*Pájuše* komentáře u knih
(SPOILER) Je docela paradox, že mě "smrt" v letošní čtenářské výzvě jaksi doprovází a neopouští, protože toto je již několikátá kniha s tématem Smrti jako takové. :D
Přiznávám, že nejsem cílová skupina této knihy, natož její fanoušek, je mi ale jasné, že si u mladších čtenářů svoje kouzlo najde. Akorát to omezení "VĚK 15+" bych dala na titulní stránku, ne na konec.
Celkově mi přijde kniha dost nadhodnocená. Očekávala jsem gotický román šmrcnutý tajemnem, ale dostala jsem duchy, které se kolem hlavní hrdinky jen rojí, protože ze záhadných důvodů kolem ní všichni umírají. Ačkoliv první třetina knihy mě docela bavila, myslela jsem si totiž, že kniha má potenciál, ale ten jaksi s přibývajícími přečtenými stránkami vyprchal a stala se z toho tuctová YA jak vyšitá.
Signa je prostě zvláštní postava. Není ani dobrá, ani špatná. Nesnědla všechnu moudrost světa, jen se snažila přežít ve světě falešných úsměvů a šťavnatých klepů. Ta"detektivní" část mi přišla krapet kostrbatě napsaná. Respektive, jak se tomu všemu snažila Signa přijít na kloub. Přišla jsem si ochuzená o tu část, kdy napjatě čtete stránku za stránkou a tajíte dech, před tím než BUM a je to tu, tohle je to velké finále... No, tohle bylo pro mě fiasko. Romantická linka nebyla jen jedna, ale hned dvě a mě neskutečně iritovalo, že chvilku je s jedním a je pro ni vším a chvilku je s druhým a na prvního úplně zapomene. Oslovení "ptáčátko" se k ní hodilo - byla jako přelétavý pták!
Celkově mě pobavil paradox samotného Smrtonoše. Signa ho požádala o to, aby její sestřenici ušetřil a on místo toho kvůli ní zabil někoho jiného, přesto jí řekl, že tohle už po něm nemá chtít. Když se však podíváme na sérii záhadných úmrtí kolem Signiných opatrovníků - to je jako v pořádku, že je zabil, i když jejich čas ještě nenadešel? Jako cituji z knihy: "Vyvolala jsi ve mně mé nejhorší stránky a já se začal mstít těm, kdo s tebou špatně zacházeli..." Trochu pokrytecké. Trochu hodně.
A máme tady konec - finální padouch mě malinko zaskočil. Nečekala jsem ho. Měla jsem podezření úplně na jinou osobu od samotného začátku, ale nakonec se ukázalo, že on není on, ale On (kdo četl, pochopí) a padouch byl, no, nabízí se sociopat. Ale jak se to zpívá v jedné pohádce: "Dobro našlo cestu, zlo neušlo trestu..."
BTW: Docela mě mrzí, že nebylo nijak vysvětleno, proč vlastně její rodiče zemřeli, když byla Signa ještě malinká. Kdo je vlastně otrávil? A proč i služebnictvo a lidi na bálu? Škoda.
(SPOILER) Letošní téma čtenářské výzvy - kniha, jejíž děj se odehrává během války - mám splněno.
Začátek byl slibný, hrdost vojáků i plukovníků ke své národnosti (aneb bůh žehnej civilizaci) nezměrná a co se války a jejich útrap týče, tak byly zmíněny jen okrajově (já byla spokojená, nemám ráda válečný filmy ani knihy, kde je mučení na denním pořádku a kde se z lidí s morálkou stávají jen bezduché loutky v rukou věznitelů). Ačkoliv všechny ty těžkosti (a teď válku nechci zlehčovat) byly zmíněny okrajově, nechápala jsem, jak mohli zajatci celým příběhem proplout jen s pár obtížemi - hladověním a exemplárním potrestáním velitele. Dokonce vyšší hodnosti nemuseli pracovat (válečný zajatec je prostě válečný zajatec, ne člověk s hodností plukovníka, co si může diktovat, kdo bude a kdo nebude pracovat rukama a rozhodně nebude přebírat iniciativu a vrhat se věznitelům do toho, jak se má most správně stavět). Taková volnost v době války mi přišla nesmyslná, prostoduchá a neuvěřitelná. Neustále omílání, jak je západní kultura ta pravá civilizace a jak jsou schopni oponovat krutosti a hlouposti východní kultuře, mi přišla přitažená za vlasy a nazvat věznitele "hloupými opicemi"... tak na to jsem jen poulila oči. Jak už tu někdo napsal - je to jedna velká propaganda.
(SPOILER) Půjdu proti proudu, ale tohle je kniha, která nemá snad jedinou dobrou vlastnost.
První část knihy byla useknutá. Autorka stříhala látku a pak ji k sobě lepila lepidlem. Výsledek? Několik měsíců jejich vztahů sesumírovaných do pár štěků v divadelní hře. Chybělo mi opravdu to jejich oťukávání. Začít jeden den, kdy se setkáte a najednou přeskočit o čtrnáct dnů ne-li měsíců později, mi nepřijde jako dobrý začátek knihy, potažmo prostor pro vztah hlavních hrdinů.
Druhá část knihy byla jak patetická gradace románku. Tuna sexuálních scén (které jako měly posouvat děj dál?!), tuna vulgárních slov, které se prostě do knihy nehodily (nemám problém s obhroublými výrazy, ale tady to bylo prostě tlačeno na sílu) a bez legrace(!) druhá část knihy byla nelogická. Klepala jsem si na hlavu a říkala jsem si, jestli to autorka myslí vážně.
Klišé střídá další klišé, tam, kde to má být vážné, je kniha k smíchu, místo, abyste napjatě čekali na rozuzlení celé zápletky, vám bylo hned jasné, jak to skončí. Stačilo, aby z úst slavného bodyguarda zaznělo, odkud pochází jeho otec.
První díl jsem si plánovala koupit také, ale ačkoliv jsem začala druhým dílem - dá se číst prý i samostatně - do prvního dílu, kde má být Ava a Alex, se pouštět nebudu. Postavy mi nebyly sympatické tady, pochybuji, že by byly sympatické i v jejich hlavním příběhu. Velmi ráda pošlu knihu dál.
Ajajaj... Jsem z knihy jaksi rozpačitá. Tohle jsem nečekala, že u knihy Zapaty napíšu. Je to hodně slabý průměr. Ani ta třetí hvězdička se mi nechtěla dávat. Jsem zklamaná. Autorka se mi nějak netrefila do vkusu. Ruby byla nevyžvaněný děcko, které vyšiluje z maličkostí a Aaron byl na mě příliš, no, nijaký? Celkově jsem se u knihy nudila. První polovina - zprávy, e-maily - byla na vytrhání si všech vlasů, dlouhá a nezáživná. Když už jsem se zaradovala, že se dostávám ke skutečnému příběhu a ten se začíná rozjíždět, tak jsem nad chováním obou hrdinů jen nevěřícně mrkala. Několikrát jsem knihu zavřela a musela podívat na obálku, zda tu knihu opravdu napsala Zapata. No nevím, oproti Rytmus, já a Malychin, je kniha mnohem snesitelnější, ale když to porovnávám s Kultim, S láskou, Lukov nebo i Srdcem proti zdi... je to fakt slabota.
Moje milovaná víla Zvonilka dostala právě pěkně na frak. :D Nejen, že můj obecný problém se světem víl tahle kniha zadupala do země, jsem za to... ráda! Ano, já vím, víly považuji od dob svého dětství za ty "hodné", ale tady jsou jako bytosti, které neumějí lhát a přitom jsou schopné pravdou krýt lež v jednom kuse. To intrikaření nemá chybu a neskutečně mě baví.
Autorka se s hlavní hrdinkou prostě nemaže. Není to žádná křehká květinka. Vystihla u ní vskutku bravurně lidskou stránku se všemi chybami i klady a musím uznat, že je to jedna z YA knih, kde je hlavní hrdinka inteligentní a má rozum v hlavě.
HB zde rozehrála velmi vysokou hru a já se těším na to, až mi vyrazí dech v dalším díle, protože - opravdu jsem to nečekala, že to řeknu - je to ale TAK dobře napsané, že nemůžu jinak, než dát pět hvězd a doporučit.
Taky Vám to přišlo, že se víc jak v polovině knihy nic neděje a ta druhá Vám před očima přeběhne tak rychle, že už jste na konci a ani nevíte jak?
Řekněme, že má je to mnohem lepší než Rytmus, já a Malychin, ale mnohem horší než Kulti. Ale... ale! Boha jeho! Ta první polovina knihy byla fakt nudná, těžko stravitelná, popisná, nezáživná... Druhá polovina už má v sobě akci, živější dialogy, víc hlavních hrdinů a je alespoň krapet uvěřitelnější. I tak mi to přišlo přitažené za vlasy. Konec strašně uspěchaný, vyplynul do ztracena. Kniha se mi do srdce tedy hluboko nevepsala. Je to jedna z těch knih, které přečtete a dáte někam do knihovny. Jen čas ukáže, jestli si na ni za pár let vzpomenete.
Toto je kniha mého dětství. Toto je kniha, která mě dovedla k lásce ke světa fantasy. Díky ní jsem objevila, že svoje dětské sny si dokážu splnit jedině přes vymyšlené světy, když už mi to realita neumožnila. Jsem ráda, že jsem se k ní po tolika letech vrátila. Člověk díky těmto knihám zjišťuje, jak moc se změnil. Jak vyspěl. Díky letošní čtenářské výzvě jsem se dostala k re-readingu knihy, kterou jsem jako dítě milovala. Jako dospělá ji sice nedokážu již tolik ocenit (kvalitativně), nicméně ten pocit, kdy v rukou držíte něco, co Vám otevřelo nový svět - heuréka - ve mě zůstal a proto si knihy velice vážím.
Těžko říci, jestli hodnotit nebo ne. Komentář si ale neodpustím. Jen protože je obsah zaměřen na jídlo, za kuchařku bych to nepovažovala. Levná inspirace pro "studentský život". Nicméně, pokud bychom se měli šidit i v tom, co nám chutná, co bychom z toho života měli?
Milá. Okouzlující. Jednohubka. Opravdu nevím, co víc napsat, protože všechna další slova jsou zbytečná.
(SPOILER) Tento závěrečný díl byl ze všeho nejlepší. Byly vysvětleny všechny nesrovnalosti minulých dílů a dokonce jsme dostali i něco navíc. Tedy v celku otevřeně uzavřený konec. Což... na jednu stranu ve skončilo tak jak mělo (je pravda, že jiný konec jsem si ani neuměla přestavit), ale přesto jsem postrádala jisté "zakončení"... Na stranu druhou dává příběh prostor vaší fantazii a záleží jen na čtenáři, co si představí v tom "... a žili šťastně až do smrti".
Docela by mě zajímal příběh určitých postav, především samotného Medvěda a Mrazíka. Autorka je sice nováček, ale už teď vytvořila něco vskutku jedinečného. Postavy, děj, samotný příběh, zápletka - bojíte se o hlavní hrdiny, cítíte s nimi žal, prožíváte jejich radost. A o to v knize přesně jde. Nejde jen o tom číst, musíte to také prožít.
Myslím si, že na tuto prvotinu může být autorka právem hrdá.
Největší problém této knihy je, že autorka se snaží vnést do všeho světlo, ale moc se jí to nedaří. Postavy jsou ploché, děj vázne a je Vám celkem jedno, co se v další kapitole semele. Za co dávám plus je snaha vysvětlit, co je to vlastně magie, jak funguje atd. Hlavní mužská postava (jehož jméno si už teď nevybavím) mi byla opravdu nesympatická. Očekávala jsem od něho daleko více "mužnosti", jestli se to tak dá nazvat, ale celkově na mě působila... tlumeně? Ne jako chlap, ale jako něco, co se za něj vydává? Zkrátka a dobře nemastný-neslaný ťulpas, který pociťuje vzrušení, když překračuje pravidla a pak se diví, jak se mu to vlastně stalo, že se dostal do průseru. Lila byla naopak živá postava. Snad jediná, kterou jsem si oblíbila - nechyběla ji jemnost, důvtip, a ačkoliv nebyla vždy tou "nejhodnější", byla plná barev a celkově její povahové rysy autorka uchopila velmi dobře.
Kniha se nečetla zle, rozuzlení bylo předvídatelné a trochu košilaté, nicméně i tak mě překvapilo. Jsem si jistá, že kniha si najde své fandy, já ale mezi ně patřit nebudu.
(SPOILER) Tak tohle ne. Tohle opravdu ne! Dlouho jsem přemýšlela, co bych ke knize napsala, aniž bych ji jen kritizovala, ale víte co? Tady se nedá na její obhajobu říct nic! Jediný důvod, proč ji neřadím do odpadu je ten, že jsem se souběžně dívala na seriál, který mi přišel mnohem lepší. Tohle je snad poprvé, co dám přednost filmu před knihou.
Děj byl celkem obstojný, ale že by z něho autorka vytěžila maximum, to tedy ne. Potenciál mi přišel nevyužitý, charaktery hlavních postav naprosto nelogické a samotný obsah knihy… laxnější přístup autorka zvolit nemohla. Číst stále dokola o tom, jak pijou víno, jí, spí, je unavená, je jí zima, ukládá ji do postele atd. jednoho brzy omrzí. V tomhle byl film daleko přístupnější a koukatelnější.
* SPOILER *
Patnácet let starý upír? Proč ne. Profesor? Good cover! Jogín? LOL! Můj ty světe kulatej, tohle bylo tak k smíchu. Představa, že nedýchá (nebo v téhle knize musela Diana napočítat do dvou stovky, načež mu srdce jednou udělalo buch-buch) a dělá jógu byla fakt přitažená za vlasy! Upřímně, I jeho chování se měnilo skoro každou stránku. Počítala jsem, že když mu je tolik, tak se nebude chovat jako pubertální výrostek. Dá se to zkousnout, nicméně později jsem mu to jeho “gentlemanství” už nežrala a spíš mě to iritovalo a začala děj přeskakovat.
Vraťme se ale k jeho prfesi – upír-profesor. Ze začátku mi to přišlo unikátní (číst o upířích studentech jednoho omrzí). Nicméně paradoxně se to ukázalo jako jeho slabá stránka. Totiž, pokud jsou čarodějnice, upíři I démoni tak snadno ve dne rozpoznatelní lidmi (ale v noci jsou ochotní přičíst to na vrub “noci”, dle slov “idiotského” upíra), proč ho tedy autorka pasovala do role profesora, který učí?
Má vůbec cenu zmiňovat další hlavní postavu? Diana – mocná čarodějnice. Dle mě musí mít evidentně pěkně prochlastaný žaludek, protože v jedné části byla spolu s Matthewem schopná vypít čtyři lahve (víno, Malvaz – ať už je to, co je to, šampaňské atd.), její panické záchvaty mě brzo pěkně iritovaly a popírání magie ve svém životě, když jste k tomu předurčení, je vrchol idiotismu (ačkoliv je důvod později vysvětlen).
* KONEC SPOILERU *
Jestli jsem někdy považovala YA knihy za nevyzrálé a postavy těchto knih za “školáky”, pak toto dílo se řadí mezi mateřskou školku! A jestli mi někdy Stmívání přišlo jako “dětská pohádka”, pak tohle je jako čelní srážka s náklaďákem. Podruhé to zažít nechcete.
Kvůli čtenářské výzvě čtu knihy, ke kterým bych se buď hodně dlouhou dobu nedostala nebo bych o ně ani pohledem nezavadila. Těžko říct, kam se řadí Hospoda Jamajka...
Co musím vyzdvihnout na knize je snaha autorky o popis místa. Někdy na mě dýchala neutěšená samota, jindy zase veselost ve volnosti hlavní hrdinky. Autorka si také dobře hraje s jazykovou skladbou.
Co naopak musím knize vytknout jsou někdy dlouhé pasáže, které mě tak nebavily číst! Často se mi stávalo, že jsem se do nich začetla, ale v polovině stránky zjsitila, že jsem nevěděla, o čem čtu.
Pokud bych měla zhodnotit toto dílo, před klasikou našich vlastenců by obstálo stěží. Je to spíše román pro ženy, než pro širokou veřejnost.
Mistr Tolkien vytvořil vskutku okouzlující příběh, kde se sejdou všemožné bytosti - elfové, trpaslíci, skřeti a mezi tím vším - ač maličky, přesto šikovný - hobittí lupič ze dna pytle. Měla jsem akorát problém s některými věcmi, protože jsem prvně viděla film a teprve poté četla knihu (moje fantazie byla o hodně ochuzena, protože když si představím Bilba, Gandalfa, Thorina nebo Elronda, vybaví se mi filmoví herci a člověk má tendenci pak posuzovat knihu podle filmu). Jsem ale ráda, že důležité milníky, které Tolkien v knize nastínil zůstaly i ve filmu zachovány. S čím jsem bojovala po celou dobu čtení - resp. než jsem se začetla - byl zastaralý jazyk. Kniha má ale za mě jedno velké pozitivum - je diamant mezi kamením. Zatímco fantasy dnešní doby v podstatě kopíruje sebe navzájem a často autoří už neví kudy kam, tak vykrádají i sami sebe, tohle je něco, co úplně do fantasy nezapadá, přesto je to to nejlepší, co tento žánr nabízí.
Upřímně, buď jsem neměla zrovna náladu na romantiku nebo mi kniha zkátka nesedla, ale nejsem z toho tak nadšená, jak mi bylo popisováno několika lidmi, co mi knihu doporučili. Popravdě ani nevím, co mi na knize vadilo - nebo mi na ni něco vadilo?... No, zkrátka a dobře moc mě nepřesvědčila. Obsah byl skvělý, lehce předvídatelný, nenáročný a emociální, ale celkově ta pochmurnost, - nevím, jak jinak to nazvat - s jakou se kniha nesla, nebylo něco, co by se mi trefilo do nálady. Paní Hooverovou však číst nepřestanu...
Myslela jsem, že poezii chápu. Tato kniha mě utvrdila v tom, že nikoliv. Jiný pohled ač zajímavý, mě příliš neoslovil. Nevím, jestli je to jinou věkovou kategorií nebo mou současnou náladou...? Kdo ví, proč neshledávám tuto knihu úžasnou, jak se mi snažili všichni namluvit. Nečetla se zle, ale raději zůstanu u Shakespeara.
Tak tohle nešlo. Pokud je Arménie a Gruzie založena jen na popíjení alkoholu, už vím, že tyhle země nikdy nenavštívím. I když ta příroda, kterou autor popisoval, byla úžasná! Vůbec by mi nevadilo, kdyby ji popisoval až do konce a příběhy z alkoholového opíjení úplně vynechal. Kniha by byla o tolik zajímavější.
Kdo nemiluje pohádky? Všechny ty čarodějnice a saně, krásné panny a princové, kteří dají zlu na frak a tak si získají srdce své vyvolené. Námět na motivy Krásky a zvířete jsem si prostě musela přečíst. Patří k jedněm z mých nejoblíbenějších pohádek (díky Měsíčním kronikám jsem si zamilovala i pohádku o červené Karkulce :-) ). Ale tady jsem trošku narazila. Ne že by celá dějová linka byla špatná - kniha se čte opravdu dobře. Občas je vleklá a jindy zase uhání mílovými kroky. Co mi ale na knize vadilo byla, bude to znít divně, celá zápletka! Myslela jsem, že to bude klasická pohádka s novým, neotřelým a originálním nápadem. Ale zapojovat tam careviče (rusko) a barony (anglie) je jako míchat vodu s olejem. Nějak se to bije a ty dvě substance prostě nespojíte! Stejně tak jako míchat jednu pohádku do další! Trošku to zavání vykradačstvím.
Na začátek musím říct, že se kniha nečte zle. Děj knihy utíká rychle, stránka za stránkou. Tím moje sympatie končí. Celá ta věc s podvrženci je holý nesmysl, který ke všemu postrádá logiku! Opravdu byste jako milující rodič seděli na zadku, zatímco Vám někdo unese dítě?! Hálo!! Dokonce i ten systém je postavený na hlavu. Vypadá to, že svět Tryllů/Kaninů je světem příživníků. Bez podvrženců by nebyly prachy, bez prachů by svět Kaninů neexistoval. Upřímně, žádná tragédie by to tedy nebyla! K postavám se ani nemá cenu vyjadřovat. Ani jedna z nich není sympatická. Hlavní hrdinka se umí chovat jako pěkná káča, Ridely je asi tak sexy jako orangutani vybírající si blechy a Konstantin je záhadný asi jako prkénko u záchodu. Kromě obálky, na kterou bych se mohla dívat pořád, my kniha nic závratného nepřinesla.
Velmi tématické - četla jsem to vždy jen při cestě do práce nebo domů. Takže jsem měla skoro pocit, jako bych podobné dobrodružství zažívala s Amy a Rogerem, i když jsem míjela jednu vesnici za vesnicí, město za městem. Kniha se ale četla dobře. Je to takové milé, nenáročné a odpočinkové čtivo o snaze vyrovnat se se ztrátou blízkého člověka a zároveň o snaze žít! :-)