orson komentáře u knih
Hmm, trochu jsem zklamán. Předchozí díl byl o kus lepší. Myslel jsem, že v tomto se dozvím, jak Falkenberg začínal, ale děj je situován mnohem dál (ale stále před předchozí díl). Jako vždy trochu zmatek v postavách, ale výborné popisy taktiky a bojů (občas se mi to nechtělo ani odkládat). Asi dám military sci-fi na chvíli pokoj.
Zavzpomínal jsem na Fabiána a jeho Mariňáky a dostal jsem chuť na trochu té military sci-fi. Takže jsem si vybral to nejlepší podle legie.info - Žoldnéř je první díl docela dlouhé ságy. Ze začátku trochu zmatek, pak zklamání, že tam není rozepsáno, jak se hlavní postava vypracovává z kadeta na velitele 42. legie, ale pak se konečně objevil hlavní příběh a děj začal mít spád. V půlce příběh skončil a začal druhý. Tak nevím, jsou i ty další knihy podobné? Asi to budu muset prověřit :)
O téhle knize jsem se dozvěděl náhodou doma u rodičů a protože je London můj oblíbenec, tak jsem ji rovnou zabavil na čtení a stálo to za to. Irving Stone dovedl jeho životopis popsat opravdu čtivě. I když tu práci měl hodně ulehčenou, neboť London o sobě psal hned v několika knihách. Ale i tak bylo hodně napínavé (a místy až děsivé) číst, v jakých podmínkách vyrůstal a žil, jaké měl problémy s financováním svých plánů, jak ho spousta přátel zneužívala a jak i přesto dovedl odpouštět.
Tato kniha si zaslouží plné ohodnocení. Skvělý námět, svižný děj, perfetkní psychologie postav. A ještě více překvapení na mě čekalo v dodatcích - autor to psal podle vlastních zážitků ze zajateckého tábora, kde strávil 3 roky. Určitě si přečtu i další knihy!
Hmm, byl jsem zvědavý, jak by mohla parodie vypadat. Zsmát jsem se moc nezasmál, ale napsáno je to pěkně a autor(ka) tam má i několik pěkných nápadů a děj, který kopíruje předlohu, má docela slušný spád. Ale další pokračování číst nebudu. Jednou mi to stačilo.
Už poněkolikáté smekám před Kingem - nechápu, jak dokáže z jedné malé vzpomínky uplést tak ohromující příběhy a vytěžit originální nápady. Třeba v časožroutech to pojetí času - nikdy jsem ještě nečetl o takovémto cestování časem - má to hlavu, má to patu a je to nové, originální.Druhá povídka z knihy byla taky dobrá, přímo hororová, ale docela brzy jsem už věděl, kam autor míří a jak to ve skutečnosti bylo.
Další sbírka povídek ze sportovního prostředí od Oty Pavla. Tentokráte se ale nezaměřil na vítěze (jak tomu bylo v Plné bedně šampaňského), ale na ty méně úspěšné sportovce - na ty, co do sportu dali vše, ale přesto neuspěli. Možná, že díky tomu jsou tyto povídky mnohem silnější.
Jedna z nejlepších Londonových knih, Jsem jeho fanoušek, takže už jsem pár desítek jeho knih přečetl a mám s čím porovnávat. Každopádně mě vždy trochu naštve, že si každý pod jeho jménem představí jen průměrnou povídku "Bílý tesák" Toto je něco naprosto jiného a hodně odlišného od ostatních knih, které napsal. Dnes jsem tuto knihu dočetl potřetí, ale ještě se k ní určitě vrátím.
Je to asi ta nejlepší knížka o historii kola a cyklistiky, sice mě nedonutila hned sednout a vyjet, ale zato jsem valil oči a nestačil se divit, co všechno tento zázrak způsobil a ovlivnil (a to nemluvím o těch famózních historických výkonech). Určitě se k ní v budoucnu ještě nejednou vrátím.
Jack London opět překvapil - v roce 1915 napsal postkatastrofickou novelu Šarlatový (v některých vydáních Rudý) mor o neznámé chorobě, která zkosila naprostou většinu obyvatelstva světa. Zajímavé je, že tato událost se podle jeho díla odehraje letos (rok 2012). O tom, jaké to bylo vypráví střec svým vnukům a zároveň to srovnává se současností. Některé věci jsou trochu přehnané, jiné zase hodně realistické. No uvidíme, do konce roku ještě pár měsíců zbývá...
Dlouho jsem se na tuto knihu chystal, až teď jsem se do ní pustil a asi jsem podvědomě věděl, proč jsem se jí vyhýbal. Má moc velké hodnocení, lidi ji moc vychvalují, což pak vede jen ke zklamání čtenáře. Nemůžu říct, že by to byla špatná kniha, jen mi v některých pasážích přišla až moc ukecaná a moc filozofující.Někomu se to líbí, někomu (mně) ne. Naopak zajímavé byly informace o normalizaci, způsob jak autor přeskakoval v čase a postavách a také spousta pěkných myšlenek. Nicméně si nemyslím, že bych tuto knihu v budoucnu ještě jednou někdy přečetl.
Knížka vypadala zajímavě a byla opravdu velká (měla velký formát), ale obsah mě trochu zklamal - spíše obecnější povídání pro lidi co snad nikdy neviděli kolo. Ze 140 stran bylo pro mě zajímavých tak 10. Zkusím se mrknout zda u nás v knihovně nebudou mít něco aktuálnějšího a odbornějšího.
Už na prvních stránkách člověk pozná, že to je stará scifárna - napsáno v roce 1973 - některé obraty, názvy, postoje a myšlenky to hned prozradí. Ale i přes to si autor vybral zajímavé téma - setkání s mimozemským objektem o kterém nikdo netuší co to vlastně je a k čemu slouží. Kniha je napínavá až do konce, ale myslím, že dnes by se z podobného tématu dalo vytěžit ještě více...
Smekám před Kingem, skoro v každé své knize, dokazuje, že je opravdu King. Čtyři roční doby obsahují 4 novely (nebo dlouhé povídky), z nichž 3 jsem četl již dříve, ale nedalo mi to a přelouskal jsem je znovu, mohl jsem si aspoň užívat, jak autor dokáže v podstatě z ničeho vykreslit zcela realistický příběh, z jehož čtení vám běhá mráz po zádech.
Po dlouhé době zase kniha, která mě hodně překvapila - hodně jsem o ní četl v Reflexu, ale nějak se mi do ní moc nechtělo, říkal jsem si, že to bude nudné jak učebnice dějepisu. Nakonec jsem se ale odhodlal a byl jsem mile překvapen - autor to napsal hodně čtivě a dost hutně - tolik informací v tak malé knize se jen tak nevidí a přitom to má pořád pěkný spád. O některých věcech, co se tu děly jsem neměl ani ponětí (likvidace knih žánrů scifi, fantasy, westernů). Celkem autor píše asi o deseti osobnostech/tématech, nejvíce mě zaujal Baťa, Stalinův pomník, Fabián).
Doháním další resty z povinné četby - na základce a střední škole jsem povinnou četbu ze zásady nečetl, protože byla povinná (u některých děl toho rozhodně nelituji - Máj, Babička) u jiných to na stará kolena doháním a opravdu se mi hodně líbí. Němá barikáda určitě spadá více do toho druhého případu..
Další volné pokračování Merde série - tentokrát se Paul vydá do Ameriky, aby tam propagoval Británii, nakonec ale vše dopadne jinak než si představoval, prostě všechno je na merde. Popravdě řečeno první půlka knihy nic moc, skoro jsem až začal litovat, že jsem se do té knihy pustil, ale druhá půlka již měla větší spád a závěr to ještě značně vylepšil (i když ten už znalce Clarkových knih těžko překvapí něčím novým).
Útlá knížka o Emilovi Zátopkovi, kterou napsal jeho obdivovatel. Z půlky popisuje jeho úspěchy na trati a z druhé půlky popisuje tíživou situaci v ČSSR. Bylo zajímavé si ji přečíst, ale mnohem více by mě zajímalo, jak to viděl a prožíval právě hrdina románu, takže si přečtu něco přímo od něj. I když v tiráži jsem narazil i na několik dalších zajímavých knih o našem nejlepším běžci.
Stejně jako předchozí kniha povídek o Vandrovcovi i tato je již slabší - asi 3/4 knihy zabírá jedna povídka Homo Špiritusus - děj je tak překombinovaný, až to není hezké, pořád se sice něco děje, ale je toho prostě až příliš. Mnohem více se mi líbily předchozí knihy, které obsahovaly kratší povídky, kde každá měla nějaký nápad, vtip, pointu - to u těch novějších prostě chybí a je to škoda, protože ty hlavní postavy jsou prostě bombastické :)
Ale třeba se Andrzej Pilipiuk dozví o prohibici v ČR a pošle nám na pomoc Vandrovce!
Hodně zajímavá kniha, dala by se přirovnat k jiným postkatastrofickým románům, jako je Cesta , Pán much nebo Den Trifidů, ale oproti nim trochu pokulhává. Zajímavý a nezvyklý je i styl psaní autora (žádná postava nemá jméno, chybí uvozovky, občas nejde poznat, kdo kterou repliku řekl, jindy autor do textu vkládá repliky neexistujícího pozorvatele). V ději jsou také mezery a nelogičnosti, ale ani to neubírá knize na síle a emotivnosti - rozhodně knihu nedoporučuji číst večer v posteli před spaním - četl jsem už ledaco, ale první půlka je opravdu hodně depresivní.
Závěr, ten mě zklamal, ale nebudu nic prozrazovat.