Nefilim komentáře u knih

Z poslušného stáda zaměstnanců se po příchodu rebela stanou ignoranti s masochistickými sklony. Helinski bohužel vypráví velmi úsporným stylem a postavy nedostanou dostatek prostoru, aby obhájily svou motivaci. Továrnu na vafle si dovedu představit jako absurdní divadelní experiment, jako kniha to bohužel moc nefunguje.

1 16.12.2018

Nemůžu říct, že by to bylo od začátku do konce strhující čtení, ale moji pozornost Mawer udržel. Je znát, že si dobře nastudoval reálie a vzhledem k tomu, že na rok 1968 nahlíží přes britské postavy tak trochu nezúčastněně, pocit zmaru vystihuje dost přesvědčivě. Jen mi vadilo, že závěr knihy nespěje k výraznější pointě a končí jako neuzavřená epizoda televizního seriálu.

1 14.12.2018

Na počátku je nenápadný inzerát v seznamce a nakonec poznání, k němuž vedou tři zdánlivě nesouvisející příběhy. Lina Wolf dokáže udržet pozornost až do poslední stránky. Její postavy se sice chovají pateticky a promlouvají teatrálními dialogy. ve výsledku to ale všechno funguje a nutí číst dál. Na ostří jazyka není kniha ze života, na to jsou postavy příliš výstřední. Je to kniha o touze najít společný jazyk. A ten autorčin mi celkem vyhovuje.

1 22.10.2018

Nora Eckhardtová nezapře inspiraci artovými filmy. Ty jsou často prázdné, do sebe zahleděné, usilující za každou cenu o jakoukoliv jinakost, nekompaktní a na závěr překombinované, aby přišly s vykonstruovanou pointou. A přesně takový je Sen letící želvy, kde líbivý název nemá téměř žádný význam, snad jen to, že se celá kniha opravdu vleče jako želva. Viktor je snad nejméně záživná a sympatická postava, se kterou jsem měl kdy při čtení čest. Epilog doporučuji před přečtením vytrhnout a spálit, protože mi zkazil i ten náznak dobrého dojmu z knihy.

1 24.08.2018

Když vás nechá snoubenec a otec onemocní Alzheimerem, je čas na restart a především přítomnost. Rachel Khong zvolila deníkovou formu, takže může nahodile mixovat emoce, poznatky ze zdravotnictví, střípky z minulosti a hlavně nápadité až absurdní úvahy, které ale nesouvislé vyprávění ještě více rozbíjí. Dozvěděl jsem se třeba, že Pluto je menší než Rusko. A banánová obálka je další Plus.

1 11.03.2018

Žádná roztomilá zvířátka, ale jejich pohnuté osudy plné životních mouder. Autorka ve svém originální počinu zúročila poznatky ze zoologie, historie i světové literatury. Každá povídka je vypravěčským způsobem jedinečná. Občas zvířata dokonale nahradí lidské postavy, jindy jen projdou kolem. Na mně největší dojem zanechal kafkovsky laděný opičák, putující mlž, a sloní stádo obeznamující potomky s dějinami krutosti. Pro milovníky zvířat naprostá. povinnost.

1 02.12.2017

I když se drama o rodinných vazbách, které jsou labilní stejně jako finanční trhy, dost vleče, Joël Dicker mě nutil číst dál a dál, až odtajnil Drama, k němuž kniha od počátku směřuje. V závěru je sice příběh trochu překombinovaný a postavy s přibývajícím věkem ztrácejí sympatie, 420 stran přečtených za týden však mluví za vše.

1 28.10.2017

Žádný zázrak se nekonal Emma Donoghue už totiž jeden zázrak napsala, a ten se jmenuje Pokoj. Námětem je opět dítě nazírající na realitu zkreslenou perspektivou. Jenže zatímco Pokoj byl vyprávěný pohledem izolovaného Jacka, postící se Anna je jen nezaujatě pozorovaným subjektem.

1 16.09.2017

Na závěr viracké trilogie jsem čekal několik let. Běžně mě knihy co mají více než 300 stran odrazují. U Přechodu i Dvanáctky měl epický rozsah smysl, Město zrcadel drhne. A to hlavně v nekonečné retrospektivní kapitole o Fanningovi a natahovaném epilogu s plonkovou love story. Když v ději chybí drama v podobě epidemie a řeší se jen mezilidské vztahy, autor ztrácí schopnost poutavě vyprávět a nudí. Navíc zrcadla nemají pro Město zrcadel žádný zásadní význam. Pokud by se našel schopný scenárista a obsah pořádně zredukoval, mohl by z toho být skvělý film. Jeden, ne tři.

1 14.08.2017

Pro mě naprosto neuchopitelné a nepochopitelné. Deset stran a dost.

1 12.07.2017

Spíše než knihu doporučuji televizní seriál, který postavám dodal větší hloubku a z oddechového čtení udělal o třídu kvalitnější drama.

1 07.06.2017

Aby bylo hned jasno, nedočtete se tady o tom jak napsat bestseller, ale co mají společného knihy, které už se bestsellery staly. To je jako řešit rovnici od výsledku k zadání. Čím více máte analyzovaných knih načteno, tím pro vás bude Šifra zajímavější. Algoritmus mimochodem největší potenciál vysokého prodeje předurčil Kruhu od Davea Eggerse, jejíž první kapitola se vleče až na stranu 257! Takhle si teda bestseller nepředstavuju. A rada závěrem: Vyhněte se vykřičníkům!

09.02.2018

Prní část jako představení Black Panthera splní svůj účel, další je jen jednou rozvleklou bitvou vytrženou z kontextu.

12.07.2017

Tohle metro musí mít snad 150 stanic, protože cesta jím se strašně vlekla. Pořádný spád Podsvětí dostalo až v poslední třetině, kdy už jsem byl líčením jednotlivých stanic, neustálým blikáním a huh unavený a postavy mi k srdci moc nepřirostly. Jenže ono to zasazení do prostředí pražského metra je vlastně tím jediným, co je na knize nápadité. Občas jsem si vzpomněl na sérii Stopy hrůzy, která dokázala napětí budovat na podstatně menším prostoru. Škoda dobrého záměru, který nedospěl až na konečnou stanici.

12.06.2017

Naivní jak školní slohová práce. Autor vrství páté přes deváté skrze abnormálně nezáživného hrdinu a výsledek dokazuje, že 11x0 je jedno velké a nudné nic.

26.07.2014