Patane
komentáře u knih
Volání Kukačky
Robert Galbraith (p)
Nejsem čtenář detektivek. Není to můj šálek čaje. Na této knize musím ocenit hlavní postavy Cormorana a Robin, které jsou velmi sympaticky vykreslené. Bohužel pro mě velmi zdlouhavé a velmi si podobné popisy vyslýchání svědků. Některé postavy se mi i velmi pletly. Závěr chytil dobrý spád a rozuzlení bylo pro mě velmi překvapivé.
Šílenci a suchaři
Ulf Stark
(SPOILER) Knížku jsem si půjčila od dcery kvůli čtenářské výzvě. Dceru nebavila a mě popravdě taky moc ne, ale uznávám, nejsem cílová skupina. Nápad je hezký. Simone využije situace, že je v nové škole a učitelka ji má omylem za chlapce a v této hře pokračuje. Do toho se začne líbit jedné holce a jí samotné se začne líbit spolužák Izák. Pak sama neví, jak z celé situace ven. Do toho žije s praštěnou mámou malířkou, jejím přítelem a ještě dědečkem, který se u nich jedné noci zjeví v dámských kozačkách.
Problém jsem měla s tím, že mi byla Simone ze začátku dost nesympatická, taková odrzlá provokatérka, což chápu, že byl asi záměr. Kdo z dospívajících rád neprovokuje? První půlku jsem četla těžko, závěr se mi ale líbil. Vlastně mě to začalo bavit ve chvíli, kdy by už Simone ráda prozradila, že je holka, ale nevěděla, jak z celého kolotoče ven.
Ani později, ani jinde
Delphine de Vigan
(SPOILER) Moje druhá kniha od Delphine de Vigan. Celý příběh se odehrává v jeden jarní den, kdy má Mathilda potkat podle kartářky lásku. Hlavními postavami jsou Mathilda, která zažívá v práci pomalou sikanu od šéfa a Thibault, lékař na pařížské záchrance. Oba jsou unavení a flustrovani. Líbila se mi dějova linka Mathildy, o trochu méně příběh Thibaulta.
Mathilde jsem fandila, pořád jsem čekala, že začne v praci bojovat, bylo mi až zle z toho, co zažívá.
Bohužel mě zklamal konec. Čekala jsem nějakou katarzi, rozuzlení...a to se bohužel nestalo.
Pýcha a přemlouvání
Jane Austen
(SPOILER) Moje druhá nejoblíbenější kniha od autorky, první je samozřejmě Pýcha a předsudek :). Poměrně útlá knížka o Anně Elliotové, které je ,,už" 27 a nikdy se pořádně nevzpamatovala ze ztráty své životní lásky. Nechala se přesvědčit, že vztah s nemajetným mužem nemá budoucnost. Anne není tak vtipná a živelná jako Elizabeth, ale já ji mám ráda.
No a Frederik se nám na scénu vrátí a je to takové austenovsky milé i vtipné, plné drobných nedorozumění a zraněných citů. Ale je to samozřejmě Jane Austen, takže láska si k oběma opět cestu najde.
Mansfieldské panství
Jane Austen
Pro mě nejhorší knížka od Jane Austen. Hlavní hrdinka mi přišla taková moc dokonalá, nechybující a oproti dalším spisovatelčiným hrdinkám trochu uťáplá. Ani další postavy mi příliš nepřirostly k srdci. Dějem jsem se prokousávala velmi těžce.
Vrány
Petra Dvořáková
Silný příběh, čte se to skoro samo. Ale je to smutné čtení. Jako rodiči se mi strašně těžce čtou knížky, kde trpí dítě, které ještě nemůže vzít život do vlastních rukou.
Pořád jsem si říkala, jestli je možné, aby rodič tak moc nesnášel jedno své dítě.
Knihkupectví u jezera
Jenny Colgan
Knížka mě trochu zklamala. Atmosféra je super - mlhavé Skotsko, jezero, staré šlechtické sídlo se zatazenymi závěsy. Zoe je sympatická (matky samozivitelky mám jako hrdinky ráda), děti jsou zpočátku na pěst, ale od začátku je zřejmé, že si je Zoe získá.
Zklamáním pro mě byla milostná linka mezi Zoey a Ramseym. On se tam vždy tak zjevil a najednou šup - láska jako tram.
Černobylské dívky
Anne Blankman
Velmi ctivy příběh, emotivní zachycení černobylské tragédie a všeho, co následovalo. Skrytý antisemitismus, který evidentně válkou nezmizel. Líbilo se mi prolínání s příběhem Valentininy babičky Rivy. Jednu hvězdičku ubírám za konec, který mi přišel dost přitazeny za vlasy. I když kdo ví, třeba i toto bylo v SSSR možné.
Před povodní
Anna Bolavá (p)
Pro mě nejslabší z celé trilogie. Atmosféra je super, o tom žádná - dům na břehu, bahno, horko, voda, která se líně převaluje a pak dravá povodeň, která beze slova bere vše - domy i životy.
V samotném příběhu jsem tapala, co je skutečnost a co si jen kdo představuje. Na mě to bylo už moc složité, dost jsem se nutila, abych knížku dočetla.
Poupátka
Hana Lehečková
Kniha se mi četla dobře. Vulgarismy mi nevadily. Nejdesiveji na mě působil fakt, jak si děti neuvědomují, že se jim děje něco špatného, že s nimi dospělý manipuluje, jsou jeho přízni ještě potěšeny. Čemu naopak nevěřím je to, že by se ve městě vědělo, co se děje, a nikdo nezasáhl.
Dočetla jsem se také, že autorka vycházela z osobní zkušenosti z dramatického kroužku.
Smrt je mým řemeslem
Robert Merle
Kniha je velmi ctiva a vypovídá o strasne nacistické mašinérii. Hlavní postava Robert Lang vykonává rozkazy a vykonává je svědomitě. Po válce se nebojí soudu, protože jen vykonával rozkazy, vinu neciti. Nepociťuje lítost, když ho obviní, že zabil 3 a půl miliónu lidí, ještě soudce opraví, že jich bylo jen 2 a půl miliónu. Je zdceny, když se dozví, že jeho nadřízený spáchal sebevraždu a už nemůže říct, že Langovi dával rozkazy.
Kniha je pozoruhodná i v tom, jaký vliv má přísná výchova a že vychovávat dítě k poslušnosti, nemusí být vždy to nejlepší.
Jeden plus jedna
Jojo Moyes
Tuhle knížku jsem si vybrala na léto. A asi se sešla moje nálada a atmosféra knížky a vše si tak sedlo. Ano, kniha je předvídatelna, postavy představují klišé- chudá matka samozivitelka a úspěšný programátor, ale mně to nevadilo. Postavy jsou sympatické, road trip anglickou krajinou má super atmosféru, no a happy end je už taková tresnicka na dortu!
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Kniha je velmi čtivá, o tom žádná. Ale po přečtení čtyř knih musím přiznat, že Mornštajnová píše hodně předvídatelně a stále se opakuje koncept vypravování od minulosti do přítomnosti, stejně jako u Slepé mapy nebo Hotýlku.
Kdo zabil Snížka?
Petra Soukupová
Hodnotím tuto knihu z pozice dospělého čtenáře. Líbila se mi moc. Líbilo se mi propojení s knihou Nejlepší pro všechny, ke které jsem se potom vrátila a celé to do sebe krásně zapadlo.
Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
Po Houbařce a Anežce je to zklamání. První třetina knihy je výborná. Dokud je Eliška dítě a žije u své tety, má kniha super atmosféru. Poté ale přijde zlom a ve chvíli, kdy začne pátrat po příčinách činu své matky, je to takové nijaké a nedotažené. Jako by sama autorka nevěděla, jak dál.
