Osice komentáře u knih

Dnes ji objevil náš mimišák v knihovně:-) Když jsem ho potom doma kojila, tak jsem ji stihla přitom přečíst celou starší dceři.

Dceru fascinují příběhy ze školky, i když do ní sama chodit nechce. Ema ve školce je naší asi 3. knížkou s touto tématikou a myslím, že má potenciál dceru pro školku nadchnout... I když nejvíc ji zaujalo, jak Ema spadla ze stromu a zranila se. Opakovaně řešila, že se jí Nela neomluvila a že se na stromě mohly holky prostřídat. Je zajímavé, že ji to prostřídání napadlo, protože v reálu se střídání nekoná:-)

Bavila mě, hezky se četla, zajímavá švédská kniha pro malé děti. Určitě ji budeme číst ještě mnohokrát:-)

25 12.12.2019

Tak u této knížky popravdě nevím:-) Je vtipná, zajíček vyhrožující, že se otráví muchomůrkou, těhotenství Zajdulky, panikařící otec Zajda ("Neblázni, Zajdo, ještě je čas!" volala za ním Zajdulka.":-), rození malých zajíčků (velmi názorné),...

Dceři se líbila, já měla místy problém jí vysvětlit, o co jde a to jsem velmi otevřená. Největší problém byl, vysvětlit, proč se chce Zajda otrávit:-(

25 11.11.2019

Může obsahovat mírné SPOILERY???

Tak tady není, co řešit. Líbí se mi, jak je Starr rozpolcená, když je v Garden Heights chová se jako holka z ghetta, mluví, jak jí pusa narostla, je od rány a když je na Williamsonově střední, tak si hlídá, aby ostatním neukázala nic z té holky z ghetta. Musí být strašně vyčerpávající, nebýt sám sebou, tajit před spolužáky část své identity a zároveň po nich chtít, aby vás chápali...

Knížka řeší primárně rasismus a policejní brutalitu, ale je v ní toho mnohem víc. Rodinné vztahy, domácí násilí, drogy, gangy, pocit bezvýchodnosti situace, strach o blízké, ohromná solidarita, touha po lepší budoucnosti pro děti, odvaha přestat zavírat oči a pusu, dilema (rodina x komunita), umění odpouštět, atd. - to je to, co dělá z Vypálené nenávisti pro mne zajímavou knížku.

"Jo, to je celý Garden," přitaká máma. "Když lidi nemůžou pomoct jinak, aspoň uvařej." (s. 58)

"Nechovala se jako jeho máma a najednou má plnou pusu řečí o tom, jakej byl její chlapeček? Vždyť jsou to kecy!"
Máma praští do pultu a já nadskočím. "Zmlkni už!" zařve na mě. Otočí se ke mně a po tvářích jí tečou slzy. "To nebyl ňákej její kamarádíček. Byl to její syn, slyšíš mě? Její syn!" Hlas se jí zlomí. "Nosila toho kluka, porodila ho. Nemáš žádný právo ji soudit." (s. 84)

Text knihy mne "přiměl" dohledat si informace o Tupacovi a ukázalo se, že jeho tetování THUG LIFE není jedinou inspirací, kterou od něj autorka načerpala, nebo o Černých panterech.

"Někdy člověk udělá všecko správně a věci se stejně zvrtnou. Ale to není důvod přestat se snažit." (s. 135)

25 11.11.2019

Podělaným navrch jsem četla hodně dlouho. Na vině byl Nimbus a Žítkovské bohyně:-) I přesto jsem si čtení užívala. Líbila se mi sesterská (dvojčecí) dynamika. Molly a Cassie se pomalu odcizují, protože začínají navazovat milostné vztahy, nechávají si věci pro sebe, už se nazvájem nesvěřují... Mé nejlepší kamarádky jsou také dvojčata a i ony se cítí ublíženě, když se jim ta druhá s něčím zásadním hned nesvěří:-)

Po knize jsem šáhla, protože se jedná o young adult a já se na ně momentálně zaměřuji (pracovně). A můžu říct, že potenciál knihy je obrovský. Mám popsaných několik papírků poznámkami, nápady, jak s ní pracovat s dětmi/mládeží, jaká témata zahrnuje (např. netradiční uspořádání rodiny, první lásky, komunikace s opačným pohlavím, neopětovaná láska, nadváha a přijímání se takoví jací jsme, seznamování se s novými lidmi, první brigáda a pocit opuštěnosti), atd.

Moje 3. knížka od B. Albertalli, a protože jsem předchozím dala plný počet hvězdiček, tak dávám i této, nemůžu říct, že by se mi nějaká líbila víc nebo míň, je to vyrovnané:-) Přestože se autorka cíleně zaměřuje na LBGT téma, je zde hlavní vypravěčkou dívka s heterosexuální orientací, což byla příjemná změna a byla mi tak bližší.

"Změny jsou kurva těžký.":-)

A dojalo mne poděkování autorky babičce Molly.

25 04.11.2019

Díky jedné z posledních dílen čtení minulého školního roku, která u nás v litvínovském čtenářském klubu probíhala a jejíž tématem bylo předvídání, se mi dostala do zorného úhlu kniha Pax: Můj liščí přítel. Sama bych po této knize nesáhla, protože nevyhledávám knihy se zvířecím hrdinou. Tehdy mne ale zaujalo, jak o knize mluvila jedna dívka z klubu. V následné diskuzi jsme se snažili všichni předvídat, jestli se chlapec Petr má ještě někdy šanci setkat se svým liščím přítelem Paxem. Nejvíce mne oslovilo, když zmíněná dívka prohlásila, že je kniha vyprávěna, jak z pohledu chlapce, tak z pohledu lišáka. Vylíčení jedné situace z pohledu více postav je právě tím, co mě na knížkách láká. Při samotném čtení jsem ovšem zjistila, že příběhem provází čtenáře vypravěč s tím, že se jeho pozornost střídavě upírá na chlapce a na lišáka. I přes toto zklamání jsem si ale čtení knížky užívala. Hlavním lidským hrdinou je chlapec Petr, který na popud otce opustí svého největšího přítele, lišáka Paxe a je nucen přestěhovat se daleko k dědečkovi, protože se blíží válka. Čtenář pak v jednom dějovém pásmu sleduje, jak se Pax vyrovnává s životem ve volné přírodě, touží po návratu chlapce, sbližuje se s dalšími liškami a postupně se osamostatňuje. V druhé příběhové linii je čtenář informován o těžkostech ale i radostech, které potkávají Petra v jeho snaze o opětovné setkání se svým zvířecím přítelem. Hlavní dějová zápletka ovšem nebyla tím, co mne na knížce tak zaujalo. Tím nejzajímavějším pro mě bylo setkání Petra s postarší ženou Volou, která již jednu válku zažila a která ji poznamenala tak silně, že se rozhodla žít sama v ústraní. Vola se již mnoho let snaží najít cestu sama k sobě a vyrovnat se s tím, co za války dělala. Hluboce mne zasáhly její myšlenky a nejvíc tato pasáž:
„Najednou jsem zoufale toužila vědět, kdo to byl. Odkud pocházel, co ho bavilo, kdo ho miloval. Ústa měl otevřená, jako by mi snad chtěl něco říct. V tu chvíli jsem si uvědomila: že i když to byl chlap, i když byl jiné rasy, i když vyrostl v úplně jiné zemi – možná jsme měli hodně společného. Myslím důležité věci, mnohem důležitější než která armáda nás odvedla. Dva, a přece ne dva. Ale já ho zabila, takže teď už jsme se to nemohli nikdy dovědět. Prohledala jsem ho, ale nehledala jsem zbraně, ale stopy po tom, kdo to byl.“ (ukázka ze str. 160)
Citovaná pasáž mne zasáhla dvojnásobně. Jednak rezonovala s tím, k čemu jsme na klubech s kolegyní směřovaly – ke snaze zamyslet se nad chováním postav a být k nim shovívavější a chápající. Jednak stála za mým největším AHA momentem v životě: konečně jsem pochopila, že můj opakovaný sen z dětství, ve kterém jako Vola prohledávám mrtvého muže, měl souvislost s úmrtím mé prababičky. Ve svém snu hledám u muže v zimním kabátě osobní věci, které by mi napověděly, o koho se jedná. Prohlížím mu kapsy a nacházím pouze svaté obrázky, jinak nic víc. A až po tolika letech mi došlo, že ty svaté obrázky odkazovaly na ty, které jsem viděla na mrtvém prababiččině těle při svém posledním pohledu do její rakve. Pochopení přišlo jako blesk z čistého nebe, když jsem se večer ve sprše vrátila v myšlenkách k této pasáži. Ano, ve sprše. Tam si totiž často přemýšlím o tom, co zrovna čtu.
Je podle mě škoda, že tato kniha je v knihovnách zařazována běžně jenom do dětského oddělení, protože toho může mnoho nabídnout i dospělému čtenáři.

25 02.10.2019

Hezky znázorněné, co dělá s představami strach z neznámého...

25 14.09.2019

Milá knížka. Má velmi krátké věty, aby se dobře četla malým čtenářům. Když jsem knihu četla dceři, vzpomněla jsem si na malého rošťáka Mikuláše od Goscinnyho. Několikrát mě pobavila, strašně se mi líbí termín mimišák (začala jsem tak říkat i našemu miminku:-) a jednou mne úplně dojala.

25 13.09.2019

Julča je prostě úžasná. Dcera (3 roky) teď často říká, že je skoro veterinářka:-) Hodně mě baví, že Julči taťka nemá rád zvířata...

25 12.09.2019

Prvním dílem nasadil P. Čech laťku skutečně vysoko a za mě se mu ji bohužel překonat nepodařilo, ani se jí přiblížit. Chybí mi hravost, která byla v prvním díle do textu zakomponována, příběh samotný nenese tak silné poselství a konec je neukončený, takže si musíme přečíst i poslední díl:-) Přesto dávám 5*, resp. 4,5. Vše mi vynahradily nádherné ilustrace, na které jsem u autora zvyklá. Tady mě nezklamal a navíc jsem získala zajímavý tip na aktivitu – kreslení jehličím namočeným v borůvce (to musíme rozhodně vyzkoušet). A hodně mě zaujalo, kdo všechno se živí pavouky. Když dcera viděla ošklivé střevlíky (jsou znázorněni opravdu děsivě), tak se jich i trochu bála. Musela jsem jí ukázat fotky střevlíků na internetu, aby viděla, že jsou ve skutečnosti nádherní a teď se těší, až si je necháme v létě nalézt na ruku:-) … Kdo četl od P. Čecha knihu Dědečkové, tak si při čtení možná vybaví jeden konkrétní příběh z této knihy...

24 12.01.2020

Po zajíčkovi Ušáčkovi a králíčkovi Petrovi došlo i na Lucku Šmidlifouskovou:-) Na knize je patrné, že pochází z pera "Daisy Meadows". Mnoho podobností se sérií Duhová kouzla - hlavní záporačkou je nyní čarodějnice Grizelda a úlohu šotků zastávají Strašbahňáci, atd. Jinak mi přišel příběh střižený i Julčou, skoro veterinářkou, Pušíky a kočka Zlatka mi připomměla Petiškovu Zlatušku:-D

24 07.01.2020

Další případ party kluků, kteří si říkají DeTeKTiVové, tentokrát tak trochu v duchu jednoho známého norského spisovatele, ale bez alkoholu a krve:-D Za mě nejpovedenější z první trojice případů, ostatní na nás ještě čekají. Doporučuji číst popořadě, protože v tomto příběhu autorka spoileruje předchozí případ. Pobavila jsem se, klukům to opět myslelo líp než mně:-) … akorát mě mrzí, že si nedala ilustrátorka (M. Vydrová) pozor a kreslila pořád jednu a tu samou kadeřnici, i když podle textu se jednalo o dvě různé.

24 01.01.2020

Medvídka Púa má dcera hodně ráda. Já se nemůžu dočkat, až si přečteme toho klasického (A. A. Milne)…

Osobně mě tato kniha moc nezaujala, dcera ji se zájmem vyslechla, i si z ní hodně zapamatovala, ale o další čtení zájem neprojevila, a to většinou čteme knihy (i ty delší) opakovaně. Nejsem velký příznivce knih, které se prvoplánově snaží apelovat na čtenáře, aby něco dělali nebo se nějak chovali. Zde: mluv vždycky pravdu, cvičení dělá mistra a poslouchej ušima. Trochu mě to i čtenářsky uráží… Proč by mělo být vše naservírováno „polopatě“? I děti v nízkém věku dokáží o přečteném diskutovat. Dcera má nyní 3 a půl roku a už nějakou dobu dokáže o přečteném přemýšlet, doptávat se, atd. Někdy je z toho diskuze třeba na hodinu:-D Ale možná je poznamenaná tím, že se věnuji čtenářské a předčtenářské gramotnosti:-)

24 29.12.2019

Tak tohle je PECKA. Ke knížce jsem přišla náhodou. Vyřazovali ji z knihovny a protože jsem momentálně na rodičovské dovolená, tak jim to prošlo:-( Nejlepší básnická sbírka pro děti a zároveň dospělé, kterou jsem doposud četla!

Taková lehkost s jakou jsou verše napsané je obdivuhodná, fantazie, hravost, vtip a zároveň důvtip, snovost a dětskost si podává ruku s mimořádnou schopností uhodit hřebíček na hlavičku a výstižně glosuje dětské chování. Během čtení jsem u sebe zaznamenala několik druhů úsměvu (od melancholického až po hlasitý smích).

Jako bych slyšela dceru:
"Ještě se mi nechce spát,
ještě budu lelkovat
nožičkama zakopu
budu koukat do stropu

ještě se mi nechce spát
hodlám to tu studovat
očima i ušima
všechno mě tu zajímá

ještě se mi nechce spát
musím přece vzpomínat
co jsem dneska zažila
(a taky bych se napila)
... "
/Ještě se mi nechce spát/

"...
připravte se děcka na to
že tu kromě mámy s tátou
žijou lidi co si snad
vůbec nedovedou hrát
..."
/Blues pro Nikolku/

Kromě skvělých básniček, nejradši bych je sem vypsala všechny:-), jsou ve sbírce neskutečné ilustrace. Celá kniha působí jako celek dokonale.

24 27.11.2019

I když ne tak povedený jako první díl, je i Ubulená hromádka štěstí skvělý komiks. Líbilo se mi, že kromě jednostránkových scének, zařadila S. Andersen také několik delších příběhů, v nichž kombinuje komiks s klasickým psaným textem. Nej pro mne byl ten o Sadie.

Musela jsem si dohledat, co je to "mileniál". A jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že jsem to i já?!:-) Postřehy k focení selfíček (s. 31) jsem hned odzkoušela a je to tak. Příště si dám pozor, z jaké úrovně se fotím:-)

"Snažím se zapamatovat si, že účelem setkávání s kamarády je užívat si jejich společnost, ne se stresovat tím, co si o mně myslí nebo že se mi něco nepovede." (s. 91)

Při čtení jsem spořádala pytlík brambůrků. Na vině obrázek na s. 5:-)

24 13.11.2019

Naše další Martinka. Nejdřív ji četla dcera s manželem, pak chtěla číst ode mne a když jsem ji dočetla, tak chtěla znovu. Takže si myslím, že si 5* zaslouží:-)

Jenom mě zarazilo, že jsou na obrázcích návštěvníci přímo u některých zvířat ve výběhu, třeba u zeber.

A jedna slovní hříčka:-)
... lituje medvědí rodinku Tomáš.
To máš asi pravdu,...

24 20.10.2019

Mně se knížka moc líbila. Vyprávění z pohledu zvířete není sice originální, ale je vtipné sledovat, jak kočka Kačka popisuje běžné věci ( např. ruce nebo výtah). Četla jsem dceři (3 roky). I když je čtenářsky hodně vyspělá, tak ji mátlo, že kočka nenazývá věci pravými jmény:-) Alespoň o důvod navíc, proč se bavit o textu...

24 14.09.2019

Moje nejoblíbenější knížka od Lobela.

24 13.09.2019

Krásná knížečka pro nejmenší.

24 13.09.2019

Začalo to slibně. Básničky o sluníčku, hvězdě, dešti atd. byly ovšem záhy nahrazeny básničkami o kostce cukru, uhlí, přehradě, vodovodu a jiných technických vymoženostech jako je třeba počítač a televize...

"...
Narodím se v prudkém varu
mnoha kotlů cukrovaru.
Budu něžná, budu bílá,
bude ve mně sladká síla,
..." /Kostka cukru/

Knihu objevila dcera v knihobudce v knihovně. Tentokrát ji tam s klidným srdcem vrátíme (Honzíkovu cestu jsme si nechali:-)).

23 07.01.2020

Přečetly jsme s dcerou (3,5 roku) na jeden zátah:-) Hezky mne navnadila na sníh, na který se s dětmi už nějakou dobu těšíme...

Jedná se o první příběh ze série o vílách počasí. Četl se hezky, je v něm napětí, hlavní záporák Servác Mráz zase způsobil potíže, tentokrát má na svědomí bláznivé počasí, holky jsou ale vynalézavé, nechybí zlý šotek, který moc rozumu nepobral a spousta vílího prachu... příběhy o vílách jsou milé, laskavé, šotkové i když škodí, tak z našeho pohledu nejde o život:-)

Dcera svou otázkou otevřela zajímavou diskuzi. Ptala se, zda musí šotek vílám škodit.... vedlo nás to k zamyšlení nad tím, že neuposlechnutí Serváce Mráze, jejich "šéfa", pro ně mohlo mít následky, ale na druhou stranu, že mají přece možnost se sami rozhodnout, zda chtějí škodit...

Z příběhu také vyplývá, že Servác Mráz se v létě nudí... Dcera navrhovala, že by si místo škození mohl hrát s korálky nebo modelínou:-)

23 18.12.2019