Paulhunterspet komentáře u knih
Pana Lewise rozhodně nezatracuji do budoucna, ale jsem lehce zklamaná. Tenká knížečka mi trvala snad dva týdny dokončit, protože jsem ji neustále odkládala a nužívala jsem si ji. Finále mi vrátilo opět chuť k četbě kvůli zajímavému dialogu. Ale dnes už vím, že se k n pravděpodobně moc vracet nebudu. Duchovno mi je totiž v pravdě cizí, ale filozoficky pojaté rozhovory postav jsou zajímavé a ráda je doporučím.
Na svůj malý rozsah vynikající a podrobná sonda do světa středověkého intelektuála, proměněného do raných základů humanisty. V rámci povinné četby hodnotím velmi kladně.
Velkolepé finále Scottí slávy? Myslím, že se to tak opravdu dá říct. V první chvíli nejspíš zažijete lehké zklamání, ale na druhou stranu, na tenhle okamžik čekáme už od prvního dílu. Chválím :)
Skutečně výborná a účelně zpracovaná pomůcka, nicméně doporučuji kombinovat i s Hallem a Rulíškem pro objektivní ikonografický rozhled.
Myslím, že hodnotit hry v této podobě často zkresluje, především anti-divadlo. Godot by na mě nezapůsobil dobře, ale hlavně, že na prknech fungoval výborně. Nevadí mi přehnaná nedějovost, ani dětinskost. Koneckonců, kam by se čekající a mrzutý pár měl taky dějově posouvat? Didi a Gogo si na nic nehrají, nemají kam se vyvinout, a přitom dokáží skvěle pobavit. Pro mě tu rozhodně nadčasovost někde vězí...
Dá se říct, že myšlenka, kdy moc všemohoucí sbalí svých pár švestek díky kazateli ze zaplivaných pajzlů, je svým způsobem perfektní. Charakter jí však kazí jedna jediná postava, která je z mého pohledu nadbytečná a je to právě Cassidy. Nebýt jeho krvelačných choutek, měl by Preacher jasné poselství. Nicméně, stojí za to.
Můj šálek to nebude, nicméně výborně čtivé a téma odlehčené a místy úsměvné. Myslím, že najde řadu nadšenců, mě však nenadchl, ani neurazil.
Nenáročné, přirozené, milé. Co víc říct, velmi příjemné čtení na oddech.