pampelišinka komentáře u knih
Kniha, u které jsem hrozně doufala v dobrý konec, i když byla prolezlá tíživou atmosférou, která sílila skoro s každou kapitolou. Nakonec mi zlomila srdce a bylo mi z ní smutno ještě dlouho, když jsem si na ni vzpomněla.
Asi začínám být cíťa.
Šílená jízda s koncem, který neprofackuje, ale vrazí vám do nosu pěst a ve stejném okamžiku ještě stihne kopnout mezi nohy.
Přesto však toto dílo společně s Dej mi své jméno řadím mezi jediné knihy, které se povedlo zfilmovat tak, že film předčil svou předlohu.
Já se ke Strašidlům (a Palahniukovi vůbec) dostala snad tou nejhorší možnou cestou. Kamarádka mi poslala v PDF souboru Střeva s jediným komentářem: "Dočti to až do konce." Uh.
Povídka mě myslím lehce psychicky posunula do míst, kam jsem úplně nechtěla, a co hůř - vzbudila ve mně takovou zvědavost, že jsem si vypůjčila celou knížku a četla, jak moc zvrácený a ujetý bude ten zbytek.
Některé z povídek, třeba ta o bezdomovcích, masérce nohou či šéfkuchaři mě vážně dostaly, jiné zase fakt zklamaly a spojovací dějovou linku jsem začala přeskakovat pro její divnost a nudnost. Nedočetla jsem.
Možná je to tím, že jsem se Strašidlům věnovala v docela náročném období a teď, s čistou hlavou, bych to vnímala jinak. A nejspíš jim ještě dám šanci.
I tak je ale stejně doporučuju všem lidem, u kterých mám pocit, že by se jim mohla líbit. Mezi ty nepatříte, pokud jste aspoň trochu citliví.
A já o sobě zjistila, že jsem nejspíš černohumorné sarkastické hovado.
Tak.
Za mě asi nejlepší díl s Maddie. Zatímco první (dvanáctý) mě stihl zdrtit i zahřát u srdíčka zároveň, druhý byl vlastně jen docela vleklá předehra k Souboji na Araulenu.
A je to teda něco. Díl potěší hlavně ty, kteří si oblíbili Obléhání Macindawu nebo Císaře Nihon-Džinu - tentokrát se však hraje o Araulen, královna je s hrstkou věrných čím dál víc v úzkých, Horác s Gilanem daleko a Maddie přestává působit jako taková husa.
To, že Will je opět Dohoda a plášť pláštěnkou je jen sladká tečka.
Plný počet dát nemohu, ten už patří pouze dílům s hlavním hrdinou Willem. Ale přesto jde o moc příjemné překvapení.))
No jo, po jednom odpoledni zase nebylo co číst. A užila jsem si to, přestože moje hodnocení může napovídat opak.
S čistým svědomím však hvězdičky strhávám za již kolikrát vzpomínaný neobvyklý překlad (ale dá se na to zvyknout, ne že ne, adoptovala jsem se rychle - jen je to trochu nepříjemné překvapení) a za Maddie, která se prostě občas chová nesnesitelně. Jako hlavní postava mi ve srovnání s "naším" Willem připadá o úroveň níž.
Jinak ale moc fajn četba, typický Flanagan. Času stráveného nad stránkama rozhodně nelituju. ♡
Neotřelý nápad, kratičká knížečka, celé to bylo takové fajn.
Moc příjemná sladká tečka.))
Ale obálku má teda hnusnou.
Zatímco jedna z postav mě bezpečně ujistila, že by si zasloužila přirovnání k sudokopytníkům (ale zatraceně, nebudu se vyjadřovat neurčitě - prostě Detonator), zbytek jsem si hrozně oblíbila.
Nechybí klišé prvky, nechybí ani předvídatelné chvíle. Nadchla mě však ta krásná nejednoznačnost a promíchanost dobra se zlem, že prostě musím číst další díly a koukat, jak se to ještě semele.
Ty další díly potřebuju rychle.
Když jsem to četla ve třinácti (nebo kolik mi to bylo), tehdy už jsem měla hodně fantasy knížek za sebou. A stejně jsem dočetla a řekla si "Hej, to je dobrý!"
Nevadí mi věk hrdinky, dává to smysl, je drzá, obratná a (odpusťte ten výraz) vyčůraná přesně tak, aby mi sedla.
A moc se mi tu líbí i draci.
Takže i teď, při pět let staré vzpomínce, si říkám... "Hej, to je dobrý."
Díl zvládá být přesně takový, jaký by dle mých představ měl být. Napínavý, smutný, svižný, s vtipnými místy.
A kdo čekal na Riordanovského Achillea s Patroklem, tady je máte. :') A úplně jinak, než byste čekali.
Tak, je to tady - jeden z nejsvižnějších dílů, který nezvolní ani na chvilku a nedovolí vám odtrhnout se od stránek.
Úžasná knížka od úžasných autorek, která by měla být biblí každého pěstitele pokojovek a která zachránila a zachrání ještě hodně trýzněných kvíteček. ♡
É, ne. Autorův styl mi prostě nesedí. Prokousávala jsem se jí celé letní prázdniny během dlouhých večerů a nemohla se dočkat konce. Na můj vkus zcela zbytečně zdlouhavé popisy okolí, tvoří snad půlku tlusté knihy. Děj se vleče a svíjí jako žížala, jenže těch žížal je snad padesát smotaných do jedné spletité hromady, ze které trochu čouhá ocásek Tyrionovy a Branovy linky a jediná Daenrysina se mrská okolo.
Hvězdička za moc zajímavé postavy (jmenovitě Sansa, Arya, Tyrion, Daenrys a Bran), to bylo však jediné, co mi kniha dokázala nabídnout.
Není divu, že tu knížku skoro všichni srovnávají se Všemi malými zázraky. Autorka brnkla na stejnou strunu - středoškoláci, kteří se něčím výrazně odlišují, aniž by o to stáli.
A tak srovnám i já. Všechny malé zázraky Tíhu vesmíru jednoznačně přebijí lepším dějem.
Tíha vesmíru to ale dohání postavama, které mi narozdíl od těch ze Zázraků sedly mnohem víc.
To z ní dělá moc fajn čtení, u kterýho nelituju ani toho, že jsem se jí věnovala, ani toho, že ji mám doma.))
Je to Magnus a Magnuse já prostě můžu, stejně jako všechno od Riordana.
Super zakončení. A doufám, že se osudy seveřanů s Řeky a Římany ještě někdy propletou.))
Zábavné, milé a velmi svižně ubíhající romantické čtení. Na dovolenou jako dělané.))
Ach, ano. Knížka, ve které je má vůbec nejoblíbenější scéna ze všech možných i nemožných děl. A vlastně ani nevím, proč ji tak zbožňuju.
Ale i kdyby jen za něj, tak pět hvězdiček za ten tanec Damiána s Aronel.
A za tu špetku nostalgie taky.
No jo, je to klišé. Jasně že to je klišé.
Ale nějak mi padlo do noty, že jsem si čtení od první stránky až po tu poslední užila.))
Snad si pamatuju správně, že tohle je ten díl, ve kterém se obětuje mrtvolám Happy Meal.
A víc psát nebudu, protože už to myslím stačí k tomu, abyste si knížku přečetli.
Trošičku slabší než první díl, stejně však nezklame.
Doporučuju všem přečíst, pokud máte v povinné četbě Odysseu, ideálně než začnete samotného Homéra číst.
To množství povědomých scének z Moře nestvůr dokáže poměrně nudný text pozvednout do úplně nových sfér.))
Ach, Percy, šašek mých raných pubertálních let.
Nedávno jsem četla znovu, zábava na půl dne, pak už není co číst. Super oddychové čtení i pro starší.
A teď si dovolím malý okénko pro ty, co tu jdou nadšení z Magnuse.))
Jistě, Magnus Chase byl celý jakýsi vynalézavější, což, jak jsem viděla, je Percymu docela často vytýkáno. Nutno však podotknout, že když srovnáte samotnou severskou a řeckou mytologii, severská je mnohem pestřejší, řecká je "jen" plná božských románků a zabíjení nestvůr. A když si uvědomíte, kolikrát jsou v Riordanových knihách přímo tak nějak moderně převyprávěné staré mýty, musí vám dojít, která z těch dvou sérií bude neotřelejší a míň předvídatelná.))
Přesto však doporučuju všem. Je to srdcovka.