Nočnípták komentáře u knih

Jsem tak překvapená a nadšená, a těžko hledám slova, kterými bych to vyjádřila.
Mám ráda knihy historické, románově zpracované kroniky známých i neznámých rodů. K této knize jsem však přistupovala s velikou nedůvěrou. Tak to mám vždycky, když má některá tak mohutnou reklamu. Čím víc se o knížce mluví, tím víc mne to odrazuje. Ale všichni mí oblíbení čtenáři tady na DK psali tak nadšené komentáře, že jsem si ji vypůjčila.
Nechci psát o tom, jak jsem nadšená, to už tady napsala většina čtenářů. Já bych chtěla moc poděkovat paní Lednické za nečekané, krásné chvíle nad její knihou. Za to, že jenom díky ní jsem se dozvěděla o tom, jak šla historie tam v kraji, kde je ona doma.
Knihu jsem zhltla až moc rychle, další díl zatím není, tak ji přečtu ještě jednou. Pěkně pomalu, pomaličku a budu dávat pozor, abych objevila i to, co jsem teď neviděla.
A samozřejmě to pro mne končí jako vždycky. Přečtu půjčenou knihu, zjistím, že se bez ní neobejdu a jdu jí koupit.

51 27.07.2020

Miluju podzim, smíšené lesy, mlhy na lukách, sovy, Šumavu, Blanský les a knihy Míši Klevisové. V Prokletém kraji jsem našla tohle všechno. Samozřejmě plný počet* a kdyby to šlo, ještě bych nějakou přidala za ten konec.

Knižní výzva 2021 - 12. Kniha, jejíž děj se odehrává na vesnici

45 01.10.2021

Duše okřídlená, tys oblohou tančila,
jekotem svým rozbřesk rušila.
S loděmi létala a moři čelila,
na křídlech větru ses ke mně vrátila.

Zdá se mi, že slova jako úžasná, nádherná, skvělá nedokážou vystihnout jaká ta knížka je. Přečetla jsem ji dvakrát. První čtení bylo rychlé, jako kdybych s někým závodila Kdo dřív. Nemohla jsem přestat, dokud jsem ve tři ráno nedočetla. A večer jsem ji otevřela znovu. Druhé čtení - pomalé a vychutnávající. Stále jsem se vracela a vychutnávala si popisy nádherné přírody. Už mám dočteno, knížka vypadá jak ježek. Ze všech stran z ní trčí barevné lepivé papírky, abych rychle našla básně a pasáže o mně neznámých ptácích, stromech a travinách. Abych si mohla dohledávat na internetu všechno o bažinách pobřeží Severní Karolíny. Říct, že jsem nadšená, ale zdaleka nevystihuje moje pocity.
Protože nechci prozrazovat děj, napíšu jen, že v některých chvílích je příběh možná až naivní a vzdálený realitě, ale nevadilo mi to. Dokonce jsem vzala na milost i ten happyendový skoro konec. A ten úplný konec mne nepřekvapil a moc oceňuji, že to autorka takle ukončila.
Kniha mne překvapila, moc jsem si čtení užila. Kya a bažiny budou mým častým společníkem.
Ještě musím ocenit úžasnou práci překladatelky Jany Hlávkové a také poděkovat vydavatelství Jota za to, že mají schopné korektory.
Prostě těch 5* je opravdu za to všechno málo a to jsem ještě nechválila překrásnou obálku. Vlastně nejen obálku. Když ji sundáte, uvidíte i překrásné desky. Tahle kniha se fakt povedla.
Ještě musím dopsat.Teď jsem si procetla komentáře. Ten od Maevie z 1.1.2021 vyjadřuje přesně jaká ta kniha je.

43 18.04.2021

Pod názvem knihy Mlýn je napsáno "fascinující příběh podle skutečných událostí". Příběh je opravdu fascinující. Hodně z něj znám už dlouho, protože do mlýna jezdíme docela často. V knize je však popsán příběh mlynářské rodiny v souvislosti s historií naší republiky. Je fascinující a obdivuhodné jak bratři dokázali svůj slib splnit. Že byli podivíni? To jistě byli. Však po tom co prožili snad ani jiní být nemohli.

Teď, když uslyším, nebo si přečtu, slovo MLÝN vybaví se mně asociace SLIB, ČEST, VÍRA, HRDOST.

Dávám 5*, ale myslím si, že to nestačí. A nominuji knihu ve všech třech kategoriích.

Výzva 2019 - 7. Kniha, která vás zaujala obálkou

41 29.01.2019

Můj třetí komentář k Haně. Nemůžu si pomoct a musím napsat otázku - Jak to, že nikoho z komentujících nezajímá příběh Miry? Všichni pořád píšete jenom o Haně. Já vím, je to silný příběh, ale co ten příběh Miry? Já tedy jsem skoro zničená situací dítěte, které má šťastné dětství, najednou ztratí všechny blízké a skončí u "divné tety".

38 11.08.2019

Vždycky mě bylo líto, že jsem tyhle pohádky nevlastnila. Půjčovala jsem si je v knihovně stále dokola. Moc se mě líbily. Dětem jsme je samozřejmě museli koupit. No, pravda spíš asi bude, že jsme je koupili pro mne. Určitě jsem je přečetla vícekrát než děti. A pořád si je čtu. Říkám, že vnoučatům, ale když usnou, tak já si čtu dál. Mám k pohádkám prostě láskyplný vztah.

37 16.10.2018

Četla jsem kdysi v "dávnověku". Byla jsem s ní moc spokojená a v knihovně je mezi mými oblíbenými. Teď jsem poslouchala audioknihu. Byl to neskutečný zážitek. Pavel Rímský knihu nečte, on ji přednáší. Popis Salineskeho údolí je tak živý, že jsem snad stála přímo tam, uprostřed té krajiny. A v těch nejdramatičtějších chvílích jsem měla husí kůži. To se mnou dokázal udělat jeho hlas.Poprvé mně nechyběla vůně knihy a šustění listů.
Než jsem mohla napsat komentář, musela jsem děj trochu zažít.

John Steinbeck dokázal barvitě popisovat nejen prostředí, ale i své postavy. S některými budete sympatizovat, některé nesnášet a některé vás nechají chladnými.
Já jsem asi největší obdiv získala k Samuelovi a Leemu. Jejich rozhovory - to byla paráda.

34 23.04.2020

Někdy na začátku března mne příspěvek v diskuzi od encyklopedie upozornil na zdejší příspěvek termili. Že bych celá léta špatně tu knihu chápala? Musela jsem ji nutně přečíst znovu. Už jsem se uklidnila. Je fantastická. Pořád mne baví, pořád se směju. Nechápu ji jako degradaci a vysmívání se válce. Vždyť to není vážný válečný román, ale válečná fraška plná lehkého humoru a absurdních situací. Ale ta válka tam přece jen je. V záhlaví každé kapitoly, kde jsou citace z různých válečných knih, nebo např. v rozhovoru Goodbodyho s opilcem na lodi.
Dneska jsem rozdala spoustu palců za zdejší komentáře. Nevím, co ještě napsat, když už všechno tady bylo napsáno . Snad jenom tohle.
"Nikdo se nemusí bát," prohlásil. "Ať ELAS přijdou! Promluvíme si s nimi. Ještě rádi se vrátí zpátky do hor. Pan poručík Goodbody jim poví, co je kri-ket."
"Kri-ket?" opakoval Švéd. "Co je to kri-ket?"
"Kri-ket," spustil Spiros, "je anglická hra mezi dvěma mužstvy po jedenácti hráčích. Hraje se na házecí dráze..."

Kdo četl, ten ví. Kdo nečetl, ten musí číst.

34 04.04.2020

Paní Mornštajnová UMÍ !!! Každá její kniha je jiná a všechny jsou bezva, senza, jedničky. Opravdu mezi nimi nedokážu vybrat, která se mě líbí víc. Líbí se mě všechny moc a moc. Snad nenechá nás čtenáře dlouho čekat na novou knihu.

Tiché roky jsou opět velice čtivé, opravdu skvělé. Rozhodně doporučuji ke čtení.

výzva 2019 - 19. Kniha poprvé vydaná v roce 2019

34 25.06.2019

Mám novou asociaci: žloutkový věneček - Hana
Včera jsem vezla mamince zákusky. Byl mezi nimi i žloutkový věneček. Uvařily jsme si kafíčko a mně naskočilo: žloutkový věneček - Hana. Maminka se pak divila, proč jí ten věneček pořád přistrkuju, proč ho nechci, vždyť jsem ho vždycky měla ráda. No, už nemám.

33 09.04.2019

Ke knížkám paní Mornštajnové se budu stále vracet. K téhle určitě ne. Ne proto jak je napsaná, za to dávám pět*. Číst znovu nebudu kvůli temnému a těžkému ději. Čím jsem starší, tím hůř takové věci snáším. To nic nemění na tom, že si velice cením, že autorka tohle téma použila.

32 21.05.2023

Tohle se mnou teda zamávalo. Žijeme v jakési bublině, kde si nepřipouštíme, že je něco takového možné. Ve skutečnosti ale víme, že takové mámy a tátové existují, jen na to radši nemyslíme. Nevíme totiž jak pomoct.
Nikdy nepochopím jak může máma dělat rozdíl mezi svými dětmi. Navíc tady bylo dobře vidět, jak se pak protěžované dítě začne ke svému sourozenci chovat. Už jenom to, že jedna byla Katuška a druhá Baruna o něčem vypovídá. K tátovi mám jenom jedno slovo, vlastně dvě "hajzl" a "hnusák".
Někdo tady psal, že by kniha oslovila holky od dvanácti let. Vzhledem k tomu, jak šokující a beznadějný byl pro mne konec, já bych to nejspíš číst vnučce nedala. Té starší, čtrnáctileté, už ano.
Knihu jsem četla na jeden zátah, na začátku jsem si myslela, že bych potom zkusila i audioknihu. Teď nějak nemám odvahu ten děj prožít znovu.

Knižní výzva 2021 - 16. Kniha, která je do 15. místa v některém žebříčku

32 19.02.2021

Mám nové oblíbence - Cormorana a Robin. Moc se mně tahle kniha líbila. Žádná krvavá jatka, pomalu ubíhající děj. Důkazy doslova vychozené, skládané střípek ke střípku. Poctivá detektivní práce., která mně připomíná jinou detektivní dvojici - Gardnerova Perryho a Dellu.
Někde před polovinou knihy jsem měla tip na vraha. S postupem děje jsem si říkala, že je to blbost. A přemýšlela a přemýšlela a nic nevymyslela. Na konci - BOMBA - on to byl ten můj první tip. Bylo to bezva čtení.
Paní Rowlingová umí překvapit. Měla jsem ji tak trochu zaškatulkovanou k Harrymu a myslím, že takových čtenářů je nás víc. Už jsem ji z té škatulky vyndala. Jsem nadšená ze stylu jejího psaní . Velkou zásluhu na čtivosti má též překladatel p. Šenkyřík

Nedá se nic dělat, musela jsem přehodnotit svoje hodnocení a přidat pátou hvězdičku. Tahle kniha si ji zaslouží.

32 28.10.2019

Kolik mě to tak mohlo být? Tři, čtyři roky? Stojím u velkého mraveniště a čekám kdy se objeví mraveneček s puntíkatou mašlí. A když mě mamka mazala poštípané nožičky, tak jsem plakala. Plakala jsem proto, že Ferda nepřišel.
Ferda je kniha mého dětství, dětství našich dětí a teď už i dětství vnoučat. Tuhle mojí z roku 1958 nesmí nikdo z nich odvézt. Je už celá "očtená" a "ošuntělá", ale je moje. Ty ostatní jsem jim už dávno rozdala.

Ještě tak před dvaceti lety jsem si myslela, že mezi námi žije mnohem víc Ferdů než Pytlíků. Teď ale opravdu nevím. Mám pocit, že se ten poměr nějak otočil.

32 18.11.2018

Už se mě to zase stalo. Hledám v knihovně něco ke čtení vnučce a najednou zjistím, že sedím na schůdcích, čtu a vracím se do dětství. Dneska s knihou Říkali mi Leni. Hodně komentářů je o tom, že se kniha v dětství nelíbila. Tak to já patřím k těm několika výjimkám. Mně se líbila moc. Důležité určitě bylo i popovídání si o knížce s mým dědečkem. Knihu jsem během let četla vícekrát a pokaždé mě příběh vehnal slzy do očí. Pro dítě je také důležité, že má kniha šťastný konec, přesto, že to není pohádka.

Přečetla jsem ji hned ten den. Už ne na schůdcích, ale večer v křesle. Dnes si ji vnučka odvezla. Až ji dočte, tak si s ní o Leni budu povídat, tak jako kdysi můj dědeček se mnou. Docela se na to těším.

32 28.10.2018

Mám ráda styl psaní Jakuby Katalpy. Krátké výstižné věty. Sevřený děj bez zbytečných odboček. Její Němci pro mne byli objevem zajímavé autorky. Doupě se mně moc nelíbilo. A Zuzanin dech se podle mne vyrovná Němcům. Příběh Zuzany není žádná love story. Po sladkém dětství následuje koncentrační tábor a po návratu vůbec ne šťastný život. Jak už tady někdo napsal hořko sladký příběh. Od knihy jsem se nemohla odtrhnout a četla a četla. Jakubu Katalpu mám ve svých oblíbených a těším se na její další knížku.

Knižní výzva - 19. Kniha, která má na obálce ️srdce

31 05.10.2021

Zase jsem nadšená. Opět správná česká detektivka. Tak, jak to paní Klevisová umí. Z těch, které jsem zatím od ní četla byla tahle nejlepší. Postava kriminalisty Bergmana je mi hodně sympatická a blízká. Není to žádný pistolník a dobrodruh, ale docela normální chlap, který vede vyšetřování případu poctivě a zodpovědně.

31 25.11.2020

Právě jsem zjistila, že jsem ještě nenapsala komentář na moji oblíbenou knihu. Nevím kolikrát jsem ji už přečetla, ale vždy mám ze čtení radost. Jako kdybych ji četla poprvé.
Ještě větší radost mám z toho, že se líbí i našemu desetiletému vnukovi. Ke čtení si ji vybral sám a já myslela, že to vzdá. Přece jen to není současná čeština. Hodně archaických a nezvyklých slov a obratů.
Tak mne to docela udivuje, když je tady tolik komentářů mladých čtenářů, že se jim kniha nelíbila,nebo nedočetli.
Mám radost. Z vnuka, z Karla Poláčka, z Péti Bajzy. 5*mě zase nestačí.

31 13.05.2020

Zase jsem prožila dva večery s mně milými starými známými. Zase jsem si užívala dobrot v bistru v Three Pines.Zase jsem se bála o skoro pohádkového hrdinu inspektora Gamache. To byla pohoda nad knihou. Hella v komentáři píše o světci Gamachovi. No jo, je to vlastně takový dospělý Mirek Dušín. Proto na začátku píšu o pohádkovém hrdinovi. Vždyť co je detektivka? Pohádka pro dospělé. A já mám pohádky ráda - všechny.

30 10.05.2021

Já patřím k těm, kterým se kniha líbí. Moc líbí. Nesouhlasím s hodnocením Christien, ale palec za komentář jsem jí dala. Ten komentář se mi totiž líbí. Také moc. Přesně totiž vystihuje rozdíl mezi knihami Poláčka a Foglara. Já si ten rozdíl uvědomuji, přesto mám ráda oba autory.
Mně nervy nedrásala často se opakující nezvyklá slova a výrazy. K té době a ke kupeckému synkovi tak nějak patří. Nevím, jak dnešní mládež, ale když jsem chodila já na základku, tak jsme byly pro kluky blbé holky a kluci pro nás holky byli blbí kluci. Nic pobuřujícího jsme v tom neviděli.
Ještě musím napsat, že moje nejstarší vnučka miluje Foglara. Ta mladší ho číst nechce. Jedenáctiletý vnuk si sám Poláčka ke čtení vybral a byl spokojený. Foglarovky zkusil a nedočetl zatím žádnou.
Je jen dobře, že si každý může vybrat podle svého. Já mám knížku Bylo nás pět zařazenou v knihovně vedle foglarovek, mayovek, setonovek a cooperovek.

30 05.04.2021