Niu komentáře u knih
Jsem velmi ráda, že jsem si jako cestopis do Čtenářské výzvy zvolila Divočinu. Tříměsíční pouť Cheryl jsem prožívala pár týdnů, ale jako bych byla s ní. Spolu s dočtením knihy jsem cítila smutek, radost, stesk, vše, co ona. Klobouk dolů nad vším, čím si prošla před cestou a na cestě. Chápu její rozhodnutí si dobrovolně sahat na dno svých fyzických sil. V tom jsem jí podobná.
Tenhle díl mě opravdu překvapil. Líbilo se mi téma. Je pravda, že konec byl trošku odfláknutý, moc rychlý (na to, jak celou dobu tápali). Jsem ráda za prolomení osobních trablů postav, ukončení jakýchsi tajemství a možná i toho správného nasměrování. Jen se ptám - bude tohle opravdu poslední kniha série? Kdo se dostane na samotný závěr, jistě pochopí.
Při čtení Marca jsem měla trochu problém se do příběhu položit. Popis Marca a jeho "rodiny" byly fajn, ale jako bych nemohla uchopit ze začátku toho známého Carla. Připadalo mi to, jako by to psal někdo jiný. Ale naštěstí potom se to obrátilo a trojka Carl-Asad-Rose mě jen a jen znovu udivuje. Marco měl jó štěstí a představa některých pronásledování byla nepředstavitelná. Zato ta poslední, byla zábavná :o) Zajímalo by mě, kolik má Asad v rukávu ještě velbloudů :o) Každopádně tyhle detektivky nemůžu číst v hromadné dopravě kvůli záchvatům smíchu.
Knížka byla napínavá, čtivá, dobře propletená, ale... Šimonu Kéfasovi se nepodařilo dostat se mi pod kůži tak jako Harrymu Holeovi. Hlavní postava Sonnyho byla opravdu pěkně propracovaná, ten jediný měl moje sympatie. A jsem ráda, že příběh skončil, jak skončil.
Kinga mám ráda a jsem zvyklá na jeho rozvláčné a místy zdlouhavé psaní. Překvapilo mě, že na Kingovo dílo zde vystupuje jen málo aktérů. Brilantní dílo; z pohledu psa - to tady snad ještě nebylo, ta beznaděj, blížící se nevyhnutelné ... Supr. Nepochybuju, že Cujo byl mazel. Bohužel ... Doporučuji.
Skvělý díl, kniha se četla sama. Super zápletky, na takové zvraty jsem spíše zvyklá u Deavera. Super Harry Hole. Doporučuji.
Četla jsem už lepší Deaverovku, ale i tak se mi kniha líbila. Kniha plná zvratů, jak je pro tohoto spisovatele typické.
Má první knížka od Coelho. Zajímavý námět, dobře se četla, líbila se mi. Pěkné zamyšlení nad životem. Ten konec jsem trochu čekala :-D
Všechny knihy Lincolna Rhyma mám přečtené, proto mě zajímalo, jak si poradí s případy nová hlavní postava Kathryne Danceová. Velmi napínavá detektivka s nepočítaně zvraty, jak už je pro Deavera typické. Už jste skoro na konci a překvapí vás znovu. Kinezie je zajímavý nástroj, jak rozlousknout mnohdy nerozlousknutelné. Knížku doporučuju pro fanoušky detektivek.
Bylo to akční, napínavé a ... pohádkové :o) Pamatuju si, že před cca 12 lety, kdy jsem to četla poprvé, jsem tenhle díl dala za jedno odpoledne. Tentokrát mi to trvalo déle. Příběh jsem si už moc nepamatovala. V hlavě mám ze všech dílů jen takové střípky a záblesky. Těším se, až se zase začtu do poslední knihy. Já tuto sérii řadím k těm vydařeným.
Myslím, že asi tak 10 let trvalo, než jsem si knihu povídek přečetla. Nikdy jsem nebyla povídkový typ, i když jsem jich od Kinga už pár četla, ale poslední dobou se mi pod ruky dostaly krátké povídky točící se kolem nějakého tématu. Tak jsem si řekla, že zkusím další Kingovku. On vlastně tenhle rok se tak nějak točím kolem Kinga. Mlha, pojmenovaná po první povídce, která byla i zfilmována, je souborem dosti zajímavých a zneklidňujících povídek. Pár povídek jsem už četla v rámci jiných antologií, například takový Prám. Zažívala jsem pocity dejavu a pořád jsem se ptala, jestli to bylo zfilmováno, tak živě se mi to vybavovalo z paměti. Kdybych měla asi vypíchnout nějakou nej, tak by to byla Opice, Zkratka paní Toddové, Prám, Textový procesor, Nona, Babička. Některé byly takové chm-číst se to dalo, ale ... a pak jiné, které mi moc toho nedaly (Jaunt, Paranoia, Pro Owena ...). Ona i ta Mlha byla dost jiná než filmové zpracování, kterému dávám v tomto případě větší hodnocení (ta sexuální zápletka tam opravdu být nemusela a závěr si pamatuju úplně jináč). Pak by se tam našlo opravdu pár nechutných - wtf Nezmar (i ten Prám). Jsem ráda, že některé jsem nečetla večer (Babička). I když ty povídky jsou zdařilé, tak mistr King má takový nešvar (nebo nevím, jak to nazvat) - on vás prostě udolá těmi slovy a plynutím příběhu. Už vím, proč jeho povídky nerada čtu - je to souvislý nekonečný text, kdy si prostě kvůli napětí nemůžete udělat tu pauzu, protože máte pocit, že by vám něco uteklo, tak musíte číst a číst a proklínáte ho za to, proč text neprokládá nějakými dělítkami v průběhu (rozumějte, jako místo kapitol), a po dočtení jste celý uondaní, zalití potem a bolaví ze zatínaní všech svalů v těle. Tak se cítím po dočtení - totálně vyždímaná jak hadr. V Noně se mi líbil odkaz na Eso Merilla a další povídku Tělo (taktéž zfilmovanou). Čeho jsem si tehnle rok při čtení Kingovek všimla a co mi moc nesedí je, jak jsou všichni prošpikovaní rakovinou, jako by neexistovala jiná nemoc (teda kromě peritonitidy, což tady zaznělo taky několikrát). Suma sumárum - jo, sem tam povídky jsou fajn, ale kopu za romány.
To bylo tak pěkné. A ještě k tomu Japonsko. Úplně na mne dýchala ta atmosféra.
Tahle povídka si zaslouží bedajli. A autorka taky. Řezala jsem se celou dobu smíchy. A to tak, až mi málem vypadla několikrát čtečka z rukou. Tak solidní dlouhý záchvat smíchu trvajících 13 stran jsem si parádně užila. Až mi tekly slzy z očí. Moc děkuju, to bylo opravdu k popukání :o):o):o)
Naprosto chápu. Není-li chlap, je pavouk. Možná někdo, kdo je ve šťastném vztahu partnerském, a neřeší doma pavouky, nepochopí. Mě to i rozesmálo, ale vlastně celá ta situace moc k smíchu není.
(SPOILER) Tím, že námětem je pohádka Kráska a zvíře, se může zdát, že to bude mít i pohádkový průběh. Ten tam je v podobě zvířete, prince a jeho království, čarodějnic a kouzel. Ale jinak to bylo celkem kruté. Zasazením do současnosti a zároveň do onoho pohádkového světa byl celkem dost zajímavý. Jsem ráda, že při návratu se neděly horší věci (něco ve smyslu - a teď ji zamkli a nepustili zpátky), prostě to tak jen plynulo. Co ale bylo nejasné pro mne, tak vlastně celé to chování čarodějnice. V pohádce je to jasné, ale tady mi spíš přišlo, že tou nestvůrou měla být ona sama. Vlastně to byl můj první retelling na tuto pohádku, takže vlastně fajn. Plus měly kratší kapitoly. Ráda bych i kapitoly z pohledu Greye, ten byl sympaťák.
Někdy v jedné třetině jsem si řekla A DOST!!!!! Jedna hvězdička je za prostředí krasobruslení, což jsem stihla nasát, než jsem knihu odložila. Pardon, omlouvám se všem, co tuto knihu mají rádi, ale pro mne se stal autorčin styl psaní dloooouhým utrpením a knihu jsem nedočetla. Nicméně si nemůžu odpustit komentář.
Než jsem se do děje trochu dostala, tak mi došlo, že hlavní hrdinka ráda přemýšlí. A já jsem pak přemýšlela, jak musela vypadat, když se jí někdo na něco zeptal, ona přemýšlela asi tak 30 stránek a nakonec odpověděla "Cože?" Co chcete, je čekat hodinu, než si někdo promyslí všechny možné varianty. Také chcete dostat kladnou, zápornou nebo neutrální odpověď, ale pokud to je odpověď otázkou, jsme v dalším hodinovém začarovaném kruhu přemýšlení. Ale to nebylo ještě to nejhorší.
To nejhorší nastalo, když Jasmine dostala větší prostor k hovoru, hm, no vlastně to tak ani nemuselo být, stačilo, že vůbec myslela. Já teda nevím, ale na věk třicet let, který v průměru oba měli, to teeeeda byl jazyk a nadávková rozcvička. A Jasmin si ji procvičovala stejně jako sebe na ledě. Myslím, že se tak k sobě nechovají snad ani děti na základní škole. Pro mne jen ta třetina knihy stačila jako procházka očistcem. Vybírám si knihy, které mě zaujmou, které ráda otvírám a nořím se do stránek a řádků, na které se těším, kdy chci zjistit, jak to dopadne. Tady jediné zajímavé bylo prostředí krasobruslení, což velmi rychle vzalo za své všemi těmi nadávkami, arogantním a nepříjemným chováním. Ufff.
Taková romantická jednohubka ze střední školy. Čtivě napsáno, rychle děj ubíhal. Nehledejte větší hloubku.
O téhle knížce nevím, co si mám myslet. Když jsem se začetla, pod povrchem bylo víc, než se zdálo. A nebyly to příjemné věci. Jen jsem měla problém začíst se. Začátek a konec knihy byl pro mne "nedotýkající se", střed celkem odsýpal a odkrýval dávná tajemství. V knize bylo tolik nedorozumění, která se dala snadno vykomunikovat. Pozitivem byly kratší kapitoly.