Njum komentáře u knih

Přímá rádoby lehkovážnost, ironie a Vonnegutův absurdně černohumoristický styl. Není třeba nadnesených vyjádření, vzletných smyček, citově vyhrocených a sentimentálně rozmáčených žvástů. Proč by taky mělo? Vždyť tak to ve světě nechodí a Kurt to ví. Jatka č. 5 jsou pro mě typickou ukázkou toho, že síla, kterou má přímočarost a humor, přemůže všechny nášlapné miny na stezce života. Vonnegutův voják je zubožený a směšný naivka, protože takoví jsme všichni. Jen si to většina (píšící a toužící po pompézních válečných dramatech) nedokáže přiznat.
***
„Je v tom taková úžasná ironie. Celé město lehne popelem, zahynou tisíce a tisíce lidí. A potom seberou v sutinách tohodle americkýho pěšáka, že ukrad čajník. A postaví ho před řádný soud a pak ho zastřelí popravčí četa.“ Tak to chodí.
***
A tak to je... Vonnegutovo "Everything was beautiful and nothing hurt" a "So it goes" zůstanou navždy kultovní a pravdivé a čisté.

3 23.11.2011

Myšlenka zaznamenání snové atmosféry nedotčené realitou a racionálním uvažováním je bezpochyby skvělá, avšak, prvních pár stránek přečtete se zájmem, jelikož vás baví ta ryzí čistota, jenže po dalších několika otočeních strany už prostě potřebujete alespoň nějaké vodítko a alespoň nějakou myšlenku nebo událost. Taky jsem knihu nedočetla. Samozřejmě, že bych to byla dokázala, kdybych po tom toužila, ale já to vlastně ani nepotřebuji, protože je mi jasné, jakým způsobem to všechno bude pokračovat a že po přečtení nebudu o nic moudřejší, než jsem a to se mi nehodí. Kerouacka, stejně jako další beatníky, bezmezně uctívám, avšak tohle poněkud přehnal. Něco jiného je nedržet se konvencí a psát si podle svého a něco jiného je zapomenout, že kniha není deníček ale sdělovací prostředek pro čtenáře.

2 07.08.2011

Výjimečně mile a zároveň ironicky poskládaná kaskáda přátelského humoru nemůže nikoho urazit, naopak vždy potěší. Pohodové zábavné čtení. Wodehouse je Wodehouse a musíte ho mít rádi pro všechno to Wodehousovství.)

1 13.01.2012