Niu komentáře u knih

Odpočinkové pokračování prvního dílu s přímým navázáním. Za mne se mi líbil první díl víc. Některé řešení situací bylo takové divné. Gen je mrcha, to je jasné, ale že je Kitty taková potvůrka...? Petera jsem taky nechápala.

8 02.10.2021

Dobrý nápad, tahle knížečka :o) Ze začátku mi to přišlo hodně přitažené za vlasy, ale když si člověk uvědomí, že toho tolik nepotřebuje ke spokojenosti, tak prokoukne. Stejně jako jeho byt či dům. Někdy to přeroste přes hlavu a zahltí vás to jak fyzicky, tak psychicky. Mi se myšlenka minimalismu líbí, takže mě to motivuje. Všem přeji najít tu svoji správnou cestu, jak se oprostit. Jen možná mi tam chyběl nějaký kompromis - věci se dají darovat, dát na charitu apod.

8 28.09.2021

Kniha na způsob "Bůh chodí po světě vždycky inkognito", varianta, co klouže po povrchu. Hodně po povrchu, ale zato to nestihlo být nudné a rozvláčné. Všechny knihy na podobné téma - vždycky žena musí být ta, která na pokraji sil musí ještě najít nějakou tu energii na to, aby změnila sebe a namotivovala muže, děti ... Vlastně mi to tak připadá, jako by stálo vše na těch ženách. Je to spravedlivé?

8 26.09.2021

Moje první kniha od autora. Přišlo mi to dost nekonzistentní a nevyvážené, přeplácané. Komunikace mezi postavami nijaká. Pokud by se příběh držel v linii za A) "záhadných úmrtí" a bylo to na vrub sériovému vrahovi nebo za B) zbraní, bylo by to přijatelnější - pro mne. Dohromady mi to nějak nesedělo. Závěr hrc frc, pak ještě něco teda napsat k těm postavám a kniha dokončena.

8 01.09.2021

(SPOILER) Začnu jinak, než obvykle. I když se vám bude zdát kniha nelogická, divná (oproti předchozím knihám), tak vydržte až do konce, protože budete odměněni za trpělivost (a počet stran) rozluštěním záhady, vysvětlením všeho a pochopíte, proč byla kniha stavěna právě tím způsobem. Dávám pět hvězdiček, ale něco na tom mi trochu hm, hm, nesedělo. Trošku kruté na Browna. A to jsem zvyklá číst detektivky od Cartera. Měla jsem tam pár momentů, kdy jsem si říkala, že Langdon je převtělená Salanderová (od Larssona), ale naštěstí to je jen člověk :o) Jen na začátku v Kapitolu při objevu ruky jsem se trochu ztrácela - možná mi to někdo vysvětlí, ale nechtěl tak náhodou Langdon odvést pozornost od střechy Kapitolu do podzemí otočením ruky? Fakt jsem čekala spíš slepou uličku. Sice se vlastně nic moc nestalo, ale tak nějak uměle vytvořené SSB 13... Noetika mě celkem zajímá, ale nic moc z výzkumu Katherin tam nebylo. Těším se na další pokračování, ale to už nechám do příštího roku. Jo a teda ještě - ta černá chodba k hale 5, tohle bylo úžasné :o)

8 30.12.2020

Moc se mi toto pokračování Milénia líbilo. Ze začátku trošku pomalejší rozjezd a zvykání si na styl psaní autora. Ten se ale k závěru knihy čím dál tím víc podobal stylu Larssona. Pokračování série navázala na minulost Lisbeth. Pro mne je hrdinka :o) Box a láska ke komiksovým postavám mě jen utvrdila :o) Zápletka velmi zajímavá. A i když jdou věci okolo kvant a počítačů trochu mimo mne, strašně mě to vtáhlo, zaujalo. Svět špionáže taky. Získala jsem nový pohled na život Augusta a nutí mě to zamyslet se - jaké to je být v těle, které nefunguje, jak by si rozum přál, a jaké to je být ve světě, kde vaše inteligence je nad všemi, ale ostatní vás berou opačně. Jako by tělo bylo příliš malé pro duši, která se v něm rozhodla usadit. Opravdu zajímavá témata tady byla rozebrána. Těším se na další pokračování a věřím, že se mi budou líbit.

8 17.10.2020

Tohle byla těžká kniha k přelouskání, aspoň pro mne. Četla jsem asi rok s přestávkou tak půlroční. Celkem se mi i po přečtení doslovu vysvětlilo proč. Příběh byl v něčem obyčejný, myslím jako život - klasické věci (probudil jsem se, vypral si a vyžehlil, šel se najíst), což se mi četlo dobře. I styl Murakamiho se mi líbí. Druhou půlku jsem přečetla skoro na jeden zátah. Ale problém byly ty nepochopitelné činy nebo dialogy hlavních postav. Trošku i těžko uvěřitelné. Pro mne byla Midori naprosto šílená. Tóru mi byl sympatický, když neřešil ženské. To skryté téma bylo hodně temné, asi jako ta studna, ale pořád se tak nějak chodilo po jejím okraji. Trošku mi vadilo v závěru, jak to vše dopadlo. Pochopila jsem, že příběh byl vyprávěn Tóruem po letech, kdy například zmiňoval budoucnost kamarádky Hacumi, ale vlastně ani nevíme, jak to po odjezdu Reiko dopadlo s Midori. Od doby, co jsem přečetla první knihu Murakamiho (ta o běhání), tak ho budu začleňovat do tvorby, protože se mi jeho styl psaní líbí. Ale tohle bylo pro mne hodně zvláštní. Možná je i mé hodnocení trochu zvláštní a divně uchopitelné :o)

8 02.07.2020

Za mne ne. Líbí se mi představa paralelních světů a jako námět na knihu výborný nápad. Ne ale u této knihy. První kapitola mě zaujala, děj odehrávající se v antikvariátu, v zimě, padá sníh. Už to temno je tam. Pak ??????????????????? a poslední kapitola, kterou jsem dočetla, protože jsem chtěla vědět, co bude na konci (třeba probuzení se doma v posteli?) a možná trochuze setrvačnosti. Závěr mě ani nepřekvapil. Chvílema jsem se styděla, že nemám takovou představivost (tekuté psací stroje pomazané marmeládou ???), a pak jsem si uvědomila, že to není ve mně. Značnou část knihy jsem se snažila rozluštit metafory, ale pořád se mi tam vkrádala myšlenka, na čem autor jel. Ještě, že to bylo tak krátké.

8 12.06.2020

Velmi čtivý díl série, příběh sahající do minulosti, akce, životy postav zažívají určitý vývoj (ať už pozitivní nebo negativní). Za mne super.

8 03.05.2020

Původně jsem chtěla dát tři hvězdičky. Celou knížku jsem měla pocit, že tento díl do série nějak nepasuje. Ale pak jsem došla ke konci a ten mě příjemně překvapil. Pak jsem to nechala v sobě působit a fakt se mi to hodně líbilo. Celá série. Čekala víc jak 4 roky, než jsem se k ní dostala. Teď jsem za to odhodlání ráda.

8 21.03.2020

Při čtení této knížky, jsem si uvědomila, že kvantita není totéž co kvalita. Ubrat tak 200 stran a bylo by to mnohem lépe stravitelné.
Začátek se mi líbil. Hned navazoval na přechozí díl. Myslela jsem si, že to bude pokračovat ve stejném duchu. Ale kde se poděl, tam se poděl jeden rok. Nevím, jak to spisovatelka dokázala, ale ochladl vztah Robin a Cormorana a stejně tak i můj vůči jim dvěma.
Tato série se mi líbila právě pro to napětí, co je mezi nimi.
Ale skřípala jsem zuby kdykoli se tam objevil Matthew nebo Charlotte a pak jsem chtěla křičet na hlavní hrdiny "Proboha, co to zase děláte, řekni ne, utíkej pryč!!!!" Ač oba hlavní hrdinové naprosto racionální a s chladností sobě vlastní, tak se nechali udyndat takovýma manipulátorama. Brrrr. Tyhle kapitoly pro mne byly očistec.
Příběh v této knize. Za mne asi takto ????????? Všeho moc škodí, v tomto případě nejen stran, ale i větví příběhů. A jak u jiných knížek může být těch větví více, tady si to ne a ne najít cestu k jednomu kmeni. Politika, koně, rodinné vztahy, hnutí, .... Bylo toho moc.
Tak moc jsem se těšila na pokračování a schválně se nechala napínat a počkala si až na letošek, ale abych napsala pravdu, za mne nejslabší kniha série.

8 17.01.2020

Tuhle knížku jsem četla hodně dlouho. Až jsem se teď na podzim rozhodla, že ji dočtu a nenechám se žádnými jinými rozptylovat. Knížky Jojo Moyes jsou něčím zvláštní. Ráda bych je přečetla jedním dechem, protože je v nich zachycen život se všemi situacemi, pozitivními i negativními a já chci vědět, jak to dopadne. Ale asi to budou právě ty tak reálné životní příběhy, které znemožňují přečíst knihu na jeden zátah. Je za tím ta bolest, která se na mne přenáší, ať čtu cokoli. A knihy Jojo jsou toho pravidlem. Nejedná se o typickou oddychovou romanťárnu, ale děj vás vtáhne, jako byste najednou byli v Silver Bay, cítili smutek, chtěli se špičkovat s Kathleen a zažít vynoření velryby. Někdy toho bylo až moc a knihu jsem musela na několik týdnů odložit. Ale jsem ráda, že jsem vytrvala. A i ta slzička na konci ukápla. Celkové hodnocení je za pět hvězdiček.

8 13.10.2019

Přečteno za den rychlostí blesku. Super detektivka. Líbí se mi Fabian s jeho klidem a Malin s její prořízlou pusou. Pěkné bylo i zapojení dalších detektivů. Vlastní příběh ufff a těším se, až se mi dostane do rukou další díl. Že by pokračování?

8 13.07.2019

Moc pěkná kniha. Pro mne lepší než série s Louisou Clarkovou. Vtipné, smutné, plné naděje na lepší zítřky. Velmi rychle přečteno. Hlavní postavy sympatické. Nepsal to sám život?

8 26.06.2019

Tahle knížka byla opravdu odlišná. Čekala jsem něco trošku jiného, tak, aby to poukázalo na název knihy. Četlo se to dobře, ale postrádala jsem tam "drive", který byl v jiných dílech. Pachatel byl takový, že na něho asi rychle zapomenu (myslím jako dopadení nic moc). Závěr překvapivý a těším se na další pokračování. K postavě Roberta Huntera netřeba nic dodávat. Bylo by fajn mít jednoho takového Huntera jako životního mentora. Jeho hlášku "hodně čtu" snad nikdy nezapomenu :-)

8 23.01.2019

Vtipně napsané. Líbilo se.

8 01.09.2017

Nenapadá mě nic než slova "strašná mrcha" a to jsem ještě oproti Nickovi slušná :-D. Kniha se četla dobře. Viděla jsem první film, tak jsem věděla, do čeho jdu. Ale právě proto jsem se nemohla u poslední třetiny knihy dokopat to dočíst. Tam jsem věděla, že to bude hodně nepříjemné. Kniha ve mně zanechá vždy více toho negativního, co se v příběhu odehrává. Bylo to opravdu odporné, místy jsem až žasla, kam je schopná Amy zajít. Brrrr.

8 27.02.2017

Tahle kniha pro mne byla velký oříšek. Někdy ve třetině knihy jsem se musela podívat na zfilmovanou verzi, jestli to pochopím, že film bude dávat smysl. A ne. Paradoxně se kniha čte celkem dobře, ubíhá to. Nicméně, i když mám ráda složité romány a složité postavy, tak toto fakt ne. Autor šlapal na místě, nimral se v pocitech a úvahách tak dlouho, až to bylo nudné a nedávalo to smysl. Dialogy a myšlenky postav se nikam neposouvají, mlátí se prázdná sláma. Obvykle si z knih beru nějaké to zamyšlení, ale tohle se mi nelíbilo. Postava Clarissy byla neutrální a právě u ní a v jejích dialozích jsem nenacházela nic. Virgine bylo prostě "divná" a snad nejlepší postavou byla Laura, u té to mělo aspoň spád. Napíšu jen, že kdybych si přečetla doslov na začátku, tak bych byla spokojenější. Za mne tedy ne. Snad se nedotknu lidí s opačným názorem, to nebylo mým cílem.

8 16.01.2017

Knihu jsem četla poprvé, když mi bylo nějakých -náct a zanechala ve mně nezapomenutelný zážitek v podobě nočních můr, které si velmi dobře pamatuju. Knížku jsem si znovu přečetla o deset let později a zážitek to byl stejný. Spisovatel má, alespoň pro mně, dar vylíčit ponurou a dost temnou atmosféru. Jeho knihy obecně jsou nezapomenutelné, ať už se děsíte, co najdete na další straně nebo se smějete nad rozhovory Charlieho, Angela a Louise. Mám ráda tento žánr. Knihy od Connollyho se mi čtou hodně dobře. Mám ráda, když ve mně kniha zanechá jakékoli pocity.

Aktualizace k 1/2022: Po snad deseti letech jsem četla potřetí. A musím říct, že tentokrát jsem ten příběh vnímala úplně jinak. I ten závěr jsem si pamatovala jinak. Bylo to kruté, a jelikož jsem před nedávnem četla od Thillieze Krvavého anděla, něco bylo v obou knihách shodné. Já, která si moc dobře pamatuju, kdo je vrah, proto detektivky podruhé už nečtu (až na některé případy), jsem tápala mezi mými vyvolenými. No, možná je to věkem a pamětí :o):o):o) Bylo to dost komplikované všemi těmi odbočkami, ale nakonec je Connolly dobrý průvodce. Už jsem četla několik knih z této série (jen ne popořadě), ale oblíbila jsem si Angela a Louise s tím jejich humorem. Tentokrát se vrhám na celou sérii pěkně díl za dílem.

8 02.09.2016

(SPOILER) Už vím, ach to prokletí druhých dílů. Myslím, že se to dostalo zhruba někde tam, kde Dvůr mlhy a hněvu (dle mého názoru). Také si představuju největšího zabijáka o dost jinak. Nelogická rozhodnutí, zatajované věci, autorka neříká vše narovinu, aby pak mohla jakože čtenáře překvapit, ale se to holt ztratí v přehršle informací. Strašná tragédie pro Caleanu - čím se jako měl Chaol provinit? Vladařské čachry machry nedávaly smysl. Věc s Archerem a Nehemií byla divná. To samé čarodějnice-magie-král, zjevení Eleny - kdy a kde? Proč zas Hrob? Klíče Sudby - to bude novodobý kotlík (alias vana) z Dvorů? Bohové! Zachraňte mě. Caleana nikomu nic neřekne, tohle mě strašně vytáčelo. Hlavní hrdinové byli (mírně řečeno) krapet schizofrenní. A ten král, který je teda tím nejhorším, co kdy spatřilo světlo světa, je tak nějak upozaděn a jako malý klouček je překvapen - co já, já nic. Je tam spousta nelogičnosti v příběhu a jeho překombinovanosti, i v chování a činnostech všech zúčastněných. Věci jsou tak nějak naznačeny, ale vlastně nic není jednoznačné a nahrává to autorce vymýšlet si další a další žblebty do dalších a dalších knih. Kdyby byla Caleana tak nadaná, tak by situaci vyřešila velmi rychle (král-nekrál, kdo by ji soudil, že, kdyby tu nebyl tenhle tyran?). Ale chápu, že knih by ubylo. Mám v plánu si dát pauzu, ale trochu se bojím, že tahle série dopadne jako ACOTAR (po druhé knize nedočteno a neplánuju dočítat). A co bylo fakt vrcholem debility - vyrušení Chaola z porady, aby si mohli v kumbálu na košťata zašpásovat. Ne, další podobné směřování fakt ne!

7 27.11.2024