PapayaD komentáře u knih

Pýcha a předsudek je kniha úplně mimo mou komfortní zónu, ale četla jsem na ni spoustu pozitivních ohlasů a když jsem měla možnost si ji v knihovně půjčit, nemohla jsem říct ne.
A byla jsem opravdu příjemně překvapená! Autorka píše sympaticky, příběh ubíhá jedna báseň a hlavní hrdiny si jednoznačně zamilujete. Z každé stránky na čtenáře dýchá zamilovaná, místy mile naivní atmosféra a o trapné a vtipné situace taky není nouze. A to prostředí má taky něco do sebe, chtěla bych tu dobu navštívit.
Ke knize se určitě někdy vrátím a s klidným srdcem ji můžu doporučit. Vážně, zkuste to, nebudete litovat.

17 07.12.2019

Komentář píšu hned po dočtení knihy, takže mé dojmy jsou tak čerstvé, jak jen mohou být.
Kniha je to bezpochyby velice silná a drsná, po dočtení ve vás zaručeně zanechá hluboký dojem. Smekám před panem Schindlerem, zachránil nezanedbatelný počet lidí před strašným osudem. Klasika mezi válečnou literaturou. Hodnotím 5*

14 13.08.2019

Nádherná, i když útlounká knížečka, klidně bych snesla více stránek. Příběh ukazuje realitu amerického Jihu na začátku 20. století, ukazuje také to, co platí i v dnešní době - že některé sny, ať jsou sebekrásnější, se prostě nemohou vyplnit. Doporučuji.

10 23.07.2019

Ehm... tuhle knihu jsem přečetla - "přečetla!" - během patnácti minut v knihkupectví. A prosím, řekněte mi, k čemu to je dobré. Je opravdu někdo schopný tohle napsat a ODESLAT? To tak někdo opravdu někdo uvažuje? Teď si připadám jak totální grammar nazi, že si po sobě kontroluju i/y...
Ta kniha je totální škoda papíru. Jako, k čemu je potřeba bílá bublinka na růžovým papíru? Tohle mělo zůstat na internetu. Tam to totiž neničí české lesy...
A ten druhý díl je šílený, ale opravdu šílený průser.

Já píši vám - co můžu více?

Je to poezie, která mě nikdy nelákala, možná proto, že jsem ji nikdy nedovedla pořádně pochopit a ocenit. Oněgina jsem začala číst víceméně jen proto, že ho máme na maturitním seznamu. A i když je to poezie, i když je to povinná četba, nepřipadal mi nudný. Verše měly hlavu a patu, byly skvěle poskládané, tempo bylo svižné, Evžen byl hrozný fracek a Taťjana, ta byla tak upřímná a nevinná. Puškin prostě věděl, co dělá, opravdu mistr své doby.

8 14.10.2019

Kytici jsme povinně museli přečíst do školy jako povinnou četbu, a tak se mi do ní pochopitelně moc nechtělo. Na konečný dojem to ale nemá žádný vliv, Kytice je klasika, některé básně nebo verše jsou známé snad všem. Básně jsou srozumitelné, s děsivou atmosférou a tragickým koncem.
Za nejlepší považuji Kytici, Vodníka, Svatební košili, Polednici, Zlatý kolovrat a Štědrý den, oproti tomu Věštkyně byla slabší.
K maturitě doporučuji a hodnotím 5*

7 03.11.2019

Klasika, kterou zná každý, kdo není úplný kulturní barbar. Na dnešní dobu šíleně jednoduchý příběh, ale když se na to člověk podívá méně skeptickým pohledem (Papaya to taky zvládla, tak to zvládne každý), zjistí, že příběh v sobě ukrývá nejedno poselství. Čtení je to obtížné (i když zdaleka ne tak, jako Hamlet) a chápu, že dnešního čtenáře už to zaujmout nemusí.
Co se týče postav, tak kromě bratra Lorenza nebyl sympatický nikdo, ale tak nějak to do příběhu sedělo.
Hodnotím 4*.

7 23.07.2019

Čekala jsem romanťárnu a ono to bylo plné nenávisti a pomsty. Vůbec mi to ale nevadilo, jelikož mám takové příběhy raději, než ty růžové romantické.
Postavy byly nesympatické, ano, ale ono to vlastně tak mělo být. Heathcliff je opravdu téma k diskuzi, chápu, jak se asi musel cítit, opravňuje ho to ale k tomu, co dělal?
Kateřiny byly nesympatické obě, ani jednu, ani druhou jsem neměla ráda, nesoucítila jsem s nimi a ostatní byli kandidáti na Bohnice. Ale jak jsem řekla, ono to tak mělo být a do příběhu to sedělo.

6 26.11.2019

Mám ráda anime. Koukám na anime. Bohužel k manze se tolik nedostanu, a tak je tohle moje druhá manga (první byla Tokyo Ghoul, kterou mimochodem taky doporučuji, i když anime raději ne). Ale jsem nadšená od první stránky! Je to lepší než Tokyo Ghoul. Miluju Čise a Eliase a Angelicu :D. Jsem zvědavá, co přinesou další díly.

6 08.08.2019

MILUJU TO
Bídníci jsou kniha, kterou jsem naprosto posedlá. Mám ráda všechny postavy (ano, i Thénardierovy, i když ty spíše v muzikálu), jejich vývoj a psychologie je úžasná. Po dočtení vždy sedím a přemýšlím - proč ten udělal to, a ne to? Jak je tohle možné? Valjean musí být přinejmenším světec!
Bídníci nejsou asi kniha pro každého, a i když hlavní příběh opravdu stojí za to, odbočky a dlouhosáhlé popisy (bitva u Waterloo například) dají opravdu zabrat a mohou nejednoho čtenáře odradit. Já jsem knihu četla dvakrát (poprvé v roce 2017) a rozhodně si to ještě několikrát přečtu.
Hodnocení: 1000* (no, a teď vidíte, jak moc to miluju, heheh)

6 14.07.2019

Na lov, zda smím se, lovče ptát?
Na číhané mě roztřásl chlad.
Kde jeleni jsou skoleni?
Dosud se pasou v osení.
Kde je tvá zpupnost zbojníka?
Z boku mi proudem uniká.
Kam pospícháš? A co je ti?
Jdu umřít ve svém doupěti.

Jako malá jsem milovala pohádku od Disneyho a když se mi dostala do ruky kniha, neodolala jsem. V příběhu se za mluvícími zvířátky, která byla to hlavní, co jsem na Knize džunglí jako malá viděla, skrývá něco hlubšího, něco, co mne přinutilo se nad knihou pořádně zamyslet. Mezi mé nejoblíbenější povídky patří Rikki-Tikki-Tavi, Bílý lachtan a hned ta první povídka o Mauglím (nevzpomínám si na název). A když už jsme u toho, První kniha mě bavila víc. Mezi mé nejoblíbenější postavy se řadí Baghíra, Bálú, moudrý Akéla, Rikki-Tikki-Tavi a hroznýš Ká, u kterého mne potěšilo, jak už tu někdo psal, že ho autor nevykreslil jako "toho zlého hada," ale udělal z něj pro mě sympatickou postavu.
Takže knihu hodnotím čtyřma hvězdičkama, protože tam byly i povídky, které mě moc nezaujaly. Neříkám, že by mne nebavily, to je silné slovo, ale "moc nezaujaly" myslím dobře vystihuje mé pocity z daných povídek.

6 08.07.2017

Tak to nevyšlo. Nedočetla jsem. Celá tahle knížka mi přišla zbytečně vleklá, ubrečená a přeslazená v jednom. Popravdě, Ridgeovi a Sydney jsem nefandila, oba mi byli neskutečně nesympatičtí. Nevěřila jsem ani Ridgeovým citům k Maggie.
A jak může kluk, který je od narození neslyšící, psát hudbu? Kdyby ohluchl až postupem času, tak ano, chápu, ale takhle mi to nedávalo smysl.
Obálka se mi taky nelíbí, takže další bod dolů.
Takže to vychází tak na 45%, což je 2,5*

5 22.08.2019

Po úžasné Smrtce jsem byla zvědavá na další autorovy knihy a bála jsem se, že mě Bez šance zklame. Nezklamala. Originální příběh vás nenechá odejít, musíte číst a číst, dokud knihu nedočtete. Soucítíte s postavami a fandíte jim, bojíte se o jejich osud. Stalo se jen mě, že jsem po celou dobu čtení musela přemýšlet o smrti?

5 21.08.2019

Toto byla opravdu pecka. Přečetla jsem za dva dny a neskutečně moc mě to bavilo - ale ten konec, ten konec! Z toho čekání na závěrečný díl asi umřu, ale alespoň si ho zkrátím přečtením Věže úsvitu, na kterou se též moc těším. Rozhodně celou sérii doporučuji. Dala bych i 6*, kdyby to šlo.

5 02.04.2018

Co na to říct? Tahle mayovka mě opravdu bavila. Je v tom nostalgie, vzpomínka na Briceho a Barkera, ale hlavně krásná pohádka. A k čertu s tím, že ty nejlepší postavy v knize jsou vždycky Němci (nebo poloněmci, že, tímto zdravím Ši-Soa) a že jsou jasně dané role hodných a zlých. A že s indiány se Olda Šetrnej kamarádí jen, když skáčou, jak on píská. A Petrolejový princ je borec :D. Jen mě mrzelo, že Wolfové nedostali víc prostoru.

P.S. Mou nejoblíbenější postavou se bezkonkurenčně stává výše zmíněný Ši-So. Ten chlapec je strašně miloučký. Jsem divná, když ho shipuju s Adolfem? Snad ne.
Hodnocení 5*.

4 28.07.2019

Mengele snad nejde nazývat ani doktorem, ten člověk byl ďábel. Sešití dvojčat dohromady? Nechutné. Nejhorší na tom je, že autorka si ty hrůzy nevymyslela, ale opravdu se děly. Příběh Staši a Perly je silný, dojemný, zajímavý a působivě napsaný (občas je i potřeba se více zamyslet), jen místy byl trošku nudný a možná by se kniha dala o pár stránek zkrátit. Taky mě trošku rušily změny pohledů, ale to byl nejspíš jen můj zmatek. Líbilo se mi ale, že dost věcí skončilo jinak, než jsem předpokládala. Stašin plán a touha po zničení Mengeleho taky paráda. Knihu doporučuji a hodnotím 4,5* z 5.

4 16.07.2019

Tak toto bylo něco úžasného. Asi mám novou oblíbenou autorku. Z Nástrojů jsem četla jen první a druhý díl, a byť mě oba moc bavily, Mechanický anděl mě uchvátil víc. Možná to bylo i prostředím, jelikož mě vždy baví více knihy odehrávající se v minulosti, než v současnosti či v budoucnosti. Taktéž velmi sympatizuji s Willem a Tessou, oni prostě MUSÍ být spolu. Je pravdou, že tam vidím určitou podobnost s prvním dílem Nástrojů, ale čert to vem :D. Mě se to líbilo a rozhodně si celou sérii koupím, protože vím, že to nebude krok vedle. A i kdyby mě ostatní díly nebavily, tak když už nic jiného, budou mi dělat nádhernou ozdobu v knihovničce.

4 20.03.2018

Do knihy jsem se začetla tak po 100 - 150 stranách, ale pak mě od ní nikdo nemohl odtrhnout. Ve druhém díle jsem fandila Chaolovi, ale teď jsem jednoznačně team Jeřáb! Oblíbila jsem si i Sorschu, škoda, že ji autorka zabila, protože se mi prostě k Dorianovi hodila víc než Celaena. Královnu víl Maeve jsem si moc neoblíbila, kapitoly s Manon Černozobou mě taky ze začátku moc nebavily, ale jakmile si vybrala Abraxose, kapitoly s ní mě začaly bavit. Knize dávám pět hvězdiček, z toho jednu za Jeřába.

4 12.05.2017

Tak, a teď nevím, jestli je chyba ve mě, nebo v knize, ale když se dívám na komentáře níže, spíš bych tipovala tu první možnost.
!MOŽNÉ SPOILERY!
Do knihy jsem se nemohla pořádně začíst a často jsem se přistihla, že utíkám myšlenkami pryč od děje. Začátek jsem asi vůbec nepobrala, od Berliozovy smrti to celkem šlo, ale jakmile se v ději objevila Markéta a odletěla na čajíček k Satanovi, začala jsem se opět ztrácet. Takže vlastně nemám šajna o začátku a konci (a o něčem mezi tím, meh).
Co ale musím vyzdvihnout, jsou postavy Satana, Kňoura, Mistra a básníka Ivana a příběh Piláta, kterého už asi navždy budu vidět jako člověka s migrénou.
!KONEC SPOILERŮ!
Dílo jsem asi nečetla v pravém rozpoložení, protože jsem ho nejspíš nepochopila (tím ale nechci zpochybňovat autorův talent). Zkrátka, přečtěte, uvidíte. Já se ke knize ještě vrátím, a snad už to bude šťastnější setkání.

O dívce Grace je zvláštní kniha. Je to příběh s moc krásným poselstvím, příběh o tom, že se nevyplatí vzdávat se, protože naděje umírá poslední. Příběh, nad kterým se občas musíte pozastavit a zamyslet se. S hrdinou jsem soucítila každou stránku a chtěla se co nejdřív dozvědět konec, který se sice, vzhledem k počtu stran, zdál být v nedohlednu, ale kniha je svižně napsaná a čtení uteče jako voda. Myslím, že kniha si rozhodně zaslouží vyšší hodnocení, než má zde na databázi. Já jí dávám 90% a doporučuji všem, kteří si chtějí přečíst příběh o muži, který se vzdal všeho kvůli jedné vidině.

3 21.08.2019