Pan_Skala
komentáře u knih
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Moje první setkání s autorkou a chápu proč je tak oblíbená. Bylo tak příjemné čtení, že i když jsem vyrazil ven tak jsem stejně myslel na to jak se to bude dále vyvíjet. Několik těch zlomů v příběhu jsem sice tak nějak podvědomně očekával, ale pokaždé mě i tak překvapili. A věřím, že její příští knihu určitě budu číst taky a když čas dovolí tak i ty předchozí.
Chata v Jezerní kotlině
Jaroslav Foglar
Hlavně díky výzvě jsem se rozhodl číst tuhle foglarovku. A jaké bylo moje překvapení, že jsem si ji vůbec nevybavoval, že bych ji jako dítě četl a to jsem měl v ruce snad všechny foglarovky. Bylo příjemně strávených pár dní, které mi kniha způsobila. Takový menší návrat do dětství. Jinak děj nemá cenu nějak extra hodnotit, protože v některých věcech se to mohlo proti dnešku posunout, ale ta touha po dobrodružství a kamarádství musí na mladé čtenáře působit i dnes. Snad foglarovky zůstanou oblíbeným čtením mladých kluků a holek.
Modlitba za Černobyl – kronika budoucnosti
Světlana Alexandrovna Alexijevič
Není to kniha o tom jak se to stalo či o tom proč. Tahle kniha je souborem monologů lidí zasažených Černobylem ať se jedná o děti, politiky či likvidátory katastrofy. O to více Vás to zasáhne, když čtete ty výpovědi a dojde Vám ten lidský charakter té katastrofy. Všechny různé negativní emoce Vámi proplouvají a vy se neudržíte, aby jste ty lidi nelitovali a zároveň nenáviděli všechny, kteří to dopustili. I to vědomí, že až nás vlastní život skončí tak problém Černobyl tu bude dál.
Než jsem si knihu přečetl tak jsem měl v plánu jet se podívat, ale teď nevím jestli vůbec chci. Nikdy asi nebudu mít možnost pochopit hrůzu a dopady téhle tragédie. A o to více přiznávám, že jsem rád za tuhle knihu a budu všude tvrdit, že by si ji měli všichni povinně přečíst.
Hustej nářez
František Kotleta (p)
"Myslím, že je to začátek krásného přátelství" ... aneb poslední věta z knihy vystihuje přesně moje pocity. Ano je to braková literatura se vším všudy, ale je to přesně to co člověk potřebuje. Prostě si sednout s knihou v ruce a užít si něčeho odpočinkového. Jsem rád, že jsem se nakonec dokopal k tomu si tu knihu koupit a přečíst. Teď jenom, abych šel zase objednávat další.
Netopýr
Jo Nesbø
Pravda trošku mě odrazovalo hodnocení této knihy a hezky to přispělo mé nechuti začínat nějakou novou knižní sérii. Teď po dočtení si můžu jenom říct, že to byla chyba. Já si to užil a nejspíše ještě dnes večer objednám dalších pár nesbovek či možná rovnou všechny vydané. Prostě mě to tak bavilo a četlo se mi to hrozně příjemně. Já naštěstí či možná bohužel nejsem tak zdatný "detektiv", abych odhalil vraha brzo. Mé odhalení nastává až potom co mi to autor naservíruje na stříbrném podnose. Možná díky této naivitě mě to začíná i bavit. Třeba se časem dopracuji do stavu, kdy budu vraha tušit.
Marťan
Andy Weir
Sice jsem viděl první film, který byl výborný, ale knížka ho minimálně dorovnala a nejspíše i předehnala v kvalitě. Četlo se to naprosto suprově, že byl spíše kolikrát problém, abych stíhal i něco jiného.
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Jonas Jonasson
Chvíli jsem musel přemýšlet jestli je to na 5 nebo na 4 hvězdičky a stejně si furt myslím, že je to přesně mezi. Jinak je to většinou velmi zábavné a krásně postavené jako by se jednalo o takového švédského Foresta Gumpa. To mě na tom bavilo snad nejvíc, protože to bylo takové hezky zábavné, že jsem se na tyhle části knihy těšil nejvíc. Příběhová linka v současnosti není špatná, ale trošku ztrácí dech v porovnání s tou z minulosti. Vcelku je to pro mne velmi dobré překvapení a jsem rád, že jsem se ke knize dostal díky Čtenářské výzvě a hlodá ve mně přesvědčení sáhnout i po dalším díle.
Bratrstvo neohrožených
Stephen Edward Ambrose
Knihu jsem četl již podruhé a stále mě baví stejně jako mě baví seriál. Už jenom to jak ti muži byli vlastně normální, ale s naprostým stavem kamarádství byli ochotni pro své kamarády z roty neskutečných věcí. Tohle bych doporučoval pro každého, kdo by chtěl se nějak zajímat o druhou světovou válku, protože to dokáže správně naladit.
Noční klub. Díl první
Jiří Kulhánek
Poprvé jsem četl Noční klub tak před 10 - 12 lety a od té doby si to vždy jednou za čas připomenu a přečtu si ho znovu. A to je naprosto dokonalý ukazatel jak moc tu knihu mám rád, protože málokterou knížku čtu dvakrát. Nevím jestli mě na ní baví příběh, upíři, ten styl psaní nebo postavy. Prostě to nevím a přiznávám, že ani vědět nechci. Prostě jednou za čas se chci ponořit do děje za panem Tobiášem, Hanako a Mazlíkem.
Faja
Petra Stehlíková
Oproti prvnímu dílu hodně velké zlepšení. Je krásné se dočítat více historie a pozadí celého děje. Stále je pro mne hlavní postava ve spoustě momentech na to ji dát pár facek, ale zároveň to tak dobře sedí do celého děje, že se to dá vydržet. Hlavně to čtenáře tak chytí, že po dočtení má chuť otevřít další díl a pokračovat, protože úplně touží vědět co se stane dál.
Sunstone 3
Stjepan Šejić
Za mne překrásný konec téhle trilogie. Původně jsem si to chtěl dávkovat po malých dávkách a tuhle nezvyklou romanci si užívat postupně, ale prostě jsem nevydržel a stejně to zhltnul rychle. Možná se někomu nebude líbit to jak to předvídatelně dopadne, ale pro mne věčného romantika to bylo tak nějak ono co jsem teď potřeboval. Prostě takovou tu komiksovou dávku romantiky na sobotní odpoledne takže pokud čekáte nějaké hardcore čuňačinky tak to ani neotevírejte, protože na to je tenhle díl nejslabší.
P. S.: Kresba je stále suprová a pokud pan autor nakreslí další komiksy tak nejspíše bez odporu podlehnu pokušení si je koupit.
Probudím se na Šibuji
Anna Cima
Nebýt cen Magnesia Litera bych na tuhle knihu určitě nikdy nenarazil a to by byla škoda. Ačkoliv ten závěr mě trošku rozhodil už jenom tím zjištěním, že vlastně základ knihy je pravdivý tak i přes to ukončení. Po šílené době mě doopravdy vadí, že autorka knihu neprotáhla o pár stránek, aby mě dodala ten konec, který bych si chtěl více přečíst než domýšlet. Je to trošku otravné, ale s tím se vyrovnám. O to více asi budu na knihu vzpomínat. Už jenom to jak mě kniha od prvních stránek chytla a i když jsem ji nepřečetl na jeden zátah tak to rozkouskování po několika dnech bylo úžasné. Už jenom, protože jsem se těšil jak ji zase otevřu a přečtu pár stránek. Zavřu a nechám působit, abych ten dojem znásobil. Jediné co mě u toho ještě více štve, že jenom závidím paní autorce takový výtvor. Doopravdy smekám pomyslný klobouk.
Poslední přání
Andrzej Sapkowski
Po nějakých 20 letech jsem se opět rozhodl přečíst si zaklínačskou ságu a stále je to krásné čtení. Nádherné vylíčení postav a jejich rozmanitost. Jsem rád, že díky seriálu jsem si vzpomněl, že tenhle fantasy poklad mám v knihovně. Sice je tam pár nedostatků, které mi bohužel vadí, ale věřím, že s dalšími díly se to zlepší.
Tatér z Osvětimi
Heather Morris
Velmi čtivá kniha, která už jak se objevila tak mne lákala. Dokonce jsem i na kousek nahlídnul u kamarádky a samozřejmě jsem přečetl asi dvacet stránek v kuse. Naštěstí to není až tak drastické jak jsem to zažil u Schindlerova seznamu. I tak je tam spousta momentů při kterých vás bude mrazit. Pozitivní je, že při něčem tak zvráceném jako je průmyslové vraždění dokáže se najít prostor pro vražděné být aspoň částečně lidmi, když už nemůžou užívat si svobody.
Fakt hustej nářez
František Kotleta (p)
Ano, je to brak, ale je to náš a oblíbený brak. Je to kompletní klišovka, ale čte se to tak výborně, že máte spíše problém se od toho odtrhnout. A tak si vylouhujete moc čaj, spálíte řízek, rozvaříte brambory. Prostě tuhle knížku to chce číst, když neděláte u toho nic jiného. Po prvním díle mě to bavilo opět a je mi jasné, že mě bude bavit i další díl. Prostě Kotleta je náš současný král.
Schindlerův seznam
Thomas Michael Keneally
Že existuje knižní předloha jsem do letoška doopravdy netušil. Avšak díky výzvě jsem mohl tuto neznalost zlikvidovat. Na film se sice už tolik extrémně nepamatuji, ale stále si vzpomínám na to jak mne dokázal zasáhnout svou ukázkou holocaustu. Kniha ta to dokázala mohutněji a víckrát. Je to kolikrát tak těžké číst o to co se dělo, když vám jenom ta představa zvedává svou odporností žaludek a zároveň do očí tlačí slzy, protože je vám těch všech trpících líto. A je to tak silné, že po přečtení musím najít něco veselého, protože podobně silnou a smutnou knihu bych znovu nezvládl. A můžu knížku teda vřele všem doporučit, ale připravte se, že pokud vás uchvátí tak vás jen tak nepustí ze svých spárů.
Odbočka v lesích
Kateřina Karolová
Hodně to pro mě osciluje mezi 3* nebo 4*, protože první polovina je fakt hodně podprůměr. Postavy všechny vyloženě takové otravné, že si jenom říkáte ještě, že to jsou moji kamarádi. Pak to začne být trošku zajímavé, ale když si říkáte, že to má náběh na hezkou hororovou vyvraždovačku tak najednou nic. Takže ve výsledku spíše zklamání, protože výsledný produkt mi přijde nemastný neslaný.
Nasterea
Petra Stehlíková
Tohle byl teda nářez. Sice se taková věta ke knize moc nehodí, ale to se v tomhle díle všechno stalo tak mě tak šokovalo, že jsem místy hltal stránku za stránkou a přitom u toho seděl s otevřenou pusou a šokovaným výrazem. A závěrečná vyvrcholení? To bylo teda něco. Absolutně nečekané teda kromě té části s Kozlowskou, kterou nám autorka tak "vyzradila" na začátku. A přesně podle slov kamarádky se zařadím mezi lidi co chtějí další díl teď hned, protože chci vědět jak se bude příběh dál vyvíjet. Co bude dál s Ilán, s kapitánem a se všemi dalšími postavami. A hlavně co s Vargasem. (mrk, mrk)
Smrt na kůru
Dalibor Vácha
Přiznávám, že už dlouho se mi nestalo, abych večer otevřel knihu a jenom bolest očí mě donutila jít spát, protože se nedalo odtrhnout. Přesně tohle se stalo včera večer, protože to jakým způsobem Vácha podá příběh Adolfa Opálky a všech ostatních hrdinů je neskutečný nářez. Dostanete se do fáze, kdy i když víte, že to dopadne špatně modlíte se, aby tu byl šťastný happyend. Do toho cítíte všechny starosti a strachy těch hrdinů a přitom víte, že je obdivujete právě proto jací byli.
Jestli jsem měl nějaké pochyby o panu autorovi u M+B+M tak teď je už můžu hodit za hlavu, protože pan Vácha umí psát. A z fleku bych knihu doporučil pro všechny školou povinné (i pro ty nepovinné), aby v nich třeba probudila pocit hrdosti na naše hrdiny stejně jako mne v mládí jiná kniha. Nikdy totiž nebudete už pochybovat, že by v našem národě nebyli hrdinové.
Artemis
Andy Weir
Nemůžu si odpustit menší srovnání s Marťanem, ale ani tady to nefunguje špatně. Ano ty pasáže s rodinými a emočními problémy mě zrovna moc nebavili, ale jakmile přešlo k akci tak se to četlo hezky. Bylo to přesně to samé co krásně odsýpalo v Marťanovi. Nakonec jsem za přečtení rád ikdyž jsem četl/slyšel ohlasy jak je to špatné nebo nejlépe průměrné. Osobně to sice Marťana nepřekoná, ale zase je to hezké potvrzení, že pan autor umí a případnou další knihu si opět s radostí přečtu.
