NelaLa komentáře u knih

Kniha se mi líbila asi ještě více než první díl. Král Václav je popisován velmi sympaticky, až na jednu scénu, kdy se snaží znásilnit mladou dívku, což mě přijde nešťastné, protože zrovna tahle scéna historický základ nemá ... i když je zřejmě pravděpodobné, že králové by očekávali od svých poddaných povolnost. Nejvíce se mi líbí jak obratně si vedl při jednáních s císařem, jeho vztah s manželkou Kunhutou a jeho tolerance, kterou projevoval k neposlušnému mladšímu bratrovi. Je to zřejmě jeden z našich nedoceněných panovníků.

Tato kniha mi ležela doma skoro rok, než jsem se k ní dostala a pak jsem se divila, proč jsem ji nezačala číst dříve. Úplně mě do sebe vtáhla a velmi se mi líbil krásný jazyk, kterým byla psána, prostě přišlo mě to o úroveň výše než většina knih, které běžně čtu. Líbí se mi, že příběh se odehrával ve dvou rovinách, které se navzájem prolínaly, že se odkrýval postupně a další a další střípky dokreslovaly celou mozaiku příběhu. Z Barcelony doby fašistického Franka až mrazí, z metod jejich tajné policie jde strach a na to navazuje jakýsi gotický temný román opuštěných prokletých sídel a kamenných sarkofágů. Mně se líbilo, že to všechno bylo na závěr vysvětleno a že to dostalo reálný základ proč a jakým způsobem se to mohlo odehrát.

Musím přiznat, že hlavní hrdina, asi tím, že byl dospívající chlapec, mě příliš nezaujal, ale postava neúspěšného spisovatele Juliana Caraxe byla vylíčená velmi poutavě a jeho příběh je mnohem zajímavější než příběh Daniela, který ho vypravuje, a Beatrix, a musím říct, že jsem vůbec nepochopila, z jakého důvodu ho ta slečna nakonec tak okouzlila, když ji předtím nesnášel, asi jsem málo romantická, nebo, dle mého názoru, to mohl spisovatel vysvětlit lépe. Přesto celkový dojem z knihy byl velmi silný a patřila k nejzajímavějším, které jsem v poslední době četla.

Tahle knížka vysoce předčila mé očekávání. Myslela jsem, že to bude oddechovka a ona to vlastně byla, ale velmi kvalitně napsaná. Historické reálie sedí, jsou velmi dobře zobrazeny nejen samotné zápasy v aréně, ale celé prostředí kolem – život v gladiátorské škole, tréninky, propagační večeře na náměstí, život v římské vile, sjednávání zakázek, rozdíly mezi společenskými kastami, atd. Děj je kompaktní a poutavý, takže se kniha čte velmi dobře. Je tam velmi sympaticky vykreslená postava hlavního hrdiny Brasidia a musím přiznat, že knih s charismatickým hlavním hrdinou je v poslední době na můj vkus nedostatek a bylo to velmi osvěžující.

Brasidias je přinucen bojovat v aréně proti své vůli, ale lituje se jen chvíli. Ví, že má talent a vzdělání, které by mu mohly pomoct a snaží se je využít, jak nejlépe dokáže. Nedělá žádné hloupé chyby, ale přesto i tak, z obavy o osud ženy, ke které si i přes počáteční zdráhání vytvořil silné citové pouto, a ze zoufalství z bezmocnosti, do které se dostal díky svému nízkému společenskému postavení, zvažuje rozhodnutí, které si možná bude vyčítat celý život. Ale je tam další moje oblíbená postava, tajemník majitele gladiátorské školy Quintus, který si projde vlastním duševním utrpením, zda a jak do celé věci zasáhnout a který, přestože neumí vzít pořádně meč do ruky, prokáže velkou míru osobní statečnosti. Hezká knížka.

Román se mi líbil, stejně jako předchozí díly Přemyslovské epopeje, ale zamýšlela jsem se nad rozdílem mezi skutečností a fikcí. Myslím, že je dobře, že pan Vondruška zpopularizoval tuto, pro naši zemi významnou, historickou epochu, jen je třeba si stále uvědomovat, že ta historie a fikce se mísí dohromady a nebrat to jako historický fakt. Například byla Kunhuta skutečně taková mrcha? No, třeba ano, ale její podíl na tom, že někteří šlechtici upadli u Přemysla II v nemilost historicky doložený není a už vůbec ne ty důvody, jako třeba dětinská a uražená ješitnost, při slavnostním projíždění Prahou. Naopak, z historie vyplývá, že se třeba o Přemyslovy nemanželské děti starala dobře. Takže kdoví, jak to tehdy bylo, nicméně, pokud to někdo čte s vědomím, že čte fikci, tak určitě doporučuji.