Nika37 komentáře u knih

Moje třetí kniha, kterou jsem od autora četla a... nedočetla. Nějak mi přijde, že když čtete už několikátou autorovu knihu, dostanete podezření, že je to všechno tak nějak stejné, jen jména se mění. Nevím, tady mě to už nebavilo a knihu jsem odložila.

(SPOILER) Terku mám ráda, vlastně nemám co proti ní mít, ale knížka měla, alespoň pro mě, trhliny. Třeba v začátku knížky popisuje, jak byli chudí a mohli si dovolit jíst jen suché těstoviny, v zápětí vykresluje pohádkovou svatbu na kterou si platili ochutnávku jídel a dortů nebo taneční kurzy; svatbu se 70 hostmi, se smyčcovým orchestrem, ohňostrojem, s kamarády z Norska, kterým zajišťovali ubytování v hotelích po Praze... Nějak mi tam chybělo nějaké vysvětlení, kde na to najednou měli, po vykreslování toho, jak si nemohla v Oslu ani zajít na kafe, protože na to neměla.
Stejně tak jsem kolikrát žasla nad čím vším Terka roní slzy, chvíli mi to už přišlo snad labilní :-), ale asi jsou fakt lidé, kteří brečí dojetím i nad rohlíkem s máslem (s nadsázkou řečeno) :-).

Jinak knížka se mi četla krásně, lehce, Terčin příběh je určitě inspirativní a ukazuje neuvěřitelnou houževnatost. Jen ke konci mě už celkem unavovaly motivační proslovy a výkřiky, které se stále opakovaly a jen natahovaly stránky.

Nejdříve jsem si přečetla recenzce, zda má cenu knihu vůbec otevírat, a pak ji přesto otevřela a... přečetla na jeden nádech. Asi mi pomohlo to, že jsem od ní neměla žádná očekávání. Příběhy Michaely i lidí vystupujích v knize jsou pro mě dechberoucí, na jednu stranu jsou to alkoholici, kteří několik let svého života propili, promarnili a ve finále úplně ztratily, na druhou stranu jsem byla fascinovaná lidským odhodláním a vnitřní sílou, která se probudí, když jste opravdu úplně na dně a chcete se vším skončit. Právě o tom tato kniha je, nejen o alkoholismu, ale o lidském odhodlání a touze konečně žít, ne jen přežívat s lahví v ruce.

Upřímně musím říct, že se mně kniha dobře četla, ani jsem se neztrácela v postavách a byla jsem v jakémsi příjemném napětí. Pořád jsem čekala nějaký spád, ale ten nepřišel. Ke konci knihy je vše nějak plynule "vyzrazeno" a vy zjistíte, že jste to vlastně celou dobu očekávali, chyběl mně takový ten "Aha-monent", kdy je závěr zcela jiný, než kam příběhy po celou dobu směřují. Přišlo mně, že kniha celou dobu slibuje něco, co nepřijde.
Rozuzlení sousedských tajemství vlastně celou dobu víte a na posledních řádích je vše potvrzeno tím, že se vlastně nic zvláštního nedělo. No a ten typický happy end na konci byl už i na mě příliš a byla jsem ráda, že jsem knihu zavřela.

Moje první knížka od Párala. Už si přesně nepamatuji, zda jsem byla ve 2. nebo 3. ročníku SŠ, nicméně odstartovala mé uznání tomuto autorovi. Úžasně propracované charaktery postav na kterých autor ukazuje životní klišé.

2 20.07.2015

Já nahodile začala číst příběh Veroniky a musím říct, že být tomu jinak, asi knihu nedočtu. Příběh Veroniky mě držel v napětí, tak jak to mám u knížek ráda. Celkem mi přišlo, že se tam toho děje nějak víc, příběh má spád. Veronika coby hrdinka mi byla taky sympatičtější, celkově toho nesla na bedrech víc a zvládla se s tím popasovat, někdy hůře, jindy lépe.
U Jáchyma jsem chvílemi podupávala nohou, kdy to začne být tak zajímavé jako u Veroniky, a bohužel jsem se toho nedočkala. Jáchym mi byl taky seděl trochu méně, celkově na mě působil jako neustále pofňukávající dítě, neschopenpřevzít zodpovědnost za svoje štětí, radost, úspěchy, neustále se ohlížející za Veronikou. Chvílema jsem měla chuť s ním zatřást, aby se konečně probral. Příběh Jáchyma byl pro mě zdlouhavější, fádnější a ve finálě i nudnější.

Knihu jsem četla asi před 3 lety, ale pořád si pamatuji ono poselství, které mi tenkrát předala. Ačkoliv je tam na mě dost náboženské tematiky, dokázala jsem si ji vždy převést na to "své".
Prostě miluji příběhy o té pravé Lásce, s obrovským L, kterou nemůže nic zastavit, jen občas potřebuje čas, oddělení, aby se dva mohli zase setkat...

1 20.07.2015

Musela jsem se držet, abych to nepřečetla na jeden zátah a kniha mi vydržela aspoň pár dní. Cook je prostě úžasný, vtáhne vás do děje a musíte prostě číst a číst, dokud nejste na poslední stránce.

1 20.07.2015

Přečteno na jeden zátah. Jedna z nejlepších knížek od Cooka.

Zpočátku jsem byla překvapená typografií textu, ze začátku se mi vůbec nelíbila, potom jsem zjistila, že se mi vlastně líbí moc a musím uznat, že se mi to tak moc dobře četlo.
Je to moc pěkná a napínavá povídka, o ději jsem musela přemýšlet ještě další den, jak mě jaksi zasáhl.
Celkem se mi líbil i prostý styl, autorka se nezdržuje popisem postav ani prostředí (to mě kolikrát strašně rozčiluje, když autor na celou stránku popisuje prostředí nebo danou situaci a ještě se snaží o poetické obrazy a výrazy), díky tomu se mi knížka fakt četla pěkně a ani chvíli jsem se nenudila.

Jak už tu někdo zmínil, i já jsem nadšená, že příběh vypráví právě Thomas, je to příjemná změna.
Určitě budu vyhlížet pokračování.

02.09.2015

Pěkná kniha, která odhaluje pravdu lesku celebrit, jejich slávy i "bohatství". V pozadí je sice i jistý duchovní, poučný nádech, ale k tematice Coelha, na jakou jsou jeho čtenáři zvyklí, se to příliš neblíží.
Pro mě to byla rozhodně příjemná změna, že Coelho umí sepsat poutavý příběh, který není založen jen čistě na jeho duchovní cestě a hledání, jak je tomu u většiny jeho děl.

20.07.2015