Nehorazna komentáře u knih
První dvě povídky se mi líbily, další byly buď rozvleklé bez zápletky, některé zase přehnaně krátké na vytvoření emocí :) bohužel mám v hlavě nedávno přečtené povídky od G.d.Maupassanta...a ty oproti těmto fakt chytly .
Je mi to trochu líto, ale nemůžu lépe ohodnotit... ale k dočtení jsem se musela nutit.
Romány jsou od E.H. mnohem čtivější.
Snad od Vonneguta moje nejoblíbenější. Řada myšlenek, který se tu a tam zase znovu objeví jen tak mimochodem v jiném příběhu - to prostě miluju, ty detaily. Ten absurdní humor vedle smutných prožitků jeho duše.
Bláznivé, pravdivé, nesmyslné, chytré....to všechno tam je a nestačím se divit, jak to někdo všechno dokázal dát na papír. Ten jeho styl ani nejde popsat :)
První kniha od Greena a styl vyjadřování mi seděl, ale pak to floutkovské chování a nuda zbohatlíka , to mě vytáčel , musím přiznat. Ale nutí mě hledat, co si dál přečtu
Líbili se mi detaily dění u nás, jako by sám autor u toho byl a vše zažil.
I když jsem ročník 87 a o pražském jaru a následné invazi se jen dočítám a dozvídám zprostředkovaně... dycky mě to tak mrzí , jak to tu dopadlo... kolika lidem zničil komunismus život a zastavil veškeré dění, pokřivil smysl pro morálnost.
příběh jsem přečetla rychle, ale něco do pěti hvězdiček mu chybělo...
Dlouho mi ležela knížka v knihovně a teď jsem z ní nadšená, přesně to irvingovské naťuknutí věci a za pár odstavců či stránek dovede myšlenku k dokonalosti, vtipu... proto na něj nedám dopustit.
Viděla jsem to jak film, na jehož závěru jsem byla dojatá :)
A rovněž jsem smutná z celkového hodnocení čtenářů, jak pisete pode mnou...
Jednou jsem knihu omylem otevřela a pak už od ní neodtrhla.
Je dobrou sondou do depresivní duše, kdy čtenář má naprosté pochopení pro zoufalé činy hrdinů, pro zoufalé myšlenky suicidálního autora...
Kniha mě nezaujala a musela jsem se do ní celou dobu nutit. Je to o tom, že autor někam jde, někoho potká, nechce se mu psát, v noci se m zdá sen a pořád dokola...tím, že kapitoly jsou psané asi opravdu každý den, je tam popsaná kdejaká nicneříkající zbytečnost, která nestojí za zmínku. Ztrácela jsem u čtení pozornost... Jsem dost zklamaná, asi jsem měla velká očekávání....
Složitější čtení, ale občas mě některé slovní obraty pobavily.
Kdyby tohle byla první kniha od Fulghuma, asi by se nestal mým oblíbeným autorem a už bych si od něj nic nepřečetla.
Motiv knihy zajímavý, ale autor mi přijde už vyčerpaný, jak by na tu knihu už neměl dost spisovatelských sil a lehkosti, jakou jsem z jiných knih cítila...takový těžkopádný. Škoda.
Musím říct, že tahkle kniha mi vůbec neseděla , nepřišela mi vůbec k zasmání, jen ze zásady jsem jí neodložila nedočtenou ... Za mě strašná slabosta, možná je to v agličtině lepší (celý děj je v podstatě na základě znělé spodoby slov), možná je to překladem z originálu pro jinou národnost , že vtip se vytratil...
Absurdní humor a originální slovní vyjadřování Pavla Kohouta mě nikdy nepřestane bavit ....chápu, že pro někoho může být kniha podivná až nečitelná, ale pro mě je jeden z nejzábavnějších českých autorů......
Moje nejoblíbenější knížka v období na gymplu.
První polovina knihy se hrozně táhla, neměla spád, postavy něco v minulosti řekli a vše se táhlo okolo domněnek. Druhá poloviny knihy už byla čtenářsky zajímavá.
Jediné, co mě v textu opakovaně vykolejí , je autorky oblíbený obrat “ znechuceně mlaskl jazykem o patro…” :D :D
Můj tříletý syn tuhle knížku zbožňuje a chechtá se u ní jako blázen, za mě to až taková pecka není podle recenzí, kterými jsě se až moc navnadila...
Pořád o té knížce musím doma vyprávět... a objednala jsem aspoň jako dárek z Martin Greenfiel kravatu k Vánocům, abych měla vzpomínku.
Ten kontrast koncentračního tábora a poté života v New Yorku , jak zmiňováno pode mnou, mi vůbec nevadil...
Zajímavé čtení, hlavně se mi líbilo zasazení otázky víry do historických okolností v Československu. Ale forma vyjadřování na mě moc sebestředná a ješitná, i velké události se dají vyjádřit s pokorou ....
Ke konci jsem byla napjatá, jak se děj rozuzlí a otevřený konec mě zklamal... nebo mě někde něco uniklo ... ani už nevím, tím, jak to bylo na přeskáčku.
Přijde mi , že některým knihám neprospívá dělení děje... nezvýší to jejich hodnotu ani zajímavost a tohle je ten případ.
Mám ráda zahraniční autory , kteří si vyberou české téma, napoví nám to, v jakém kontextu nás vidí zpoza hranic ...
Není standartní biografie ... nějaké vsuvky a osobní autorovy poznámky vyznívají zbytečně ... ale celkově se mi líbilo...
Začáteční putování Alice s Jackem po přístavech mě nebrala, jakmile se děj ale dostal do dívčí školy, byla jsem čtenářsky doma a četbu jsem si po irvingovsku užila ... naznačení neštěstí a pak teprve se k němu postupně pročíst do všech detailů , to mě žene číst i obávat se číst dál zároveň - tím mě J.I. dycky získá...
Nedokázala jsem číst pro chybění interpunkce... prostě mě to tak rozčilovalo, že jsem se nemohla soustředit na text.
Něco horší něco lepší. První kapitola mě odrazovala dál číst , ale poslední jsem si díky Jackovi moc užila :D