Pablo Kral komentáře u knih

Na celé záležitosti, kterou kniha popisuje (Habsburkové byly k úlohám panovníků osudově předurčeni), mě eminentně zajímala nejen biografie vybraných vladařů, ale i jejich osobní prožívání svého postavení a s tím spojenou kvalitu života jako takovou především u císařů , jejich životní peripetie, lásky i nelásky, sláva i nemilost v očích lidu, klika či pech v diplomatických tazích a tak dále. Nemám sice až tak nenasytnou představivost, abych spatřil sám sebe v poloze vsedě na trůně, ale něco mně v tomto směru kniha přece jenom dala. Takže na rovinu: narodit se do zlaté klece má sice svoje "nesporné" výhody, ovšem dvorská etiketa, slavnostní ceremoniály, všechny ty jemně vybroušené manýry a neustálé prosazování moci musí normálního člověka zatěžovat často až k neúnosnosti. Navíc nemám mnoho pochybností, že po celých těch 700 let spolehlivě působila jedna stará pravda: moc, vysoké postavení a peníze většinou štěstí nepřinášejí. Tak trochu samolibě si troufám říct, že nejeden Habsburk by se mnou jistojistě souhlasil. Každopádně nezávidím.

2 28.10.2014

Jednotlivé povídky mi při četbě nepřišly ani tak bizarní jako spíše zajímavé co do práce s nápady a fantazií; po dočtení každé věty jsem se již těšil na tu následující v předtuše nějaké originální formulace. Zkrátka jsem se s Houserovými povídkami bavil. Ilustrace v této knize jsou jednoduché a půvabné kresby a zastupují zde příjemně vonící koření ochucující povídky. Samostatnou kapitolu tvoří Matoušovy studie. Ale i přesto (nebo právě proto), že k jejich analýze jsem musel použít regulerní šachovou soupravu, lahodily úlohy oku i duchu a pozoruhodně dotvářely pitoreskní náladu povídek. Po dočtení to mám chuť vzít celé od začátku: znovu se vnořit do šachového světa plného šachové romantiky i šachové poezie. Chvála autorům i čtenářům, kteří jsou schopní a ochotní se na šachy podívat očima Pavla Housera a Mario Matouše. Nad hodnocením jsem dlouho neváhal: 5*.

2 20.09.2014

Autor poodhaluje řadu pikantních skutečností ze zákulisí Třetí říše. Skoro se mi chce říci, že ve vší té záplavě špinavostí, diktátu, terorismu, genocidy a milionů padlých jde v této Knoppově knize především o neotřelý až osvěžující pohled na dějiny Německa 20tého století. V každém případě mám z knihy (asi oprávněný) dojem, že v otázce zločinů Třetí říše má i dnešní doba co říci, že tato problematika není definitivně uzavřená a že (s výjimkou naprosté menšiny v podobě některých radikálně politických skupin) názory historiků ani pamětníků dosud nejsou nijak náchylné ke změnám v hodnocení oněch bezprecedentních zločinů, jichž se Němci dopouštěli. S mnoha fotografiemi, ilustracemi a jiným obrazovým materiálem to byla doslova pastva pro oči i ducha. V mém žebříčku jsem knihu pasoval na nejzajímavější Knoppovo dílo. Zaslouží si 5 hvězdiček.

2 27.03.2014

Profesor Simon Blackburn dostal v roce 2008 domácí úkol - vybrat dvacet fundamentálních otázek filozofie a krátce vypracovat možné (většinou nicneřešící) odpovědi, ale především rozpracovat související otázky. Taková už je povaha filozofie. Myslím, že autor se úkolu zhostil v přímo akademickém stylu. Jednoduché myšlenky vyjadřuje složitým jazykem a složité myšlenky zjednodušuje. Odtud pramení relativní obtížnost textů. No v každém případě projekt „Velké otázky“ je zajímavý a ambiciózní a filozofie v podání Simona Blackburna má něco do sebe. Knihu jsem přečetl už dvakrát a samotnému mi není zcela jasné, co konkrétně mne na ní tak fascinuje. Sotva se ubráním dojmu, že je cosi aristokratického na přemítání nad tak ušlechtilými tématy. Doporučuji každému přemýšlivému jedinci a dávám 5*

2 22.09.2013

Mezi ostatními pracemi transpersonálního psychologa Stanislava Grofa nezaujímá tato kniha – řekl bych – žádné výjimečné postavení. Ve čtyřech kapitolách zde shrnuje vše, co již bylo jasně řečeno v předchozích i pozdějších studiích. Osobně si cením (a rád se vracím k) druhé kapitole – „Perinatálním matricím“. Zde je důkladně popsán čtyřfázový proces perinatální existence včetně mechanismu, kterým vznikají porodní emoční traumata. Tato kapitola mi byla útěchou vždycky, když jsem se cítil být „down“. Kdo četl, asi ví o čem mluvím. Dávám 5*

2 22.09.2013

Podle vyjádření samotného autora jde o „úvod a praktickou příručku“. Nejde o nic menšího než „hodit světu záchranný kruh, jinak se utopí v záplavě návodů na štěstí“. Tato mistrovská miniatura čítající 70 stran ve mne zanechala hluboké stopy na celý život, a to nejen proto, že vtipnou formou seznamuje s nejvýznamnějšími myšlenkovými pochody, které nás mohou obrátit v dokonalé nešťastníky. Autor jaksi „za oponou“ i mezi řádky nastiňuje co si snad lze představit za tak nejasným pojmem, jako je „štěstí“. A protože tento problém pochopitelně ustavičně uniká jednoduchému a pozitivnímu řešení, je tato kniha rozhodným přínosem do zlatého fondu „návodů na neštěstí“. Knihu doplňují kongeniální koláže M. Hauptycha. Rád vzpomínám, jak jsme na počátku devadesátých let, kdy kniha poprvé vyšla, inspirovaně diskutovali o konstruování našich intrapsychických procesů. Povinná četba pro zájemce o psychologii a filozofii, ale hlavně pro každého „adepta neštěstí“. Dávám 5*

2 19.09.2013

Pražské mordy jsou objemná kniha, ke které jsem si rychle utvořil takový hezký vtah, a to navzdory jejímu obsahu. Knihu s fantastickým množstvím fotografického materiálu, popisující prvorepublikové zločiny, jsem si (dá-li se to tak říci) rychle zamiloval. S jejím čtením jsem nepospíchal, času dost, chci říct, že každý případ (a že jich nebylo málo) jsem si vychutnával jako by šlo o nějaké supertajné dokumenty. Dosud neznámé a nepublikované snímky dodávaly skvělý grafický šmrnc celé tlusté knize. Já jsem při čtení této rarity mnohdy ani nedýchal a jen užasle vyhlížel rozhřešení případu. Při neuvěřitelné pestrosti trestných činů za první republiky jsem se často přistihl, že jsem případem hraničně saturován a musím si před dalším dát pauzu. Opravdu hrozné a kuriózní věci se děly. Knihu bych neprodal (a asi ani nepůjčil) ani za padesát kop grošů. Tak moc si jí vážím. Dávám pět hvězd

1 27.09.2024

Kniha mi sice po jazykové stránce vyhovovala poněkud méně než bych si přál, ale bylo to povídání rozšafné, pestré a zajímavé. Přestože jsem teprve první čtenář tady na DK, je mi jasné, že kniha bezpochyby nebude mít žádné vysoké skóre - ale to je škoda! Já jsem se jako jeden z mála čtenářů knihy docela bavil, a, děkuju touto cestou Vladimíru "Lišákovi", že se rozhodl Hokrstory napsat - jsem za tuto knihu vděčný. Z mysli mi vytanula vzpomínka na osmdesátá léta: Znovu jsem pocítil tu důvěrně známou vůni tvrdé práce v zakládavší se kapele Chees, kde jsem kdysi v na konci osmdesátých let coby vydrzlej puberťák byl jedním ze zakládajících členů (zdravím Olina!). Moc daleko jsme to tehdá nedotáhli (kapela se brzo rozpadla), ale osvěžení té doby bylo velmi příjemné. To už je ale dávná historie. Hokr natočili v posledních letech tři alba (pokud vím), která naštěstí vlastním. Říkám naštěstí, neb se mi jejich pojetí rocku velice zalíbilo. Se skupinou jsem se jako posluchač seznámil teprve nedávno, a byl jsem příjemně překvapen. Ale ještě stručně ke knize. Kdo má rád rockový underground a vzpomínky na léta osmdesátá, přijde si na své tak jako tak. Knížka menšího formátu na jedno odpoledne. Hodnotím na 89 %. 4*

1 29.12.2020

Hradologie je nepochybně impozantní disciplína, ale sám sebe - eufemisticky řečeno - mohu jen těžko zařadit mezi její znalce. Tuto neblahou skutečnost (no prostě ostuda) jsem se pokusil napravit koupí Našich hradů od V. Lišky a shlédnutím dokuseriálu Štíty království českého s Tomášem Durdíkem. Pochopitelně nelze tyto dva autory srovnávat prakticky v žádném ohledu, ovšem v mých očích se oba vhodně doplňovali a dotvářeli romantickou atmosféru. Ač toho velmi želím, neměl jsem mnoho příležitostí k osobním návštěvám hradů, tvrzí, či pevností (dobře znám jen Ronov), ale v poslední době razím takovou teorii, že člověk nemusí zrovna procestovat svět, aby něco poznal a pochopil. Tato kniha byla zajímavá jak svým legendistickým pojetím, tak čerstvým fotografickým doprovodem a zaujala čestné místo v mé knihovně. Dlouho jsem řešil (bezpochyby velmi relevantní) otázku kolika hvězdami ji ověnčím. Vyhrály to čtyři. O přidání té páté budu vážně uvažovat, ale asi až po druhém přečtení. Dá se v podstatě říct, že Vladimír Liška mne i přes vražedné tempo psaní ani nepřekvapil, ani nezklamal.

1 26.11.2016

Vladimír Liška mě neustále překvapuje tím, že mne vlastně ničím nepřekvapuje. Píše stabilně dobré texty, které se pohodově čtou. Způsob, jakým se autor vyjadřuje, mi dokonale sedí. Jeho dedukce mi přijdou logické a pravděpodobné. Na můj vkus je v nich poněkud méně záhadologie a více souvisejících a všeobecně známějších faktů, ale při troše fantazie se i to poddá. Přečetl jsem od autora již 21 knih (tahleta měla pořadové číslo 22), a musím konstatovat, že má trošku sklony se opakovat. Ale to mi nepůsobí pražádné obtíže. Vždyť opakování - matka moudrosti. Tento výtisk byl mnou dlouho očekávaným čtenářským mlsáním a Vladimír Liška mne nezklamal. Za mě pět hvězd.

1 21.07.2015

Kniha je živoucím důkazem, že o historických událostech lze vypovídat superčtivým, a přitom srozumitelným jazykem bez újmy na odborné erudici. Nejsem nikterak nadšeným fanouškem historie, ale tohle je tak fajnová prácička, že jednoduše vysekávám panu autorovi hlubokou poklonu. Přiznám se, že nerozumím tomu, proč mě zrovna historické knihy Vladimíra Lišky - narozdíl od jiných autorů v této oblasti - tak fascinují. Vyzařují podmanivé fluidum se smyslem pro srozumitelný výklad. A tak to má být. Hodnocení je jasné.

1 23.11.2014

Kdo zná předchozí autorovo dílo, je jasné, že tato kniha ve skutečnosti nikterak objevná není. Manželé Grofovi se až na několik málo kapitol v podstatě opakují. Přesto mi to stálo za soustředěné přečtení - pro mě je styl obou autorů docela čtivý. Za pionýrskou práci v oblasti dávám 5*.

1 15.09.2014

Vtipné. Vskutku už dlouho jsem se nad knihou tak nenasmál.

Tato kniha je - jak to vidím já - naprosto výjimečná především svojí obrazovou přílohou, k jejímuž výkladu autor píše: "Neberte následující řádky jako komentář, ale spíš jako drobný pokus o výklad kreseb, zobrazujících svět, jehož smysl a význam se pokouším pochopit dodnes." Jedinečná ztvárnění ayahuascových vizí, jejichž psychedelickou podstatu okamžitě a neomylně rozpozná každý psychonaut a z jejichž nádhery až oči přecházejí, jsou fantaskní tečkou za texty, které kvalitativně řadím k lepšímu průměru. Těmi malbami mně autor dostal, takže dávám 90% a v bodovacím systému Databáze 5*.

1 29.12.2013

V úvodu je zavedena stručná definice ústředního pojmu jako vjemu vznikajícího bez přitomnosti vnější skutečnosti, tj. mimo to, co je reálně přítomno. Napsat o tom knihu mi přišlo jako dobrý nápad, a tak jsem ji přečetl. Sacks mi otevřel novou dimenzi vedoucí do centra záhad vědomí. Nejsem psychiatr, takže nechci hodnotit odbornou stránku. Jako literatura je to fascinující.

1 09.12.2013

Všechny krátké (několikastránkové) příspěvky byly napsány ještě před rokem 2002. Kniha je bezpochyby ambiciózním projektem. Dávám 4 hvězdičky za zajímavý výběr témat a za to, že nároky na odbornou průpravu pro pochopení článků jsou i přes nutnou hloubku textů nastaveny rozumně. Naopak jednu hvězdičku odebírám kvůli často až nemístně optimistickému přístupu, který se táhne napříč jednotlivými články a tím i patrně hlavami účinkujících myslitelů. Škoda, myslím, že to knize poněkud ubírá na realističnosti. Nuže - stačí si ještě 37 let počkat a bude jasné nakolik se autoři trefili :-) !!!
Povinná četba pro všechny futurology!

1 02.10.2013

Věru neradostné čtení. Cítím to tak, že panu Liškovi se podařilo dobře vystihnout atmosféru života v protektorátu. Popsat jeho podstatu. A tou byl nacistický teror. Všude číhala smrt - lágr, mučírna, sekerárna.....

25.10.2015

Pokud ano, tak jakým způsobem konkrétně se wehrmacht spolupodílel na ukrutném díle, které předvedly Himmlerovy bandy profesionálních hrdlořezů (SS atd.)? Tak zněla moje otázka když jsem zvažoval koupi knihy, a když mi posléze padl zrak na první stránku. Autorova odpověď mne naplnila úžasem i hrůzou: spolupráce BYLA AKTIVNÍ! Co se stalo (v Rusku) s wehrmachtem, že jeho síla přestala být "čistě" vojenská? Že se neomezovala na "prosté dobývání území"? Proč ty strašlivé zločiny? Lze se vůbec dobrat odpovědi? Lze to pochopit? Pochybuji. Vážně pochybuji. Ani propagandou se nedá vysvětlit všechno. Adolf Hitler probudil hned několik obrů; jedním z nich byl wehrmacht. Děkuji Pane Autore Guido Knoppe! Díky za tuto knihu! Otevřela mi oči!

09.10.2014

Relaxační oddechová literatura. Nihil novi sub solem.

19.09.2014

Z pro mne neznámých důvodů velmi obdivuji renesanční instrumentální a taneční hudbu. Ve snaze lépe porozumět této skutečnosti jsem si pořídil tuto odbornou publikaci. Paní profesorka Hrčková v úvodu knihy správně upozorňuje, že jde o literaturu jak pro odborníky, tak i pro náročné laiky, a tak mi nezbylo než se smířit s tím, že pro člověka, který pouze v dětství absolvoval základy klavírní školy a nedisponuje žádnými zvláštními hudebními schopnostmi, je to vskutku tvrdý oříšek. Místy jsem se terminologicky i celkově ztrácel. Tvrdě jsem pocítil propast pěti staletí vývoje hudby a často jsem nevycházel z údivu, co všechno se v oblasti teorie renesanční hudby do dnešních dnů dochovalo. Před touto knihou jsem miloval taneční hudbu 15. a 16. století. To se sice nemění, ale při její četbě si nyní uvědomuji její nesmírnou komplexnost, propracovanost, komplikovanost, kompoziční bravuru, logiku, historickou podmíněnost, ale zároveň i jakési neuchopitelné mystérium tajemných struktur. Knihu jsem dosud nedočetl až do konce. V každém případě fundovaná studie, kterou bych doporučil především studentům hudby.