niknikita komentáře u knih
Opravdu jsem se nechytala - a snažila jsem se, ale ne za každou cenu .
Nicolas Berreau používá opravdu malebný jazyk a kouzlo milované Paříže jsem si vychutnala. Nicméně, příběh byl pro mne moc naivní, moc se vlekl a moc mne nenadchl.
Asi jsem kulturní barbar, ale smích mne přešel po prvních kapitolách, takže na "toulky" se ani nedostalo. Ale je to uznávaná klasika, tak už za tu dobu vzniku dávám tři hvězdy...
Tak tohle nedočtu a nebudu litovat, protože nemá cenu ztrácet čas, ale líbilo se mi chvilku pobýt v Paříži. Jenom netuším, jak mohlo autorku bavit psát pořád dokola o nepoučitelné zoufalce, když to spoustu čtenářů nebaví ani číst.
Ten krásně mužský pohled Christiana Greye se mi líbil a pomohl mi pochopit nepochopitelné.
Ach jo! Několikrát jsem se pokoušela číst a několikrát to odložila...opět"
Napínavé autentické vyprávění obdivuhodného člověka, který se netají obrovskou pokorou. Vychutnávala jsem si každičkou větu a některé i opakovaně a krok za krokem stoupala s Medvědem tajemným a nebezpečným světem nejvyššího místa na Zemi.
Tak do půlky se to zdálo docela hezký, ale pak se v příběhu nakupila spousta nepodstatných epizod a postav a poslední kapitoly, ty jsem jenom prolistovala. Přitom si autorka dala opravdu práci se studiem skutečností...
Testovala jsem vánoční dárek pro vnuka a věřím, že se bude bavit aspoň tak, jak jsem se bavila při čtení já.
Opět vtipné, zábavné a čtivé ale ubrala bych nějaké stránky...v polovině jsem se začínala docela nudit...
Tohle čtení jsem si opravdu užila a to nepatřím k těm, kteří hltají historické romány. Jsem moc zvědavá na pokračování osudů Richarda III., kterého tak příjemně rehabilitovala Sandra Worth.
Tak nevím...asi byla lepší první polovina příběhu, ale nakonec jsem si připadala, jako bych četla něco z padesáti odstínů šedi. Ovšem ta dvojí volba, kterou Liberty prošla, vlastně nebyla vůbec špatná. A tak proč si nedopřát trochu nereálné romantiky, když o tom Lisa Kleypas píše docela hezky :-)
Tak nevím, ale nějak jsem se v tom příběhu plácala a protože to podsatné řekla už Evaevelína, nerada bych se opakovala.
Nemůžu uvěřit tomu, že jsem se prolistovala až do konce takovou červenou knihovnou :-o, ufff. Přitom stačilo, přečíst si posledních pět stránek a měla bych jasno. Moje první a poslední Danielle Steel - není to můj styl.
Hodně romantické a americké, jak už řekla hanča 34, takže ani není co dodat. Přiznám se, že jsem čekala víc od svého oblíbeného autora...
Kdybych dala na název nebo obálku, nikdy bych po téhle knize nesáhla. Julii Garwood ale čtu moc ráda, tak teď nevím, co moje hodnocení ovlivnilo :-O. Každopádně je to příjemná oddechovka.
Jak podotkla amysa "odpouštění rodinných propletenců" je tentokrát na místě, ale bylo jich mnohem víc než jsem dokázala snést. Asi proto se mi v tomto příběhu moc nezalíbilo a přitom mám autorčiny knihy ráda.
Prateri to tak trochu řekla za mne. Musela jsem dočíst do konce, ačkoliv jsem už chvílemi myslela, že to vzdám. Stejně jsem nepochopila tu hloubku citů...
Moje první a možná i poslední Collinsová, ale v podstatě jsem se bavila. Čekala jsem "snobárnu", ale bylo to i vtipné a místy poučné čtení a líbilo se mi, jak autorka svým postavám podsouvala pravdivé myšlenky v kontextu s tím, co jim pak skutečně vyšlo z úst. Jak krásná realita běžného života :-)
Prominu Samovi jeho chlapské hrubosti, protože mu přičítám k dobru jak se krásně zamiloval.Druhá věc je skutečnost, že dvojí život se nedá žít do nekonečna a jak řekla Annina kamarádka Magda, chlapi neradi řeší problémy a tak je to nakonec vždycky na ženách. Všichni víme, kolik potíží nám přinese, když se nám srdce zblázní a rozum si vezme dovolenou a stejně se nám to stává a opakujeme stejné chyby.
Potom si přečteme příběh, který se v něčem podobá třeba i našemu - akorát si myslím, že tento se docela zbytečně vlekl...