niknikita komentáře u knih
Možná by se našlo slůvko kritiky k délce příběhu, ale téma je tak silné, že ostatní není důležité.
Asi mám slabost pro takového spisovatele, jakým je Johannes Mario Simmel.
Občas není na škodu, nahlédnout do svého nitra a prostřednictvím této autorky to jde docela dobře. Je tady spousta pravdy podepřená příběhy lidí, které se staly, nebo mohly stát.
Není to zrovna učebnice dějepisu, ale mne čtení bavilo. Bylo to přehledné a mnohem srozumitelnější než seriál, tak proč nepochválit :-)
Klidně bych dala pět hvězdiček, protože jsem se dobře bavila. Vždycky jsem toužila poznat Irsko a teď si to přeji ještě víc, tak jenom pro sebe podotýkám: "V příštím životě chci být Ir!"
Opravdu jsem si potřebovala odpočinout a to mi tato knížka umožnila. Ani nevím, proč jsem ji nehodnotila plným počtem, ale asi jsem taky zklamaná z konce...
Strávila jsem s Celií Brayfeldovou rok v Gaskoňsku a docela si to užívala, protože jsem o kraji Tří mušketýrů a Cyrana z Bergeraku moc nevěděla. Někdy sice hodně osob, ale dějově slušně nabité, akorát jsem postrádala fotodokumentaci, protože by se sem vážně hodila. A jako bonus autorky je pár zajímavých, místních receptů...ačkoliv nevím,kde budu shánět všechny ingredience :-)
Příliš fantazie a krutostí k tomu...po pětapadesáté stránce nějak nemám sílu číst dál.A přitom jsem tady našla hodně moudrého.
Ani nevím, jak hodnotit abych byla spravedlivá.
Asi Boha vidím a chápu jinak, jak tady napsal Babouš a nebo je to kniha na dlouhé zimní večery a potom snad budu k bezesporu hlubokým myšlenkám vnímavější.
Lisa Stromme mne mile překvapila. Shromáždila spoustu informací o osobnosti Edvarda Muncha a s pomocí vlastní představivosti sestavila příběh. Příběh tak nevšední a tak plný emocí a nádherných myšlenek, že si mne naplno získala.
V rámci čtenářské výzvy jsem se vrátila ke knize Olle Lansberga...snad nebudu stíhána za podvod proto, že Drahý John je tak trochu moje "srdcovka".
O stupínek lepší než Dobrovolnice, ale nezbavím se dojmu o vybájeném příběhu s dávkou naivity.
Knížka, kterou už asi nedočtu. Přerušila jsem čtení asi v půlce a když jsem se zkusila vrátit, už to nešlo...samá prázdná slova a tajemství starých houslí mne prostě přestalo zajímat. Škoda.
Šmankote, tohle asi nedočtu. Slohově bych si troufla konkurovat autorce a hlavní hrdinka je fňukna až na půdu.Fakt mne dostalo, když nevěděla, které z několika rodinných aut má zrovna nastartovat. Její starosti bych chtěla mít...
Trochu jsem potřebovala relaxovat a taky si vyčistit hlavu. Posloužilo k obojímu, ale...no prostě ALE.
Četla jsem od začátku do konce jedním dechem a už po pár stránkách jsem tušila, že Sally bude Byronův šílený průšvih, ale že tu hysterku budu až skoro nenávidět? Vím, je to jenom knižní postava, ale dokonale zpracovaná. Bravo, pane Myrer! Opět další skvělá kniha plná lidských osudů.
Ani nevím, jak hodnotit tolik informací? Stačila by polovina stránek, takže jsem se trénovala v přeskakování - bez většího nadšení.
Ano, dá se to číst už jenom proto, abychom si udělali představu o lesku a bídě Francie, kterou mám tak ráda. Ale příběh sám se točil kolem tvrdohlavé Hermíny a ta mi k srdci nijak nepřirostla.
Nevím kam tuhle knihu zařadit, ale každopádně je to zajímavá sonda do studentského života a jestli místy nebudete souhlasit, nudit se snad taky nebudete.
Docela nenáročné a romantické čtení pro období nemoci, kdy je hlava tak trochu mimo provoz. Věřím ale, že kdyby se příběh neodehrával v Provence, asi bych ubrala na hodnocení.