Niu
komentáře u knih
Zářivá noc hvězd a ledu
Rebecca Connolly
(SPOILER) Tato knížka mě celkem zaujala obálkou a v době, kdy jsem si ji pořizovala měla jen pár hodnocení a kolem 90 % zde na DK. No, čekala jsem úplně něco jiného. Po přečtení pár kapitol mi došlo, že to bude film Titanik jak z rychlíku, bez Rose a Jacka. (Namotivovalo mne to se na film znovu kouknout.) Bylo to takové klouzání po ledě. Asi se mi víc líbily kapitoly z pohledu kapitána Rostrona, ale bylo poznat, že jeho postavu píše žena (až moc myšlenek, až moc obhajování). Kate a ostatní Kate a Katie a Mary jsem si neoblíbila. Chápu, že je to historicky opředené jméno, ale ve skoro každé knize, co čtu ... připomíná mi to další knihu Příliš mnoho Kateřin - všude samá Katka, jako by jiná jména nebyla dost zajímavá. A tady ještě zmatení ohledně jmenovkyň. Je až s podivem, že mám větší frustraci z toho, kdo se jak jmenuje, než z daného příběhu. To je asi něco špatně, že? Jakmile se autorka dostala k doslovu, to byla ta chvíle, kdy mne kniha zaujala, kdy jsem se dozvídala další osudy lidí z Carpathie, přeživších z Titaniku i osud přímo lodi Carpathie. To byla příjemná třešinka na ne moc dobrém dortíku. Jo a co se mi nelíbilo bylo to, jak si ocenění přehazovali jak horký brambor, místo toho, aby to prostě přijali, to, že se stali hrdiny.
Vyvolený
Marianne Curley
Po letech jsem znovu přečetla a opět perfektní, už potřetí :o)
Doktor Láska
Leisa Rayven
Zdá se, že teď čtu jednu horší knížku za druhou!
Jak se tak pročítám touhle slátaninou, tak ta autorka je snad nenormální, jaké hlouposti tam píše. Jak tohle mohlo projít?
Větší než my dva
Jaroslav Totušek
Nejsem fanda špionážních záležitostí, ale přece jen konec to vyvážil.
Poslední poprvé
Kristýna Poláčková
Moc pěkné, milé, ostýchavé. S pachutí. Věřím, že to pokračuje.
Navždy tvůj, napsal Roy Butterfield
Kateřina Lišaníková
Ten konec se Shirley byl ten správný příběh.
Extraordinérní
neznámý - neuveden
No, uf. Je to o tom, jak neztratit sebe sama na úkor druhých lidí.
Možnosti kardamomu
Veronika Opatřilová
Dejte ruku do horizontální polohy a naklopte s ní jednou doprava a jednou doleva. Takový z ní mám pocit.
Nespoutaná - Probuďte se a začněte žít
Glennon Doyle
Tohle je kniha, o které se někdy někde strašně moc mluvilo? (?!!!!!)
A kdo že je ta paní, co tu knihu napsala?
Ještě, že mě stála jen 39 Kč. Vypovídá to o něčem?
Ze začátku jsem byla celkem trpělivá, ale jakmile jsem už pomilionté četla, že to je ONA, vyšlo mi z toho jenom blábláblá - 300 stran o tom, jak obhajuje svůj nový život, za který si pevně stojí. To její obhajování mne moc nepřesvědčilo. Dohledala jsem si něco k autorce a jo, není mi sympatická ani trochu (stejně jako to, co psala v knihách). Na druhou stranu, Abby mi sympatická je - a myslím, že shrnula tu knihu v jedné části: "To si nemyslím. Myslím, že se musí dostat ven ze své hlavy, a ne se do ní jen dál nořit." (mluví o jedné z autorčiných dcer).
Přesně o tom ta kniha je - uvěznění v hlavě, a autorce se nedaří se z té klece dostat, byť prohlašuje něco jiného. Tak úplně nesouzním s tím, že by mi rady měla udílet vyléčená alkoholička, feťačka, osoba zjevně psychicky velice nestabilní. A pak je tu taky ten boom - "proč jsou najednou všichni homosexuální?" (to je taky otázka z knížky). Nesouzním ani s tím, že malé děti jsou v desíti letech dávány do rukou terapeutů a léčba antidepresivy začíná už v kolébce. Kde jsou ty doby, kdy jsme jako děti žily venku a ne v hlavě? A zajímalo by mne více k jejímu zázemí - když se tak všude tvrdí, že zlo na nás páchají rodiče, proč se tam víc nepromítal její vztah s rodiči a sestrou? Jasně, každý občas žije v hlavě, ale asi o tom nepíše knížky ... A rozhodně překlad by mohl být lepší - výrazy jako "já, sama sobě, sebe, samu sebe" - tohle bylo hodně špatné.
Kdyby měla knížka označení lgbt, tak bych asi i tu koupi zvažovala. Ale už jsem vážně zmatená, co to má být lgbt1a+ ???
Maminčin mazánek
Sarah Flint
Takový dost zvláštní detektivní thriller. Nemůžu se rozhodnout, jestli se mi líbil nebo ne. Určitě byl odlišný od těch klasických autorů jako Carter, Marsonsova apod. Pro mne byl trochu rozpor v tom, jak některé situace ubíhaly velmi pomalu a jiné, ty podstatné, se udály mimoděk rychlostí blesku. V závěru mi nedávala smysl část s Olgou a jak se vlastně dobrali k vrahovi. Ale překvapilo mě, že autorka pracovala u policie.
Bůh chodí po světě vždycky inkognito
Laurent Gounelle
Vždycky přemýšlím po přečtení knihy, proč jsem sáhla zrovna po té jedné konkrétní. Nebo lépe napsáno - proč se mi ta kniha objevila? Původně jsem tuto knížku považovala za do příběhu hozenou rozvojovou literaturu se šmrncem filmu s Jimmem Carreym, kde musel na vše říkat ano :o) Ze začátku to trochu drhlo a vlastně jsem si ani nebyla jistá, jestli pokračovat. Ale děj mě vtáhl. Co si na něj ještě přichystá? Co zjistí? Kam se posune? I když téma burzy, ekonomiky, akcií je mi na hony vzdálený, tak se mi líbilo, jak se nakonec Alan se vším a všemi vypořádal. Závěr vás určitě překvapí. Mne teda jo, protože jsem nečekala, až kam to může dojít.
Postmortem
Patricia Cornwell
Líbí se mi detektivka psaná z pohledu soudního patologa, celé to rozkrývání zločinu a jak k němu došlo. Kay mi přišla sympatická, i když asi trpí výpadky paměti (možná bude rozkryto v dalších knihách). Lucy je příšerná. Neseděly mi mocenské intriky a měla jsem pocit, že Kay vyšetřovala případ místo Marina. Ten si mě celkem i získal. No, uvidíme, kam to bude směřovat. Zmatek jsem pociťovala při čtení o počítačových záležitostech. Jen ten závěr jsem si představovala víc překvapující.
Nemoc jako cesta
Ruediger Dahlke
Tohle že bylo napsáno v osmdesátých letech minulého století?! Zajímavé číst v dnešní době. Psychosomatika mě hodně zajímá. V knize používaná slovní spojení, která odkazují přímo na daný tělesný problém ovlivněný psyché, jsou trefná, úsměvná a pravdivá. Myslím, že každý se najde. Mrzí mě jen trochu, že nebyly probírány nemoci nervové soustavy jako jedna kapitola. Mozek je svým způsobem velmi zajímavý a ani v dnešní době ne přesně vysvětlitelný; stále zůstává obestřený tajemstvím. Doporučuji.
Dům na pláži
James Patterson
Původně jsem myslela, že knihu ani nedočtu. Byla jsem tak zasažená tím syrově popsaným dějem - bum bác a je to. V současné době píší autoři trochu jiným stylem. Je pravda, že moc nemusím psychohry v knihách, jsem na to celkem citlivá, takže celý tenhle komplot mě dost štval. Ale protože nemám ráda nedočtené knihy, tak jsem se hecla. No a páááááni, druhá polovina knihy stála za to. Konečně satisfakce. Ne ve formě nějakého namakaného superhrdiny, který zjedná pořádek :o) Celé rozuzlení mi stálo za tu námahu a dnes jsem dočetla knihu s úsměvem na rtech a křičela jsem, joooo, to vám patří!!!! :o) Všichni Mullenovi a jejich přátelé si mě získali.
Motiv X
Stefan Ahnhem
Měla jsem celkem prostoj mezi předchozí knížkou, proto jsem si těžko rozpomínala, kam se příběh posunul. Fabian Risk mě baví, jen tady neměl moc prostoru, jak rozvinout potenciál. V knize mě určitě nebaví Sonja a její vrtochy a vnímala jsem, že celá kniha byla věnována rodinnému životu Fabiana a případy, ač dramatické, byly druhořadé. A konec? Ten mě fakt překvapil, protože žádný ani nebyl. Jo, dvě vraždy byly vyřešeny mrknutím obou očí, ale ty další záležitosti (mnohem víc zajímavé) zůstávají nedořešené. Pořád jsem přemýšlela, v jakých detektivkách jsem četla o Dunje, která se vzpírá svému šéfovi a ejhle, bylo to tady, bohužel zůstává mezi nedořešenými. Asi nejvtipnější pasáž z celé knihy byla konverzace Číňana se "Slizákem", s těmi slony byl jako Adler-Olsenův Asad se svými velbloudy :o)
Jak si správně přát
Pierre Franckh
Mně se knížečka neskutečně líbila. Tak málo stran a tolik informací. Jen kdybych to tak měla na paměti v těch vypjatých situacích. Jsem ráda, že se mi knížka dostala do rukou a pomohla mi otevřít oči zase o něco víc :o)
Re-reading: 26.7.2023
