nigele komentáře u knih

Po přečtení knihy si znovu a znovu si uvědomuji, jak je láska komplexní. Nelze ji osekat na pohlavní pud (ač je jakkoliv důležitý), nelze si z toho vytáhnout jen příjemné trávení času (ač si jakkoliv moc dobře s druhou osobou rozumíme), není jen o rodinné sounáležitosti.
I když ve mne sebevíc mohou rezonovat myšlenky bezbřehého pesimismu, existence lásky mi zabraňuje v něm získat ukotvení. Vždyť jestli i Schopenhauer nakonec uznal, že si mimo jiné dlužíme "lásku k bližnímu", musí dojít k nalomení i té nejpevnější třtiny.

"Každý, s nímž jsem měl co dělat, mi způsobil bolest."

Kupovala jsem společně s "Tancuj, tancuj, tancuj", také jsem se nechala zlákat přebalem s doporučením autora výše zmíněné knihy. Tím ale pro mě veškeré srovnání Kawakami a Murakamiho končí.

Kawakami podle mého názoru dokázala alespoň přiblížit, jak ženský mozek funguje. 100 a jedna myšlenka, nepodstatná vedle zásadní, povrchnější vedle hluboké, detail vedle metafory (nepoukazuji na stereotypní labilitu, ale komplexnost :D). Moje oblíbená byla hlavně první část - nedivím se, že zdánlivá prostoduchost tématu a absurdní rozuzlení Murakamiho zaujala.
Druhá část byla zajímavá tím, s jakou lehkostí jsou předkládány všechny názory ohledně mateřství a rodičovství celkově. Prostost první části se vytrácí, psychologie postavy je více rozvedena. Občas zamrzela určitá předvídatelnost a tak nějak umělá "záhadnost".
Podivuji se nad komentáři, vždyť jakékoliv diskuzní vlákno na sociálních sítích je dnes plné "odborníků" na libovolné téma. Proč by Kawakami nemohla zaujmout nějaký postoj ve své knize? Pravda, za názory na internetech se sice nemusí utrácet, ale rozhodně nejsou ani trochu krasné. A otok mozku je u jejich čtení mnohem pravděpodobnější.

7 07.09.2021