Palele komentáře u knih
Tak tohle je tragédie a přesně ilustruje to, co si myslím o tzv. bestsellerech. Hodně jsem se těšila, protože mám ráda thrillery a podle popisku to vypadalo zajímavě. Nemá to ani hlavu ani patu a to už nemluvím o tom slohu, každý kdo má jenom trochu rád češtinu si musel rvát vlasy z hlavy - což mě přivádí k myšlence, zda není chyba v překladu. Nicméně knihu odkládám a asi nedočtu, což se mi stává málokdy.
Mám ráda českou literaturu, takže jsam nadšená, že tady máme autorku, která napsala zajímavou a originální fantasy, kterou jsem přečetla jedním dechem. Neřeším nějaké drobné mouchy, moc se mi to líbilo a těším se na pokračování.
Tuhle knihu jsem četla už před pěknou řádkou let, ale vzpomněla jsem si na ni velmi jasně relativně nedávno a znovu po ní sáhla. Nejsem zemědělský typ, ale byla jsem okolnostmi nechtěně donucena jeden den hlídat malou farmu. Mým jediným úkolem bylo ráno vypustit drůbež, nasypat jim připravenou stravu a večer je zase zavřít - s tím, že jsou zvyklí si sami zalézt do budovy a já jenom zavřu dveře. Jak prosté. Jenže večer mi chybělo deset perliček i s kohoutem. Už se nikdy nenašly. Proto vím, že komu není shůry dáno, ať se ani nepokouší. Milá Betty, jak dobře ti rozumím.
Trochu se obávám, že pokud autorka bude dál pokračovat tímto tempem brzy se jí podaří zlikvidovat celou amišskou komunitu v městečku, vzhledem k počtu mrtvých v každé knize, nicméně jako všechny její knihu i tuto jsem přečetla jedním dechem. A už se těším na další
"Zmizet z povrchu zemského bylo snadné, bylo snadné popřít, že něco víte a ve všem tom kouři a lomozu bylo hračkou zamaskovat, že něco temného zapustilo kořeny.Tak vypadalo Chicago v předvečer největší výstavy v dějinách lidstva." Na sklonku 19.století žili v Chicagu dva muži - oba pohlední, úspěšní ve svých oborech a ačkoliv se nikdy nepotkali, jejich osudy se nečekaně propojují. Jeden byl architekt a ten druhý vrah. Čekala jsem thriller a dostala neuvěřitelný příběh o síle lidského ducha. Autentičnost zajišťují citace z dobových dokumentů a tisku. Autor dokáže tak věrně zachytit atmosféru té doby, že jsem se přistihla, že cítím ve vzduchu lehký závan krve z nedalekých jatek, praskání plynových luceren a že pevně svírám pěsti napětím, jestli se podaří všechno stihnout včas. Chicago připravuje největší Světovou výstavu na počest připomenutí Kolumbova objevení Ameriky a termín je opravdu šibeniční. Tahle kniha mě chytla do spárů a už nepustila. Sežvýkala a vyplivla mě na poslední stránce mnohem bohatší a zároveň s pocitem lítosti, že jsem to celé nemohla zažít na vlastní kůži. Příběh doktora Holmese, jednoho z nejproduktivnějších vrahů v dějinách země je vlastně jen vedlejší linkou v celém spletitém příběhu. Kniha je dle mého názoru geniální, vřele doporučuji
Pána prstenů jsem začala číst kdysi dávno,když u nás začal vycházet poprvé a celý rok jsem čekala, než vyjde další díl :) Do té doby jsem byla žánrem fantasy nepolíbená. Dneska mám za sebou spoustu přečtených knih, ale celá série Pána prstenů pro mě stále zůstává srdeční záležitostí, jedinečnou a nenapodobitelnou.
Tohle je jedna z mých nejmilejších dětských knih
Já mám Kate prostě ráda a proto jí leccos odpustím. V každé sérii jsou slabší a silnější kousky, tomu se asi nedá vyhnout, ale amišská komunita mě opravdu baví a vždycky se těším na další pokračování.
Tohle bylo opravdu divné. Když jsem otočila poslední stránku, ještě mi chvíli trvalo než mi došlo, že je konec. Nitky příběhu se motaly a šmodrchaly, na spoustu otázek jsem nedostala odpovědi. Nebyl to mrazivý příběh, spíš hrozně smutný...
Tak tohle bylo zase něco úplně jiného. Tím, že je celý příběh vyprávěn očima roztržitého profesora, který se k tomu přichomýtne v podstatě náhodou, tak má kniha úplně jinou atmosféru. Hodně zajímavý námět, jednu hvězdičku ubírám za ten konec, ale jinak se to četlo výborně a doufám, že příběh pana profesora bude mít nějaké pokračování.
Rozhodně si přečtu další díly i když mě deprimuje způsob vydávání sérií u nás. Jako první vyšel pátý díl a bude následovat díl čtvrtý, nikoliv šestý, který přímo navazuje,takže kdo si přečte konec knihy pochopí, proč mám chuť vraždit :)
"Dobrá kniha je taková, u které nám je líto, že už skončila." A tohle byla dle mého sakra dobrá kniha. Četla jsem ji po probuzení, při snídani, cestou do práce, před usnutím, nemohla jsem přestat, dokud jsem neotočila poslední stránku, nedočetla poslední písmenko. Někomu se těch zvratů může možná zdát už trochu moc, ale já se nechala unášet příběhem a neměla vůbec čas nad něčím přemýšlet.
Herriota jsem odmalička milovala a všechny jeho knihy četla nesčetněkrát. Tuhle konkrétně jsem si přečetla znovu nedávno, protože se členem naší rodiny stala malá kočička a byť jsem to jako zapřísáhlý pejskař vůbec nečekala, získala si moje srdce velmi rychle :). Takže teď na tuto knihu nahlížím i okem kočičího milovníka a líbí se mi ještě o to víc :)
Tohle je jedna z knih po které sahám, když je mi smutno. Nikdy nezklame a musím říct, že mě nezklamalo ani filmové zpracování.
Tohle začalo hodně zajímavě. Z mlhy a bláta se vyloupl příběh plný kostí a irské mystiky. Ale určitě nečekejte usměvavé skřítky na konci duhy, tyhle víly byste nechtěli potkat za chladných nocí. Začalo to dávno, rituálem, který měl přivolat temnou bytost, co plní přání. Pomaličku to nabírá na obrátkách, trošku brutality mi v tomto případě nevadí, patří to k věci. Četlo se to jedním dechem. Ale pak přijde konec a ten mě fakt dostal. A teď to nemyslím v dobrém. Upřímně vůbec nevím, co si o tom mám myslet. Buď autorovi totálně došla invence, nebo jednou večer řekl manželce : "Zlato, píšu to už fakt dlouho, už mě to nebaví, skočím si s Johnem vedle na jedno, dopiš to prosím za mě". Ten konec mi zkrátka vůbec nedává smysl, jako by to psal někdo jiný. Tak originální, zajímavý, neotřelý námět a taková zhovadilost na závěr ? Zůstala spousta nezodpovězených otázek a nemyslím tím otázky, na které mohou odpovědět další díly. Navíc ta politická linka mi tam vůbec nesedí. Nebýt konce, bylo by to u mě za 5 hvězd.
Když jsem zjistila, že knihu přeložil Pavel Medek bylo mi jasné, proč mě od začátku pohltila a už nepustila. Jako bych to celé sledovala, jako vzdálený pozorovatel. Ráda jsem se na chvíli stala Poutníkem, a to je pro mě známkou dobré knihy, když se náhle stanu částí příběhu,aniž bych si to sama uvědomila.
S Marcem se život moc nemazlil. Je členem "rodinného" klanu, který se živí především krádežemi, jenže na rozdíl od ostatních to jemu vadí a chce s tím něco udělat.
Inspektor Carl Mørck nemá poslední dobou moc dobrou náladu. Nějak se nedaří ani v soukromí ani v práci. K případu zmizelého vládního uředníka se přimotá víceméně náhodou a přitom se setkává s Marcem, který je na útěku a je ve smrtelném nebezpečí.
Mě oddělení Q prostě baví. Každá kniha je něčím jiná a i proto už se těším na pokračování.
Nemám ráda bestsellery. Mám k nim odpor a proto jsem se Stiegu Larssonovi dlouho vyhýbala. Byla to chyba. Možná bych si jeho knihy ani nepřečela, ale zaujal mě fakt, že byly vydány posmrtně. A hodně mě mrzí, že mám tím pádem jistotu, že s Lisbeth se už nesetkám, protože jsem si ji zařadila ke svým nejzajímavějším a nejoblíbenějším literárním postavám. Skvělé knihy, všechny tři a fantasticky napsané postavy, víc nevím co bych dodala. Howgh.
..a já jsem se zamilovala, jako když člověk usíná : pomalu a pak najednou docela.. Já taky - bez sentimentu a zbytečného patosu, protože to si tahle kniha nezaslouží, zamilovala jsem se do odvahy, s jakou nás autor citlivě provádí příběhem dvou lidí, kterým "hvězdy nepřály", zamilovala jsem se do postav, nehrdinsky obyčejných, lidských, ke kterým se asi nebudu často vracet, protože bych to neunesla. Zamilovala jsem se náhle, uprostřed věty...