Niu komentáře u knih
Další pěkné pokračování série s Tórou. Knížka byla trochu jiná, než předchozí díly. Mohlo to být tím, že zde chyběl Matthias a větší prostor dostala Bela, která se mi tady začala zamlouvat (oproti prvnímu dílu). Už zde nebylo tolik humoru. Zároveň zápletka se dala celkem snadno odhalit. Konec mě trochu překvapil a možná i znechutil stejně jako Tóru samotnou.
Tyto islandské detektivky příjemně zamrazí a atmosféra je tam oproti jiným zemím jiná, něco mezi temnem a pohodou ve stylu Agathy Christie. Tóra mi sedla. I když není detektiv, tak její advokátní zápal přináší své. Na začátku scéna se schránkami mě dostala :o) A celou knihou se nesou tak vtipné přestřelky mezi postavami, že jsem se musela smát. Víc než trochu jsem se ztrácela v historii rodin ze statku a kdo ke komu patřil, ale kupodivu mi to až tak nevadilo. Spíš jsem si užívala atmosféru. Do poslední chvíle jsem nevěděla, kdo je vrah, podezírala jsem snad každého, takže svým způsobem jsem se trefila :o) Tóřiny děti i Matthias jsou super. Když nad tím tak uvažuju, nevím, kdy se při překladu názvu rozhodli pro titul Mrazivé světlo, ale o tom tam nebyla ani zmínka. A mám ráda, když název odráží i téma příběhu. Po hození do překladače to více dává smysl. Myslím, že Yrsa je vedle Indridasona další oblíbenou autorkou z Islandu.
Bezchybný nájezd do pokračování. Akce střídá akci, intrika intriku, naděje v zásah spravedlnosti. Ten závěr byl překvapivý.
Na hodnocení této knihy jsem se musela vyspat. První knihu ze série, kterou jsem četla, byl Ostrov šedých mnichů. Ta mne nadchla hodně. U tohoto dílu jsem trochu skřípala zuby a zatínala čelist. Chápu, že se spisovatelka časem vyvíjí. Čtivost se nedá upřít, také dějové linky je zajímavé sledovat. Bohužel já jsem nějak zhýčkaná fakt detektivkami, které se zaměřují na řešení zločinu. Tak moc mě proto nezajímají osudy několika aktérů. Ráda bych se víc dovídala o vyšetřovacím týmu a práci kriminálky. Většina knihy na mne působila tak, aby vykreslila české muže naprosto v příšerném světle, autorce se podařilo ve mne vzbudit dojem "dej si bacha". Venkovští balíci a hloupoučké nanynky - tohle mě trochu mrzelo (najednou jsem myslela, že čtu Veselí od Třeštíkové). Jsem ráda, že nakonec všichni dostali jakžtakž rozum. Ale ten zločin ...? Já nevím, takové nijaké.
To není fér, že případy s Kim vždy tak rychle zhltám :-( :-) Super čtení, napínavé. Pro mne přestane existovat můj svět a žiju ten Kimin, Bryantův, Staceyin a Pennův. I Tiffy byla super. Námět zajímavý. Na začátku jsem se trochu zamotala s první vraždou, která mi neseděla, ale na konci vysvětleno :-) Zdá se mi, že Keates převzal trochu Kiminých vlastností. Kim v závěru byla perfektní. Teď dostal větší prostor Penn se svým nevyřešeným případem. Tož co budu číst dál? :-D
(SPOILER) Většinou tak jednou za rok až dva si dávám čtenářský maraton všech dílů. A zrovna na přelomu roku to byl tento díl. Ze všech je nejrozsáhlejší a vlastně už tak není úplně fantasy pohádkou jako díly první. Ač jsem se dlouho zuby nehty bránila filmům, nakonec to byly knihy, co mě nastartovalo k téhle mojí závislosti :o) Vlastně mi tak ani nejde o Harryho samého, jako spíše o celý ten svět, do kterého je to zasazeno. V tomhle dílu je Harry opravdu na zabití :o) I tak se stále budu vracet. A znovu se těším na můj nejoblíbenější díl, šestou knihu.
Znovu přečteno: 10. 1. 2024
Je to trochu rozvleklejší a můj názor na Harryho se nezměnil - tady byl opravdu k nesnesení. Já osobně nemusím linku s obry a Drápem, i když mě k srdci dojímal ten dotaz Drápa na Harrg a Hermy. Co se týká Dursleyových a Umbridgeové - tohle bylo neskutečné týrání. Tuto knihu považuji za hodně temnou, nepříjemnou, ale považuji ji za přelom z pohádkového světa do světa zla i naděje. I když mám knihy dané série stále stejné, až po letech si víc všímám nesrovnalostí v překladech textu.
Ach jo, jenom ne Alex. Skřípala jsem zuby u kapitol, ve kterých byla zmíněna. Knížka super, ale na mne je Alex silná káva. Brrrr. I tak doporučuju.
Ach jo. Další moje závislost :o( :o) Tentokrát se jmenuje Kim Stoneová. Hodnocení na Databázi v době, kdy jsem četla bylo 91 % a já si říkala, že to není jen tak. A fakt. Tak psychologicky vymakanou detektivku jsem nečetla. Myslím, že od prvního nahlédnutí do duše Alex jsem ji nenáviděla celým svým tělem a celou četbu (ještě, že jenom dva dny) jsem chtěla, aby jí Kim připravila něco nečekaného. Autorka umí vytvořit ve čtenáři dost nepříjemný pocit. Vrhám se na další knihu.
Ze začátku jsem měla problém se začíst. Vadil mi český překlad knihy, kdy překladatel používá přítomný čas ve vyprávění, pak najednou skočí do minulého atd. Bylo to hodně matoucí. Ale naštěstí jsem to během čtení díky příběhu přestala vnímat. Vtáhlo mě to a moc se mi to líbilo, další Nesbo. Bylo to promyšlené a překvapivé. Zpočátku Naia nic moc, ale pak se spolu s Hessem nějak provázali. Bude pokračování? :o)
Tento příběh mě stejně jako Asada a Rose hodně vzal. Moje hlava občas nechápe, že se tohle děje. Jo, vím, je to kniha, ale přece jen - i příběhy občas na něčem stojí. A pokud jen připustím, že se tohle někdy někde dělo, tak se mi svírá srdce. To, že bych knihu nedočetla a nikdy se nedozvěděla, jak to dopadlo, nepřipadalo v úvahu. I když do některých pasáží se mi nechtělo. Kdo ví, co se honí hlavou lidem, které člověk potká. I ta slzička za Nete ukápla, když konečně potkala pár správných lidí. Tyhle detektivky umí chytit.
Toto dílo bych znovu přečíst nezvládla. Bylo to opravdu skvělé. Ale když si člověk uvědomí, že se to skutečně stalo, má na knížku a životy lidí v ní jiný pohled. Četla jsem to někdy na střední škole, ale některé knihy zapůsobí tak, že si je budete pamatovat pořád.
(SPOILER) Tahle autorka mě opravdu děsí! WTF?!!!!! Musela jsem číst snad s několikaměsíční pauzou. A to jsem se teď do toho dokopala, abych neměla resty do dalšího roku. Strašně nerada odcházím od rozečtených knížek, ale v poslední době se mi to stává dost často. První díl, ok, to se mi jakž takž líbilo, i když ten závěr ... no budiž, neotřelé. Ale tohle?! Nesnáším Clare. Nemám ráda její zchytralé myšlenkové pochody psané kurzívou, aby obhájila sama sebe. Nechápu logiku jejího jednání. Opravdu se divím Dorranovi. Asi úplně nebudu rozepisovat vše, protože bych se vztekla a to už nechci - ne po tom, co jsem četla tuhle knihu. Některé monology nebo dialogy, které vede Clare jsou hodny dítěte mateřské školky. Autorka moc neuměla popsat (nebo jsem to jenom nepochopila), co se právě dělo - jako situaci na mostě s autem a mutanty mi ne a ne představit si. A přitom v sérii Strašidelné domy (alespoň tedy ze začátku) je popis to, co mě vtáhlo u autorky do děje. Kniha má cca 420 stran - přečkejte tak 300 prakticky ničeho (dobře - Dorran pěje ódy a Clare je prostě děsná) a pak si konečně užijete Petera - tímhle se to trochu rozproudilo. Dočetla jsem to s pocitem, že se do třetího dílu pustím, neb když už utrpení, tak ať je celé. Ale koukám, že zase přibyl další čtvrtý díl. No, tož to nevím. Prosím, může mi někdo vysvětlit ty panenky na obale? Nedává to smysl a ještě se to plete s Yrsou. Děkuji.
Takové jemné nakopnutí do japonské společnosti, zvyků a tradic. Nebylo to špatné, ale měla jsem asi přehnaná očekávání. Líbilo se mi srovnání Západ-Východ, tradice čaje a způsoby podávání, k čajovým obřadům bych uvítala více. Pěkný popis ke květinám i k přípravě místnosti. Trošku mě rušily poznámky pod čarou k historii. Pěkná závěrečná kapitola o autorovi a taková minikapitolka o keramice, ta mohla být trošku delší.
Od autora mám přečteno jen pár knih, ale moc mě to neoslovilo. Nevím, zdálo se mi to tak nějak plytké. Filmy natočeny podle jeho knih bývají vždy jiné.
Ale ... To se netýká této knihy! Viděla jsem nejdříve film a řekla jsem si, že autora zkusím znovu. A tohle plytké rozhodně nebylo, byly to hlubiny. Vlastně se mi i líbilo, jak byl příběh v knize vyprávěn z pohledu Iry a ono to jinak ani nešlo, i když i filmová verze je pěkně propracovaná také.
V tuhle lásku věřím. Snad ... snad jednou se dočkám i já.
Doporučuju všemi dvaceti.
(SPOILER) Celou knihu jako bych měla před očima clonu, která mě držela od tohoto příběhu a znemožňovala mi ho vnímat naplno jako jiné knihy. Trochu mi to připomnělo od autorky Tajemství sídla Craven Manor - nevím, čím to je, ale knihy s hlavním hrdinou mužem, nějak nejsou to pravé ořechové v této sérii. Obdivuju a usmívám se té naivitě, jak se všichni zcela na mizině pouští do oprav baráku jako kr.va. A ještě k tomu sami samotincí. Možná kdyby ten začátek byl zaměřený na tu rekonstrukci - Guy by si tam pozval někoho, kdo by mu pomohl, aspoň pro představu. Nebo aspoň jel na čumendu s mámou. Ale ono se to semlelo celé nějak rychle, že jsem ani nestačila zachytit tu atmosféru - jak taky, když všude byla tma, roční období neurčité, prakticky cokoli učinil, k ničemu to nebylo. Strašidelné to bylo, i když od autorky jsem četla už strašidelnější domy. Spíš než duchařina to byla slasher-duchařina. Chtěla jsem vědět, jak to celé dopadne s Amy. Ten závěr byl dost psycho. Mno, celkově takové nemastné neslané. Ale Guyovi držím palce.
Tahle knížka měla značnou rozkolísanost. Ze začátku, kdy venku byla vedra, jsem po ní šáhla, že se zchladím. A bylo to příjemné. Popis prostředí, seznamování, jak to chodí na takové polární stanici, hromada ledu a sněhu, čistý vzduch. Jakmile se to překlopilo do fáze "doktorky - feťačky", tak jsem si říkála, páni to já snad ani nedočtu. Někdy u strany 200 jsem si řekla - tak holka, teď to dočeteš na jeden zátah, ať to máš za sebou. Byla jsem zvědavá, kam se bude tohle celé ubírat a pak jsem si chtěla potvrdit mé podezření. Do toho jsem se trefila vlastně hned na začátku. Po zjevné vraždě osoby, která (myslím si) příběh celý kazila, tam byla konečně nějaká akce. Knížce neodpustím někdy velmi nelogická rozhodnutí hlavních postav, to prostě fakt nešlo, místy to bylo opravdu až hloupé. Trochu si představuju, že v těchto místech mohou pracovat jen prověření lidé, něco jako při cestách do vesmíru. Název knihy měl zůstat prostě jen Tma (protože ta už padla). Mno, suma sumárum - nebýt sněhu a mrazivé atmosféry Antarktidy, asi to nedočtu.
Tento díl se mi líbil o něco méně než ty díly, jež se plně týkají Charlieho nebo Louise s Angelem (jako předchozí dva). Příběh byl zajímavý, ale jestli se nepletu, tak zrovinka jeden díl byl o podobném tématu (něco utajeno za válečných let). Pro mne bylo celkem dost zajímavé nahlédnout do armádních záležitostí, do pocitů vojáků, co se v nich odehrává, jak je to s nimi po návratů. Ono to navenek vypadá velmi uspořádaně a pod kontrolou, ale uvnitř to vře potlačovanými emocemi. Opravdu silné. Tady sledujeme příběh hlavně vojáků. Možná mě trochu mrzelo, že se autor v závěru nevrátil na začátek za panem Benettem. Connollymu se nedá upřít čtivost.
(SPOILER) Tenhle díl ze série Strašidelné domy hodnotím pěti hvězdičkami; spolu s Duchem domu Ashburnů a Přízraky domu Carrowů se mi líbil nejvíce. Knížku jsem rychle přečetla, ale dočítání jsem raději nechala na ráno :-) Bylo to super čtivé, v popisování prostředí je autorka super, do toho lehce těžkého humoru s Lukasem - to bylo fakt vtipné :-) Chování sousedů z ulice mělo nakonec vysvětlení a i ten závěr byl dobře uchopen. Ale! Co sakra s tím jódem?! To má být něco jako "teď je to moderní a je toho plný internet, tak to hodím do knihy a narafičím to na otravu"...? To jako vážně?! To uvěřím dříve v nějakou Helen než v tuhle přitaženost za vlasy jaká byla v příběhu.
Pro mne to byl re-reading. Poprvé jsem četla někdy před šesti sedmi lety a tehdy si pamatuju, jak jsem se smála u dialogů mezi Angelem a Louisem. Tentokrát, když jsem začala číst knihy v sérii přesně po sobě, to mělo trochu jiný punc. Většinu knihy se řeší Louisova minulost, která byla zmíněna již v předchozích dílech, ale tady je to zcela zaměřeno na tuto "komicko-elegantní" dvojku. Ono je tam těch dvojek víc a musím říct, že všechny sympatické. A i když je to série o Charliem Parkerovi, tak tentokrát mi ten jeho odstup přišel celkem vhod. Oblíbila jsem si Willieho a Arna s jejich humorem.
Tentokrát vrchní inspektor Gamache jinde než ve Three Pines. Začátek neobvyklý po třech předchozích knihách, ale změna příjemná. Líbilo se mi prostředí, do kterého byl příběh zasazen a stejně tak hotel Manoir Bellechasse, už jen to, jak impozantní stavba to musela být. Tentokrát se nesetkáme s agentkou Nicholovou a příběhu to neublížilo. Rozkrývají se další osobní trampoty Gamache a krásný vztah k jeho ženě. Příběh se podobal mnohem více Poirotovi než předchozí knihy. Co mi moc nesedělo, bylo vykreslení rodiny tak plné zla, že to v určitých místech bylo přitažené za vlasy, zamyslím-li se taky nad věkem zúčastněných, tak jsem si připadala jak ve školce. I Beauvier se choval dosti zvláštně. Nechápala jsem rozhovory osob, něco začalo dávat smysl až na samém konci. Jediný normální mi přišel Bert Finney. A mé zklamání nad Spotem pokračovalo :-( Série se mi líbí a hodlám pokračovat, jen tento díl byl takový jiný, zvláštní.