Pasadenka komentáře u knih
Mrzí mě to. A to opravdu. Knížka měla celkem solidní potenciál a i když se oprostím od věcí, které mi nesedí osobně, tak i z širšího nadhledu nemohu říct, že knížka je nějak moc dobrá.
Příběh začíná celkem pozvolna představením hlavního hrdiny Adama a jeho kamarádky princezny Ariel (ale ne té s ploutví (ano, knížka na to upozorňuje )). Po pár stránkách se knížka rozjede a kromě hlavního hrdiny vojáka se dozvídáme o dalším světě, ze kterého je i princezna a do kterého se chtějí naši hrdinové vrátit. Každý má své důvody a vzájemně se využívají, dělají lásku a utíkají před nebezpečenstvím.
První polovina si dává na čas a vše se nám dávkuje postupně. S hrdiny následujeme jejich cestu a v náznacích si skládáme obraz. Princezna využívá svůj potenciál, jako neznalá našich zvyků, stejně tak se karta obrací zas na vzdálené planetě. Adam je řízný a drsný a nebojí se do toho jít po hlavě. Ariel je zas tajemná a nikdy není jasné, co je jejím pravím cílem.
V půlce knihy se dostaneme do kouzelného světa a tempo se citelně změní. Místo postupného objevování si postavy vždy poslechnou historii, aby bylo jasné, co se děje, abychom pak začali podivně skákat v prostoru a čase až do velkého odhalení a finále. Tento zlom ve vyprávění mi přišel natolik rušivý, že mi zkazil celou knihu a chápu ty, kteří ji ani nedočetli. I mě to hrozilo, ale nemám na to dost síly. Druhá půlka tak působí velice nekonzistentně až zvláštně. Postavy se někde musejí ukázat, no tak tam jednoduše jsou a není důvod o tom vůbec mluvit. Některé části šli zcela do ztracena a celé mi to přišlo, že autorka měla spousty nápadů, ale nevěděla, jak má příběh dovést do konce.
Osobně mi pak vadila ta spousta popkulturních odkazů. Působí to na mě pak jako fan fikce. Tedy nevadí mi, když tomu odpovídá odlehčené, až humorné vyprávění, jako např. u Kotletu. Ale styl knihy je pro mne příliš vážný, aby mi to tam sedělo, ale vím, že toto je dost o osobním nastavení a někomu jinému se to bude líbit.
Co mě pak docela rozesmálo, tak to byl dovětek na konci knihy. I ti, co by ji nechtěli dočíst, tak doporučuji si jej přečíst. K tomu ani nemám co dodat.
Co říct závěrem. Opravdu mě to mrzí. Pani Sacká není další Stehlíková, nebo Sněgoňová a i když mě třetí Naslouchačka zklamala, pořád mě bavila a těším se na čtvrtý díl, který se už tiskne. Koruna otráveného stromu mě akorát tak otrávila a nemyslím si, že její druhá polovina je dobře napsaná.
Jako není to vysloveně špatné, ale je to spousta kratičkých povídek, které prakticky nemají prostor pro vybudování ničeho zajímavého. Je to takové měkké péčko. A i když mě baví romantické knížky, kde je i erotika, takto ohlodané na kost je to v podstatě nuda.
Mě to zaujalo protože mi ten formát vyhovoval v EN jazyku, kde mě knížka nutila k větší pozornosti. No v češtině a v takovém rozsahu je to opravdu jen taková prvoplánová erotika a to mě vlastně moc nebaví.
Island mě baví. Jako země. Jako kultura. Jako jazyk. I proto jeho historii znám, stejně jako starší i novější literaturu. Proto se nakonec ukázalo, že nejsem cílová skupina pro tuto knížku.
Samotné by to však tolik nevadilo, nemá smysl dávat nízké hodnocení, pokud je knížka dobrá. Až na to, že vlastně není. Je taková průměrná a určitě osloví spoustu nadšenců, kteří mají o tuto malou ostrovní krajinu zájem. Osobně mi však to šroubované tlačení na světovou věhlasnost přišli trochu přes čáru a v závěru knížky mi to přišlo až trapné.
Takže ano, stylizace a banálnost informací mi nakonec zkazili celý zážitek z knížky, která bude pro malé, nebo mladé čtenáře určitě skvělou volbou a jako úvod do toho, co je to Island, jakou má historii a se zavřenýma očima také o pochopení jeho světové důležitosti, lepší knížku neznám. (Co samozřejmě nic neznamená )
Už vím, proč Alláh stvořil kalašnikov
Důvodem existence kalašnikova je potřeba rychlého, snadného, efektivního a levného hubení lidí. A pak také podporuje prodej prezervativů, jakožto ochrany před nechtěným navlhnutím. Ale to se v knížce nepíše. :D
Co musím ocenit, tak to je Pájů suchý humor. Líbí se mi, jak o sobě mluví, jako o tlustém vepři, jelikož je jmenovcem toho Řeporyjského. :D Je možné, že je dělí jenom 12 let? :o Měl by svého jmenovce přiučit o světě. :)
Ale teď vážně. Styl knihy, leč odlehčený, není moc čtiví. Upřímně mě to hodně nebavilo. Ale oproti Etzlerovi zas musím říct, že je mnohem příjemnější. Až nudný. Etzler je dost agresivní a pro hate nejde daleko. Novotný, i když něco kritizuje, dělá to s laskavostí, nadhledem a nadsázkou. Ale není to zajímavé, a nepomáhá tomu ani rozesetí po více zemích. :D Škoda.
Příběh začíná tak zvláště. Někdo nám tu něco vypráví a zjistíme, že je to robotický plyšák, nejlepší přítel, jakého si dítě může přát. Boby se hraje s více vrstvami a i když je základní premisa v celku jednoduchá, roboti se vzbouří proti lidem a chtějí je vyhubit, na což plyšáci chrání své svěřence, dostáváme nástin hned několika témat o tom, kam lidstvo směřuje. Takže rozhodně se nejedná o ledabylé scífko pro děcka, ale sofistikované přemýšlení nad tím, kam technologii pustíme a jak ji budeme využívat.
Co mě však na celém příběhu štvalo, tak to byla základní premisa celého toho pojetí robotů. Pro dramatičnost příběhu to bylo nevyhnutné, ale logicky to jednoduše nedávalo smysl. Proč by někdo takovým způsobem roboty koncipoval? A to lidé chtějí být opravdu takový slaboši? I když jejich změkčilost ještě do větších extrémů přivedla Zuzana Strachotová se svým Vypůjčeným časem. A tohle mi pořád běželo myslí a kazilo mi to celkový dojem z knížky. Ale jinak je to moc hezky napsaná knížka s hezkým příběhem. :)
Autor této příručky se zaměřuje primárně na dětské publikum. I proto knížku koncipuje v humorném duchu. Knížka se pokouší lehkou formou ukázat populární vědecká fakta. Aby to nebylo jen nudné žvanění, máme zde kromě autora také dvě jeho alter ega. Dvanáctiletého synka (věk vznikl sečtením věku autorových dvou synů 4 a 8) a starého nerudného dědka strejdu Borise, který zde zastává roli zpátečnického dinosaura.
A co samotná knížka? Žádný přesah se nekoná, knížka psaná laikem pro děti, a hlavně pro zábavu. A z tohoto úhlu pohledu je skvělé, že si autor dělá radost a vyprodukoval ucelenou knížku místo podcastu, nebo youtubového kanálu. Kvalitou se to přesně těmto formám přibližuje, takže vše funguje, jak má.
Audio bohužel padá na jak na neprofesionálním mixu, tak na autorově nedostatečném hereckém výkonu. I když při hraní postav se do projevu dostává barva, energie a prožitek, u samotného čtení je projev nevýrazný a nejvíc to tahá za uši v momentech, kdy se jedná o emotivní vyjádření. Takže pro nás, kteří jsme rozmazleni poslechem knih čtených herci je to hodně cítit. Na druhou stranu hodně anglických knih má daleko horší přednes.
Po delší pauze od žánru další nálož pekelně dobré sladké romantiky s příměsí erotiky. Jednoduše skvělé. Nebudu knížku hodnotit izolovaně, je to jednoduše kvalitní braková žánrovka, která funguje na všech frontách a totálně mě chytla za srdíčko.
Linka sbližování úžasného kluka s úžasnou holkou se okořenila o jednoho leváka. I když zde působil spíše jako katalyzátor, hezky to knížku ozvláštnilo. Závěrečný zvrat byl průměrný, no Vi se podařilo z něj vykřesat docela hodně emocí. :)
Klišé splněny. Emoce rozjitřeny. Zážitek nádherný.
I když se objevila kritika, která Waltovo rozhodnutí sepsat Muska pokládala za předčasné a mírně vypočítavé, není to špatně. Elon je fenomén, a i když další jeho životopisní knížka jen mírně doplňuje již dávno řečeno, utváří popis tohoto podivína zas o něco plastičtější.
Walt nám nastíní Elonovy kořeny a jak se z něj stal Afroameričan (tentokrát to však není eufemismus pro černocha :D). Jeho zarputilost, inteligence a energičnost mu pomohla v začátcích, kdy se mu povedlo vydělat první velké peníze. Následně se dostal do pozice, ve které mu jeho otřesné chování přechází a čtenář se neubrání srovnání se Stevem. A to i v tom, že také moc nehrál na své, tentokrát perské, kořeny, ale to je jen takové popichování. :)
Knížka mě bavila. Walt umí psát, má jméno a dostane se k lidem, kteří by jinak jen tak něco nekomentovali. A Elon je tak výrazný člověk, který jde přes mrtvoly, že je jeho život velice čtiví. Na druhé straně, stejně, jako Steve, je to dost nepříjemný člověk, který nehodlá uznávat společenské konvence, které se mu nelíbí. Omlouvá své bezohledné jednání vidinou budoucnosti. Psychická samodiagnóza, kterou používá jako berličku. Jeho posedlost „vytváření“ dětí. A samozřejmostí je udržování hlubokých vztahů, které mohou fungovat jen do té doby, dokud je druhá strana schopna akceptovat jeho jinakost, tudíž omezenou dobu.
Čtiví popis toho, jak se mu vedlo v podnikání, jak mu vytváření enormního tlaku na zaměstnance pomáhá posouvat se hodně rychle dopředu, elektor auta, rakety, umělá inteligence, Twitter. To je jednoduše skvělé a to i s ohledem risku a náhody, které jsou spjaty s jeho životem. Hodně aspektů jeho osobního života je značně alarmující a Walt v závěru knihy na ně poukazuje, i když je omezený Elonovou uzavřeností. Kdyby se dožil 70ky, možná bude schůdnější k bilancování a otevřenější ke svému soukromí. No při jeho životním stylu je značné riziko, že mu tělo vypoví službu, což nebude ochoten akceptovat a tak se upracuje k smrti. Jo je to taková predikce, která by se mohla vyplnit.
A kniha? Kniha je to čtivá a zábavná, stejně, jako člověk, kterého popisuje. Což nic nemění na tom, že je to laicky řečeno „magor“. :D
OK. Tak mé milé hodnocení předchozího dílu se zde rozpadá. Toto je opravdu výkřik do tmy. V rozsahu kraťoučkém se autor polovinu času věnuje migrantům, teroristům, muslimům jako vážně? V prvním díle šlo opravdu o zamyšlení lidský android a vztahová dynamika. Toto je naprostá zbytečnost.
Jednu hvězdičku dávám za to, že autor přesedlal z vnučky na dceru a ukončil to, o čem raději ani nemluvit.
Tak rozšířím pole těch poskrovnu napsaných komentářů a hodnocení a přihodím něco za sebe. Ty polarizované hodnocení 5 odpad mi připadají značně neadekvátní. Jistě, jedná se o český brak, který autor vydává jako čistě PDF, spíš pro radost, než, že by měl ambici dobýt literární Olymp, takže očekávat nějakou literární senzaci, navíc k tak malému rozsahu je nesmysl. Musím se přiznat, odpálím to hned, za mě obyčejný průměr, 3 hvězdičky zcela odpovídají v celém kontextu. :)
Myšlenka, kterou autor zpracovává je celkem zajímavá. Jeho, snad až patologická posedlost mladými děvčátky s tělem pětadvacetileté ženy je značně znepokojivá stačí se podívat na jiné obálky jeho knih nicméně i takový Charlie Chaplin byl docela pedofilní prase a vliv na jeho filmy to mělo jen mírný. Koncept substitučních vztahů, které odbourávají problémy mezilidské koexistence je již dnes rozšířený a umělé chatbot přítelkyně, robo panny a jiné sexuální pomůcky pro dokonalou stimulaci, stejně, jako znepokojivé fungování mladé generace v Japonsku, kde v jistých kruzích již teď lidská žena je spíš zbytečná komplikace nežli příjemná společnice k životu, je toto téma dozajista aktuální.
Zde předložený svět ve své naivitě a prostořekosti ukazuje, jak snadné a docela přirozené je vklouznout do substitučního vztahu. Model rodičovství založený na vzájemné symbióze partnerského a rodinného života se otírá o jinak zažité praktiky současné Číny, kde je běžné, že oba partneři mají své oficiální milence. Zde však autor zachází ještě dál a dává lidem vale, kde v posledních řádcích ukazuje, že lidé se stávají méně důležití, než se zprvu zdálo a umělé dělohy a robotické milostné vztahy vytváří nástin temné budoucnosti, ve které jsou lidé degradováni na mazlíčky.
Honza, na rozdíl od grafomana Vondrušky, nepíše nic, co by jeho představy zbytečně bobtnalo. Dostáváme jednoduchý, přímočarý příběh, který je mírně sexuální i když na běžné ženské romány to nemá ani zdaleka a který otevřeně otevírá tu snad nejpalčivější otázku vůbec. Mám do toho jít? Všichni mě varují, že to rozbije moje vztahy, ale ta cena není převysoká. Lehkost, s jakou je společensky akceptované soužití s umělou družkou/druhem, i když jsou si všichni vědomi svízele a nevyhnutné závislosti je až odstrašující.
Knížka není špatná. Téma není originální a psychologie postav neexistuje. A možná právě pro to, že se jedná o tak jednoduchou kostru, se lze docela dobře zamyslet nad důsledky, které by taková společnost mohla mít. A to navzdory někdy až směšně naivnímu a zkratkovitému příběhu. :)
Přehledné povídání o vztazích lidí, primárně v reprodukčním věku. Jak anotace upozorňuje, kniha se ve valné většině zaměřuje na lidi, kteří žijí sami. A podle knížky by takto žít neměli! :D Prý i někteří tvrdí, že jsou spokojení, ale knížka říká, že to jsou jen potlačené emoce. :D No nebudu chodit kolem horké kaše. Čte se to dobře. Jednoduchý rozhovor na úrovni podcastové série. Autor se ohání studiemi, většinou z USA, nebo světa a poznatky takto načerpané aplikuje na slovenskou společnost.
Knížka se kromě obecného povídání o vztazích zaměřuje také na část seznamování a hodně povídání je kolem online seznamování. Závěr knížky se také dotýká partnerského soužití. Někdy mě zarazilo, jak autor tvrdí, jak neintuitivní jsme ve vztazích.
U podobných knížek mám vždy pocit, že lidé píšou o městské střední vrstvě. Příklady, které knížka udává předpokládá stereotypní muže a ženy, kteří jsou skvělí, ale zbytečně se podceňují a vyšperkováním své sebereprezentace na internetu najdou tu pravou polovinu. Docela mě pobavilo, jak z knížky vyplynulo, že tlustí lidé mají smůlu. :D Jako oni to takto přímo neřekli, jen napsali, že tlustí lidé jsou obecně považováni za neatraktivní a na seznamce je důležitý vizuál. :D
Po přečtení mám však jakýsi pocit prázdnoty. Chovejte se k sobě hezky, mluvte spolu, řešte konflikty, na internetu nelžete, buďte opatrní a když se chcete spárovat, tak to musíte zkoušet. Je to hra, ve které se postupně budete zlepšovat, tak se jí nebojte. Docela intuitivní, že jo? :D
Žoviální styl knihy je hezky odlehčený, informačně mi však připadá kniha repetitivní. Není špatná, jen je to takový vztahový průměr, jakých bylo napsáno již mraky. A ohánění se vědou je v současnosti již takový standard.
Saša se tedy činí a přináší průvan do jinak poklidných vod lehkých romanťáren opepřených sexem. :o
Jako klobouk dolů. U čtení mě napadlo, že snad autorka nebude tak šílená, aby hlavní hrdinku uvrhla do tak prekérních situací. Ale opak byl pravdou. Toto podivné pokračování Pretty Woman (na které sama odkazuje), okořenila o Padesát odstínů. Leč na rozdíl od Any z padesáti odstínů, která si pana Kristiána omotala kolem prstu a přistřihla mu jeho dominantní křidélka, je zdejší Candace nadržená kuřbába, která čeká, až jí její dominant poníží, jako pořádnou lehkou děvu, kterou od začátku je, a podělí se o svých dva a dvacet centimetrů žhavé rozkoše. :o
A i když vždy oceňuji, když se autorka nebojí rozvířit vlny, tohle bylo opravdu moc. Prvně příběh postrádá romantickou linku. Resp. se o ni pokouší, ale hrubě nedostatečně. Hlavní hrdinka je dost nesympatická a je opravdu těžké fandit holce, která je de facto absolutně k ničemu. Tedy až na sex, že ano. A pak ještě jednu věc, ale nebudu prozrazovat tu důležitou tajemnou atmosféru. :D Ne, dělám si legraci, příběh je hodně slabý a v rámci žánru je tu docela dost sexu. No je smutné, že i takové Lady Fuckingham je příběhově i explicitně daleko poutavější inu to se pozná spisovatel, že ano. :)
Poslední věc, kterou u oddechové četby chci je, aby mi naskakovali myšlenky na domácí násilí. Vztah protagonistů byl silně nevyvážený a až, jak se dnes říká, dost toxický. A to nemluvě o tom, že Nathan zde dostal opravdu hodně málo místa a snad víc jej měl jeho penis, nežli on.
Závěr to trošku zachraňuje, no opět je až moc uspěchaný a celý příběh se bortí pod svojí dostatečně nerozvinutou kostrou, na kterou jsou navěšené sexuální scény.
Docela mě překvapuje, jak jiná je tato kniha. Ale rozhodně špatným směrem. Místo sladké romantické pohádky je čtenář svědkem opravdu podivného vztahu dvou nesympatických lidí. Škoda. 3 hvězdičky za odvahu, zkusit žánr posunout zas malinko jinam. Ale tentokrát se to nepovedlo. :/
Další super dovolená, tentokrát v Číně. Zde platí to samé, co pro předchozí knihy. Pořád mě to baví, místy je knížka moc zábavná a dojde i k nějakému tomu sblížení. :) Takže super. Čína je šíleně obrovská země, kterou lze těžce uchopit za krátkou návštěvu. K některým věcem ohledně sledování se vyjadřovali lidé, který v Číně žijí léta a zdá se, že hodně záleží na tom, kde se člověk pohybuje a na koho narazí. Autonomie mají docela velké pravomoci. Pořád jsou to ale zajímavé zážitky s konkrétními lidmi a je super se podívat moderní totalitě pod pokličku. :)
Po Rusku máme další skvělou zemi Štěpán nás provede po netradičních místech Iráku. Jako u každého cestopisu, i zde platí, že člověk nikdy neví, na co, nebo koho narazí. Tato dovolená byla celkem zajímavá a místy mi přišlo, že se autor dostal k velmi podivným lidem. To ale dává smysl, neboť cestuje způsobem, který pro Írán není typický a díky tomu tuto zemi pozná z netradičních pohledů. Bavilo mě to. :)
Kratičká knížka z rozbitého světa o mládí a lásce. O tužbách a strachu. O hledání si cestičky k něčemu víc nežli jen přežívání. Celkem mě to bavilo a místy byla knížka hodně napínavá.
Na pekáči buchet se mě líbila zápletka a ten název. A pak už mě mrzelo, že je to takové kraťoučké, že se postavy ani pořádně nenadechnou a už je konec. Přišlo mi to takové odbité. Kvalitativně lepší, než Nika Peas, ale rozsahově stejně chudé. Katka bude pořád moje oblíbená autorka trilogie Bavettovi.
Když Josef nastoupil do úřadu, zajímalo mě jeho pozadí. Psalo se o něm hodně různých, někdy až komických informací a přišlo mi velice smutné, že 330 milionový národ si nedokáže vybrat lepšího vůdce.
Knížka je krátká a je to takové rychloschrnutí. Nemyslím, že by knížka dokázala něco víc, nežli jen nastínit pozadí Bidena a o to mi v zásadě šlo. A díky knížce teď víc rozumím tomu co dělá, proč to dělá a proč některé jeho „podivnosti“ nejsou důsledkem jeho věku, ale jednoduše jeho osobnosti. :D A teď by to chtělo pořádnou knížku, která půjde až na dřeň, pošťourá se v jeho osobním životě a osvětlí jeho působení v politice. A to zas bude tisíc stranová bichle. :D
Myslím, že je dobré dát si mezi knížkami větší pauzu. První dvě za sebou byly moc a docela mě to nudilo. A zde se musím připojit k velice pozitivnímu hodnocení. Poslední pár mi přišel s odstupem času moc roztomilí a srdíčkový. Díky předchozím dílům vedlejší postavy nepůsobí ploše, i když je pravda, že autorka na ně víceméně kašle a soustřeďuje se primárně na Zoey a Dylana.
No byli zlatí a moc jim to spolu sluší. Hezké zakončení. Po úvodním načrtnutí Zoey jako sestry jsme si mohli vychutnat Zoey jako ženu vyrovnávající se s traumatem. A Dylan? Ten svůj vnitřní boj mezi hanbou a vášní také vedl dlouho. A tak mám teď takové chvění, že na Vánoce šáhnu po kouři a zrcadlu. Snad to není moc brzo po této trilogii.
Pokračování nakonec utváří celou zápletu. Konečně se dozvíme jak vesmír funguje a jak se dějí kouzla. Mimozemšťani poodkryjí svojí civilizaci a děcka se musejí vypořádat s tím, na jakou stranu se přidat. V těchto časech mi to připomíná klasický příběh novověkého kolonialismu v Americe. Jako je Avatar. :D
Začínám však cítit rozpor s tím, jak postavy jednají. Zavrhnout vše co znají a spojit se s cizinci, kteří jistě mají své vlastní zájmy… nevím, zdali je tato strategie opravdu to pravé. Postavy jednou jednají jak dospělé, jednou jak děti.
Uvidíme, co bude dál, ale zde už mě některé pasáže docela nudili. :/
Jedeme podle stejné šablony a dostáváme, co máme dostat. Opět dva osudy poznačené nepřízní osudu. První díl byl nový, návrat již malinko pokulhává. Zároveň June a její trápení mi přišlo jasně vyhraněné a i když by leckdo řekl, že je to jen taková blbost, tak v kombinaci s „milující“ matkou je to dokonale zničující kombinace. Bolestiví, i když jiným způsobem, je i Masonův vztah s otcem, díky čemu dochází ke vzájemnému zrcadlení postav a skvěle se doplňují v traumatické lince.
Opět dobře odvedená žánrová knížka z mého oblíbeného Seattlu. Takže i když by to bylo na tři, tak Sabrina (Ava) Scherer (Reedová) pobavila. I když vtipy ji moc nejdou, ale tak to již bylo vysvětleno v South Parku. :D