru, že od Tyla nebylo "hezké", že zveřejnil tak ostrou novelu v době, kdy se již Mácha nemohl bránit, ani na ni nemohl nijak reagovat. Na druhou stranu nám, kteří Máchu osobně neznali, dává alespoň nástin básníkovi osobnosti.
Václav IV. byl zajat odbojnými pány a uvězněn na Křivokladě. Příběh líčí jeho uvěznění, útěk a návrat do Prahy. Po celou dobu je provázen katem, který je ve skutečnosti synem nemanželského syna Václava III.
Překrásné dílo. Nádherné líčení přírody, poeticky vyprávěný příběh. Nešťastná láska a vykonaná pomsta, zatracený syn, nepoznaný otec, nevěrná milenka, smrt milence. Kdo četl Máchův Máj, nemůže si nepovšimnout určitých podobných rysů, a to nejen co se dějové linie týče, i v tomto díle lze najít například prvky vlastenectví.
Tak nevím. Vtipné chvilky střídaly nudné chvilky. Knize bych dala tak 2,5 hvězdičky, bez kapitol popisujících Alanovu minulost bych se obešla.
Kniha je čtivá a napínavá. Autorčin nápad super. Trochu mě mrzí, že jsem nečetla jako mladší :-)
Přemýšlela jsem, zda dát tři nebo čtyři hvězdičky... Kniha mě dost zklamala, čekala jsem mnohem více. Nuda a šeď. Opravdu bavit mě příběh začal až cca 100 stránek před koncem. Do té doby jsem si připadala jak v nějaké telenovele. Jediná postava, kterou jsem si oblíbila, byl Darcy.
Svět v knize je tak propracovaný, že člověk má po přečtení pocit, že je skutečný, že v něm žije. Stačí, aby se člověk podíval z okna a uviděl to šero, vítr smýkající s holými korunami stromů, a podvědomně ho přepadne neblahý pocit, že "zima se blíží"...
Co víc by kdo mohl od knihy chtít, než tohle...