padajicidvere komentáře u knih
Jsem skutečně v rozpacích. Po trilogii jsem měla očekávání, že kniha bude mít vyústění některých situací, a místo toho mi přišlo, že byla vlastně o ničem. To, co se v ní psalo jsem si v duchu domýšlela sama i bez jejího přečtení. Takže za mě velké zklamání. Děj nijaký, dořešení žádné, zlom chyběl úplně. To spíš měla být další trilogie, která by smysluplně navazovala a měla by stejný spád jako ta současná.
Kniha mě ze začátku neskutečně bavila, ale asi tak ve třičtvrtině jsem si uvědomila, že se odehrálo jen pár nepatrných, ale podstatných věcí, jinak v celku vůbec nic. Autorka dokázala příběh oživit natolik, že jsem si ani nevšimla, že vlastně mluví o něčem a v podstatě o ničem. Originální nápad se cení, to každopádně, ale pár věcí mi tam chybělo, a tam, kde bych čekala větší popis nebylo nic. Jen pár vět. Nejsem si jistá jestli se pustím do druhého dílu, ale za nějaký čas tomu dám nejspíš zase šanci.
Ano, ale..konec mě zarazil. Takový skok? To mi přišlo "odfláknuté", po tom, co si autorka dala takovou práci s popisem a vyprávěním. Navíc, takový zvrat si nezaslouží toto řešení. To opravdu ne.
Nejvíc mě mrzí, že jméno Moyes je spojováno s touto knihou. Mrzí mě to víc než to, že jsem knihu vůbec četla. Děj se mění z věty na větu bez upozornění, člověk se rychle ztratí.. Averze Kim je sice stupidní, ale zvrat na konci je ještě hloupější. A jako lusknutím prstu od nenávisti k lásce, protože každý dost dobře ví, že hranice mezi těmito city je tenká jak papír.. Upřímně, mít sestru jako je Eva, zabila bych ji, taková netečnost.. Ještě aby nebyla klidná, když si dá špeka. A pak perlička ke konci. Bál se vyjádřit, protože by ho mohla odmítnout. Takže raději mlčel a nechal ji, ať je na něj na veřejnosti i v soukromí navztekaná, a ať se i ztrapní. A jako puberťák byl zavřený s Evou v pokoji, strávil s ní tolik let, skoro denně s ní byl, a nic? Ani jednou? To je sci-fi a ne romantika.
Čekala jsem tragikomický příběh o ambiciozní a zaneprázdněné ženě, která se denně míjí se svou životní láskou..bla bla. Jsem moc ráda, že má očekávání kniha nesplnila. Nádherný popis člověka, který si vlastně ani neuvědomuje, že je závislý, a že se sám přivádí k úplnému konci, jak fyzickému, tak psychickému. Nic není ale dokonalé. Já osobně bych nechala některé pasáže více rozvinout. A pak i ten konec by si podle mě zasloužil několik slov, vět, navíc.
Oddechové čtení. Ocenila jsem využití poezie v textu, s něčím takovým jsem se nesetkala dlouho, navíc to nijak nenarušovala druhý styl, naopak. Námět je zajímavý, ale vyprávění je jednoduché a místy bohužel i kýčovité. Hlubší psychologie postav se čekat nedá. Hlavní hrdnika se místy zdá jako citový sadista, ale která z nás občas není..
Humor, nadsázka, ironie, nadpřirozeno. Kdo byl trochu jen pozornější si mohl malých nápověd všimnout, i když se těžko hledal pachatel, když šlo o "fantasy" stvůru. Každopádně! Mi pořád nejde do hlavy ten kačer, proč že to nejde..? A tak trochu jsem doufala ve větší romantiku, a vlastně mezi jinými postavami. Nicméně. Mě kniha pohltila svým příběhem a jdu se vrhnout na další díly.
Konečně se mi trochu utřídily myšlenky, no a, jak to jen říct.. Nenávidím autorku. Nenávidím ji, a miluji. Mám strach si přečíst jinou knihu podobného žánru, námětu, bojím se přečíst jakoukoliv romantiku, protože příběh Rhyse, on samotný, mě naprosto uchvátil. Něco takového jsem naposledy prožívala při trilogii Čas čarodějnic, a nečekala jsem, že bych tento pocit mohla cítit znovu. A jsem jen ráda, že děj a námět se dost liší, i když ta podstata zůstala. Nenávidím ji a miluji! Rhysanda i ji. To je to, co člověk hledá, a ví, že dál už nemusí. Že už nemá cenu číst něco dalšího, když nalezl to nejlepší. Stejně jako nalezl lásku v životě. Nenávidím a miluji! Co si jen počnu.. To, co udělal v této knize, v knize předešlé. Bojím se jen toho, co udělá v té příští. Moc se bojím. Nenávidím ji za to, že je to jen kniha a ne život. Nenávidím ho, že je jen postava a ne živá bytost. Nenávidím knihu za to, že ji moc chci spálit, ale nemůžu, byla by to vražda, z vášně. Všechno další bude jen bláto a vzduch, ztracený čas, protože tahle kniha je VŠECHNO.
Při čtení jsem si přišla jako jasnovidka. Ne, že bych snad nebyla překvapená některými událostmi, něco se vždy našlo, ale moje hypotézy a teorie o postavách, situacích, minulosti..se vyplnily do puntíku. Sice mě to na konci knihy rozčílilo..jí to dojde až teď? Ke konci? Nijak to ale podle mě neubírá na originalitě příběhu. I tak jsem si čtení ohromě užila. Upřímně mě ale zajímá, jak se to v jejich trojúhelníku vyvine, protože na něj nemám vůbec žádnou teorii. A je to až k vzteku! Takže se těším, až budu překvapená :)
První jsem od autorky četla Dvůr trnů a růží. Ano, je tu také trojúhelník. Ano, ona je lovná zvěř i lovec zároveň. Ano, on je vznešený a ona "obyčejná". Ano, má splnit úkoly. Ale je tu něco, to NĚCO, co tento příběh dělá jiným. Atmosféra, okolí. Mnoho podobného ale pořád rozdílné. Celaena si mě získala svou vášní pro knihy a svou povahou. To že se nenechala zviklat a vybrala sebe místo "nich" (místo jich dvou), na mě udělalo ohromný dojem. Těším se na další díl:)
Upřímně mám dost smíšené pocity. Námět? Báječný. Autorka podle mě vytvořila další nový neotřelý svět, který neomrzí. Ovšem mnohdy mi přišel popis mezi Tess a Willem dost naivní. A co to mělo znamenat, když ji oslovil jejím jménem přede všemi upíry, když vypadala jako někdo jiný? Upíři mají přece skvělý sluch..i v knize o tom byla zmínka. Otevřené okno? Dobře, ale nemuselo to vypadat tak okatě, že za tím byl N. A nedokážu ani říct, která z postav mi lezla na nervy víc. Marnivá a sobecká Jess? Uštěpačný Will? Nevnímající Henry? Prudérní Tess? (i když v tomto případě za to může doba a tehdejší myšlení) A nakonec ten nekonečný řetězec zamilovaných.. To mě dorazilo. Intimita? Katastrofa.
No a já si myslela, že po přečtení Sněhuláka mě už nemůže nic překvapit (četla jsem ho den před touto knihou..:D). Ze začátku jsem si Smrt dost oblíbila. Líbil se mi její pohled na svět, ten věčný optimismus a hlavně nadhled. Pak jsem ji ale měla chuť zabít, uškrtit nejlépe. Copak to jí vážně nedocházel význam slova soukromí, ohled a respekt?! Pak byl ale moment, kdy jsem ji chápala, stejně tak jako umírající ženu..smrt je mnohdy vysvobozením. A pak ten konec. To byl konec! Nenapadlo by mě, že i Smrt dokáže vyvíjet svou osobnost. Jen by mě zajímalo jak to s těmi třemi nakonec dopadlo.
Musím přiznat, že jsem postupnou změnu osobnosti Kelsey pocítila i na sobě. Ne že by to byla nějaká nádhera, protože jsem se cítila pokaždé příšerně, když jsem se ji snažila porozumět, pochopit ji. Ale právě díky tomu jsem vnímala jak se v ní probouzí skrytá temnota. Thorna rozpárala a královnu ušetřila..měla krušné dětství, ale to i on. Toužila aby si ji někdo všiml. On musel přežít. Jemu ale Kelsey do hlavy nepronikla..jinak si to neumím vysvětlit, proč se ke královně nezachovala alespoň z půlky tak, jako k němu. A potom ještě Lily..proč ji s sebou nevzali hned? Nemusela se přece vracet k manželovi..když o ní Tear už dávno věděl..
Upřímně jsem nečekala, že by mě mohla kniha natolik DOSTAT. Krásku a zvíře naprosto zbožňuji a trochu jsem se bála, jak bude příběh v této verzi vypadat. No a nestačila jsem se divit. Podle mě se jedná o jeden z nejpovedenějších příběhů, který se tímto motivem inspiroval. Nebyla tu žádná kýčovitá romantika, čekající a nekonečné momenty, zbytečné detaily. Ne nic z toho. Děj byl strhující, už když jsem si myslela, že můžu knihu s klidem odložit a trochu se najít, tak se zase vloudila malá skulinka a příběh nabral další dech. Nemůžu se dočkat pokračování!
Kdybych z vlastní zlušenosti neveděla, že se taková věc může stát, myslela bych si, že jde o skvělou fikci. Ale jen fikci. Proto jsem místy nevěděla jestli se mám smát, brečet nebo praštit knihou zlostí o zem. Škoda jen, že se mi kniha nedostala pod ruku o něco dříve..
Četla jsem příběh několikrát a nikdy mě neomrzí, stejně tak jako Pýcha a předsudek nebo Deset polibků. Knihu vždy přečtu jedním dechem a jen doufám, že vše skončí, tak jak má.
Rok jsem měla knihu rozečtenou. Kdo ví proč, ale zaboha jsem se do příběhu nemohla dostat. Přemáhala jsem se a knihu přečetla nakonec "na silu". Nebýt prvního dílu, tento díl by letěl oknem..
Čekala jsem slečnu v nesnázích..což mi bylo proti srsti, ale jsem moc ráda, že jsem se tak spletla! Nemohla jsem se od příběhu odtrhnout. Konečně tu byl i příběh o ženě, která hned nepadne k nohám prvnímu krasavci, který se mihne kolem. Ale je tu menší zmatek..alespoň pro mě. Jde o to "Překročení". V knize se objevují jména a názvy, která jsou z našeho reálného světa. Což mě nesmírně mátlo a nechápala jsem souvislost, jak to souvisí s tímto příběhem, a bohužel jsem se to nedozvěděla. Tak snad v dalším díle..kterého se nemůžu dočkat :)
Tak trochu se mi splnil sen. Přála jsem si, abych mohla být svědkem vývoje hrdinky, či hrdiny, za strašlivých událostí. Vidět jak se promněnuje a formuje její/jeho osobnost. Tento příběh to dokázal. Nedokázala jsem knihu ani číst na "jeden zátah". Naopak jsem ji musela číst pomalu a pozvolna, protože to, co se dělo v knize se skutečně dělo, a bohužel i děje.. Vše tak blízká minulost, až je to strašlivé. Nechápala jsem jak někdo mohl zemřít za chůze, jen tak, že mu došla energie, jeho život prostě vyprchal. Trochu jsem za to i ráda, protože kdybych takovou věc chápala a rozuměla jí, znamenalo by to, že jsem si tím vším prošla. Některé části knihy mi přišly jako laciné porno..ale tak dobře, nebylo toho tolik. A pak je tu Tánina láska k Šurovi. Upřímně mi přišla jako fanatická milovnice. Bezohledně si šla za svým, přesvědčená, že jedná správně, že jen ona má pravdu, absolutní. Jako Sověti.
Bezpochyby je to zajímavý příběh, originální, nápaditý. Nevím ale jestli je to mnou nebo to knihou, ale nijak jsem se nedokázala sžít s příběhem. Jak to popsat.. Příběh mě nepřesvědčil, že JE. Viděla jsem v něm trhliny, otázníky, mezery..a příliš mnoho potu.. Nejhorší pro mě bylo, když přišla chvíle, na kterou jsem od začátku čekala.. Přišla jsem si jako kostka ledu v mrazáku. Ani náznak emocí..výbuchu radosti, žalu..nic. Měla jsem pocit maximálního odstupu od knihy, jako by to snad byla studie, kterou mám prozkoumat a následně vyhodnotit závěr. Nicméně se mi nápad na příběh opravdu líbí.