Nenelife komentáře u knih

(SPOILER) Našlo by se toho na téhle knize ještě spoustu špatného. Ale nijak zvlášť mě nebaví lovit v paměti po negativech. Tak teď konečně vypíchnu ty pozitivní věci. (Těch je tam taky celkem dost, abych byla spravedlivá.)
Zaprvé, což v komentářích zmiňuje i dost dalších lidí, kniha prostě je zábavná. To jí nikdo vzít nemůže. Děj odcejpá (pardon nemám ponětí jak se to slovo píše), není zbytečně protahovaný a lehce se čte. Taky se mi vlastně celkem líbila záporačka Delphini Diggory (i když přidat -ová na konec tohohle příjmení je zločin, a taky vlastně nevím, jestli by se neměla teda jmenovat Lestrangeová nebo Riddlová) sice byla trochu sus, ale (jak už to tak někdy u záporáků ze záhadných důvodů bývá) byla mi sympatická před i po tom, co jsme se dozvěděli, že je dcera Vy-víte-koho.
Co mě bůhví proč neskutečně nadchlo, byla vílí křídla Lily Luny. Je to tak krásná představa, které jsem jako beznadějný romantik propadla.
A ty asi čtyři věty, které slyšíme od Ginny, Jamese a Lily u Potterů na začátku kapitoly, jsou hezké. Takových by tam mělo být víc.
Kdybych měla shrnout hlavní důvod, proč se mi kniha prostě nezamlouvá, je to proto, že Harry Potter je něco jako druhá relita, ve které žiju, a moje přecitlivělost mi vždycky dovolovala s Harrym soucítit. Po sedmi knihách, ze kterých bylo silně znát, jak moc Harry toužil po obyčejném šťastném životě, rodině a přátelích mi prostě vůbec nepřišlo po chuti, že by náš kluk měl těžký vztah se synem, že by ho zase začala bolet ta proklatá jizva a musel by zase bojovat s Voldym (což se vlastně nestalo, ale chápeme) a bát se o život svých nejdražších.
Proč prostě autoři nenapsali knížečku, scénář k divadelní hře o Harryho životě po Voldemortovi, takový, jaký má být, i kdyby kvalita byla stejně pochybná jako u PD?
Ale stejně musím tenhle nesmyslně dlouhej komentář, kterej asi nikdo nebude chtít číst, zakončit pozitivně.
U čtenářky, jako jsem já, která přečetla stovky knih to může pro knihu být pocta, když je jedna z mých nejoblíbenějších. A Harry Potter pro mě znamená mnohem víc než knihy. Proto si můžete být jistí, že hned po dočtení jsem začala plánovat cestu do Londýna, kde bych se (společně s mými oblíbenými filmovými studii) stavila na divadlo Harry Potter a Prokleté dítě, kde si divadelní adaptaci téhle úžasné knihy užiju a (bez ironie) prožiju tenhle skvělý příběh znovu.
Protože, koneckonců, je to Harry Potter, a může vůbec něco spojeného s Harrym Potterem být špatné?

Krásný komiks. Změnil můj pohled na divočinu a opravdu jsem vnímala tu majestátní přírodu v nádherném provedení Luke Pearsona. Líbí se mi taky v tom, že není celá postavená na vtipu a není myšlená ironicky. Jemný příběh je opravdu jako pohlazení na duši a taková vnitřní očista.

7 23.11.2021

Škoda, že na databázi není víc hvězdiček. Pět je málo. Dárce si zaslouží víc.

6 29.06.2023

Četla jsem si komentáře které už jsou napsané k této knížce. Soudě podle počtu hvězdiček se pisatelům kniha moc nelíbila. Samozřejmě chápu, že je to knížka pro malé děti a někomu se nemusí líbit. Ale já jsem ji ve svých 7 letech hltala jak divá, pořád jsem si říkala: Už přestaň, trochu si to užij, nemusíš to celý přečíst za dva dny. Ale ono to nejde, text je psaný s takovou energií a člověk (nebo teda aspoň já) má pocit, že je to právě on, kdo stopuje náklaďáky, projíždí se s cizím francouzem na drezíně a pluje na voru po Průzračné řece. A nějaké ty nesmyslné dějové zvraty k tomu přece patří. Byla to moje druhá knížka, kterou jsem od autorky Fridy Nilsson četla, a ani teď nezklamala. Srdečně doporučuju.

6 24.11.2021

U Dárce se mi poprvé při čtení stalo, že jsem četla četla četla a ani si nevšimla, že už jsem za půlkou knihy.

5 29.06.2023

(SPOILER) Takže. Můžu říct s naprostou jistotou, že HP a Prokleté dítě je jediná přečtená kniha, kterou jsem neohodnotila hvězdičkami. Je to proto, že z ní mám tak rozdílný pocity.
Na jednu stranu, Harry Potter (!!!), tak důležitá věc v mém životě, Hermiona, Ron, prostě mý dětský kamarádi, samozřejmě, že jsem to milovala! Na druhou stranu, ovšem, mám hodně co říct.
(Rada pro fanoušky HP, kteří se chystají číst: Prostě si knihu užijte jako zábavný příběh, nic důležitého, a jestli nechcete zažít stejné rozčarování jako já, udělejte jednoduchou věc. Nepovažujte to za pokračování HP, ale spíš jako alternativní budoucnost postav nebo nejlépe úplně nesouvisející příběh. Dál nečtěte!!)

(SPOILER) Od první kapitoly, kde se setkáme s hlavním triem, to prostě nebyli Harry, Ron a Hermiona, jak je známe. Z mojí nejdražší Hermi (to vymyslel Dráp, ne já) po zbytek knihy povětšinou stala nepříjemná, nudná, dramatická žena. Ron byl za každou cenu popisovaný jako ťulpas, poznámky jako: "Víš, strejda Ron to celkem dobře skrývá, ale začíná mu růst pěkný panděro," nebo "Rebelský vzhled se mu dařil o poznání hůř než Hermioně" mě neskutečně dožíraly. Choval se jako hloupý, trochu srandovní mimoň (jo, jinym slovem to vážně popsat nejde) a spíš než toho energického, vtipného a dobrosrdečného Rona, jak ho všichni známe, se proměnil v takovýho toho tlustýho strejdu, kterej trikama baví malý děcka. A Harry? Pomoc, Harry! To i ten Ron je lepší. Vlastně Harry je takový jeho opak, neustále zachmuřený, dramatický, přecitlivělý malý Brumbál. Ty jeho proslovy a promluvy mě šíleně iritovaly, stal se z něj nějaký přechytřelý hrdina, který teď s Hermionou zřejmě řídí celé ministerstvo. Ten Harry z knížek a filmů je úplně jiný. Vždycky jsem si představovala, jak, až se stane otcem a bude mít opravdovou rodinu, po čemž vždycky toužil, z něj bude takový ten zábavný, milý, milující táta. Asi ne. A prosím, až budete psát knihu a budete vymýšlet přezdívku pro hlavní postavu, nedělejte to jako v Prokletém dítěti. Protože ať už to v originále znělo jakkoli, ALBÍ je jedno z nejhorších slov, co jsem kdy slyšela.
Pokud jste čekali, že tím to končí, tak jste se mýlili.
To s tou paní s jídelním vozíčkem v bradavickém expresu? Říkejte si, co chcete, ale v tomhle já vážně JK nevidím. Ale zrovna tohle mě celkem vytočilo, protože ať si autoři vytvoří vlastní záporáky, když chtějí psát rádoby pokračování HP. (A chudák ta babička co rozvážela dýňový koláčky. Taková milá bábinka a tohle z ní udělali.) Vztah mezi Albusem a Scorpiusem byla taky s prominutím hovadina, protože z vlastních zkušeností - ne, takhle vážně přátelství mezi čtrnáctiletými chlapci nevypadá, jakkoli dojemně a hezky to zní.
A ještě dvě věci: Snape a Harryho hádka s Brumbálem.
Takže. Téma Severus Snape je pro mě citlivou záležitostí, ať už je zmíněný v jakémkoli kontextu. Nikdy jsem si nedokázala vyjasnit svůj názor na něj, okolnosti jsou hrozně protichůdné a já prostě nedokážu říct, jaký k němu mám vztah. Na jednu stranu ho lituju a na druhou nenávidím. Ale jednu věc vím jistě. Snape je výjimečná postava, určitě jedna z těch, co mě kdy nejvíc zasáhly. (Nechci tím říct, že ostatní postavy i z jiných knih jsou oproti němu nezajímavé, jen jeho postava má neuvěřitelnou hloubku a to, jak je napsaná, obdivuju. JK je talent prostě.) A je to postava, se kterou se nezahrává. Severus Snape zemřel. Nebyl žádný důvod ho vrátit do další knihy, i kdyby jen v alternativní minulosti. Navíc to, jak byl tady vykreslený, absolutně neodpovídalo jeho povaze z originálních knih. Snape se vždycky snažil své city skrývat, od Lilyiny smrti se nikdy nikomu neotevřel (možná Brumbálovi trochu) a tady je najednou dojatý a všechno.
A poslední kapka pro mě byla hádka Harryho Pottera a Albuse Brumbála. Harry, který nejmocnějšího kouzelníka všech dob vždycky bezmezně obdivoval, by si v první řadě nikdy nedovolil ho z něčeho obviňovat a hádat se s ním. Jenom proto, že teď už je dospělý a je z něj významný člověk a Brumbál už je vlastně mrtvý, si konečně dovolí si na něm vylít zlost. Vylít si zlost na obraze. Pravda, ta obvinění jsou v podstatě pádná. Harry má právo cítit se dotčeně. Strávil dětství s rodinou sestry své matky, která ho nenáviděla. Ale nebyl Harry v knihách výrazný svou důvěřivostí k lidem, obdivem, kterým zahrnoval Brumbála. I když mu lidé kolem říkali, že ředitel všechno hodil na něj, že o něm nic nevěděl, že ho zraňoval, že Harrymu ani nepomohl... Harry stejně Brumbálovi věřil, i kdyby to cítil, nikdy by ho nenazval "špatným otcem", jak to v PD udělá. Nechal by si to sám pro sebe, protože choval k Brumbálovi příliš velkou úctu a obdiv.

Jako malá jsem měla knížku celkem ráda. Prohlížela jsem si ji s bráškou a čmárali jsme na úkoly. Byla skvělá, ale myslím, že maminka s taťkou to tak úplně nevnímali. Byl to dárek od tety ale myslím, že moji rodiče vždycky měli na knížky pro děti jasný názor a do jejich ideálních tahle moc nespadala. Včera jsem jí našla zapadlou za poličkou a poprvý jsem pochopila, co se jim na ní nezdálo. Upřímně, když si jí prohlížím teď, připadá mi strašně ošklivá a nevkusná a příběhy vážně nejsou nic moc. Inuité jsou tady eskymáci (v současnosti považované za hanlivý výraz) a knížka nic nového nepřináší, spíš jen opakuje stereotypy, které o různých zemích máme a malým dětem rozhodně žádné obzory ohledně života v různých částech světa nerozšiřuje. No ale půl hvězdičky dávám za to, že díky téhle knížce jsme se včera večer skvěle zasmáli. A k designovému monstru už stačí jen písmo Comic sans a hotovo. Fotky autorů na konci knížky taky pobaví ale nás stejně nejvíc rozesmála představa, že takhle bude designovaná příští foglarovka z nové edice Albatrosu, díky které jsme si na toto umělecké veledílo vůbec vzpomněli. Přeju příjemné čtení a doufám, že vás aspoň ilustrace donutí k jízlivému smíchu.

1 25.10.2022