Nico komentáře u knih

Kdyz Americani pisou o holocaustu, nikdy to nemuze dopadnout dobre… ale cekala jsem to horsi… jak bylo nize zminovano, nektere veci se v Osvetimi stat nemohli (napr radio pod posteli v dobe, kdy spojenci postupovali nebo nacpat si pri uteku z transportu bricho klobasou a chlebem..) a americane tohle proste nedavaji… Pribeh Sage a Lea.. no… americka beletrie…
Ale vesmes to nebylo uplne zle… a mne se naopak konec libil. Pasaz o odpusteni, ktere ma dat clovek predevsim sam sobe, ta se mi moc libila… takze i proto knihu uplne nezatracuji a nelituji, ze jsem cetla..

4 09.05.2024

Autorka několik měsíců shromažďovala materiály ke knize.

Jde o silný poutavý příběh protkaný politickými poválečnými událostmi v Jižní Koree.

Odcházím s pocitem, že ještě jednou musím číst... což se mi stalo poprvé v životě. Opravdu mimořádně napsaná kniha.

8 16.03.2024

Knihu jsem ocenila zejmena v tom, ze znam cestu vlakem z Berlina az po Zahreb. Pan Winterberg uz dale nepokracoval, ja ano, az do Splitu. Odtud pak uz jela opravdu jen nahradni autobusova doprava do Sarajeva.
Viden mam prochozenou. Cestu vlakem pres Drazdany mam take rada. Rijeka, Ljubljana, Zahreb.. vsechna ta mista kolem nadrazi znam jsem take milovnik zeleznicni dopravy.
Rada jsem si knihu precetla.. rusily me nektere chyby, jako infarkt pomerne mladeho vypravece (tezko se tomu nejak verilo), 99 lety muz bezi! ke kolejim, aby skocil pod vlak nebo jde pesky nekolik km to asi ne.. ani tu Josefu bych tam nepotrebovala mit. Kde by se tam vzala, krasna zenska na traktoru nekde v polich
Presto fajn.

Když zkušený scénárista napíše svůj první román, je to jízda.
Kniha zanechá zcela určitě svůj otisk.. Je psána čtivým ale ne zbytečně upovídaným jazykem. Míří na čich, na chuť, na hmat... Člověk z ní cítí zimu, vítr, vůni jezera i horkost a dusnost tamního léta. Jde o román v pravém slova smyslu, protože postavy provázíme na jejich cestě po několik let a to z něj dělá čtení, které nás zasáhne. Příběh se na začátku točí kolem dvou lidí, rodičů dvou malých chlapců.. během románu přecházíme k příběhu dvou mladých chlapců, kteří vyrostou v mladé muže. Autor neodsuzuje žádné chování, nevytváří předsudky, postavy žijí své životy tak, jak umí. Na druhou stranu je vidět, že autor románu je scénárista - režisér.. to, co potká v této knize jednu rodinu a její přátele, by někomu vystačilo na deset knih. Někdy už mi to přišlo přitažené za vlasy, ale kniha je tak čtivá a má svoji osobitou atmosféru, že člověka to nutí číst dál a nechat se unášet proudem slov.
Chystáte-li se k četbě tohoto románu, nečekejte... Má krásnou myšlenku. A navíc může inspirovat i ve vaření. To se zde totiž stává určitým typem sebevyjádření a je spojeno se všemi postavami v knize.
Na konec dodám, že kniha má v českém překladu i krásný přebal.

6 09.01.2024

Urcite je to dobra kniha. Prvni pasaz je zdaleka nejlepsi. Spisovatelka ma precizni styl, slovo ovlada... pasaze z Terezina a Osvetimi me uplne nenadchly. Evidentne zna vsechna fakta a snazila se je do tech par stran natlacit, ale na me to uz bylo moc strojove a podle linky. Zapletky jsou az prilis doladene, je to veskrze spise cervena knihovna.. ale urcite jsem rada, ze jsem knihu cetla, byla prijemnym zpestrenim.

6 02.07.2019

Vyborna kniha a naprosto prelomova. Doporucuji kazde zene.

Je to krasna kniha o tom, ze se nemame bat zit se vsim vsudy. Kresby jsou jednoduche, dulezity je hlavne obsah. Me ctyrlete dceri se kniha moc libi a mne take... je v ni snaha predat urcite, v dnesni spolecnosti jiz cenne, hodnoty detem tak, aby to s nimi nejak souznelo.. vyborna volba napr. pro rodice, kteri vyhledavaji montessori pedagogiku

5 25.05.2018

Tato kniha je poněkud jiná než další knihy psané očima vězně koncentračního tábora. Apitz byl vězněn v Buchenwaldu jako politický vězeň, s hrůzou opravdového tábora (tzv. malý tábor) neměl co dočinění a byť jeho pobyt nebyl bůhvíjaký, nedá se srovnat s tím, co zažívali lidé ve skutenčém koncentráku jak to známe z jiných děl (např. výborná Jiskra života od Remarque nebo díla Eliho Wiesela). To nečiní jeho zkušenost o nic menší, lepší nebo méně hrůznou, to je jen na vysvětlenou - že jde o poněkud jiný druh literatury v tématice KT.
Mně román úplně nesednul a to z toho důvodu, že byl hodně upravovaný, proběhlo v něm mnoho redakčních zásahů i pod vlivem tehdejší politiky, ve které se Apitz pohyboval. Celkově mi rozhovory SSáků přišly umělé a nevěrohodné, autor z nich udělal bandu tupců a volů, kteří nejsou schopni domluvit se na ničem... Příběh dítěte jsem čekala s většími detaily, příliš tam nevystupuje... naopak výborné scény z bunkru a z gestapácké mučírny, tam je vidět, že si to opravdu prošel.
Nemám nic proti tomu, že je to kniha o komunistech, vynáší komunisty a je milována komunisty. Komunismus tehdá byl poměrně jiný než dnes a byl velmi důležitou součástí 2. sv. války i koncentračních táborů a odboje jako takového..

Celkový styl knihy mě, jak už jsem řekla, nenadchnul. Mám radši vyprávěcí spontánní příběh než slohově složitější a jakoby zatuchlejší úvahy. Ale pár míst se mi tam líbilo. Myslím, že kniha je dobrá pro velké "fandy" 2.sv.války, pro lidi, kteří se do hloubky zajímají o tehdejší odboj a politické spektrum.. Nechci chudáka Bruna úplně zatratit, protože žil v mém milovaném Lipsku, ale dávám max. tři hvězdy..

1 05.07.2015

Naprosto nesouhlasím s komentářem Ausík. Všechny knihy, které vyjmenovává, jsou originálně starší než tato. Čili autorka nemá za cíl objevit Ameriku, ale jednoduše podpořit maminky, které váhají v kontaktním přístupu ke svému miminku a všechny aspekty shromažďuje ve své knize. Není to návod, ale zkušenost jedné ženy, která může dodat odvahu dalším. Jedná se o další výbornou knihu z povedené edice Naše dítě nakl. Dharmagaia. Palec hore.

5 18.06.2015

Bezva super knížka, ve které je abolutně vše, co může ženu v těhotenství potkat a kompletní pojetí péče o novorozence se vším všudy, takže po přečtení je člověk teoreticky vzdělán téměř jako PA. Inspirace co se týče aroma olejů. Kniha, která nedělá z těhotenství byznys jak to vidíme dnes a vládne v ní úplně jednoduchý a přirozený přístup k mateřství... Doporučuju všem nastávajícím maminkám.

Šílená slabota. Čekala jsem podobnou úroveň jako Čokoláda nebo Krysařovy střevíce. Tohle je slátanina, jakou by sepsala každá talentovanější třináctka... hrůza

Musím říct, že mě kniha nadchla jako už dlouho nic. Začátek fantastický, autorka svým jemným a obrazotvorným stylem láká čtenáře do příběhu, je to jako dýchat na sklo a sledovat, co se na něm objeví. Prostřední pasáž mě chvilku až dráždila, neb jsem se zakřiknutou a ustrašenou hrdinkou příliš nesympatizovala, ale pak knížka finišuje a závěr je vyloženě pecka mezi oči. Žádný happy end nebo žili až na věky... prostě super. Překvapilo v pozitivním slova smyslu.

6 12.02.2014

Miller kreslí obrazy běžného nepřikrášleného života, ne zcela nepodobný Bukowskimu, ale s větší mírou poetiky. Jeho kniha vlastně nemá příběh, zachycuje úsek svého života, který není o nic lepší nebo horší než ty, o kterých nepsal. Jeho rukopis je plynulý a obrazotvorný, jeho metafory a iluze fantastické a naturalistické zároveň. Nejvíce mě kniha bavila v první půlce, kdy byla zřejmá právě bezpříběhovost. V druhé půlce musí normálnímu člověku trochu dojít dech, protože Miller je nezastavitelný a jeho civilní poezie, byť píše prózu, je patrná a vměstnaná na každé stránce. On sám se ve své knize hlásí k jedinému básníkovi, který kdy žil, Waltu Whitmanovi, inspirován jeho dílem Stébla trávy. Za mě moc dobrá kniha, ačkoliv tuším, že další jeho knihy si budou podobné - proto asi není důležitý název knihy, ale fakt, že jste Millera prostě četli.

9 08.05.2013

Twiggino, číst Bibli v původní podobě není utopie. Je psána biblickou hebrejštinou, Nový zákon řecky, takže půl roku na studium jazyka a máš to. Najednou Ti ten text vyvstane, tak jak byl skutečně napsán a jsou v něm i tři tisíce let staré texty, zpravidla písně, seznamy, rodokmeny a pod. Slova jako musíš v originále opravdu nenajdeš a slovo nesmíš najdeš ve formě "neděláš" - hebrejština totiž nezná časy, ale jen způsoby a používá právě oznamovací způsob, což se k nám do překladu dostalo jako rozkaz... Každý překlad Bible je jen jeho výklad a říct, že jsi četla Bibli, dokonce dvakrát je dost s nosem nahoru, to si netroufne říct lecjaký zběhlý biblista. Bible se nečte, Bible se studuje.. celý život, jak už tu někdo napsal..

Rozhodně zajímavá kniha, jak už to z produkce Dharmagaiy bývá. Není četbou jen pro ženy, lecjaký vnímavý či zvídavý muž na ni může upřít své oko :) Některé pasáže mi seděly méně (na můj vkus příliš vizualizací) a některé více (podrobný a praktický popis čtyř fází menstruačního cyklu). Doporučila bych knihu každému, ale už to tak bývá, že některé myšlenky a dary nejsou pro každého :)

2 04.03.2013

Kniha mě přinejmenším zaujala. Několik starých žen z různých koutů světa a různých domorodých národů se sejde, aby zjistily, že principy, které vyznávají jsou jim společné. Dobrá new age literatura.

07.03.2012

"Člověk je jen pytel hoven"

Výborná knížka, leckde jsem se zasmála!

Také jsem ji dostala na jedné přednášce. Je zajímavé, že v knize My děti ze stanice Zoo se Christiane zmiňuje o organizaci Teen Challenge, která už tehdy musela být činná i v Německu. Kniha mě docela zasáhla, protože stejně jako My děti ze stanice Zoo ukazuje, že drogy nejsou fenoménem posledních několika let a že dětští feťáci se objevovaly už dříve..

07.03.2012

Výborná kniha, která zcela postihuje fenomén buddhismu ze všech aspektů. Vydatná četba, po které vám v duši zbyde pocit míru a klidu :)

(kniha každopádně vyšla mnohem dříve než toto vydání)

3 07.03.2012

Četla jsem si strašně strašně dávno, ale pamatuji si, že mě nadchla... Bylo mi nějakých 14 - 15 let. Dodnes si z nepochopitelných důvodů pamatuji útržky, takže musela být dobrá :)

1 07.03.2012