Nikol18 komentáře u knih
Shodou okolností se mi do ruky dostal prvně patnáctý díl o Kay a nějak jsem se do toho nemohla začíst, proto jsem se rozhodla, že zkusím první díl. Měla jsem z toho strach, zatím jsem moc kriminálek nečetla a ty co ano, nebyly tak podrobné jako tohle, ale vrhla jsem se do toho, protože mám v malíku většinu seriálových kriminálek od Las Vegas, přes Miami k New Yorku a dalším a bylo s podivem, že jsem se do knihy naprosto zakousla. Kdyby byla možnost, přečetla bych ji za den, ale nezadařilo, tak jsem ji četla postupně a nepřestávala mě udivovat, jak to má autorka dokonale popsané a člověk s ní přemýšlí, kdo je vrah. Opravdu se nedivím, že získala tolik ocenění, tohle byl opravdu skvělý počin. Chytlavý a dobře popsaný, že i laik rozuměl. Ode mě dostává plný počet.
Musím přiznat, že čvrtý díl mě bavil mnohem více než předešlé díly, možná to bylo tím, že jsem viděla pouze tři série seriálů. Je možné, že pár událostí z tohoto dílu nacpali do třetí řady, ale to mi tolik nevadí. Asi tím, že jsem neviděla čtvrtou řadu, se mi tenhle díl líbil více. Možná mě jen trochu připadaly přehnané některé situace, ale kdo má měřítka k tomu, jaké situace jsou pro magické osoby normální? Dokonce se mi už víc zalíbila Sookie, přestože blondýny obecně nemusím, a ona se v prvních dvou dílech chovala jako vygumovaná blondýna, protože s události, které prožila se její uvažování musí zákonitě trochu dotknout, přesto k ní mám stále jisté výhrady, ale uvidíme jak se bude vyvíjet dál. A Eric v této knize se mi líbil stejně jako Sookie, když si nic nepamatoval. Ani mi příliš nechyběl Bill, který mě osobně moc nenadchl. Není to ten typ upíra, ze kterého bych byla odvařená. To už bych raději brala Erica nebo dokonce Pam. Díl hodnotím čtyřmi hvězdami, pobavil mě, udržoval mě bdělou a když nad tím tak uvažuji, tak se mi asi čtvrtá série seriálu bude asi líbit opravdu hodně.
Teď si krutě uvědomuji, že je tohle skutečnej konec, už další díly nebudou, žádný další řešení zůstavajích duchů, víc řešení vztahu s Jessem. Musím říct, že tenhle díl byl asi nejlepší z nich. Opravdu epické zakončení celé série. Popravdě mě ani nenapadlo, že to zrovna právě takhle skončí. V koutku duše jsem si přála, aby Suze a Jesse byli spolu, jenže jsem si uvědomovala, že každý duch musí jednou odejít a nemůže tu zůstat navždy, i když třeba by to mohl vydržet do konce jejího života a pak by mohl teprve odejít, ale autorka si s tím pohrála a udělala to po svém. Samozřejmě mě zajímá, jestli nebyla událost, kterou udělali v minulosti, nějak zásadní pro budoucnost, protože cestování v čase je vždy ožehavé téma a hlavně jeho následky. Ale i tak mě tato série chytla za srdce, strávila jsem s ní krásných šest dní a užívala si to společně se Susannah a Jessem. Otec D. byl tím správným duchovním rádcem an cestě mladým mediátorům a Paul. Paul byl perfektní záporák. Takový o kterém si to myslíte od začátku, ale pokaždé se tváří, že on je ten hodný a myslí to dobře. Takže i to zakončí bylo perfektní. Na tuhle sérii budu dlouho vzpomínat a doufat, že se přeci jen někdy autorka odhodlá k tomu, aby napsala ještě něco dalšího, i když nevím, jestli by to nezazilo dokonalost těchto šesti dílů. Však, další si můžeme vymyslet sami, ne?
Až po dočtení jsem se podívala, jak si někteří představují Suze, Jesseho a Paula a našla jsem stránku, kde se mi podoba hlavních představitelů hodně zaujala a jsem zvědavá, jestli se to někdy natočí, určitě by to za to stálo. http://brantdaugherty.tumblr.com/post/8150983043/my-the-mediator-dream-cast
Musím přiznat, že jsem se nemohla do začátku přečíst, možná to bylo tím, že jsem byla unavená, takže možná tím, ale je fakt, že tenhle díl nebyl tolik akční. Přesto byl důležitý. Věci, které v něm byly řečeny určitě osvětlí mnohé situace v posledním díle, který bude nabit akčností. Suze se zde potácí mezi dvěma chlapci, živým a mrtvým a jak to tak bývá, víc k ní tíhne ten, kterého z duše nenávidí. I když to nebylo akční, dozvěděli jsme se věci o mediátorech v moderním pojetí, i když mám dojem, že to stále není všechno. A přiznávám, Jesse mě okouzlil už od začátku, nedivím se, že se do něj Suze zamilovala. Je milý, pozorný a nedá na sobě nic znát, což Suze rozčiluje. Tak jsem zvědavá, jak se to po poslední stránce v této knize v té další vyvine.
Tak tenhle díl se mi zatím líbil nejvíce. Ještě mě ale čeká pětka a šestka. Musím říct, že mě to nadchlo. Díl byl nabitý událostmi, které do sebe hezky zapadaly. Opět se v něm objevilo něco nového a nebylo to pořád jenom o tom, že Suze pomáhá vzpurným a naštvaným duchům. Zápletka se postupně opravdu hodně zlepšuje a dodává celkovému příběhu šmrnc. Čekala jsem na to, kdy se dozvím něco víc o Jessem a jeho minulosti a tohle mě nadchlo, i nový mediátor na scéně a co můžeme od dítěte čekat. Je to skvěle popsané, na první přečtení úžasné, nevím druhé či třetí. Zbožňuju sarkasmus Susan, bez kterýho bych se neobešla. Její monology, kdy si vybíjela zlost na Marií, mě dostaly. Je pravda, že se o neboštících nevyjadřuje právě slušně a je k nim místy hrubá, ale to bych časem byla taky, kdyby se mi tak často pletli do života a kazili mi společenskej život. A ruku na srdce, četli byste o šestnáctce, která pomáhá duchům na druhou stranu stejně klidně jako otec Dominik? Asi by to nemělo takovej šmrnc. Není o sicd na Nobelovu cenu, ale osobně se mi to líbí. Těším se na další díl.
Musím uznat, že tenhle díl byl o něco lepší než ten předešlý. Autorka se cítí jistěji a pouští se do toho s plnou vervou a i když je to pohodové čtení, má to v sobě jistý potenciál. Z počátku vše vypadá nevinně, ale poté se to rozrostě v něco úžasného. Hlášky Suze jsou dokonalé, prostě ten typ holky, co se s ničím nemazlí a do všeho se hrne pohlavě, aniž by nějak promyslela následky svých činů. Což je pro ni typické a je to prostě v její povaze a nedá se to od ní odstranit, aby neutrpěl její charakter. Příběh byl úžasný, to spojení mediátorování s obyčejným životem a věnování se nejlepší kamarádce, mě uchvacuje. Nikdy není snadné takové věci skloubit, čímž se Suze dostává do potíží, ale na druhou stranu kdo může říct, že vidí duchy? i když je to ve většině případů nepříjemné? Přesto musím autorce pogratulovat, v knihách zbožňuji postupné odhalování činu společně s hlavními hrdiny, aniž by mi to předem došlo, přicházím na to s nimi a o to víc mě to těší. Tenhle díl mi ukázal, že jsem tuhle sérii neměla tak dlouho odkládat, ale myslím si, že teď pro mi mám větší pochopení a víc mě nadchne.
No páni! Prvnotní pocity z přečtení jsou pouze "páni!". Musím uznat, že mě druhý díl Mediátora nadchl ještě víc než jsem si myslela. Devátá stezka je akčnější, tajuplnější, napínavější... "živější", obrazně řečeno. Suze neztrácí nic ze svého rebelství, ani při vypjatých emocionálních pasážích, ze kterých se snaží vybruslit svým slušně-neslušně-agresivním chování. Zaujal mě i vývoj vztahu mezi Suze a Jessiem, jsem zvědavá, kdy jí poví svůj příběh. Nemohu hodnotit méně než pěti hvězdami, i když je to pohodové a klidné čtení a knihu přečtete za odpoledne, určité pasáže vás pobaví, dojmou, vyděsí, ale i nadchnou. Vřele doporučuji.
Velmi pohodové čtení. Kniha má dobře se vyvíjejicí děj, který vás vtáhne a nepustí. Říkala jsem si, že si přečtu jednu dvě kapitoly a vrátím se k rozečným knihám, ale vůbec to nešlo, naprosto mě to pohltilo a knihu jsem přečetla za jedno odpoledne a to jsem si to dnes půjčila v knihovně. Všech šest dílů, takže jsem moc ráda, že si hned můžu vzít druhý díl do ruky a opět se pousmívat nas Suzeninou přímočařostí, jejím neobvyklým pohledem na svět živých a svět mrtvých. Její jednání je možná impulzivní, ale je jí šestnáct, co byste od ní chtěli čekat jiného, je svá, nedá si mluvit do svých rozhodnutí a opravdu obdivuju autorku, jak se do Suze ponořila, jak se vžila do puberťačky, opravdu si mě tím získala. Jsem ráda, že jsem Mediátora začala číst až po pubertálním věku. Je to příjemné čtení, u kterého si člověk odpočine.
No, stále uvažuji o tom, že Sookie je úplně blbá nebo prostě je psychicky vyšinutá, jinak to snad ani neni možný. Jediný normální v tomhle díle se zdále sestra Alcida, který se taky choval jako úplný idiot. Není nad seriál.
Dobrou třetinu knihy jsem měla dojem, že jsem se přehmátla a půjčila si druhý díl. Horečně jsem hledala na interntetu, až jsem zjistila, že je to skutečně první díl. Autorka se zřejmě nechtěla zdržovat zbytečným vysvětlováním, tak prostě čtenáře "hodila" do děje a doufala, že se nějak chytí. Opravdu mi dělalo dlouho dobu problém si připustit, že se jedná o první díl. Nepřekonala jsem to až do konce.
Postupné náznaky co se dělo oné Silvestrovské noci, se mi zdály příliš kusé, neucelené a člověk neměl přesnou představu co se dělo.
Nu, zřejmě zkusím přečíst předešlé autorčiny knihy, které jsou o Cat a Bonesovi a třeba se chytím, přesto se mi kniha líbila, jen mi šlo na nervy Denisino stálé omýlání, že to musí Spadeovi vráti. To jediné mi kazilo celý výhled, jinak to ušlo.
Jak tak koukám, tak scénáristi mají daleko víc fantazie než autorka, protože udělat z téhle knihy tak vynikající seriál, to už je něco. Opravdu musejí být kouzelníci. V roce 1991 ty knihy možná letěly a hodily se k té době, ale ani tehdy by se mi to nelíbilo. Elena je blond namyšlená miss školy, která má kolem sebe hlouček svých věrných a musí dostat nováčka za každou cenu, i když musí dát kopačky tomu nejslušnějšímu klukovi ve městě. Kniha mě tolik nenadchla, příliš mnohoa tajemna, že má člověk problém se v tom vyznat, nehledě na to, že přeskakování ve vyprávění není taky dvakrát velká výhra. Jsem zvědavá na další díl.
Mám ráda historické knihy, ale už na začátku mě to nebavilo. Z období inkvizice zřejmě není můj šálek kávy. Historické knihy ze 13. století se mi více líbí od autora Pip Vaughan Hughes. Takže jsem knihu odložila po dvaceti stranách.
Od přečtení prvního dílu utekla už dlouhá doba a já z valné části zapomněla detaily, ale po začtení do druhého dílu se mi některé věci začaly vybavovat a hodně rychle jsem se dostala zpět do příběhu, který mě přitáhl velmi silně a už nepustil.
Jak bylo řečeno, druhý díl je o hodně temnější než první a má mnohem rychlejší spád, je akčnější a nenechává kámen na kameni.
Svým způsobem je to trochu odlišnější Harry Potter, jen s tím rozdílem, že Max není jediný, komu leží osud světa na bedrech. David je dalším kouskem do skládanky a nositelem prokletí. Když člověk čte, jasně vidí rozdíl mezi Maxem a Davidem. David zastává místa toho chytřejšího, kterému hodili na ramena složitější část věci. Max je jasným bojovníkem, hájícím osud všech i přes svou pošetilost a pýchu. Takový novodobý Kevin Costner, coby osobní strážce, ukrývající v sobě těžko ovladatelnou stránku osobnosti, jež mu byla předána otcem.
Přesto pociťuju z psaní jistou snahu se čtenáři zavděčit a vší silou ho udržet při čtení. Kniha je nabitá akcí, aby nenechala čtenáře ani na okamžik klidným, protože je velmi těžké psát pro mládež a udržet je při čtení, aby nepřestali, nehledě na to, jaký je tvrdý souboj mezi autory knih pro náctileté, hlavně po vydání Harryho Pottera. Přesto si myslím, že Henry Neff se toho zhostil docela dobře a na to, že učil dějepis a výtvarku, nasadil dost vysokou laťku, jsem zvědavá na třetí pokračování.
Biografické romány nejsou mou doménou a přesto si mě kniha získala. Možná to je tím, že se to skutečně stalo nebo snad zapůsobil styl, kterým autorka píše, tím si nejsem jistá, ale vím, že mě čtení bavilo, užila jsem si ho a načerpala nové zkušenosti.
Stylem jakým autorka podává svůj život, byl úžasný, příjemný a uklidňující. V knize nešlo pouze o soužití s Georgem, spíš hlavně o to, jaký měl vliv na autorku a jejího syna v těžkém období jejich života. Ztráta nejbližšího člověka je vždy těžká a myslím si, že udělala dobře, že si pořídila psa a zrovna takovéhle ho. Z vyprávění člověk jasně vycítí, že i přes všechny Georgovy neduhy, jeho nezkrotnou povahu a příšerné návyky, byl miláčkem rodiny a právě tyto trampoty pomohli v životě Judith, aby stále nemusela myslet na ztrátu manžela a otce.
Kniha mi dala mnohem víc než jen informace o tomto plemeni a historii Londýna, ukázala mi, že život se s nikým nemazlí a záleží pouze na člověku, jak se s ním popere a jaké zbraně vybere.
Autorka si mě získala a možná si přečtu i další její knihy.
Jako mnoho lidí jsem měla Annu Kareninu v povinně četbě na střední škole. Když se řekne povinná četba, člověk si představí nezajímavé knihy, nudné, nic neříkající, ve své době možné skvostné, ale pro dnešní dobu. Tak není s podivem, že mě toto dílo naprosto překvapilo a uchvátilo, nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Báječná kniha, která člověka nenechala ani okamžik klidným. Promyšlenost děje a jeho plynulost mě do sebe velmi silně vtáhla.
Nemuset jít do práce, přečetla bych knihu za jedno odpoledne. Díky velkému množství přímé řeči se čte sama. Ukazuje fakta, jak se zřejmě odehrávaly skutečnosti v době vlády Tutanchamona a následné intriky a pletichaření proti královně po králově smrti. Kniha není dokonalým bestsellerem, ale neurazí, znalci si rádi počtou a nadšenci se dozví další věci z tohoto období.
Na utorce se mi líbí, že skutečně pracuje s fakty, ze začátku mi dělalo problém se do knihy začít, hlavně předmluva, kde vysvětlovala vztahy a historické věci, ale pak jsem se do toho pustila a nemohla se od toho odtrhnout. Tutanchamon je podle mě nezajímavějším faraonem všech dob, bohužel ale jen kvůli své smrti, to však mu neubírá nic na faktu, že měl na svá mladá bedra uloženo těžké břímě a smrt mu byla vysvobozením, byť tak krutým.
I když všechny knihy končí v podstatě stejně, máte stále chuť číst další díly. Jsem nadšená z paranormálních jevů, kterým se autorka zabývá, dokoáže je tak mistrně popsat a propléct je se skutečným životem a detektivním podtextem prolnutým žhavým romankem, že si oprávněně zaslouží pět hvězdiček.
Zdrcující konec, který jsem vůbec nečekala. Dokonalé zakončení této trilogie. Meyera mám strašně moc ráda, perfektní německý spisovatel. Docela bych brala pokračování. Trilogie mě nadchla, ale stejně jako u minulého dílu, obal knihy naprosto podráží její kvality, nehledě na to, že i v Německu mají stejný, on celkově všechny obaly jeho knih jsou trochu zavádějící.