Pavlína197 komentáře u knih
Kniha obsahuje 50 stran teorie a 80 receptů. Půjčila jsem si ji, abych našla pár nových receptů pro zpestření jídelníčku, ale zaujalo mě jen několik receptů na polévky. Mnoho další teorie a receptů lze najít na stránkách www.soscuisine.com/897610333, ze kterých kniha vychází a na něž upozorňuje, ale jsou ve francouzštině.
Jak je kniha krátká, tak je i výstižná. Doplňují ji stejně výstižné, atmosféru navozující ilustrace.
Musím říct : to je teda síla! Jako u knihy Vrány obdivuji, jak dokázala autorka dostat na papír, co má člověk v hlavě. Bylo tam sice pár drobností, které se mi zdály už přitažené za vlasy, ale i v reálném životě se stávají neuvěřitelné věci. Zajímalo by mě, kde autorka vzala inspiraci, jestli u sebe, u někoho jiného nebo je to celé fikce.
Některé povídky byly opravdu dobré, jiné jakoby byly psány jen pro splnění úkolu. Ale ráda čtu o psech, takže mě knížka bavila. Moc se mi líbily ilustrace Weroniky Gray.
Čtivé, stručné, přehledné, výstižné. Bavily mě příběhy z praxe.
Obrovské množství fotografií mláďat různých druhů zvířat s krátkými popisky. Člověk se nad obrázky snadno rozněžní a rozusmívá. Některé popisky mi k obrázkům nesedí a také je škoda, že fotografie na dvoustraně si nelze opravdu vychutnat, protože kniha je silná a nelze ji dostatečně rozevřít.
Pěkná kuchařka. Hezké obrázky, dobře napsané postupy, většinou rychlé a jednoduché recepty lákající k vyzkoušení. Jen bych řekla, že v našich zeměpisných šířkách je většina receptů vhodná spíše pro letní období a že některé suroviny je u nás těžké sehnat.
Tuhle knížku nedokážu ohodnotit. Některé verše se mi líbily a některým jsem vůbec nerozumněla.
Povídky se mi líbily. Od začátku ke konci víc a víc. Jsou vtipně sebekritické i mírně dojemné. Pro mě příjemné oddechové počteníčko.
Podle mě je to docela zdařilý přepis animovaného filmu.
Knihu jsme měli půjčenou z knihovny. Syn z ní byl nadšený, ale už se mi ji nepovedlo sehnat.
Pro mě druhá knížka od Cunninghama. Trochu hůř se mi četla, příliš mnoho metafor, spousta slov o ničem. Vzorové dny se mi líbily víc.
Knihu si vybral syn, abych mu ji četla před spaním. Moc se mi do ní nechtělo, ale musím říct, že mě docela příjemně překvapila. Příběh je dobrodružný a napínavý a přitom je v něm vše podstatné z historie husitských válek i zajímavosti z každodenního života husitů. Co mi trochu vadilo, byla sem tam předlouhá zamotaná souvětí.
Zpočátku mě kniha nebavila, ale nevadilo mi to, protože jsem si ji vybrala jako četbu před spaním. Čtení mě chytilo až někde kolem sté stránky, jako by se autor konečně rozepsal. Hlavně člověk nesmí srovnávat s Herriotem a pod.
Za mě nejlepší kniha o holocaustu a nástupu komunismu u nás, kterou jsem zatím četla. Kniha se ke mně dostala náhodou a vlastně jsem ji ani neměla v úmyslu číst. Nic mě na ní nezaujalo, obálka, autor, název, nic. Dokud jsem ji neotevřela. Pak už jsem nemohla jinak než číst. Na obálce se píše: Autor líčí události bez patosu, sebelítosti, jakýchkoli stylistických ozdob, přísně chronologicky,... I přesto jsem měla párkrát slzy v očích a byla nucena přemýšlet, jak moc dokážou ubližovat lidé lidem, a obdivovala, co dokážou přežít. Styl mi naprosto vyhovoval. Autor v předmluvě vysvětluje, jak a proč kniha vznikla. Zařadila bych do povinné školní četby.
Příběhy Čtyřky čtu synovi, ale baví i mě. Tentokrát mě jen mrzí, že není více vysvětlen význam třinácti modrých koček, když už se knížka takto jmenuje.
Klasický, trochu ztřeštěný, romantický příběh ve stylu Bridget Jones. Ze začátku mě knížka nebavila, začínala jsem třikrát, přečetla jsem ji jen kvůli výzvě. Nakonec nebyla úplně nudná, ale pokračování si pravděpodobně nepřečtu.
Podle mě pěkná dětská detektivka. Syna to bavilo a mě vlastně celkem taky.