niknikita komentáře u knih
Ani po druhém přečtení nezměním názor, že Slavík je nevšední a skvěle sestavený příběh.
Doporučuji!!!
Musíte číst a přiznat si, jaké jsme měli štěstí v listopadu 1989...
Tenkrát jsem se i já taky
moc bála a nebylo mnoho těch, kterým se dalo opravdu věřit.
Ale člověk má krátkou paměť, bohužel.
Marně se snažím najít smysluplná slova k hodnocení. Karanténa je neuvěřitelně vizionářská záležitost a děsí mne, že by mohlo být v současném světě ještě hůř.
Bezvadný návrat do studentských let...bylo to vtipné a přesně takové, jaká byla doba ve které jsem ztratila svoje nejlepší roky.
Možná v každé z nás je kousek Helenky Součkové a proto je tato knížka tak skvělá.
Znovu jsem se vrátila k Černým leknínům a znovu jsem žasla nad tím, jak nás autor tahá za fusekli. Tentokrát jsem četla o prázdninách a měla velké přestávky, tak jsem ocenila i to, když se autor občas vrátil k dějovým zkratkám.
Pravda je ovšem taková, že kniha nepatří k obvyklému detektivnímu žánru a může některé čtenáře odradit způsob vyprávění, který je velmi osobitý.
Pro mne je Michal Bussi jeden z nejoblíbenějších a jeho styl mi prostě sedí.
Jasný a srozumitelný jazyk Petry Soukupové mne vrátil v čase. Asi bych se bránila, kdybych tohle všechno měla prožívat znovu, ale číst o věcech, na které nastal čas, bylo až krutě realistické. Občas jsem se zasmála a občas se mi zatajil dech, protože tohle je život a se vším všudy.
Skvělá kniha.
Budu stručná.
Útočiště je psycho a já jsem se občas přistihla, že zapomínám dýchat.
Neznám krásnější knihu... geniální a moje naprosto největší srdcovka.
Kdykoliv se k ní vrátím, zasáhne mne víc a víc, a to prostě nechápu.
Každý by si ji měl přečíst...❤️❤️❤️
Slavíka jsem si přečetla znovu a líbí se mi pořád stejně. Příběh dvou povahově odlišných sester ve válečné Francii si nehraje na dokument, ale čtenářsky je .velice dobře vystavěný. Je to kniha, na kterou se jen tak nezapomíná.
Přečteno bezpočtukrát a nadšená jsem pokaždé ještě víc a víc.
Překrásný rukopis Antona Myrera ladí s mým ztraceným mládím a hřeje na duši. Prostě Poslední kabriolet je můj "vyprošťovák" a taky srdeční záležitost, ale to jsem tady myslím psala už dříve :)
Zábavné, přitom v mnohém poučné a kultivované čtení je tenhle Deník farářky.
Shodnu se s předchozími komentáři v názoru, že kniha není nutně určená jen věřícím. Martina Viktorie se dívá na svět velmi moderně a nezaujatě a to je na ní hodně sympatické.
Myslím, že Colleen Hooverová zraje jako víno. Vím, že je to klišé, ale nenapadá mne přesnější přirovnání.
Nevím jak je možné psát o obyčejných věcech života tak neobyčejně...Tohle byl opět příběh, ke kterému se ráda vrátím.
Děkuji, Colleen, za krásné pohlazení na duši :)
Výborná Colleen Hoover! Opět kniha, od které se těžko odchází.
Dobře vykreslené postavy, neschází napínavý děj a tentokrát taky pořádná dávka erotična.
Zavřela jsem knihu a zůstala mi otevřená pusa údivem...jaká je vlastně pravda?
Michel Bussi mne opět nezklamal...překonal všechna moje očekávání a po přečtení jeho knihy zanechal moji duši v slzách.
Jeho vyprávění byla procházka mým životem, mým milovaným Aragonovým Aureliánem a impresionisty...
Dostalo mne to až na dřeň ❤️
Černé lekníny jasně vedou na stupnici mých oblíbených knih. Perfektně sestavený příběh, který Michel Bussi okořenil prostředím Giverny, impresionisty, Aragonovým Aureliánem a zahrál na moji citlivou strunu tak skvěle, že se k jeho knize moc ráda vracím.
Dívka, již jsi tu zanechal mne nikdy neomrzí. Je to překrásně sestavený příběh a souhlasím, že zatím nejlepší z knih od Jojo Moyes.
Naprostá spokojenost, jako vždycky, takže za mne velký dík, Ladislave! Všechny výlety jsem si krásně užívala a vlastně bych si přála další, ale určitě se jich časem dočkáme.
Cestování po neobvyklých místech naší krásné země bylo zábavné, poučné a místy jsem se smála nahlas. Co víc si přát?
Mimochodem, příspěvky z cest na facebooku taky stojí za přečtení a navíc nepostrádají fotodokumentaci - paráda :)
Krásný návrat k úžasnému románu ze starověkého Egypta. Wilbur Smith je naprosto geniální vypravěč...
Díky vzpomínkám na poslech z rozhlasu, mi při čtení zněl v uších nezaměnitelný hlas autora. Jeho slova nikdy nikoho nezarmoutí.
Tato knížečka je navíc obohacena o kresbičky Vladimíra Renčína, takže se tady sešli dva mistři humoru a slova.
Perfektně propracované a promyšlené. Bavila jsem se od prvního do posledního písmenka, a navíc jsem dostala možnost nahlédnout do Enzova osobního života.
Bylo to strhující a napínavé, kdy žádná z postav a událostí nebyla jednoduchá ani černobílá. Ve spletitém vyšetřování navíc nescházely ani moudré myšlenky a to můj oblíbený Peter May umí perfektně.