padajicidvere komentáře u knih
(SPOILER) Co se to u všech všudy stalo? Zvykla jsem si na způsob autorčina psaní, ale tady? Všechny trumfy, respektive jeden, vytáhla až na konci. A co měla znamenat ta pravidla? Zalžeš..jednou si na pravidlo vzpomene, pak už zase ne a lže jako když tiskne? A ne jednou. A co ty borůvky? To si nikdo nevšiml jak je bere? A do čeho je dala, když měla většinou jen šaty? Do živůtku? A může mi někdo vysvětlit jak jí to mohl zbaštit? Tak ona pracuje pro královnu Vendy celé ty roky, on "zabije" její "úkol" (J), vydírá ji přes děti a ona se tak ochotně přidá na jeho stranu, dokonce k němu projeví své city! Kde jsem se to octla..? Jestli někde bylo vysvětleno "mrkni naposledy", tak mi to muselo uniknout..a nepočítám tu poslední scénu s Trukem. Ne že by v předešlých knihách bylo nějak extra fantasy prvků, ale tady jich bylo asi tolik jako toho slavného hvězdného prachu. A když jsme u něj..tak když je tak všemocný, proč ho nevyužil pro své cíle pořádně? A jak je možné, že si při hledání dětí nespojil tu spolupráci s vendskou osadou? Haló! Ona je jejich vyslankyně a široko daleko nikdo od nich není. Úplně absurdní. A musím být dost natvrdlá, když mi až teď došlo, že jde o příběh z "naší" budoucnosti. Nechápu, že mi to nedošlo už při trilogii pozůstalých. První díl byl ohromný Bum! po trilogii, ale tohle je spíš Křach!..
(SPOILER) Dost slabé čtivo. Prostředí a systém fungování se mi docela zamlouvali, ale to bylo jediné. Buď jsem to přehlédla nebo to chybělo úplně, ale kolik je Tajovi, princezně a A.? Princezna přijala matku A. jako těhotnou, nechala v paláci vychovávat A., takže má 30? Co to mělo být za "zamilovaní"? Vždyť je vůbec neznal, ale vůbec..! Chápu kdyby to mělo co dělat se "spřízněnou duší" a fungování mezi milenci jako ve Dvorech, ale tady tomu tak není. Postavy jsou ploché. Děj nudný. Vyprávění působí dost naivně.
(SPOILER) Jedním slovem úchvatné! A já se ptám proč? Proč tak skvělá kniha nepokračuje? Tolik příšerných sérii, co se snaží o nový svět, dobrodružství.. zbytečně. A tahle ženská to dokázala. Klidně mohla mít kniha dalších 400 stran, byla bych jen ráda. Upřímně jsem se bála, že s tak málo stranami se toho nedá nic moc stihnout (defekt milovnice sérií, obzvláště Maasové), ale ono se toho stalo tolik! Pak jsem měla strach, že mě hlavní dvojice moc nenadchne, přeci jen Maasová a tak (už mám defekt..), ale oni byli báječní! Ten smysl pro humor tam prostě sedl. Svět byl vyobrazen jednoduše a přitom kouzelně, nic nepřebývalo ani nechybělo. Otevřený závěr odmítám, ale tady mi sedl, patří to tam, a jen jsem zírala, jak si mě autorka omotala kolem prstu. Jediné co mi uniklo bylo na konci, když A. přišel o svého démona, jak dokázal potom očarovat ředitele?? Budu se jen modlit, aby vyšel další díl, a klidně i za dalších 5 let! Tento příběh za to stojí.
(SPOILER) Jako oddechovka proč by ne. Kdybych ale od začátku věděla, že se děj odehrává i v naší realitě, v lidském světě, nikdy bych se nezačetla. Čekala jsem fantasy svět a ne narážky na švédské trolly a Beatles.. Co mi přijde nedotažené je návrat "podvrženců" domů. Copak to LIDEM nepřijde zvláštní, že jim mizí děti ve věku 18 let, navíc z bohatých rodin? Ti mají dost prostředků na to, aby si nechali celou věc prošetřit soukromě.. Ani trochu podezřelé..? Kamery? Detektiv? Ne? Matka Bryn je kapitola sama o sobě. Vdá se z lásky, všeho se vzdá jen pro svého muže. Muže, který pracuje pro systém a království, ve kterém žijí, stejně jako jejich dcera, ale vyčítat to bude Bryn? On nedělá údržbáře v paláci, ale kanceláře..v čem je rozdíl? On se navíc PODÍLÍ na řízení království, jako zástupce lidu, což je větší podíl, než má samotná Bryn, která jen pracuje pro fungující tradici. A konec? Neříct mu hned pravdu o tom koho viděla mi přijde dost absurdní.
(SPOILER) Prosím vás proč.. Nenapadlo by mě, že závěrečná kniha dokáže "potopit" celou trilogii. To se už měl Tear rovnou utopit při Překročení se všemi loďmi a posádkou, než tohle.. Už jen ta kombinace jmen pro jednu postavu. Neměla jsem sílu si pamatovat všechna jména jen na jednu osobu, a to tam takových případů bylo několik. Potom to chování postav. To je snad špatný vtip.. Kniha okamžitě navazuje na předcházející díl a postavy jednají úplně mimo svůj vzorec chování jako doposud. Cože?! Rudá královna, Karmínová paní a já nevím co ještě..taková kamarádka? A ty kameny? Odkdy působí jinak než doteď? Jak?! Prvních 100 stran jsem četla hodně pomalu, a to jsem myslela, že to nemůže být horší. Ale víte co? Ono bylo.. Takže jsem rovnou přeskakovala řádky, jen aby bylo rozuzlení a závěr. Ale takový konec?! Proč mám dojem déjà vu..Dallas, sprcha, sen.. Kde je ta logika ve vraždě JT? Po tom všem ho zabije ona? ONA?! A tímhle způsobem..? A zase to nemůže být horší, ale ono zase je! Takže to všechno bylo jedno velké NIC! Výborně. A jak se tedy celá věc povedla? Díky čemu? Kolikrát si už lidé řekli, že dosáhnou utopie, viz Tear, a jak to dopadlo.. Tak co bylo teď jinak? A co ta koruna? Přece je pořád zakopána. To ji nikdo nenašel a nenajde? Mrzí mě tak zpackaný konec, protože jsem sérii měla moc ráda. Tak jako autorka udělala NIC z celé historie, udělám já NIC z tohoto dílu. Závěr si raději vymyslím sama.
(SPOILER) Páni. Když to vezmu úplně od píky, jsem moc šťastná, že to s Liou a Rafem dopadlo tak, jak to dopadlo..něco takového jsem si pro ně přála a jen trnula strachy, kdy se dozvím jejich příběh. Teď ke Kazi. Byla skvělá. Jase byl skvělý. Zápletka skvělá. Děj skvělý. Ostatní postavy skvělé. Vyústění skvělé (přesně jak jsem u Liy doufala). Co mi tam ale nesedělo, byla ta rychlost v jaké se do sebe zamilovali. Jak dlouho že to byli v řetězech? Týdny? Měsíc? Tohle mi nějak uniklo. Každopádně mi to přišlo jako půl roku, no minimálně.. Jinak si nedovedu vysvětlit, že za tak krátkou dobu se do sebe TOLIK zakoukali. A ještě to jeho překvapení, že ho ona nemá ráda? To se holt stává, že někomu prostě "nesedneme", proč z toho dělat aféru.. Ano, šlo jim o život, životy. Nevěděli, co se jim stane daný den, hodinu, minutu. Jestli se vůbec dožijí dalšího dne.. dobře, člověk si myslí, že už to třeba nebude lepší, a tak "uletí", ale tohle bylo BUM! A hned jsme velká láska. Mimo záznam: pořád u mě vede Rafe :D
(SPOILER) Tak to vezneme od podlahy. Začátek se vlekl..snad celá první půlka knihy, ale! Stálo to za to, protože (aspoň pro mě) byl čas na vývoj postav. Ve druhé polovině mi osobně chyběla vysvětlení, aspoň popis, toho, jak se dostává do hradeb, aby promluvila ke svému lidu. Prostě se jen každou noc "zjevila". Tohle by mohly být pěkné scény, kdyby se využily v dramatickém duchu. Palec nahoru za "proměnu" Rafea, když se dostali do bezpečí jeho pevnosti. Co opravdu Ne, tak spárování Kadena v druhé polovině knihy. Jako dobře, chápu, chceme tady Happy End i pro něj, a tak nějak nám dochází, že ta jeho vidina může mít nakonec víc variant, ale takhle? S ní? Za mě ne. Nevěřila jsem tomu. Zničehonic. Žádný žal po neopětované lásce. Chybělo mi tam to smíření s tím, že prostě musí jít dál, protože Lia bude mít v hlavě a v srdci Rafea prostě víc a hlavně jinak než jeho. Za co ale Ano, tak autorčin styl vyprávění "za závojem". To mě moc bavilo už od prvního dílu, kdy jsme museli tápat jako Lia, kdo je kdo. Ale teď? Vážně jsem myslela, že to dopadne trošku jinak, hlavně s Kadenem. Několik desítek stránek jsem si pořád ještě nebyla jistá s kým by nakonec mohla skončit. Kaden měl výborný tah na branku, když to Rafe, s prominutím, podělal tou svou přehnanou ochranitelností. Jako dobře, v tu chvíli jsem jí už přála Kadena, přeci jen se "probral" z růžového snění o Komizarovi atd., ale on se tam ten Rafe zase objevil, a zase to bylo TAK krásné. No kdo by si ho nevybral, takovýho paličáka. Snad bych to nechala na ten milostný trojúhelník do konce, tak nějak tajný, tolerovány trojúhelník :D. Ale teď k tomu konci. Vážně jsem už věřila, že je konec, že to je ta její oběť a tím to prostě končí. Ale neee! Ten závěr byl z celé knihy nejkrásnější. Zase jako bychom se vrátili do Terravinu. Posluhovačka a farmář. Tak prosté a přitom nádherné. A ještě něco. Skvěle provedené pojetí role žen ve společnosti mezi muži. Neustálý boj nejen s nepřítelem, ale také s vlastními lidmi, aby uvěřili a hlavně respektovali a vážili si vašeho slova, bez ohledu na pohlaví. Téma, které se objevuje v naší historii neustále, a také aktuálně i v této době. Není to jen drak za hradbami, komu musíme čelit. Snad nejhorší je přesvědčit vlastní lid, aby uvěřil v naše slova a naši sílu, která nemusí být nutně stejná jako ta jejich.
(SPOILER) Pokaždé mě dostane. Nechápu jak to dělá..tentokrát jsem se i připravila. Kombinace fantasy od Maasové a detektivky? To je splněný sen! O to víc jsem se snažila případ vyřešit, opravdu snažila. Některé pasáže se daly celkem snadno předvídat jako s tím jedem v noze k použití nebo schovaným protijedem, ale zápletka? Neměla jsem nejmenší šanci. Příběh mě naprosto pohltil, že jsem nebyla schopná vnímat okolní svět, natož si vytvářet vlastní teorie. Jen nadšeně přijímat další a další věty a kapitoly. Hlavní postava mě popravdě neoslovila tolik jako Aelin nebo Feyer, ale po pár stránkách jsem jí přišla na chuť jako Hunt, tady ne tak doslovně.. No ale co je ve skutečnosti? Neneeee! Zase mě dostala! A samozřejmě, že jsem bulela jako želva..už to asi bude tradice. Celkově mi ale systém zařazení různých stvoření, zotročování, nadřazení Asteri atd. připomínalo systém z Vidořádu.. hodně připomínalo.
(SPOILER) Tedy. Pořád se mi v hlavě víří milion myšlenek. Tento díl sice nebyl tak moc strhující jako Návštěvnice, nijak to ale neubralo na jeho kvalitě. Napětí se jako vždy dalo krájet, na tohle je autorka expert. A konečně, konečně jsme se posunuli ve vztahu Amelie s Devlinem. Padla tajemství a jejich pouto se pro mě stalo více jasnějším. Upřímně jsem moc jejich vztahu nevěřila, z pohledu Devlina jsem moc nechápala proč je s Amelii. Pořád se mi nezdá myšlenka - on jako poutník, když si z toho vubec nic nepamatuje. Co mě ale naprosto zaskočilo bylo to, jak jsem lusknutim prstu zapochybovala snad o každé postavě. Shaw je padouch nebo ne? Devlin to celé hraje, aby ji dostal? A je jeste vubec Congé skutečné? Kdyby byla narážka i na čtenáře, zapochybovala bych i o sobe. Nemůžu si ale pomoct, závěr mi opet přišel bez vysvětlení. Jak Shaw mohl vědět kdy se zastřelit, aby dveře zůstaly pro Amelii otevřený v ten pravy čas? Tak jako tak, je to skvělý příběh.
(SPOILER) Autorka má ohromný dar pro vytvoření napětí. Ať už jsou kolem postavy duchové nebo pouze smrtelníci, člověk ani nedutá a horlivě obrací každý list, aby věděl jak se situace vyvrbí. Bohužel tady to končí. Popis Ameliných schopností, jejího vnímání, její představy..vše je strohé a zasloužilo by si mnohem rozsáhlejší popis a vyprávění. Vůbec by nevadilo kdyby měla kniha o 100 nebo 200 stran více. Za mě by si to příběh jedině zasloužil, protože každý díl je nová epizoda, další vývoj hrdinky. A teď už jen k ději. Chybí mi vysvětlení. Jak je možné, že ho Angus nepoznal?? A kam se v závěru knihy poděl?? Jak to, že Congé nešla rovnou i po Amelii? A co ty sexuální představy? Byly její nebo jí je vnutil Pope? A jak dlouho tam Darius vězel, že se krev nesrazila?
(SPOILER) Za mě lepší než předešlé dva díly. Napětí by se dalo krájet, a když se do toho přidá duchařina, musí mi v noci svítit víc než jedna lampička v místnosti. Pořád jsem ale nebyla schopná uvěřit, že se Ameliny schopnosti "zesilují". Popis celého procesu mi přišel strohý a povrchní, žádné detaily ani hloubka proměny. Takže jsem celou věc prostě přijala spíš jako fakt. Stejně tak mi přijde i vztah Amelie a Devlina, jeho vyobrazení je nijaké, kde je ta láska? Proč je? Z jakého důvodu? A její vize skrz medailon? Nevěřím, ale beru.
(SPOILER) Velice oddechové čtivo. Nenapadlo mě, že všechny stránky budou o zakázaném vztahu. Jako kdyby Aubrey neměla v hlavě kapacitu na nic jiného.. Řešit téměř na 500 str. jejich vztah-nevztah bylo i na mě dost únavné. Ani ne tak světová literatura jako spíš červená knihovna. A ty vulgarity? No na můj vkus celkem přehnané. Příjemné rozptýlení byl milovaný Shakespeare, který dodal vánek selského rozumu a duchaplnosti.
Už samotná obálka mě zaujala - viking a rohatá přilbice? Bohužel mýtus, ale taky chyba, stejně jako číslování I., II., III. a VI. Sem tam chybky.. Příběh celkem slabý a nedomyšlený. Jako historický román bych knihu nenazvala, skutečně je to spíš červená knihovna. Oddechovka určitě, ale slabšího rázu.
(SPOILER) Pořád vše vstřebávám. Upřímně nevím jestli jsem ráda, že jsem tuto sérii paradoxně četla až po Dvoru. Podobnost je víc než patrná, a potom co jsem se zamilovala do Dvoru mlhy a hněvu mi už tato kniha nepřijde tak úchvatná. Zase na druhou stranu vím, že stejný dojem bych měla naopak. To, co jsem postrádala u Feyer jsem ale nalezla tady u Aelin. A zase co mi chybělo u Jeřába, jsem viděla v Rhysandovi. Ze všech skupin v sérii jsem si nejvíc zamilovala Třináctku a jejich Asterin, proto mě jejich konec zasáhl, nemrzel, ale bolel. Postupný vývoj postav byl překrásný. Dorian si mě získal svým klidem a svou myslí, dospěl. A stejně tak i Chaol se konečně zbavil své dětinskosti a stal se z něj muž s nadhledem. Myslela jsem, že po útoku karankui mě už z ničeho tolik nezamrazí, ale průběh války byl zdrcující stejně tak jako zvraty v ní. Kniha mohla mít klidně o tisíc stran víc, byla bych jen ráda, protože příběh skončil..
(SPOILER) Bála jsem se, že tahle kniha bez Aelin nebude ono, nebude to to pravé. A jak jsem se spletla! Bože, nikdy jsem nebyla radši, že jsem se tak spletla. Nechápu jak jsem vůbec mohla váhat, jestli si knihu vůbec přečtu! A ta scéna s pavouky..ta byla úžasná, úplně mě mrazilo. Nejlepší na závěr - pravda o Maeve.
Ze začátku jsem měla sto chutí s knihou - Chaolem praštit, lezl mi na nervy jako nikdy. Ta sebelítost, zaslepenost, alibismus.. Ještě že se dal jakž takž dohromady. Zápletky mě hned dostaly a měla jsem co dělat, abych se v práci věnovala práci a ne knize..
(SPOILER) Uff. Co na to říct. Od knihy jsem se nedokázala odtrhnout, pokud jsem nemusela. Všechny tři dějové linie jsem hltala jedním dechem. Celaenina vnitřní proměna byla odměna za všechny ty útrapy. A ten závěr? Úchvatný! Kdybych nemusela studovat do práce, vrhnu se na další díl.
Netuším čím to je, ale tento díl mě neoslovil tak moc jako ty předešlé. Při zjištění, že série není trilogie jsem bublinky nebouchla.. Tak jako tak jsem trochu zvědavá jak celý příběh dopadne.
Nádherný paradox doby, že zrovna v puritánské éře Anglie byla stvořena taková kniha, na vedlejší trase i vibrátor. Protiklady se přitahují. A pro mě je to čtivo, které pobaví, i přes svou vulgaritu.
Za mě oddychové čtení, které je skutečně nenáročné, ale také nijak zvlášť zajímavé.