niknikita komentáře u knih
Přiznám se, že jsem si při čtení této niterné výpovědi autorky musela jít několikrát "odpočinout" k lehčímu žánru. A taky jsem měla nutkavou potřebu vypsat se i ze svých ztrát - jenomže nemám literární ambice, takže jsou moje "osobní traumata" v šuplíku...
Z pohledu potenciálního pacienta bych si přála lékaře typu autora knihy, která mi dala nahlédnout do tak složitého oboru, jakým je medicína.Ale nejsem si úplně jistá, jestli informace nemůže být někdy pro nemocného i ke škodě věci.
Každopádně nelituji, že jsem knihu dočetla do konce, protože jsem z počátku měla právě z těch informací tak trochu obavu a chtěla knihu zbaběle nedočíst.A to by byla veliká škoda.
Asi čtu jinou knihu a nebo nemám trpělivost, ale trochu se ztrácím v tom množství postav a k tomu ty mordy na začátku...nevím, jestli se mi chce pokračovat.
Peter Nagy je výrazná osobnost, která mne v jisté době hodně ovlivnila a taky proto mám jeho knihu rozhovorů ráda.
Poprve jsem tu to knihu četla někdy v osmnácti a tenkrát se mi líbila. Když jsem se k Věčným milencům vrátila nedávno, nebylo to už ono.
Pro mne tak trochu historický bulvárek, ale tím se nechci nijak dotknout autora.
Viděla jsem kdysi dávno černobílý film a příběh se mi natolik líbil, že jsem začala shánět knihu. Objevila jsem ji v jednom antikvariátu, vydanou ve slovenském jazyce a dodnes patří k mým oblíbeným :-)
Nechci srovnávat , ale navnadila mne moje první kniha od Proctor: "Pod australským sluncem".
Válka Severu proti Jihu v pozadí Půlnoční zpovědi, příběhu, který se docela vlekl a k tomu pár mrtvol, dále pak podezřelá hlavní hrdinka, která rajcuje vyšetřovatele a vyšetřovatel nedopřeje klid zase jí... na to musí mít autorka hodně bujnou fantazii a já jako čtenářka jsem prokázala nezvyklou trpělivost.
Literární zpracování příběhu nebylo nic, nad čím by moje čtenářská duše zajásala a příběh se snažil být zajímavý, ale nijak jsem mu nepropadla a neuvěřila. Promiňte, paní Hindráková.
Jako by to psali dva autoři. Jamieho blog byl docela vtipný a zábavný, ovšem Lauřin deník?Ten se opravdu moc nepovedl a nebude asi mnoho žen, které se s Laurou mohou srovnávat.
Jde o výborný dokument ze života lidí, kterých si já osobně vážím a protože Lída Rakušanová je zkušená redaktorka, tak se ujala nelehké úlohy a uvádí fakta, která se dají těžko zpochybnit.O to větší cenu má tato kniha, která mapuje společný život Václava a Dagmar Havlových.
Všechny cestopisy Jana Šťovíčka hltám jako o život. A někdy v nich o život skutečně jde, ale s kapitánem Sorellem bych se nebála vydat na cestu ani já...
Hodně odborné, ale ani tak jsem nenašla spoustu informací, které mne zajímaly.
Taky zbožňuju Paříž, ale tato kniha je asi o něčen jiném...
Knize jsem dala šanci , ale ne, ne, ne...dávám si pomyslnou hvězdičku za trpělivost s první polovinou a i to je moc.
Sama si nejsem jistá svým hodnocením, ale napadlo mne jedno přirovnání. Bylo to podobné, jako bych se prokousávala větrníkem k té dobrotě uvnitř - celá jsem se trochu zapatlala.
Tak asi zkusím vyhledat někoho, kdo bude mít odvahu publikovat moje zápisky z cest. Ale nemám jméno, bohužel...
Ach jo, další knížka, kterou nedočtu ani náhodou. A přitom se ta kniha tváří docela přívětivě, jenže po pár stránkách jsem viděla jenom slova, slova, slova...
Opět skvostná kniha z pera Josefa Bernarda Prokopa, za kterou moc děkuji. Měla jsem pocit, že se mne životní osudy Karla IV. osobně dotýkají a navíc jako každý rodič, ani tento moudrý muž se nedokázal vždy chovat kriticky ke svým potomkům, což je typické a lidské.
Francie je moje láska a navíc uctívám vinnou révu ve všech podobách. No a Cédrik, tak ten byl krásný bonus tohoto milého příběhu.