niknikita komentáře u knih
K tomuto příběhu se vždycky ráda vracím. Hltala jsem ho už v mládí a to se nijak nemění ani dnes. Řekla bych, že možná s ještě větším respektem čtu každou stránku tohoto vyprávění, kdy Johannes Mario Simmel vložil slova do úst mladého Olivera. I tato skutečnost je pozoruhodná, vzhledem k tomu, jak se slohově liší od ostatních knih autora.
Baví mne stále stejně a vždycky mne znovu dojme a naplní obrovským množstvím emocí.
Jednotlivé postavy jsou barevné jako život sám a Oliver zůstává v tomto panoptiku lidských charakterů napořád můj princ na bílém koni, bez ohledu na můj věk...
Nádherná kniha pro trpělivé čtenáře.
Vrátila jsem se k ní už víckrát a přiznávám, že tentokrát kvůli čtenářské výzvě.
Egypťan Sinuhet mne baví pořád stejně, jako když jsem knihu četla poprvé a znovu jsem si potvrdila, že lidstvo ve svém myšlenkovém vývoji v mnohém nepokročilo a zůstalo nepoučitelné.
Ano, tak má vypadat příběh, který si s chutí přečtu. Ráda si vybírám spisovatele, který čtenáře nezahlcuje množstvím nesmyslných postav, nedělá jim v hlavě guláš ani se nesnaží uměle vybočovat z děje.
Dívka v ledu je výborná detektivka a já jsem objevila skvělého autora - trochu později, ale to bude tím, že tento žánr není na první příčce mých čtenářských priorit.
Robert Bryndza se tímto románem stal dalším z autorů a vypravěčů, který si naplno získává moji pozornost .
Příběh, na který jen tak nezapomenu a který by nikdo nechtěl zažít na vlastní kůži.
Opravdový čtenářský zážitek...
Proč každý malý princ vyroste v muže?
Proč v mužích nezůstane srdce malých princů?
Zajímavý propletenec lidských osudů, který je dobře sestavený a čte se s lehkostí.
Všechno už tady bylo řečeno...je to silný příběh a dokonce jsem si zvykla i na literární řeč autorky.
Pochopila jsem, proč všichni milují Harryho Pottera a pochopila jsem, proč ty příběhy čte můj vnuk pořád dokola.
Krásně jsem si dobila baterky a četla s lehkostí a bez ohledu na svůj věk.
Velký příběh v nepatrné knížce, psaný skoro básnickým slohem, který Jan Otčenášek tak krásně uměl.
Temná doba našich nedávných dějin dala vzniknout tragické a zakázané lásce dvou čistých duší, které dohromady svedl náhodný okamžik.Možná díky této náhodě mohla prožít Ester aspoň krátké chvilky štěstí a možná by spolu s Pavlem měli větší naději, kdyby se neobjevila postava ohavného Rejska. Možná...
Hnusná doba dělá z lidí hnusné tvory.
Omlouvám se, že jsem napsala tuhle větu, protože tentokrát jsem po každé stránce propadala do stále šedivější reality. Aktuálnost Kunderových knih je až mrazivá.
Když jsem četla Žert poprvé, měla jsem mnohem lepší pocit, ale asi proto, že jsme měli perspektivu skvělé budoucnosti.
Chraň nás od všeho zlého v současném světě.
Nebe nezná vyvolených je nejdůležitější kniha, která mne provází mým životem.
Kdybych si směla vzít na pustý ostrov jednu jedinou věc, vzala bych si tuhle nenápadnou knížku, protože je jedna z těch, kde se doslova mazlím s každou větou. ❤️
to není jenom kniha, to je memento mori...
Co napsat do komentářů, kde už je snad všechno napsáno?
Každopádně jsem si příběh užívala a pohltil mne až do chvíle, kdy jsem se prokousávala soudním procesem, ale to je můj osobní problém s kriminálkami...
Stručně jen dodávám, skvělá kniha.
Skvěle napsaná kniha s neuvěřitelným a silným příběhem.
Jeden z mých krásných návratů, který vždycky pobaví, zahřeje a vlastně taky poučí.
Vyprávění laskavé a kultivované, jako autor sám.
Tentokrát není třeba mnoha slov. Čtenáři mi jistě dají za pravdu.
Skvělý absurdní příběh, který byl jako vystřižený z naší absurdní doby. Bylo to vtipné a perfektně propojené - podobnost se skutečnými postavami čistě náhodná - a to mne bavilo ze všeho nejvíc.
Poslední třetina knihy by mohla být kratší a pak bych neváhala s nejvyšším hodnocením.
Už dlouho jsem nebyla z nějakého příběhu tak smutná... další z knih, která mě rozsekala na kusy.
Je těžké hodnotit knihu autorky, která je u většiny čtenářů na prvních místech v žebříčku.
Uznávám, že si její knihy zasluhují pozornost a napsat tyto košaté příběhy není snadné. Neztratit se v kaleidoskopu vyprávění je ovšem tvrdý oříšek i pro čtenáře a přesně jako jednotlivé obrázky v kaleidoskopu se i jednotlivé kapitoly příběhu rozpadají na další barevná sklíčka, takže klobouk dolů... úžasné kombinační schopnosti autorky.
Musím ocenit i to, jak použila Seifertovy verše k názvu jednotlivých kapitol, ALE...zavřela jsem knihu a v mé hlavě zůstává jenom hromada střípků z neutěšené minulosti, kterou si prošla moje generace a nehezká obálka by mohla vyhrát soutěž obludnosti.
Takže opět musím přiznat, že k plnému hodnocení dodávám svoje ALE...
Temný příběh , který jsem si znovu připomenula, díky čtenářské výzvě. Pokaždé mne zaskočí syrovostí postav a míst, která umí autorka popsat tak, že je vidíte před sebou a nemůžete se dočkat, až budete na poslední stránce.