niknikita komentáře u knih
Obsáhlé a přitom strhující čtení! Já osobně jsem uvítala rodokmeny a úvodní stránky knihy, protože díky nim, jsem se neztratila v ději a osudech jednotlivých postav.Nenechejte se odradit velikostí ani počtem stran, protože určitě nebudete litovat.
Nejednou mi Ota Ulč pomocí svých knih rozšířil obzory. Tentokrát se mu to povedlo násobit korespondencí s manželi Škvoreckými a rozhodně to stálo za přečtení!
Po první stovce stránek jsem došla k závěru, že dál nebudu ztrácet čas. Řekla bych, že ani v kategorii červené knihovny se nenajde taková hloupá "slaďárna". Takže nevím, jestli si od autorky Půlnočného rituálu, který se mi docela líbil, ještě něco přečtu...
Divné téma, ale nedalo mi to a prolistovala jsem se až do konce...pár posledních stránek se už autorce povedlo mnohem lépe.
Koupila jsem Šíleného profesora pro našeho desetiletého vnuka a tak jsem ji s potěšením "prolustrovala". Myslím, že se bude líbit a taky obálka s ilustracemi určitě zabodujjí.
Hodně temné a depresívní čtení, které jsem musela asi v polovině přerušit, abych ten příběh "vydýchala". Každopádně si tuto autorku ještě vyhledám.
Příběh bohémské dvojice zasažené láskou až na dno duše, na pozadí krutostí války - jako by ho autor napsal pro mne na míru. K tomu nemám co dodat více.
Po pár stránkách jsem začala propadat mírné depresi, tak jsem se rychle prolistovala ke konci, abych si potvrdila, že jsem o nic nepřišla. Na mne dost temné a dlouhé.
Vždycky jsem měla slabost pro básně a tohle jsou tři stovky
stránek krásné poezie.
Jako všechny knihy Oty Ulče nabízí spoutu informací k zamyšlení, i tentokrát jsem opět zjistila, jak málo toho vím.
Vtipné a inteligentní a navíc jsem zde našla spoustu informací o skutečnostech, které stojí za přečtení.
Určitě si vyhledám i další knihy Jana Buriana a moc se na setkání s nimi těším.
Už dlouho se mi nestalo, abych po přečtení knihy měla pocit smutku a beznaděje.
Ty tři hvězdičky jsem dala tak trochu z protekce, protože jinak mám knihy Anny Gavaldy ráda. Tentokrát ale nic moc...
...ani jsem nedočetla. Stačilo těch pár "zelených stránek" - takže za mne nula hvězdiček
Dala jsem prvních 139 stran - bohužel - tím nechci nijak snížit hodnotu příběhu, ale musela bych opakovat to, co tady napsal Sorow. Proto ani nebudu hodnotit.
Ne, tohle mi moje hlava nepobrala a to jsem se vážně hodně snažila. Celých 280 stran jsem doufala, že se v tom šíleném propletenci postav a dějů nakonec vyznám. Jakž takž se tak stalo, ale stejně se mi v tom příběhu nelíbilo, takže nedočtu a nehodnotím...
Souhlasím, že jde o strhující příběhy a zaslouží si pět hvězdiček, ale...asi jsem málo odolná, protože jsem nebyla schopná knihu dočíst, přestože jsem se k ní třikrát vrátila. Možná jsem to brala příliš osobně a taky mne napadalo srovnání, že podobně jako nevyléčitelně nemocná Mara se mohou cítit někteří staří lidé a konečně hodně na mne působily také osudy dětí, které zde figurují. Myslím si, že je to četba pro silné jedince a nebo aspoň do dnů plných slunce.
Michal Palin je sympaťák víc na obrazovce, ale i tak je námět knihy zajímavý, akorát bych ubrala pár stránek.
Doba ve které mladý, divoký a emotivní Václav IV. usedl na trůn nebyla jednoduchá a jeho vzácný otec ho bohužel dostatečně nepřipravil na úlohu krále. Přesto se panu Bernardovi podařilo vnést do potemnělé historie trochu světla a já jsem si tuto knihu oblíbila natolik, že si o ni napíšu Ježíškovi.