Pavlína197
komentáře u knih
Vrány
Petra Dvořáková
Obdivuji, jak autorka dokázala vyjádřit Bářino prožívání. Na pár hodin mi bylo zase dvanáct...
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
Patrik Hartl
Pro mě fajn čtení na dva večery. Odpočinková, místy úsměvná četba.
Dárce
Lois Lowry
Tuto knihu jsem původně z knihovny přinesla synovi, toho ale nijak zvlášť nezaujala. Na rozdíl ode mě, přestože se nejedná o můj oblíbený žánr ( ale už to budu muset asi přehodnotit, letos je to díky výzvě třetí kniha na podobné téma :-)). Příběh mě chytil hned od začátku, připomíná mi Orwellův 1984, jen v takové lehčí, soft verzi. Líbil se mi natolik, že už mám doma další dvě pokračování.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
(SPOILER) Zpočátku jsem se do knihy nemohla začíst, nesedl mi způsob vyprávění. Kolem šedesáté stránky jsem si uvědomila, že mě příběh přece jen chytil a čím blíže konci, tím víc jsem knihu hltala, zvědavá, jak to celé dopadne. Ovšem samotný konec byl pro mě jak rána do obličeje, zkazil mi celkový dojem z knihy. Že musel dotyčný zemřít mi připadá logické a nevyhnutelné, ale takhle? Myslím, že Zuzana by se takto nezachovala.
V poslední době bylo knih o holocaustu vydáno hodně a tak to ve mně vyvolává pocit, že autorka chtěla za každou cenu vybočit z řady.
Jinak je to určitě, jak píší ostatní, silný příběh.
Aristokratka u královského dvora
Evžen Boček
Zase jsem se dobře bavila a jsem zvědavá na pokračování.
Hlas kukačky
Hana Marie Körnerová (p)
Pěkná knížka. Takovéto příběhy mi kdysi vyprávěla babička, o příbuzných, známých či sousedech.
Malý Alenáš
Ivan Vyskočil
Čekala jsem pohádku pro děti, ale myslím, že dnešní děti by knížku neocenily. Zato já jsem si ji báječně užila. Moc mě bavily hrátky se slovy, při čtení jsem se usmívala i smála. Doporučuji každému, kdo má rád češtinu a její záludnosti.
Snoopi, děkuji za tip. :)
Snědla dětem sladkosti
Martina Formanová
Na tuto knížku už jsem si nějakou dobu myslela, ale odpuzovala mě reprodukce obrazu na obálce. Nicméně když na mě vykoukla v knihovně, donesla jsem ji domů a pustila se do čtení. Musím říct, že jsem byla příjemně překvapená. Knížka je psaná opravdu s nadhledem, bez jedovatého sarkasmu, z velké části lehce humorně laděná, doslova mi zvedala náladu. Při splínu vřele doporučuji.
Hrdinky: Příběhy významných českých žen
Renáta Fučíková
Hrdinky jsou skvělý nápad, skvěle provedený. I když jazyk, kterým jsou medailony vyprávěny, určuje knihu primárně dětem, neztratí se v žádné knihovně. Jména většiny žen jsou notoricky známá, pár z nich jsem nikdy neslyšela. Děkuji tímto autorkám, zvlášť autorce projektu Renátě Fučíkové, za rozšíření obzorů i ilustrátorkám a ilustrátorům za obrazové doplnění.
Čáslavská
Jan Novák
Knížku jsem si půjčila v knihovně, protože jsem chtěla zjistit, jak vypadá grafický román. No, je to prostě komiks! :-)
Každopádně toto dílo pro mě bylo velké překvapení v dobrém slova smyslu. Obrázky jsou jednoduché, barev nenajdete víc než na titulní straně, slov pomálu, a i tak člověk načerpá a hlavně si zapamatuje spoustu informací a pocítí atmosféru zobrazených situací a doby. Kdyby se podobným způsobem psaly učebnice dějepisu, možná bychom byli v oblasti historie vzdělanější. Že Věra Čáslavská byla sportovní gymnastka a olympionička jsem věděla, od teď už si budu kromě jiného pamatovat i to, na kterých olympiádách medaile získala.
Levandulový pokoj
Nina George
To bylo krásné!
Hledala jsem něco lehkého na čtení a tato knížka si mě přitáhla díky názvu a pěkné obálce, taky mám ráda levanduli. Nic velkého jsem od knihy nečekala a asi proto mě tak příjemně překvapila. Romantický příběh neobvykle z pohledu muže nepůsobí vůbec lacině, má hloubku a úžasnou atmosféru.
Úplně se vidím v tom křesle u okna s výhledem na řeku a její okolí, s knihou v ruce a kočkou na klíně, hrnek čaje na dosah, nechávám se kolébat vodou a uklidňovat vůní levandule, tymiánu a dobrého jídla, obklopená spoustou knih a pár dobrými lidmi...
A jako bonus dostaneme pár knižních pilulek a několik receptů na dobroty z provensálské kuchyně.
Krásný zážitek.
Čekání na kocoura
Michaela Klevisová
Povídky se mi moc líbily. Krátké příběhy ze života, s dobrým koncem. Milé, laskavé, příjemné, pohodové, uklidňující čtení.
Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
Evžen Boček
Ačkoli nemám takto ztřeštěné příběhy ráda, tentokrát jsem se bavila.
Gump – pes, který naučil lidi žít
Filip Rožek
Hezky napsaný, dojemný příběh. Jen mi úplně nesedí podnázev a ke konci jsem si říkala, že tohle všechno by snad jeden pes ani nemohl přezít. Ale předpokládám, že tato kniha byla vydána za účelem osvěty a doufám, že se nemine účinkem. Jsem ráda za informace v druhé části knihy.
Selfíčka
Marek Vácha
I když autor hned v úvodu žádá čtenáře, aby ,,nečetli tuto knihu jako knihu o mně", přiznávám, že vyhovět prosbě se mi vždycky nepovedlo; všechny zápisky jsou velice osobní a nevidět za nimi autora prostě nejde. Možná i proto jsem některým textům nerozuměla, většina mě ale oslovila a některé mi doslova mluví z duše. Chtěla jsem si sem pro sebe opsat pár odstavců, jenže nakonec by jich bylo tolik... raději si knihu koupím. :-)
Jen jeden za všechny a pro nás pro všechny:
,,Máme to před očima. Stačí o tom napsat. Jak je možné, že i toto jaro, které přece musejí vidět všichni, kdo vyšli z domu ven, všichni, kdo se vydali do práce, všichni, kdo jdou z práce, všichni, kdo šli vteřinku pod širou oblohou, jak to, že ještě jsou, jak to říct, ateisté? Jak to, že všichni, kteří dnes dýchali večerní vzduch, ještě nezpívají chorály vděčnosti? Jak to, že necítí potřebu nahlas poděkovat za jaro a za život?"
Baletky
Miřenka Čechová
Při čtení mě provázely dvě myšlenky ( předpokládám, že se příběh zakládá na pravdě): za prvé - kdybych měla desetiletou holčičku, nedovolila bych, aby něčím takovým procházela. Jenže rodiče evidentně netušili, jak to na internátu a konzervatoři chodilo ( chodí ? ). Je pravda, že mě by bylo proti srsti už jen poslat desetileté dítě stovky kilometrů daleko na intr a vidět ho jednou za měsíc, o cvičební praxi, chování profesorů atd. nemluvě; za druhé - balet je krásné umění, ale stojí za ty fyzicky a psychicky zničené lidi?
Bizarní povídky
Olga Tokarczuk
Byla jsem zvědavá na tvorbu současné autorky oceněné Nobelovou cenou za literaturu a když mi v knihovně přišly pod ruku Bizarní povídky, pochopitelně jsem po nich sáhla.
Styl psaní mi vyhovuje, povídky se mi dobře četly, žánr nikoliv, polovina povídek je sci-fi a utopie. Někde mi chyběla pointa, jinde se děj pěkně stupňoval. Celkově na mě povídky působily smutně a ponuře, občas mě mrazilo v zádech, vyvolávaly ve mě nepříjemný neklid.
Přemýšlím, co nám celou tou sbírkou chtěla autorka říct. Chtěla nám něco ukázat, na něco upozornit? V některých povídkách popisuje, jak dnešní společnost vypadá a v jiných, kam by se mohl svět ubírat? Nebo je to celé jen hra fantazie?
Ztracená duše
Olga Tokarczuk
Zase jedna kontroverzní kniha.
Potvrzuji, co píší ostatní - pěkné zpracování, krásné ilustrace, celkem asi jeden a půl strany textu. Text mě příliš nezaujal, ilustrace se mi líbí moc. Jestli kniha stojí za ty peníze, musí každý posoudit sám, já ji mám půjčenou z knihovny. Na to, abych se potěšila hezkými obrázky a připomněla si, že mám zpomalit nebo se zastavit, mi to stačilo.
Čeho před smrtí nejvíce litujeme
Bronnie Ware
Pokud chcete jen vědět, čeho před smrtí nejvíce litujeme, stačí přečíst si obsah. Celá kniha je vyprávění, jak autorka k těmto závěrům došla a o její vlastní cestě životem. Co mě na knize nejvíc zaujalo byla láskyplná a ohleduplná péče o paliativní pacienty v jejich domovech. Dovedlo mě to k zamyšlení, jak dnešní společnost vnímá smrt, jak a kde dnes lidé umírají - osamocení a nesmíření v neosobním prostředí nemocnic, eldéenek, domovů důchodců, v lepším případě hospiců. Málokdo má ,,štěstí" zemřít doma obklopen svými blízkými a málokdo zvládne poskytnout takovou péči svým blízkým ať už osobně nebo zprostředkovaně v osobě dobré pečovatelky.
Kdybyste si mohli vybrat, kde zemřete, jak byste se rozhodli?
Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
Příběhy o lidech s bolavou duší, bolavým srdcem, bolavou existencí ... Kdo to zná, chápe a soucítí, kdo to nezná, má možnost nahlédnout.
