*Pájuše* komentáře u knih
(SPOILER) Jo, je to dobrý. Je to mnohem lepší než série Z krve a popela, kde se charaktery postav změnily úplně k nepoznání a ne zrovna v tom dobrém slova smyslu.
Tahle série má o něco komplexnější příběh. Dozvídáme se více o Nyktovi a jeho Choti a co stojí za jejich samotným příběhem před tisíci lety. Příběh je posouván sexuálními scénami, kterých je tam fakt dost - za to strhávám jednu hvězdu, nebylo jich tam tolik potřeba - ale nemám z příběhu pocit, že by byl nějak překombinovaný či nedával smysl. Zatím! Je ale fakt - faaakt - dlouhý. Šest set stránek. Šest set stránek, které se sice čtou jako když másla ukrajujete, ale občas to bylo moc dlouhé, moc... pasivní. Akce probíhá až na posledních cca 100 stránkách. Proto další hvězda dolů.
Netuším, kolik autorka plánuje k této sérii dílů, ale doufám, že to nebude jak Z krve a popela. Co bych dala za trilogii! :D
S čím jsem ale opět bojovala byly jména. Ach bože, Nektas a Nyktos, vikter a viktor... Udělala jsem si ale myšlenkovou mapu, protože bez ní bych byla opět ztracená. Celkově hodnotím knihu pozitivně, ale jen kvůli čtivosti si tu čtvrtou hvězdičku schovám do dalšího dílu. Přeci jen, se tahle série může kdykoliv zvrtnout a stát se paskvilem, jakým je série s Casteelem a Poppy, a já už nehodlám v případě takto dlouhých knih ztrácet drahocenný čas, který bych mohla věnovat jiným knihám.
(SPOILER) Přiznávám, že tenhle díl se mi i přes počáteční sebezapření - předně proto, že už mi dle předcházejícího dílu přišla série Arily dokončená, byť s pár mouchami - docela líbil. Je to předně něco jiného, co autor v tomto známém i neznámém světě nabízí.
Trochu mě zklamalo, že některé postavy už s námi nepokračují dál, ale musím to brát tak, že tam, kde jedna cesta končí, jiná začíná. Arila v tomto díle dokázala, že svět je mnohem větší, než jen její rodné město a že se vše mění po probuzení Kathanur. I z ní samotné se stalo něco, co bych si ani v těch nejdivočejších snech nedokázala představit. A tak trochu to stále nechápu, co tahle kontroverzní postavička je zač, ale neskutečně se těším, až společně s ní budu objevovat její pravou podstatu.
Autorovi tímto skládám hold za to, že i v dalším díle ze sebe dokázal vydat maximum a celá série je úžasnou směsicí jeho fantazie, dokonalosti v těch nejmenších detailech a především v hloubce myšlenek samotných protagonistů. Nesmírně jsem si užívala Harariho. Je to tak dokonale nedokonalá postava, že je naprosto skutečná! Velmi mě v tomto díle překvapila Dola a jsem ráda, že dostala svou šanci. Na druhou stranu se z celé série Arily stávají dle mě neucelené celky. Jaksi tam chybí propojení mezi jednotlivými díly - ačkoliv by mohl někdo namítat, že pořád jsou tam ti stejní hlavní protagonisté, že i nadále je to stejný svět, jen trochu z širšího spektra. Nějak nemám pocit, že následující díl, kde se utváří jakési "společenstvo Aldalonu" by se dal napasovat do stejné série. Ale jak se to říká, proti gustu žádný dišputát.
Největší přešlap, co jsem udělala.
Netuším proč, ale styl autorky je něco pro mě jaksi nestravitelného. Pamatuji, že ze začátku jsem byla z knihy zmatená kvůli těm odskočeným řádkům po celou dobu čtení, které Vás vytrhávají z kontextu a nutí vás některé pasáže číst znovu, protože nevíte, která ta postava zrovna mluví nebo zda se děj posunul dál a autorka odskočila schválně jako by začínala novou kapitolu. Navíc ten popis je takový těžkopádný. Hned první věta začala divoce. Už tehdy mi blesklo hlavou, zda to bude divoká jízda, kterou si užiji nebo naopak divoký sjezd dolů bez jistícího lana. A bohužel, to první to nebylo a to druhé nedokáže pořádně pospat mé zklamání z knihy. Představovala jsem si něco jiného. Shrnu to - namakaný a potetovaný borec, který si prošel peklem i kriminálem, představující drsnou slupku jinak nepochopené citlivé duše uvnitř a "nevinná" panenka, která ztratila paměť a s jeho pomocí odkryje svou minulost. LOL!
Autorka možná chce, aby to tak působila, ale podala to zvláštním způsobem. Nevinná panenka se pro mě hned na začátku stala zbohatlickou princeznou a namachrovaný týpek bez duše Kinga. Aspoň mě nepřipadal, že by předvedl něco světoborného, něco, za co by stálo nazývat ho borcem. Větší zklamání jsem nemohla zažít ani při konci knihy, kdy jsem přesně věděla, vlastně po celý čas, jak ta kniha dopadne. Bránila jsem se tomu konci jako čert kříži, ale když jsem ji po dlouhé době znovu vzala do rukou a s pocitem zoufalství dočetla, zjistila jsem, že jsem si to mohla odpustit, protože konec jsem věděla celou tu dobu i bez autorčina vyprávění a zbytečných dramat.
Dala jsem si trochu prostor, abych si srovnala myšlenky a nesnažila se knihu hodnotit jen proto, že je to Zapata. Ona píše fakt dobře, její knihy mám ráda, opravdu že jo, i když se mě některá dotkne méně, jiná víc, pořád má autorka co nabídnout. Jenže tahle kniha je... není vyloženě zklamání. Těšila jsem se na ni, ale... Ale... Zac byl pro mě divný patron, jeho myšlenkový pochody bych si chtěla přečíst, pak bych možná pochopila, proč se choval, jak se choval. A Bianca byla, ach jo... to její neustálé omílání o tom, jak ho jako teenager milovala a jak se přes to přenesla (nejen tu lásku, ale i to, že se deset let neviděli)... tohle slovní slovní spojení se objevuje každou jednu stránku, každou jednotlivou kapitolu, prakticky až do konce. Chtěla jsem si frustrací trhat vlasy, ale řekla jsem si, že na starý kolena budu šedivá a ne plešatá. Na dlouhou dobu jsem knihu odložila a pokaždé, když jsem se k ní chtěla vrátit, jsem si raději našla bohulibější činnosti. Tohle maniodepresivní chování hl. hrdinky mě tak strašně štvalo, že když jsem to dočetla, přišla jsem si spíš vyšťavená, než nabitá energií. Pardon, ale to drama kolem toho, že se odcizili mi přišlo jako vyumělkovaná telenovela (o ho... o bobku). A jako třešnička na dortu toho všeho - to slow-burn bylo opravdu k smíchu, na posledních třiceti čtyřiceti stránkách dojde k rozuzlení jejich vztahu a dojde i na sex. Tak nějak mi to přišlo jako smutné zakončení knihy, než vyvrcholení celé zápletky. Škoda. Ke knize se vracet již nebudu.
(SPOILER) Tohle nebylo utrpení, tohle byl očistec! Opravdu že jo. Předně anotace je výsměchem už v první větě "Ona je z hloubi duše romantička..." Ty kokos, a já jsem Královna ze Sáby! :D
Tolik knih s touto tématikou jsem u nás neviděla. Četla jsem akorát Bavettovi, ale přišlo mi to tisíckrát lepší, než tohle! Ani nevím, proč ve "sladké Abelliové" viděli sladkou? Jako kvůli její dokonalé postavě, dokonalým úsměvům, dokonalé poslušnosti? No nevím, na to, že byla členkou mafie mi přišla moc dětinská, moc jednoduchá, moc, no vlastně nijaká. Neměla podle mě jeden jediný kladný povahový rys. Taková skleníková květinka, která si na mafiánskou princeznu hraje.
A o Nicolase, který tomu všemu dělal principála, bych si neopřela ani kolo - diktátor, egoistický vůl, velký šéf mafie, který může mít všechno, ale tak nějak jsem mu ty jeho macho-kydy nepapala. Ohánět pistolkou se umí i malé dítě.
Akce žádná - krom jedné kulce v hlavě a super střílečce v restauraci - je kniha plná vycpávkové vaty. Jak to funguje v mafii se nedozvíte ani na poslední stránce, romantika jaksi nucená, dialogy směšné a to toužení a vzdychání a tuna myšlenkových pochodů mě už po sto stránkách přestala bavit. Hodnotím to jednou hvězdou jen protože mě to ze začátku bavilo. Pak se z toho stala spíš telenovela k smíchu, než komplexní příběh o mafii šmrcnutý zakázanou láskou, který jsem tak trochu očekávala.
(SPOILER) Co ke knize dodat? Název je vážně sympatický, ale obsah je jeden velký paskvil. Autorka střídá několik pohledů - krom hlavních hrdinů. Do toho není ani pořádně vysvětleno, co se tam vlastně stalo před těmi x-lety - jen že se něco stalo - ani proč a jak. Ach jo... A to jsem myslela, že zde konečně dojde k rozuzlení toho záhadného/divného vztahu mezi Leah a Branem. A ono nic... Těšila jsem se zkrátka na něco, ne že "teď ti to vysvětlím a čtenáři domysli si sám". Něco mi prostě na této série nesedí. Série s Mercy a Adamem je smysluplnější, barvitější, napínavější a mohla bych pokračovat dále.
ALE! Konec tohoto dílů mi dal naději, že to bude mnohem zajímavější v dalších dílech! A to je také důvod, proč jsem dala o jednu hvězdu více.
Knihu jsem dostala na Vánoce, ale nijak silně mě to k ní netáhlo. Teď toho lituji. Kniha mě velmi rychle vtáhla do děje, akorát mi přišlo několik věcí strašně chaotických. Především myšlenky hlavní hrdinky, místy i děj. Občas jsem měla pocit, že se motala v kruzích a nemohla najít cestu ven. Hawke byl velmi sympatický, akorát konec mi jaksi nešel na rozum - tak nenávidí ho nebo ne? Od té stáje to jaksi už ztratilo svůj půvab. Vůbec jsem ten zvrat nepochopila (po tom bodnutí). Těžko říct, jestli jsem zrovna neměla náladu snažit se nad tím zamyslet nebo jestli jsem opravdu tak natvrdlá, ale za ten konec strhávám hvězdu dolů. Nepřišlo mi to adekvátní vzhledem k tomu, v jakém duchu se příběh nesl.
Myslím, že u Shustermana by mi nevadilo číst i nákupní seznam. :D Ale teď ke knize samotné. Fenomenální zakončení série! Velmi sofistikovaný a distingovaný román. Stále se ale sama sebe ptám, jestli nálepka pro děti a mládež je v tomto případě vhodná. Nejen kvůli samotným autorovým myšlenkám, ale i náročnosti tématu. Ve spojitosti s touto sérií mě napadají jen samé superlativy - ačkoliv pár much to taky mělo. Především konec mi přišel strašně uspěchaný. Tak nějak jsem očekávala velkolepý závěr a... no, on byl, akorát trochu jiný, než jsem předpokládala (tedy u některých postav jsem se ve výpočtech nesekla, ale u jiných jsem hledala bradu až na zemi! No jo, nejsem hold Nimus). Jsem z této série nadšená, jen jsem od autora čekala... no, řekněme méně futuristický konec (hlavně u Citry). I přesto doporučuji!
V knize se vyskytuje víc než dost knih z per anglických spisovatelů. Ovšem tím moje nadšení z této knihy končí. Ze začátku jsem si říkala, že je to romantika říznutá detektivní zápletkou s prvky fantasy. Ono to je ale sci-fi jak vyšité! Člověk vůbec neví, o čem je řeč. Abych to shrnula: vysvětlení světa - nulové, děj - nudný, hlavní postava - nejsem si jistá, co si o ni myslet, romantická linka - bez romantické linky, k smíchu, k pláči (vyberte si). A korunku tomu nasadil konec - totální fiasko. Kniha mi prostě nesedla...
(SPOILER) Nemám slov. Neuvěřitelný děj s neuvěřitelnými postavami. Bohužel ne v tom dobrém slova smyslu. Autorka měla v hlavně asi tak...? Hm, pět mozkových buněk, když tohle psala? Nedokážu si totiž představit, proč se tohle a především jak - JAK! - se tohle mohlo dostat na papír! Dobře, autorka chce řešit vážná témata. Drogy, alkohol, zneužívání... dala bych jí za to palec nahoru, jen kdyby alespoň ty postavy byly uvěřitelné. Není uvěřitelná ani jedna jediná postava. Ani ty hlavní, natož ty vedlejší. Když by Vás někdo jako děcko zneužíval, těžko byste se dali do řeči s týpkem, který Vás týdny sleduje, vybudovali si s ním hned přátelský vztah po druhém setkání a během týdne se prakticky nastěhovali do jeho firemního bytu. Mno... Myslím, že moje hodnocení je víc než dostačující.
Velmi naivní příběh, který se však rychle četl. Ačkoliv mám k tomu hodně výhrad, děj knihy naladil mého ducha konečně na Vánoce.
Čekala jsem od knížky něco jiného, než trmácení se od jednoho místa k druhému. Trochu mi to připomnělo Ziburu a jeho cestu po Arménii a Gruzii, která se nedala číst kvůli pijáctví na každém kroku (opravdu iritující). Tady tohle se nedalo číst kvůli... ve své podstatě kvůli všemu. Nevím proč, ale autorčino vyprávění není vyloženě špatné, ovšem styl, kterým je příběh vyprávěn... to je pro mě kámen úrazu. Takový květnatý, přímý jazyk bez nějakých kliček a skrytých zákoutí. V podstatě víte dopředu, co se stane, protože Vás autorka k tomu směřuje po té nejjednodušší cestě, co zná. Děj se taky vleče a je dost popisný. A postavy? Bohové, no nemám pocit, že bych byla něčím překvapena. Na jednu stranu jsem si nemohla pomoct a v hlavní hrdince viděla malou princezničku zakletou do Popelky (styl vyprávění by tomu i odpovídal) a na druhou stranu jsem v ní spatřovala hloubku vyspělé ženy. Bohové byly popsáni celkem obstojně. Ale ten konec! Ten mi přišel vskutku k smíchu a celou knihu poslal do kopru. :D No, co naplat. Možná raději zůstanu u Honzíkovi cesty.
Tohle je opravdu bída s nouzí. Chápu, že je kniha určená pro mnohem mladší čtenáře, ale divím se jejímu celkem vysokému hodnocení. (A skutečností, že tímhle máme obohatit mladší generaci. Bleh!)
Horší jména pro postavy autorka nemohla vybrat (Elisabeth bych ještě skousla, ale Colin? Trochu mi to připomnělo to Německé město Kolín, které je v knize tolikrát zmiňováno). Nebudu ani popisovat moc děj knihy, protože v podstatě v každé kapitole se hlavní hrdinka kvůli něčemu napruží (a začne se chovat jako dítě) a v každé kapitole se spí a spí a spí... Skoro bych přísahala, že čtu Šípkovou Růženku, ale už ve chvíli kdy spí v nejvyšší věži a mezitím uplyne sto let. No, tak tady se popisuje každý rok jejího spánku. A mohla bych pokračovat i samotnými nelogičnostmi nebo přehršelem postav "jen tak do počtu" či "kam posouvat děj dál". Raději se vzdávám hodnocení, protože - láme mi to srdce to říct, ale... - kniha si zaslouží nálepku "na podpal".
Tahle kniha je vskutku jedna velká deprese. Některé povídky se mi líbily, některé mi dokonce i svou filozofií sedly, ale jiné byly... kostrbaté. V podstatě jsem nevěděla, co čtu. Obsah bych nazvala "pilinovou výstelkou" s trýznivým koncem. Poe píše postavy, které si jen tak nezamilujete. Je to na pomezí šílenství, delíria a neutuchajících "hlasů" podstaty hrdinu jeho knih, co dotváří pocit beznaděje a tak se z povídek se slibným začátkem stane jen rozmazaná šmouha či stín v mysli čtenáře bez uspokojivého konce. Nejsem z toho nijak nadšená, ale určité povídky mi zůstanou v paměti ještě hodně dlouhou dobu, např. Medailon, Berenice, Morella, Maska červené smrti, Černý kocour nebo... Jáma a kyvadlo.
Prvni díl, kde se setkávám s Yrene mě bavil podstatně více. Tenhle díl nebyl vyloženě špatný nebo dobrý, jak naznačují moje tři hvězdičky, ale byly zde věci, které mi opravdu nesedly. Chápu, že když se hlavní hrdinka někam dostane, je důležité popsat to místo, ovšem tady těch sáhodlouhých popisů bylo na mě nějak moc a uprostřed knihy jsem už jen převrácela oči v sloup. Nemohla jsem se zde ani ztotožnit s fae Guantesovými. Těžko se mi věřilo, že byli no "mocní" ve světle událostí, které se staly ve vlaku. Představovala jsem si trošku větší drama. A pak samotný "osvobození" vlaku taky bylo přitažené za vlasy. Suma sumárum, tenhle díl mě moc neoslovil.
Upřímně, měla jsem úplně jinou představu... Vlastně ani nevím, jak knihu popsat. Autorův styl byl jistě působivý, ale pokud to chtěl hnat do červené knihovny, měl se k tomu stavět už od začátku. Takhle to jeho sci-fi zaniklo v pozadí ne příliš propracovanych citů hlavnich hrdinů - nebo jejich absence. Záleží na úhlu pohledu. Přišlo mi to, jako kdyby autor u popisů citů v knize par stránek vytrhl. Má hezké oči, obdivuju ho.... miluju ho, žádost o ruku... Hlavni hrdina se k tomu nemůže vyjádřit, protože řídí loď a pak vlivem určitě udalosti, k tomu ani nemá co říct. Tak kde se doprčic přetvořil u jednoho i u druhého nějaký cit? V tom, jak drhla podlahu nebo pomahala s jinými prácemi na lodi??? Většina času je věnována chodu lodi a jak ji udržet na obloze. Ne tajnych dostaveníček při měsíčku. Přesto to má znaky červené knihovny, které narušují celkem dobrou knihu. Vůbec by mi ale nevadil nějaký slovník cizích slov, které se v knize vyskytuji a navic, o trošku víc popisu "mimozemšťanů" a jejich zvyklostí by v knize taky mohlo být víc.
Kniha se četla velmi rychle, jak je zmíněno v komentáři pode mnou, děj je nenáročný a pro děti lehce stravitelný. Ačkoliv je kniha určená pro mnohem mladší čtenáře, než jsem já, nečetlo se to zle. Žádné hlubší myšlenky to nemá, postavy jsou spíše stagnující, ale není to žádná tragédie. Pro děti určitě příjemná kniha. Po Smrtce, kterou jsem ale před nedávnem dočetla, je to docela slabota. A to má stejnou nálepku "pro děti a mládež".
Velmi poutavě napsaná kniha, která ač mě bavila, postrádala spoustu věcí. V první řadě by mi vůbec nevadil nějaký popis, co to ta Nyxia je, co je zač ta planeta a bytosti na ní. Chybělo tam jakékoliv vysvětlení. Jen neutuchající boj, který byl pomalý, jindy uháněl, ještě než jste se stihly vbůec připoutat. Každopádně na druhý díl se těším moc, už jen proto, že se v něm třeba dozvím odpovědi na tyto a další otázky, které knihu provázejí od záčtku až do konce. Na první díl povedená kniha, ale... Ale! Uvidíme, co druhý díl.
Ostatně jako předchozí díly, je to úžasně roztomilé. Člověk se u čtení nadechne a az s poslední stránkou teprve vydechne. Manga i anime je nádherně zpracované, postavy i kresba dokonalé a příběh magický. Vrhám se na pátý díl.
Kniha se četla prakticky sama, ale něco tomu chybělo. Jedna malá drobnost, která by mě přiměla slintat nad každou stránkou. Tohle dílo ač poutavé a čtivé, ve mě nezanechalo tak hlubou stopu, jak jsem očekávala. Autorka občas zapomněla uvést čtenáře do obrazu a najednou jste se na další stránce dozvěděli něco, co předtím nebylo vůbec nikde zmíněno. Škoda, autorka si tak trošku podkopávala svoji vlastní práci. A co se týče prologu a epilogu - to jako vážně?