Natique komentáře u knih
Dojemný příběh o tom, čím vším by člověk mohl být, kdyby pouze nezabíjel a neničil.
Když jsme u těch dojemných okamžiků, tak mě nejdojemnější přišla ta chvilka, kdy se po válce ve dveřích krámku objevil kluk s bažinatýma očima :-)
I když vypravěčka leccos prozradila dopředu, vůbec tím nijak neublížila napínavosti příběhu. Knihu jsem hltala do posledního řádku, který navíc úžasně vystihl můj pocit z knihy: Lidi mě děsí.
Nádherná knížka plná fantazie a "věcí" tak neskutečných, že je naprosto jasné, že ve skutečnosti skutečně existují. Určitě jsem knihu nečetla naposledy.
Jedna z nejlepších knížek, co jsem četla. Hlavní postava, Holden Caulfield, je značně nervózní, deprimovaná, a cítí se opuštěně. Vadí mu všechny povrchnosti, věci co se dělají jen ze slušnosti (šaškárny) a přitom nejsou myšleny upřímně. Vadí mu strojená upjatost, když člověk není přirozený. Vadí mu sprosťárny, bezohlednost. Má rád děti, váží si hodných (byť tichých, divných) lidí. Neopovrhuje slabšími. Naopak. Řekla bych kladná postava, která jen prostě neví co se sebou a co s ostatními.
U knihy není zřejmé, zda se čtenář má smát nebo brečet.
Je to pár let, co jsem přečetla první díl F. L. Věka. Naprosto mě uchvátil, ale jelikož jsem k dispozici měla právě jen první část tohoto rozsáhlého díla, nemohla jsem číst dále. Těším se, až si přečtu zbytek (samozřejmě první díl nejprve znovu :-) )
Od Feuchtwangera jsem četla dost knížek, tahle se mi líbila nejméně. Připadala mi dost táhlá, hlavní postava - Fernand - byl nemastný neslaný, spousta politiky. Ani nevím, co vlastně bylo hlavním tématem - jestli Rousseauův život, smrt a dílo, nebo francouzská revoluce ... Takový mišmaš všeho dohromady, nic pořádně. Kniha mě trochu zklamala.
The Petinka: Píšeš, že jsi v polovině knihy zjistila, že jsou to Němci! Myslím, že to na té knize bylo další to krásné... Vůbec nešlo o jejich státní příslušnost. Slyšeli pouze: jste železné mládí národa, jděte bojovat, nečekejte na to, až vás povolají, ukažte svou odvahu ať na vás můžeme být pyšní - a oni šli, šli "dobrovolně" bojovat do války, o níž pravděpodobně nic nevěděli. A šli tam umřít. Nešlo vůbec o to, že to byli Němci, šlo o to, že to byli kluci. Život nestačili ještě ani poznat a už o něj přišli.
ladyfromskye: To sis vlastně prožila kus Dorianova příběhu :-)
Prostě kniha plná úžasných myšlenek, podnětů k úvahám, naprosto dech vyrážejících scén i srdceryvných dialogů. Z knihy jsem opravdu nadšená.
Psané čtivě. Knihu jsem četla na doporučení, zklamaná jsem nebyla. Jestli bych ji ale četla znovu - asi ne. Moje hodnocení = 3,5 hvězdičky :-)
Stejně jako Evickar s knihou zápasím. Už ji čtu hrozně dlouho, vždycky pár příběhů, pak několik jiných knih, pak zas pár příběhů... Přijde mi, že je to jediná šance, jak to zdolat. :-) Některé příběhy mi přijdou skvělé, jiné nudné. Ale je fakt,že většina si je dost podobná.
Místy zábavné, místy nudné. Poměrně čtivé, avšak tak nějak vleklé. Líbil se mi styl, jakým se Harry v knize vyjadřoval, např. věta:
„Někde se něco muselo zvrtačit, uvažoval jsem. Nevěděl jsem, co by to mohlo být. Neměl jsem ani nejmenší tušení, jak zlé to asi bude, ale jedno jsem věděl nabeton: prostě někde něco muselo kiksnout.“ (s. 55)
Závěr knihy mě zklamal, čekala jsem od něj více.
Mně osobně tato kniha, kterou jsem četla jen ze zvědavosti, nic nedala.
Jsem spíše přívržencem Máchy než Erbena, ale určitě stojí za to si básně přečíst. Kromě těch zbásněných příběhů tam lze nalézt ponaučení, ale i ujištění, že pokud člověk opravdu lituje svých chyb a chce se napravit, dostane šanci. Pravda, ne ve všech baladách. Například Vodník je spíš - za chyby se tvrdě platí. :-/