PastorMal13 komentáře u knih
Zase jsem se náramně bavil, ale nečekal bych, že bych podobné zvrhlosti, mám na mysli ten lahodný „koktejl, který je pochoutkou pro obyvatele druhé planety, četl v této sérii.
PS: podobně jako mnozí komentující jsem si vzpomněl na Ricka a Mortyho.
Konečně se dozvídáme nějaké odpovědi, co byly nevyřčeny v předchozím díle. Setkáváme se zde se Mrtvými a ze Starými, kteří lidstvu opět zamotají hlavy. Broadhead už není takový pitomec jako dřív a... Těším se na další díl.
Musím přiznat, že jsem lehce zklamán. V minulosti jsem totiž četl ze žluté Edice 13 Těžkou planetu a nějak jsem si usmyslil, že žlutá obálka se rovná kvalitní čtivo. Zapomněl jsem totiž, že Lidé ze souhvězdí Lva je česká nikoliv západní antologie ke všemu napsaná v době, kdy si česká sci-fi stále cucala prst... Každopádně i v této mírně podprůměrné sbírce je pár zdařilých povídek (Kurupiru, Proč se nemůžu smát a Svět úžasný jako kapka jedu).
No, začátek byl sice podivný, ale jak stránky plynuly, tak jsem se víc a víc začítal. Jistě, kniha byla napsána na počátku šedesátých let, takže je plná alegorií na tehdejší dobu. Ta hlavní - konec světa, i když na planetě Duha vzniklý omylem, zapříčiněný člověkem. I šedesát let po vzniku dílo zaujme.
Tahle kniha je šestým dílem Legií a bohužel se začíná objevovat repetitivnost. Autoři prostě jedou podle šablony, jen se děj odehrává na nové planetě a s novými postavami. I kvůli tomu je Pán hor, zatím, nejhorší díl série. Ale i tak jsem ocenil, že nám byli přiblíženi Giuseppe a Vodička, kteří do teď žili jaksi ve stínu.
PS. Asi lehce nechápu komentáře, které si stěžují na osudy některých hlavních postav. Přeci jen je to kniha autorů, kteří si s vlastními postavami mohou dělat, co se jim zlíbí, nebo ne?
První půlka knížky mne nadchla vtipem i akcí. Bohužel pak nastal zlom, děj se stal nepřehledným a moc humoru v něm nezbylo. Krásné však je, že autor je, stejně jako já, obdivovatelem velkého H. G. Wellse.
Na knize obdivuji hlavně její nápaditost a originálnost u některých příběhů. Občas jde o klišé a předvídatelnost, ale jako celek se mi kniha dost líbila a jen škoda, že některé povídky nebyly delší...
Jedno z nejroztodivnějších sci-fi, které jsem kdy četl. Autor stvořil živý obraz velmi vzdálené budoucnosti, kde lidé již nejsou pány Země a musí bojovat o holé přežití. „Lore“ lidských tlup i ostatních obyvatelů země je velmi zajímavý a poutavý, nejvíce snad klouzáků. Mohu jen doporučit.
Název Anály Heechee může lehce klamat. O historii mimozemšťanů se moc nedozvíme, až na fakt, proč se Heechee skryli. Uznávám, že kniha je místy dost zmatená, ale rozhodně stojí za přečtení.
Knížka mi byla doporučována od známých, kteří si ji nedokázali vynachválit. Kvůli stáří, mnohé povídky už ztratili svou děsivou až hororovou stránku - dnes by se k nim více hodilo pojmenování „weird“, s nimi nemohu úplně souhlasit. Za nejlepší a opravdu strašidelné ostatně považuji úvodní povídku Ptáci, Specialita šéfkuchaře a Zástup.
Kniha je rozdělená na dvě části. První pojednává o cestách Arthura Gordona Pyma a je bohužel přeťata v nejlepším. Druhá kratší část je dopis rotterdamského rodáka z jeho neobvyklé cesty v jakési vzducholodi. Jazyk i téma mi v mnohém připomínalo mi důvěrně známé verneovky, vždyť Verne se v mnohém učil právě od Poea a napsal také volné pokročování tohoto díla. Oba příběhy jsou napínavé, nepočítám-li dlouhé popisné části, a zkrátka dobrodružné.
Po anabázi z předchozího dílu se vracíme k Arťomovi, který rozkrývá pravdu o celém metru a místo odpovědí získává další otázky. Konec knihy je velmi podařený a krásně vystihuje člověka jako takového, nejen živořícího v metru.
Celkem netradiční díl. Stone sice nepracoval pro SDPP, ale i tak se ocitnul na primitivní středověké planetě, kde ale neměl jasně navrch, jak bývá zvykem. Nebyl by to Mark Stone, kdyby si v životuohrožující situaci nezahleděl na bradavky ženy, která se ho pokoušela zabít. No a pak jako sladká tečka sex s nehmotnou bytostí. Výborná kniha.
Většina děl starých zasloužených mistrů literatury je i přes své stáří i dnes velmi čtivá a leckdy i tajemná. Za nejlepší povídku pokládám Hlídače od Dickense.
Když jsem zjistil, že nejmladší povídka byla prvně zveřejněna roku 1910 a nejstarší dokonce roku 1887 (!), nevěřil jsem vlastním očím. Všechny tři povídky jsou nadčasové, originální a zajímavé. Jak je napsáno v předmluvě, Rosny starší byl veliký vizionář, který byl z velké části objeven až mnoho let po své smrti, ale přitom si nezadal s praotcem moderní sci-fi H. G. Wellsem.
Od Neffa jsem četl jenom pár povídek, a jak jsem během čtení Měsíce zjistil, některé se dokonce odehrávaly v totožném universu jako Měsíc, a byl mile překvapen. Nechybí nečekané zvraty, zajímavé prostředí i postavy, ale i kousek té arkádské historie. Nejvíc mě však zaujalo postupné rozšiřování a následně i úpadek totalitních režimů, což jsem v takové knize nečekal.
Skvělé pokračování série. Jediné mínus je, že poslední díl s největší pravděpodobností vyjde až příští rok, tak snad na hlavní postavy a děj nezapomenu...
Obléhání Sarajeva v komiksovém kabátu, což je u nás docela počin, když si uvědomím, jak málo knih o bosenské válce existuje, natož komiksů. Válka jako kdyby vůbec nikoho mimo Bosnu nezajímala a i dnes je bohužel úplně zapomenutá...
Rozhodně nejlepší povídkou knihy je Nemám ústa a musím křičet, která je i po skoro šedesáti létech stále strašlivá ale i úchvatná. Kromě asi dvou povídek, kterým jsem absolutně nerozuměl, stojí i zbytek knihy za přećtení.
Do knihy jsem se vůbec nemohl začíst. Kromě začátku, kde se dozvídáme Milošův rodokmen, a hlavně bravúrního konce, mě kniha skoro vůbec nezaujala.