niknikita komentáře u knih
Jeden z mých návratů, který nezklame ani po opakované četbě. Jednak si ráda osvěžím paměť a pak si také moc ráda vychutnám svěží styl psaní mého oblíbeného autora.
Musím dát plné hodnocení, přestože na Černé lekníny tentokrát tato kniha nemá.
Maminka neříká pravdu je trochu složitější a ocení ji především trpěliví čtenáři, které baví autorova fantazie a způsob psaní.
Simona Monyová je jistota která svým čtenářům bude už nenávratně scházet.
Inteligentní humor v jejích knihách je osobitý stejně jako sama autorka. Pár titulů si ve své knihovně hýčkám a patří mezi moje "vyprošťováky".
P.S.
Milá Aňo, až zase budu potřebovat poklábosit s kamarádkou, otevřu si tuhle knížku - je jedno na které stránce - vždycky se budu cítit hezky.
P.P.S.
Baví mě, jak krásně a lidsky splývají sny s realitou života...
Děkuji ♥️
Knihy Colleen Hooverové mají v mém srdci pevné místo od začátku a nedám na její příběhy dopustit.
Tentokrát jsem si ještě víc než kdy dříve užívala nesmírně sugestivní výpověď a příval emocí a bylo to až osobní a občas slova trefila do nitra duše. Kdo nic z toho, o čem tady Colleen píše nepoznal, ten má štěstí.
Smutná a krásná kniha a příběh plný naděje.
Peter May rozehrál hodně nevšední šachovou partii, plnou zážitků ze školních let, plnou lásek a muzikantských příběhů. Na pozadí všeho je ovšem spousta záhad a drsné prostředí ostrova Lewis.Škoda, že avizované šachové figurky trochu zanikly v událostech.
Sáhnete po krásné obálce a pak vás už samotný název knihy vyvede z omylu. Matilda, Willem a Elsi s vámi roztočí krutý kolotoč naší minulosti a na křídlech těchto zlomených andělů poznáte všechno. Zvěrstva fašismu, lidské hrdinství a nekonečnou touhu po svobodě. A lásku - tu především.
Čtěte a nebraňte se dojetí.
A děkujte nebesům, že jste to nezažili na vlastní kůži.
Viděla jsem nejprve seriál, který právem získal ocenění Zlatým globem a po pravdě nevím, jestli je tentokrát kniha lepší, než její filmové zpracování.Každopádně jsem měla čtenářský zážitek obohacený konkrétní podobou jednotlivých postav a kupodivu mi ani nevadilo, že jsem dopředu znala rozuzlení.
Liane Moriaty tentokrát opět napsala senzační knihu a podle mne zatím svoji nejlepší.
Ano, takové knihy můžu dnes a denně.A navíc musím ocenit přístup autorky k autentičnosti příběhu ve spojení s životem velkých mořských živočichů. Bylo to dojemné a poučné, přitom bez velkého patosu... a bylo to krásné.
Naprosto nevánoční, ale milé předvánoční setkání s mým oblíbeným Taitou. Vždycky se ráda vracím k vypravěčskému mistrovství autora WS.
Zavřela jsem knihu a zůstala nehybně zírat do prázdna...po nějaké době jsem si utřela první slzu.
Pokud si někdo myslí, že jsem citlivka, bude mít nejspíš pravdu. Pravda je ovšem taková, že román Čtyři múzy je strhující příběh a stojí za ním konkrétní a živoucí lidské osudy. Všechny a všechno se pohybuje v přítomnosti umělce takového formátu, jakým byl sám Egon Schiele.
P.S.
Děkuji Sofii Haydock, že se chopila neuchopitelného
Každá kniha Ladislava Zibury je především skvělý cestopisný zážitek. Zábavné, svěží a v mnohém taky poučné čtení, i když tentokrát silně posilněné množstvím alkoholu. Ale malé vysvětlení najdeme v následující větě. Cituji:
"Alkohol je v kultuře Kavkazu hluboce zakořeněn, což spolu s ohromnou pohostinností místních, vytváří nebezpečnou kombinaci."
Do dnešní nelehké doby stojí za pozornost Ladislavova úvaha o předsudcích.
"...když s předsudkem přistoupíme k náhodné skupince lidí, dost možná jsme nespravedliví ke slušným lidem. Předsudek je ve své podstatě především křivda."
P.S.
Khndzoresk není přesmyčka, ale místo na mapě Arménie.
Zpočátku jsem zápasila s nezvyklým literárním slohem spisovatele, ale nakonec se mi podařilo přepnout svůj mozek do minulého století a s tímto vnímáním jsem si užívala celý příběh Lady Chatterleyové.
Na svoji dobu hodně odvážná a otevřená kniha určitě stojí za pozornost.
Přiznávám, že tentokrát to bylo trošku zdlouhavé, ale poslední část knihy všechno vynahradila a opět překvapila. Typický Harlan Coben...hraje si s námi a zkouší naši čtenářskou trpělivost, aby nás na konci příběhu patřičně odměnil .
Přiznávám, že mám pro autora slabost...
Přiznávám, že HC má u mne protekci :)
Jiří Mucha sepsal vynikajícím způsobem životní osudy a obsáhlou tvorbu svého pilného a pracovitého otce. Jde o jedinečné a vyčerpávající svědectví na základě velkého množství historických pramenů, včetně soukromé korespondence a autentických písemností pozoruhodného umělce a člověka, jakým Alfons Mucha byl.
Řečeno slovy Jiřího Muchy:
"Neznám člověka,který by byl učinil tak mnoho pro to, aby se o něm vědělo tak málo."
Po všech stránkách inspirativní kniha, kterou jsem si doslova vychutnávala.
Peter May mne zatím nikdy nezklamal a Enzo s culíkem a pramínkem šedin ve vlasech mne baví i s jeho trochu arogantním egem.
Tentokrát jsem navíc ocenila, že se příběh odehrával v několika zemích a většina děje se přesunula do Bretaně, kde se případ uzavřel.
Bylo to napínavé a krásně čtivé setkání s mým oblíbeným autorem.
Neuplynul ani měsíc a potřebovala jsem se k těm krásným myšlenkám a pocitům vrátit...Bože, kdy budu dost dospělá????????????
Nedoceněný autor a Medojedky, vydané až po jeho smrti.
Robert Ruark nepochybně čerpal ze svého bouřlivého života a přestože jeho román je obsáhlý, čte se skvěle, už proto, že obsahuje velké množství dialogů, které mu vdechují živočišnost.
Moje první vydání Medojedek je už hodně ohmatané a svědčí o tom, že patří do kategorie knih, ke kterým se často a ráda vracím.
Krásná kniha, která mne s každou další stránkou dokázala víc a více pochopit Vincentovu duši. Byla plná emocí a to je přesně to, co patří k osobnosti tak složité a geniální...
Navíc autorčin sloh je bez nadsázky skvělý. Krátké, chronologicky seřazené kapitoly, nenajdete zbytečně matoucí texty...tak to mám ráda.
Vincentův poslední obraz je lahůdka pro každého milovníka umění.
Gábina je moje krevní skupina - tečka.
Přivedla půlku národa k biatlonu a druhou polovinu k neoprávněné kritice. Je jaká je a ve své knize je stejně odvážná, jako v osobním životě.