pampelišinka komentáře u knih
Ach, ano! Chytlavý příběh, ve kterém se autor nezdráhá použít téměř jakýkoliv humor, laskavým počínaje, ďoubavým a ironickým zdaleka nekonče. Parodie na typické sci-fi sedla jako onen pověstný hrnec.
Hvězdičku ubírám za to, že občas byl autor poněkud rychlejší než mé vnímání, zbylé jsou však za nesčetná vyprsknutí smíchem, údernost tenké knížečky, Zafoda (protože já si vždycky oblíbím toho největšího vola) a tak.
Rozhodně si to nenechte ujít. A už vůbec ne, pokud máte k dispozici povedené vydání ilustrované Danem Černým.
Fakt.
A buďte ti frajeři, co dobře vědí, kde mají ručník.))
Neskutečně smutná, tíživá, přenádherná kniha.
Sonda do běžného života v New Yorku s tajemným Judem, z jehož postupně odhalovaného příběhu se vám bude svírat hrdlo a do očí drát slzy. Ale dá se to.
A pak to přijde - těch posledních 120 stran.
Ještě nikdy mě kniha tak nerozložila - dočetla jsem a brečela ještě dalších dvacet minut.
Nejvíc na tom bolí uvědomění, že tohle se doopravdy děje. Mnohem častěji, než si jsme ochotni připustit. A stejně se svět nezboří.
A tak nám připomene, jak hrozně malý ten náš lidský život je.
Vážně čtivá a překvapivá kniha v mnohých ohledech obcházející typická klišé tohoto žánru.
Mám ji ráda. ♡
Nejlepší Zeměplocha. A tohle je kopec, na kterém jsem ochotná zemřít (pokud mě tedy takhle nepropleskne ještě nějaký další díl, který jsem ještě nečetla).
Neberte Regiment do ruky, pokud hledáte vtipnou, rozpustilou, humornou knížku, jakou od Pratchetta čekáte. S takovou se radši vrhněte na ty s Hlídkou či Neviditelnou univerzitou. On totiž není ani vtipný, ani rozpustilý, a humorný jen v drobných situacích, ne ve svém principu.
Terry Pratchett chápal ženy a rozuměl jim o nic méně než mužům, a co víc: rozuměl jim i za hranice "ženství". Někteří si možná vybaví divoké diskuze o tom, zda tento autor byl nebo nebyl transfobní. Zaprvý: nebyl, zadruhý: kdyby náhodou někomu nestačilo, že to o něm potvrdili lidi, kteří ho znali (včetně Gaimana nebo jeho samotné rodiny), tak tuhle knížku jsem ochotná omlátit o hlavu každému s pochybnostmi.
Jsem jediná, kdo z Borogravie chytá náznaky Severní Korey? Anyways, je to knížka o zničené zemi a zbídačených lidech, co v ní žijí, pod vládou náboženského fanatismu a boha, který své věřící dávno opustil. Je to knížka o státu, který z chudoby a špíny plodí ženy pevné jako ocel.
Nevypráví nám prioritně o tom, že ženy mohou být v armádě. Dokonce ani o zbytečnosti a krutosti války. Je o ženské síle, která pokaždé pramení odjinud a míří někam jinam, je o tom, že ženy mohou vzít svůj osud do svých vlastních rukou, a hlavně: že se mohou rozhodnout ženami vůbec nebýt.
Je to hrozně jednoduché. Když někoho do sukní nedostanete, mrkněte na něj a podstrčte mu pár srolovaných ponožek.
"...Harry Potter s Dracem Malfoyem spolu například ulítávají na tisíc způsobů pomalu v každém bradavickém přístěnku na košťata. Vybral jsem si ty s obstojnou gramatikou a četl jsem celou noc. Bylo to zvláštních pár týdnů. Naučil jsem se tehdy prát. Některé ponožky by člověku máma prát neměla."
Já jsem prostě cílovka. Náctiletá holka, která podobný zamilování přes zprávy zažila, akorát to slavně nedopadlo.
O to víc jsem si čtení vychutnávala. Simon je prostě hrozně milá, vtipná a sladká knížka, ke který se ráda vracím, užívám si konec a hochům to moc přeju.
Nemůžu dát jinak než pět.
Jednu hvězdičku ubírám za Týden v tichém domě a jednu za Figurky. Jen spousta vleklých, nudných stran.
Zbylé povídky jsou moc hezké, smutné, pochmurné i humorné. Nedoporučuju však je číst (nebo mám s tím starým jazykem potíž jenom já?), mnohem příjemnější je zaposlouchat se do audioknihy nebo si je nechat předčítat.))
To je tak protrhlá, wtf jízda, že jí musíte buď naprosto milovat, nebo odložit po první kapitole.
Možná jsem od Leigh Bardugo čekala něco víc než jen neobvyklé pojetí klasických pohádek.
Hvězdička za nádherné ilustrace, hvězdička za nepředvídatelné konce a hvězdička za jedinou keršskou pohádku.
Jestli hledáte knížku, do který si chcete lepit lepíky a zatrhávat zvýrazňovačem a přepisovat si z ní citáty na nástěnku, tak tahle je pro vás.
No tak tohle bylo žrádlo. Vizuálně i dějově.
Pravda, z tohoto žánru jsem toho četla žalostně málo, přesto však jde o jednu z nejlepších takových, co jsem kdy četla.
Na knížku jsem se vrhla s tím, že to bude vtipem prosycený příběh o dvou náctiletých, co mají zachránit svět. SPIRO mi ale vlepil pořádnou facku, která štípe doteď a ještě dlouho bude rezonovat, a byla jsem pořádně vyvedená z omylu.
Doporučuju!
Jak tak koukám na komentáře, hodně je vzpomínáno, že jde o nejslabší díl série. Nevím, jestli dokážu souhlasit. Přinesl vše, co jsem od něj očekávala, a ještě o kousek navrch. Skupina Illuminae je prostě luxusní parta a dohromady jedou jako namazaný stroj.
A pak je tu SPIRO.
Ach, SPIRO.
[aM I nOT MerCIFul?]
No do [černý obdélník], pecka!
Já se nemůžu rozhodnout, jestli mi sedla víc hackerka a novopečený pilot nebo rozmazlená dceruška a drogový dealer.
V okamžiku, kdy na scénu přichází Kerberos a jeho tým, si řeknete "hustý, takže to bude o tom, jak je ti dva - ti tři, promiň, Ello! -vyhladí do jednoho".
A pak to přijde. Ten pořádný malér.
A to už se neodtrhnete.
Nejlepší díl série. ♡
Fakt zbožňuju sérii Percyho Jacksona. A nechtělo se mi do Skleněného trůnu. Kámoška fakt zbožňuje Skleněný trůn. A nechce se jí do Percyho. Tak jsme se dohodly, že pokud já přečtu sérii Trůnu, ona si přečte Percyho.
Ne, jinou motivaci jsem ke čtení neměla.
Dostat se k tomu ve čtrnácti, možná jsem z toho nadšená.
Nedokázala jsem se položit do děje, pořád jsem vnímala hlavní hrdinku jen jako příliš schopnou, iritovalo mě její chování. Neocenila jsem ani žádnou extrémní originalitu - krásná, přitažlivá vražedkyně, která vlastně za nic nemůže a chová se jako křehotinka, jen se umí ohnat zbraní? Nuda. To, že se kolem ní motal sexy korunní princ a sexy kapitán stráží, všechno ještě zhoršilo.
Nedokázala jsem se zbavit dojmu, že čtu jenom nějakou lepší fanfikci na Wattpadu.
Čtení pro osmnáctiletý holky to asi prostě není.
Nedočetla jsem - dvě hvězdičky jenom ze slušnosti. Tak si prostě kamarádka Percyho nepřečte, co už.
Nečtěte to, pokud chcete číst o gay vztahu. To vás přesměruju na Probuzení Simona Spiera, Dej mi své jméno nebo třeba Muffin a čaj. Nebo od toho ten vztah dvou kluků aspoň neočekávejte jako prioritní.
Pokud si ale chcete přečíst moc hezký dílo o jednom naštvaným náctiletým klukovi a jeho nejlepším kamarádovi, užijete si to.))
Jedna z nejvtipnějších knih, co jsem kdy četla. Za mě předčila první díl. Zafod je pořád vůl, Arthur pořád zmatený chudák a restaurant asi ten nejlepší počin, o jakém jsem kdy ve sci-fi četla.
Jednoznačných pět.
Jednoduše, lehoučká, kapesní knížečka napěchovaná humorem přímo stvořená na zkrácení všeho možného čekání všude možně.))
Ačkoliv se často říká, že Pod parou už není ono, nesouhlasím - jde o jednu z mých nejoblíbenějších knih od Terryho Pratchetta.
Naprosto úžasný, vtipný a roztomilý příběh z průmyslové revoluce!
A víte co? Já jsem fakt ráda, že jsem si ten kotník vyvrtla a tři hodiny čekala na chirurgii v čekárně na převaz, páč jinak bych Divoké vody nenašla mezi prastarými erárními časopisy - a vůbec bych je nezačala číst.
Jen škoda, že jsem se ke knížce dostala, když mi bylo sedmnáct. Mít tak deset, jedenáct let, klidně by mohla být moje oblíbená.
Ale stejně si pro ni do té čekárny ještě někdy zajdu.))
A tak křičím do světa:
PYGMALION JE MY FAIR LADY
PYGMALION JE MY FAIR LADY
PYGMALION JE MY FAIR LADY
Líza je prostě správná holka a Higgins hrozný sobec. Skončilo to přesně tak, jak by mi to připadalo nejlepší a četlo se to samo.
Rozhodně jedna z těch příjemných klasik.
Neokouzlila mě, nenadchla. Hlavní hrdinka byla pěkně divná a celé dílo zase jakési... o ničem, plytké.