nicolettkaa komentáře u knih
Jedna z nejoblíbenějších pohádkových knížek z mého dětství. Po letech jsme si s přítelem dali repete. Přestože nás už některé pohádky tolik neoslovily, celek musím hodnotit pořád kladně. Některé příběhy jsou nepřekonatelné (Mráz a Mrazivec je má oblíbená).
Už je to pár dní, co jsem knihu dočetla. Mám z ní rozporuplné pocity. Myšlenka je zajímavá a pro spoustu žen určitě i jistá forma povzbuzení a podpory. Nejvíce mě zaujal příběh z Indie, protože pro nás Evropany je situace, která tam panuje naprosto nepochopitelná. U všech příběhů mi ale vadilo, že nejsou úplně dotažené do konce. Neseděla mi ani moc forma, kterou je kniha psaná. Zatím nevím, zda si knihu ponechat a pustit se do ní někdy znovu nebo ji poslat dál.
Tohle mě ale vůbec nebavilo. Postavy mi byly nesympatické a děj se strašně vlekl. Další díly jsou hodnoceny lépe, ale ani tak nejsem přesvědčená, že bych se s Bjornem ještě chtěla setkat.
Dlouhá válka. Dlouhá kniha.
Přestože mě historie naší země zajímá, toto pro mě bylo hodně náročné čtení. Každá válka s sebou nese jen utrpení a smrt. A to bylo v knize barvitě popsáno, což by mi nevadilo, kdyby se identické pasáže neopakovaly několikrát dokola. Poprvé, kdy jsem se těšila, kdy bude konec - války i knihy.
Medvědín se mi líbil o něco víc. Příběh je zajímavý, opět ve vás vyvolá spoustu emocí, ale podle mě už toho všecho bylo nějak moc, čímž se pro mě kniha stála méně uvěřitelnou než první díl. Medvědín si ráda přečtu znovu. My proti vám už ale asi ne.
O panu Váchalovi jsem se dozvěděla při návštěvě Litomyšle. Portmoneum a ulička J. Váchaly na mě udělaly dojem, takže když na mě v knihovně vykoukl Krvavý román, nedalo se jinak než po něm sáhnout. Nedokážu ale říct, jestli to bylo šťastná volba nebo ne :D Hodnocení se prozatím zdržuji. Takový galimatyáš jsem snad nikdy nečetla.
Dřevoryty jsou famózní, bez nich by byla kniha dost ochuzena. Také se mi líbilo originální tištění knihy.
Opravdu mě to stálo hodně úsilí a přemáhání, abych knihu vůbec dočetla. Hlavně ta druhá část mi dělala problém. Věčně toulání po hospoádch, pivo teče proudem a hlavní hrdina se diví, že si ho v cizí zemi nikdo nevšímá a nechtějí mu pomoci. Pro mě naprosto nepochopitelné.
Vzhledem k úctě všech horníků a hlavně těch, kteří se z dolů už nevrátili knihu nehodnotím. Hodnocení by nebylo valné.
Kniha zařazena do čtenářské výzvy 2019 jako kniha, jejíž děj se odehrává v Ostravě.
Kniha mě bavila do té doby, dokud se na scéně neobjevil Tom Sawyer se svými bláznivými nápady a "chytrými" řečmi. Přišel mi zde neskutečně otravný, víc než v předešlém díle a zkazil mi tak dojem z celé knihy
Poprask mi donesl Ježíšek, protože jsem po čase dostala chuť na něco Fulghumovského. Tentokrát jsem ale nebyla tak nadšená, jak u předchozích knih. Některé příběhy byly zábavné víc, některé míň a některé bohužel vůbec. Nicméně plavit se na Noemově arše s panem Fulghumem by nebylo vůbec k zahození. Hráči jsou fajn, škoda, že jich v životě potkávám tak málo ...:)
Zařazeno do čtenářské výzvy jako Kniha od autora, který napsal více než 20 knih.
Kriminálka jak má být! Sice jsem se občas ztrácela v tom, kdo je kdo (budu si to muset přečíst ještě jednou, pozorněji a dělat si poznámky), ale i tak mě to bavilo.
Důležitost knihy vidím hlavně v tématu, kterému se věnuje, ale především tomu v jaké době byla napsána. Určitě to chtělo hodně odvahy!
Mně osobně by nevadilo, kdyby byla kniha trochu zkrácená. Některé postavy se mohly úplně vynechat (obzvláště ty, u kterých jsme se nedozvěděli, jak to s nimi dále dopadlo) a na můj vkus se až moc mluvilo o náboženství. Jsem ráda, že jsem si Chaloupku přečetla, ale znovu bych do ní už nešla.
Kniha je napsaná velice poutavě a čte se moc dobře. Oceňuji to, že se autor nevěnoval jen samotné Osvětimi, ale popsal i věci, které s ní souvisely buď jen okrajově nebo vůbec a přesto měli vliv na "konečné řešení". Zvlášť zajímavé a hodnotné jsou výpovědi očitých svědků - především bývalých vězňů a členů SS.
Všem, kterým toto téma není cizí a zajímá je, doporučuji.
KOMENTÁŘ MŮŽE OBSAHOVAT SPOILER
Červenka a Nemesis mě bavili o něco víc, ale i tak se Pentagram četl velmi dobře. Vraha jsem jako v předchozích dílech neodhalila. Konečně jsem se ale dočkala toho, že Harry rozlouskl případ vraždy své parťačky a Waaler dostal, co si zasloužil aneb na každou svini se vaří voda.
Pana Lišáka zbožňuji, jak v knižní tak ve filmové verzi. Je prostě fantastický ;-)
Nuž, pamatuj, zde platí zákony džungle a pražádné jiné.
Živ bude, kdo ctí je, kdo nezachovává je, ten bídně zhyne.
Kouzelné příběhy z indické džungle. Než jsem ji dostala do rukou, myslela jsem, že je celá o Mauglím a jeho zvířecích přátelích. Jako překvapení se mi ale dostalo několik příběhů navíc. Určitě vede malý hrdina Rikki - tikki - tavi.
Jedna hvězda za snahu. Vieweghovi knihy jsem měla ráda (ale to jsem byla o dost mladší). Tohle je opravdu brak. Bez děje, bez humoru, dialogy mimo realitu. Již nikdy víc. Film jsem neviděla a ani to nemám v plánu.
Z knihy mám rozporuplné pocity. Pasáž v Thajsku mi přišla zajímavější než část po přesunu do Británie. Tam mi přišlo, že se Sandra hodně opakuje a nic nového už mi čtení nepřinášelo.
Dodala bych, že za blbost člověk většinou zaplatí a že to nejjednodušší řešení nemusí být to nejlepší.
Sandra je toho důkazem.
Válka je peklo. Z lidí, přátel, kamarádů a někdy i rodiny dělá nepřátelé, kteří jsou schopni všeho i přes "mrtvoly". Obdivuji, že si Polina, po všem co zažila, udržela zdravý rozum. Škoda, že se v denících nedočteme, jak se z Ruska/Čečenska vlastně dostala pryč.
Trochu se mi zdálo, jakoby chtěl někdo napodobit R. Fulghuma. Některé pasáže byly vtipné, některé nudné a některé až moc dlouhé. Za mě takový slabší průměr. Znovu už bych nečetla.